Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vztah ci volnost?
dobry vecer,
je mi dvacet let,cerstvych dvacet a prave jsem dostudovala SS.mam uz dva roky pritele, ktereho miluji a byl to muj prvni kluk uplne ve vsem.nejsem oskliva,ale proste jsem si driv nikoho nepustila k telu,protoze sem s nikym necitila to,co jsem ocekavla.az s nynejsim pritelem to bylo super.ale rekla bych az psychopaticky super.
z jedne nemile prihody se pritel zacal domnivat, ze jsem ho podvedla.jednalo se o vtipnou zpravu,kterou mi poslal kamarad.snazila jsem se mu to nejak vysvetlit,ale od te doby me podeziral a sproste nadaval. nikdy bych svemu partnerovi hrube chovani netrpela,ale stale sem si rikala,ze si za to zcasti muzu sama. vyvcholilo to tim,ze si zjistil me heslo na email, prohledaval mobilni telefon, sledoval me, zda jsem vecer doma ci na schuzce skutecne jen s kamaradkou,jak jsem rekla.chce abych se k nemu nastehovala,klide bych to udelala, pac ho mam skutecne rada,a kdyz o me ma prehled,je naprosto pozorny a hodny. mam s tim ale problem.jsem mlada a kdybych sem mela napsat co mam jeste pred manzelstvim v planu, bylo by to nadlouho {chci byt letuskou,jet pracovat do ameriky,jit studovat VS,ktera neni zrovna blizko,parit s kamaradkama,atd…]. a to pry neni slucitelne se vztahem.dava mi na vyber:bud on, nebo VS a cestovani.
je to pro me hrozne tezke, nedokazu si predstavit ho nemit,jeste mi rika, ze pokud se na nej vykaslu,neexistuje moznost,ze byhom se k sobe vratli…
co si o tom myslite? zajima me nazor druhych…
moc dekuju za pripadne prispevky a pekny vecer
s posledním anonymním příspěvkem souhlasím. Já byla těhotná šli jsme na kontrolu a potkala jsem spolužáka a kamaráda, tak jsem je představila a prohodili jsme pár slov znali jsme se opravdu dobře a pár let se neviděli… cestou do porodnice jsem si slízla takové kapky, že výsledek byl ten, že si mě tam pár dní nechali… víš je těžké odejít, ale mnohem těžší je to pak s malým dítětem v ruce (byli jsme i v poradně,ale nevedlo to nikam – když jsem pak šla říct paní, že odejdu domů, tak mi řekla, že dělám dobře, že mi to nemohla poradit, ale že je to dobrá volba). Bylo to pak hodně těžké, ale život s ním by byl mnohem horší, bez přátel, rodiny, nemoct ani nikomu zatelefonovat a zasmát se přitom, o sexu pak ani nemluvím, muselo to být každý den a když náhodou ne – nebylo dobře nebo tak, tak začaly zase útoky a jednou to zašlo tak daleko, že se dá říct, že mě vlastně manžel znásilnil, kolikrát jsem to probrečela…
Jsi mladá – nenech to zajít moc daleko a hlavně jestli si nejsi jistá nenech se ukecat na miminko – to dítě pak taky hodně trpí… já kolikrát pak noci probrečela a slibovala jsem mu,že mu najdu lepšího tátu, než jsem se rozhodla odejít…
Je teda pravda, že on teď jako táta funguje dobře, ve všem spolupracuje – nikdy jsme se nedohadovali… Normálně se spolu bavíme (musela jsem to prostě odpustit,zapomenout kvůli synovi-zatím jsem mu řekla, že jsem odešla protože si dospělí občas nerozumí…) domluvíme na všem, ale je to těžký, nejraději bych ho už nikdy neviděla… jenže to nejde.
Mellis, moje rada zní: ukončit vztah, protože toho budeš litovat mnohem míň než všeho, čeho by ses musela vzdát, kdybys zůstala s ním … a věřím, že bys s ním byla nešťastná …. nejen proto, že by ses vzdala všech svých krásných plánů…. vedle něj by ses totiž pomalu vzdávala všech radostí života, všech kamarádů, všech známých. Žila jsem s jedním takovým a dospělo to tak daleko, že jsem trnula, že mě někdo na ulici pozdraví, že na mě někdo zamává, že mi zazvoní telefon, protože vždycky pak následoval výslech, výčitky, nadávky a ponižování…. nikdy neměl důvod mi nevěřit!!! A z tvých slov v tvém příteli vidím stejného tyrana. Věřím, že by se vše jen zhoršovalo. Vím dobře, jak je to těžké, také jsem ho milovala…. pak už jsem se sama sebe ptala proč ho vůbec mám ráda, protože bylo mnohem víc důvodů ho nenávidět. Několikrát jsem od něho odešla a zase se vrátila, ale každá další scéna byla o moc horší. Jsem moc ráda, že jsem od něho dokázala odejít a vše ukončit…. ještě chvíli to bolelo, ale čas všechno zhojí…. a ty jsi mladá a máš život před sebou …. on není jediný na světě, jsou lepší a až se od něho úplně odpoutáš, sama na to přijdeš.
Takže já se přidávám k těm, které radí: RYCHLE PRYČ !!!
