Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vzdor a svéhlavost dítěte
Dobrý den,
prosím Vás, chtěla bych se jen poradit, jak jít správně na vzdorovité a umíněné dítě. Chlapečkovi je rok a půl a potýkáme se s tím, že se snaží vymoct si vše křikem a vzdorem. Snažím se to ignorovat, že ho i obkračuji na zemi (není to ten typický vzdor a vztek, kopání a tak, jen leží a pláče na te zemi), hlavně neustoupit. Jenže v případech např. v obchodě – neumíme ho udržet na místě, pořád chce jít po své čáře, kde jaké stáhnutí zpět, nebo vyzkoušení si botiček je o držení a obutí, ale žádná spolupráce, protože on prostě nechce, takže řve a vzteká se… Totéž oblékání doma, většinou je to o tom, že ho musím držet, nebo ho naháním po baráku… Nebyla jsem zastáncem plácnutí po zadečku, ale vyloženě zkouší hranice, kde může jít, např. házení jídla na zem, když nechce tak hodí jídlo na zem a vyloženě se směje a čeká na mou reakci – ignorace nefungovala, domlouvaní také ne, tak potom opětovné plácnutí po te ručičce, ale toto se muselo mnohokrát opakovat, než se to odnaučil. Jenže se mi nelíbí, že při každém vzdoru, svéhlavosti by měl dostat, tak bych se chtěla zeptat, kde je třeba jiná cesta, klidnější… Protože mi jde i o to, ať se pak takhle nechová k vrstevníkům,nebo ke komukoliv jinému, že když se mu něco nebude líbit, tak plácne…. Ale jak mu vysvětlit, že jsou místa, kde pravidla určijí rodiče… Děkuji za odpověď
To souhlasím, ale psát o počůrávání a koktání z plácnutí na zadek – s tím nesouhlasím. By mě zajímalo, zda Marinada nikdy malou neplácla… A to taky nejsem zastánce zákazu, takže při hraní si s hlínou vememe a spolu ji tam zase hrou dáme zpět, např…. Preferuji spíše naučit se zacházet s věcma, které nejsou na hraní.. A už vůbec nejsem zastánce fyzických trestů, právě proto jsem se obrátila na názor odborníka, jak jinou cestou, když to nejde po dobrém… A předcházení je samozřejmostí, ale nejde to u všeho…
Mila Lennci,trosku zmatecne! A souhlasim s Lien,i s Marinadou! Pisete,mluvime,o teprve o rok a pul malinkem,diteti!! Souhlasim s Vami,ze hranice museji..atd atd…To co popisujete..zivot drive pri 8 detech..a nevychovane deti..jenze,drive se vice bilo deti,nez hladilo..My Vam jen poradily,jako maminky..Ja mam deti uz dospele,3, pomalu budou met sve deti,rodinu..Daly jsme sem jen vlastni zkusennosti…I moje deti meli tohle obdobi.Pockejte,az Vasemu ditku budou 3,4..7…,pubertu :-))A dnes,z nich jsou sveli lide.
Ctu Vas prispevek,nezlobte se,ale trpelivost a zase jen trpelivost,by to chtelo..zvlaste,pokud se jedna o Vase,jen ,ca.18m.dite,prvni. .
To souhlasím, ale psát o počůrávání a koktání z plácnutí na zadek – s tím nesouhlasím. By mě zajímalo, zda Marinada nikdy malou neplácla… A to taky nejsem zastánce zákazu, takže při hraní si s hlínou vememe a spolu ji tam zase hrou dáme zpět, např…. Preferuji spíše naučit se zacházet s věcma, které nejsou na hraní.. A už vůbec nejsem zastánce fyzických trestů, právě proto jsem se obrátila na názor odborníka, jak jinou cestou, když to nejde po dobrém… A předcházení je samozřejmostí, ale nejde to u všeho…
pevně nastavit hranice vůbec neznamená násilím, to je nesmysl.
Líbí se mi co píše marinada, nejlepší je situacím předejít, u ostatních se snažit vydržet v klidu.
