Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vzdor a svéhlavost dítěte
Dobrý den,
prosím Vás, chtěla bych se jen poradit, jak jít správně na vzdorovité a umíněné dítě. Chlapečkovi je rok a půl a potýkáme se s tím, že se snaží vymoct si vše křikem a vzdorem. Snažím se to ignorovat, že ho i obkračuji na zemi (není to ten typický vzdor a vztek, kopání a tak, jen leží a pláče na te zemi), hlavně neustoupit. Jenže v případech např. v obchodě – neumíme ho udržet na místě, pořád chce jít po své čáře, kde jaké stáhnutí zpět, nebo vyzkoušení si botiček je o držení a obutí, ale žádná spolupráce, protože on prostě nechce, takže řve a vzteká se… Totéž oblékání doma, většinou je to o tom, že ho musím držet, nebo ho naháním po baráku… Nebyla jsem zastáncem plácnutí po zadečku, ale vyloženě zkouší hranice, kde může jít, např. házení jídla na zem, když nechce tak hodí jídlo na zem a vyloženě se směje a čeká na mou reakci – ignorace nefungovala, domlouvaní také ne, tak potom opětovné plácnutí po te ručičce, ale toto se muselo mnohokrát opakovat, než se to odnaučil. Jenže se mi nelíbí, že při každém vzdoru, svéhlavosti by měl dostat, tak bych se chtěla zeptat, kde je třeba jiná cesta, klidnější… Protože mi jde i o to, ať se pak takhle nechová k vrstevníkům,nebo ke komukoliv jinému, že když se mu něco nebude líbit, tak plácne…. Ale jak mu vysvětlit, že jsou místa, kde pravidla určijí rodiče… Děkuji za odpověď
Doufám, že se ještě dočkáme odborné rady. Do té doby si dovoluji připojit jednu svou vychytávku, jak na vzteky plačící dítě. Začala jsem to s Áňou dělat přesně naopak od ignorace. Když začne brečet z jakéhokoli důvodu, ať už se bouchla nebo jí nejde obléct čepice na panenku, pokaždé ji vyzvu, ať jde plakat ke mně. Vezmu jí na klín a vyloženě jí řeknu, ať plaká. Ona začne vydávat nucené plačící zvuky, tak na dvě tři vteřiny, pak se jí zeptám, jestli chce ještě plakat, vždycky řekne že ne. Tak jí pustím, obě jsme spokojené a musím říct, že tu je úžasný klid, co tohle praktikujeme. Taky jsem si celkem užívala. U každého vztekání tohle nefunguje, ale rozhodně v takových 90% případů. A netřeba plácat na zadek, ignorovat, trápit se. Zkuste 🙂
Ahoj Lien, po delší době jsem se vrátila k této diskusi, a velmi mě zamrzelo, jak tu kritizuješ můj příspěvek. Myslím konkrétně to plesknutí vařečkou přes zadeček. Za prvé jsem psala, že jsem to použila jen výjimečně. To znamená, že moje děti dostali vařečkou max. třikrát za život. Vždy to bylo jen takové symbolické plesknutí, které mohly sotva cítit. Samozřejmě že to nebylo žádné seřezání vařečkou. Přesto to na moje děti prostě fungovalo a myslím si, že jsem jim tím žádnou psychickou újmu nezpůsobila. Jinak jsem také proti tělesným trestům. Ale asi to nemá ani cenu psát, protože to stejně zase obrátíte proti mě. Jessenka
Anonymní, mrzí mě, že máš takové trable s dcerou. A souhlasím s Lennci, že některé děti se vychovávají snadno a s některými je mnohem větší práce. Ale co se hysterie týká, tam by se to podle mě výchovou nespravilo. To je stejné, jako snažit se převychovat homosexuála…
Jinak moje neteř byla jako malá příšerná, štípala, kousala, vztekala se, bourala nám vzteky figurky, když prohrávala, lhala, chtěla být furt středem pozornosti…vždycky jsem si (tehdy bezdětná) říkala, proč jí její máma neseřeže. Ona to nikdy neudělala (má můj obdiv) a teď má doma 20ti leté zlato 🙂 Každé dítě je opravdu jiné.
Anonymní – tak to je hrozné. Mohla by jste napsat, jaké bylo to dětství, jak se dcera projevovala atd? Četla jsem takovou knížku a tam je právě krásně napsáno, jak se v raném dětství můžou projevovat některé rysy a jaký to má dopad v dospělosti a nevím, zda to je dobře,ale mám z toho obavy. Samozřejmě ze svého dítěte chci vychovat pořádného člověka, tak asi jako každá maminka a věřím v to, že už v raném dětství se určité povahové rysy dají potlačit, právě proto jsem se chtěla obrátit na odbornici, kde a jak jít v tom směru, když to dítě vyloženě zkouší hranice, vydobívá si své mrčením apod… Vidím kolem sebe i „živější“ děti, ale také vidím i klidnější, každé to dítě má nějaký genotyp a myslím si, že u některých je ta výchova jednodušší a u některých je složitější – proto dotaz tady….