TaHad
Mellis, zkus se taky zamyslet nad tím, zda z jeho strany jde skutečně o lásku nebo o pocit, že něco vlastní. Na mě to tak působí. Milovanému člověku dopřeju co chce, nejen vzdělání, praxi a cestování. A pokud není schopen toto pro tebe skousnout, podle mě to láska není. Měl by si pořídit psa a ne ženu.
Možná bych pochopila prohledávání mobilu a emailů v případě skutečně prokázané nevěry. Tam bych asi partnerovi taky nevěřila. Ale ty jsi nic neprovedla !! (teda aspoň píšeš, že šlo o nedorozumnění).
Mimochodem, pokud si tu SMS, ze které to vzniklo, přečetl, znamená to, že ti prohledával mobil ještě před tím, než měl “důvod“ (i když skutečně neexistuje). Nevím, jestli jsem to napsala srozumitelně.
Já bych taky ze vztahu couvala.
Mellis přepošlu ti to z domova,dneska tady to nějak zlobí a nejde,
Nebo si najeď http://www.mujvztah.cz
no drž se a ať je líp…
dekuju vsem za prispevky. je to pro me cenne, si precist zkusenosti druhych a nejakym zpusobem se pokusit ponaucit.
pro hanku ten email : prostejov.centrum@email.cz
dekuju moc
Mellis
Víš v tomhle ti může radit kdokoliv cokoliv… Napíšu ti pro inspiraci svůj příběh.
Taky jsem se zamilovala – znali jsme se od školy – začali jsme spolu chodit v 17 (vídali jsme se o víkendech) z vojny denně dopisy, já mu psala taky – láska jako trám. Pak jsem se za ním odstěhovala 70 km od domu, bydlela v nájmu pak u nich. V 21 se nám narodil chlapeček. Žárlil už dřív, ale tak nějak jsem to přehlížela, poprvé mě uhodil když jsem byla těhotná – týden před svatbou – já si ho vzala – odešla jsem když synovi nebyl rok, horší než sem tam facka a modřina byl ten psychický teror, nesměla jsem se pomalu s nikým bavit, na nákup v obchodě jsem měla vyměřený čas, jinak hromady žárlivých dotazů a scén, vrátila jsem se domů a setkala se s partou kamarádů co jsme jezdili na vandry a tak nějak jsme se s jednou “dávnou“ platonickou láskou dali dohromady. Máme spolu druhého chlapečka… nevím jestli bych se nevrátila kdybych ho nepoznala.
Bývalému jsem odpustila – spíš jsem to vytěsnila kvůli synovi, kterého má moc rád a na všem se dohodneme – v tomto ohledu jsme kamarádi dál, když volá synovi pokecáme spolu a dokonce i s tím mladším… ale vím, že kdybysme žili spolu, tak to prostě nešlo – žárlivce nepředěláš a ztroskotal mu kvůli tomu i druhý vztah…
Je mi 30..
mellis,pošly mi do OV tvůj email-něco ti přepošlu,tam to máš tvé problémy pěkně rozepsaný i s radama co s tím.
Pravidelně do emailu mi chodí od Aleše Klimy Tipy a rady na lepší vztah a sex.Jsou tam zajímavý rady a pravdivý:)))
Já to taky vidím tak, že nejlepší by bylo se sbalit o odejít. taky jsem měla kolem dvacíti vztah, do kterého jsem dávala vše. Rozešel se se mnou a já nechápala, jak budu moc bez něj žít… Bolelo to, ale přebolelo to… Tak to prostě chodí…. Dnes mám manžela a dvě děti…. takže i Ty si najdeš někoho jiného a jistě budeš i s ním spokojená….
Ale kdyby mě někdo tak hlídal, kdybyi mi četl emaily a kontroloval mobil, kdyby mě někdo neustále podezříval, kdyby mi někdo dával ultimáta ohledně VŠ, cestování…. Nebyla bych s ním… Vztah není “zajetí“, vztah není o tom, že jeden poslouchá, co mu druhý nakáže a zakáže…
Není nic špatného na tom, že chceš studovat, že chceš cestovat a pokud to Tvůj partner není ochoten tolerovat, je opravdu čas si rozmyselt, jestli je pro Tebe ten pravý…
Protože jestli se kvůli němu teD´obětuješ, taky můžeš za pár let toho litovat, protože si uvědomíš, že není v pořádku, že jsi takto pod kontrolou….
Mellis, už to bylo řečeno hodněkrát – od takového člověka rychle pryč.
Tvoje plány jsou slučitelné se vztahem, ale ne vztahem se žárlivým slabochem.
Když s ním zůstaneš, tak určitě šťastná nebudeš – nebo mu budeš denně dokazovat, kde a kdy jsi byla, s kým a o čem jsi mluvila a budeš se bát usmát se na kamaráda?
Bude ti to stát za to?
Někde jsem četla – je lepší hrozný konec, než hrůza bez konce. A vztah s vydíráním by pro mě hrůza byla.
Promiň, že jsem tak moc upřímná. Hodně štěstí.
Mariko to nehraničí, to je a navíc, když je sprostý a projde mu to, tak taky za chvíli může být hrubý a nakonec to nemusí skončit u slov. Prostě rychle pryč, takoví se nemění, nebo jen krátkodobě.