Tak my jsme s kamarádkama tahle období nazývala napůl v legraci „VÝVOJOVÝ STUPEŇ“ a všechny děti to pak přešlo, tak se nebojte. Myslím si, že když rok a půl staré dítě hází drobky nebo kusy chleba na zem, není to žádná katastrofa. Já tenkrát koupila jinou židli (takovou nastavitelnou), tou jsem přišloupla dceru ke stolu a pak už jí to házení jídla tolik nelákalo. V klasické IKEA židličce jídlo rozhazovala všude dokola s velkou radostí. Sem tam jsem jí nechala jíst i pod stolem, to milovala. U oblíkání jsem si pomysleně nasadila klapky na uši a řvoucí dítě do všeho co nejrychlejš navlíkla 🙂 Celkově jsem se snažila těm kritickým situacím předejít…třeba dcera pořád vyhazovala hlínu z květináčů, tak jsem je dala na dva roky z jejího dosahu a byl klid. Ovladač od TV a podobné lákavé věci jsem dávala taky do míst, kam nedosáhla. Pak těch našich „konfliktů“ bylo míň. Uf, ale jsem šťastná, že tohle období už je dávno za náma 🙂
Nevím, jestli jsem to dělala dobře, ale nám to takhle oběma vyhovovalo – nechtěla jsem být máma, co furt jenom křičí kvůli maličkostem „Tohle nedělej, nesahej na tohle, atd.“ Hranice jsem i tak nastavila dost pevně.
Z dcery vyrostla fajn holka a má spoustu kamarádek a kamarádů, mám z ní radost.
Taky mě právě zajímá názor od odbornice, ale když dítě už zkouší hranice, tak se musejí ukázat meze a nechat dítě, ať si dělá co chce je pro mne rozmazlování a myslím si, že z toho vyroste sobecký jedinec, který bude hledět jen na své vlastní potřeby a pocity a vůbec si neuvědomí, že ostatní lidé kolem také mají nějaké potřeby a pocity. Když dítě úmyslně háže chleba na zem a směje se tomu a čeká na vaši reakci, také se začnete smát? Mám první dítě a právě proto jsem se obrátila na odbornici, protože jsem zkoušela veškeré varianty, ale občasné plácnutí po zadečku (ještě k tomu přes tlumič – plenečku) si myslím že neuškodí – např. při přebalování – kope kolem sebe a třeba se i tomu směje a když nezabere vysvětlování, vlídné slovo, tak stačí slabě plácnout a už to nedělá a už stačí jen říct, co může následovat, když opět bude kopat… Nezlobte se na mě, ale neschvaluji výchovu stylu (dítě ať si dělá co chce, že to může ovlivnit jeho pozdější vývoj), kdysi – myslíte si, že lidé, co měli 8 dětí a museli se starat o statek a nevím co ještě, aby přežili, tak měli náladu a sílu na to nechat děti jen tak, lítat za něma se lžičkou, ať papají, lítat po celém baráku, aby je oblékli apod? – vyrůstali v době, kde v první řadě byly povinnosti, aby uživili rodinu a děti a ty děti vyrůstali prostě s něma, to jsou (z mé generace) rodiče. A nynější dospívající děti dělají co? Neuznávají autority, zesměšňuji a pohradjí školstvím, dokonce i svými rodiči a právě ti rodiče jim chtěli dopřát jen to nej a tak se jim odvděčili… Každý má na to nějaký názor, beru to, ale říkat tady, že z plácnutí na zadeček způsobí koktání a počůrávání se je docela těžce přehnané! Potom se podívám na dětské hřiště a vidím, jak stejně staré děti vemou a jsou agresivní na mého syna a matky nezasáhnou, protože uznávájí asi „volnou“ výchovu, zvláštní, že můj syn to nedělá a neberu za normální, že děti si neumí spolu hrát, ale jen se žduchají, jsou na sebe zlí a agresivní (ano, už i ty rok a půl až dvouleté děti) a rodiče jen tomu přihlížejí – za to by měli ti rodiče dotat po zadku, že toto u těch dětí nechávají jako normální projev… Z mého pohledu naprosto ŠPATNĚ!