V současné době,po osobních zkušenostech,dávám za pravdu Lenci.Má dnes 17 letá dcera se chovala přibližně stejně.Dnes má rysy hysterika a na léčbu je již pozdě.Povahové rysy jsou již pevně zakotveny.Samozřejmé je,že jsem si stěžovala na její chování už v raném dětství,ale došlo se pouze -dítě má zvláštní povahové rysy-no a my máme nyní doma hysterku znásobenou pubertou.A co to obnáší-promiskuita,lhaní,krádeže,citové vydírání,přetvářka za účelem získání výhod nebo koupě věcí,pomlouvání,lenost,ječení,že ji něco nechci povolit,nesnese kritiku…..Ale co zbývá matkám-podívejte se kolem,dnes je to hon na čarodějnice,když dítě jen dáte pohlavek.Opravdu jsou i takové,které dítě zanedbávají,týrají,ale nejsou to právě povětšinou ty matky u kterých se projevy hysterie bagatelizovaly?Hysterik je především manipulátor,sobec,který udělá vše aby byl středem pozornosti.Umí se vcítit,ale jen sám do sebe.
Lenci osobně jsem reagovala hlavně na níže uvedené, ne na vás, neberte to jako útočení na to, co píšete. Taky nejsem zastáncem bití a bohužel i moje dcera přes zadek už dostkrát dostala.
…..Někdy jsem samozřejmě dítě také plácla, ale ne rukou, jenom vařečkou jsem dítě plácla přes zadek. Pak už stačilo pohrozit vařečkou a většinou byl klid…….
Jenže já také nejsem zastáncem bití a právě jsem v šoku z toho, co se tady udělalo z debaty – jak jinak se dá jednat,než plácnutím… A ohledně plácnutí to bylo právě k tomu, že dělal neplechu a smál se mi do obličeje a čekal co udělám, ale plácnutím myslím to, že to snad ani nepocítí přes tu plenečku a tady se to obrátilo hned do nějakých psychických traumat…. A ohledně vzití hračky, nebo žduchnutí jiného dítěte, samozřejmě to také znám – jenže po zákroku (zvednutí se a říci, to se přece nedělá!) a opravdu to nedělá… A k tomu jsem myslela právě ty maminky, které se dívají, jak jejich děti jsou agresivní na ostatní a nechají je, že to je běžný projev dítěte – tohle vidím za špatné, protože ti rodiče dávájí, co je špatně a co ne… Teď jsem si několikrát přečetla svůj příspěvek a je tam vlastně prosba o radu, jak je nejlepší chovat se k těm vzdorům, takže opravdu mě docela až děsí, co se z toho udělalo… 🙁
Lennci, já samozřejmě nemyslím, že když dítě jednou dostane přes zadek, že začne koktat nebo se počůrávat. Píšu, že pokud má takový model, že nesmí projevovat své emoce /např. vztek/ a skutečně je ze strachu potlačí, pak za nějakou dobu může začít mít problémy zdánlivě nesouvisející, jak na fyzické úrovni /chronická onemocnění/, tak na psychické, právě počůrávání, vady řeči apod. I když ti to přijde přehnané, jsem přesvědčená, že to tak je. S tím nenechat dítě bít jiné děti apod. souhlasím, jen ten způsob, kterým bych mu to znemožnila by nebyl bití nebo nadávání, vyhrožování, strašení. Myslím, že se to dá řešit i slušně. A navíc mi přijde přirozené, že každé dítě tohle zkusí, pokud to některé nikdy /ani bez rodičovského dohledu/ nedělá, pomyslím si, že je to právě ze strachu a hrubého potlačení.
Ale chápu, že chceš radu od odborníka, také jsem na ní zvědavá.
Lennci, dceru jsem nikdy nebouchla, ale je to spíš její zásluha než moje – zatím nebyl důvod. Ale třeba synovce jsem bouchla. Tenkrát jsme řešili nějaký jeho průšvih a on se mi doslova smál do ksichtu… a já vypěnila a dala mu pohlavek.
Co se dcery týká, zase si vzpomínám, jak jsem byla nevyspalá a zoufalá, protože nechtěla spát a já pak tak zuřivě houpala kočárem, až celá nadskakovala. To jsou takové zkraty, když je člověk nevyspalý, vynervovaný a neví, co dál dělat 🙁
Tak držím palce, chce to opravdu pevné nervy a trpělivost, brzy bude líp, uvidíte.
To souhlasím, ale psát o počůrávání a koktání z plácnutí na zadek – s tím nesouhlasím. By mě zajímalo, zda Marinada nikdy malou neplácla… A to taky nejsem zastánce zákazu, takže při hraní si s hlínou vememe a spolu ji tam zase hrou dáme zpět, např…. Preferuji spíše naučit se zacházet s věcma, které nejsou na hraní.. A už vůbec nejsem zastánce fyzických trestů, právě proto jsem se obrátila na názor odborníka, jak jinou cestou, když to nejde po dobrém… A předcházení je samozřejmostí, ale nejde to u všeho…