Ahoj, všechny děti to asi nedělají, moje první dcera žádné takové plácání po zemi atd. neměla. Zato druhá…. Jediné slovo, které celé dny teď slyším je ne ne ne ne a neustálý křik a vztekání na zemi. Řešit to plácáním na zadek, to tedy opravdu ne! I kdyby to pochopilo, tak ze strachu si nedovolí projevit emoce a to je vždycky špatně, pak může být i fyzicky nemocné nebo mít jiné problémy (počůrávání, koktání…) a lidi se diví proč.Prostě to člověk musí vydržet, když jsem v klidu, je to dobré, horší je, když sama nemám úplně dobrou náladu, to je lepší i na chvilku odejít a trošku se uklidnit. Občas pomůže konejšení a vždycky jí alespoň vlídně ujistím, že vím, že je to asi nepříjemné takové pocity mít, že čím bude starší, tím to bude lépe zvládat. Někdy to samo o sobě záchvat zastaví, většinou ne.
Ale vím, že to za pár měsíců přejde a to je hlavní.
Prominte,ale rok a pul malinke dite sem tam i placnout,jedno kam,ale placnout?!!!! A nebo dokonce uz vareckou prez zadecek!?Je malinkej na to,pochopil,ze krikem a vzdorem si nic nevynuti,obdobi vzdoru mu teprve zacina:-)))
Deticky mam tri,vim,ze tomu tak je..
Preji hodne trpelivosti projdou si s tim VSECHNY deti..Ale v roku a pul,je jeste “ brzy“, takhle to brat..
Zajima mne i nazor odbornice.
Ahoj, já si myslím, že tohle zažívají všichni rodiče, které mají dítě v tomto věku. Moje děti takto „zlobili“ asi do dvou let. Pak se to trochu zlepšilo. Nechali si už lecos vysvětlit. Ale vztekání a vzdor se samozřejmě objevoval stále, i když už ne tak často. Já jsem to řešila tak, že jsem vztekající se dítě ignorovala, případně na chvíli odešla do jiné místnosti. Někdy jsem samozřejmě dítě také plácla, ale ne rukou, jenom vařečkou jsem dítě plácla přes zadek. Pak už stačilo pohrozit vařečkou a většinou byl klid. Ale použivala jsem to jen výjimečně. V obchodě to bohužel musíte nějak vydržet. Přeji Vám pevné nervy a věřte mi, že to přejde. K tomuto věku to patří.
Dobrý den,
prosím Vás, chtěla bych se jen poradit, jak jít správně na vzdorovité a umíněné dítě. Chlapečkovi je rok a půl a potýkáme se s tím, že se snaží vymoct si vše křikem a vzdorem. Snažím se to ignorovat, že ho i obkračuji na zemi (není to ten typický vzdor a vztek, kopání a tak, jen leží a pláče na te zemi), hlavně neustoupit. Jenže v případech např. v obchodě – neumíme ho udržet na místě, pořád chce jít po své čáře, kde jaké stáhnutí zpět, nebo vyzkoušení si botiček je o držení a obutí, ale žádná spolupráce, protože on prostě nechce, takže řve a vzteká se… Totéž oblékání doma, většinou je to o tom, že ho musím držet, nebo ho naháním po baráku… Nebyla jsem zastáncem plácnutí po zadečku, ale vyloženě zkouší hranice, kde může jít, např. házení jídla na zem, když nechce tak hodí jídlo na zem a vyloženě se směje a čeká na mou reakci – ignorace nefungovala, domlouvaní také ne, tak potom opětovné plácnutí po te ručičce, ale toto se muselo mnohokrát opakovat, než se to odnaučil. Jenže se mi nelíbí, že při každém vzdoru, svéhlavosti by měl dostat, tak bych se chtěla zeptat, kde je třeba jiná cesta, klidnější… Protože mi jde i o to, ať se pak takhle nechová k vrstevníkům,nebo ke komukoliv jinému, že když se mu něco nebude líbit, tak plácne…. Ale jak mu vysvětlit, že jsou místa, kde pravidla určijí rodiče… Děkuji za odpověď