Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vztah ci volnost?
dobry vecer,
je mi dvacet let,cerstvych dvacet a prave jsem dostudovala SS.mam uz dva roky pritele, ktereho miluji a byl to muj prvni kluk uplne ve vsem.nejsem oskliva,ale proste jsem si driv nikoho nepustila k telu,protoze sem s nikym necitila to,co jsem ocekavla.az s nynejsim pritelem to bylo super.ale rekla bych az psychopaticky super.
z jedne nemile prihody se pritel zacal domnivat, ze jsem ho podvedla.jednalo se o vtipnou zpravu,kterou mi poslal kamarad.snazila jsem se mu to nejak vysvetlit,ale od te doby me podeziral a sproste nadaval. nikdy bych svemu partnerovi hrube chovani netrpela,ale stale sem si rikala,ze si za to zcasti muzu sama. vyvcholilo to tim,ze si zjistil me heslo na email, prohledaval mobilni telefon, sledoval me, zda jsem vecer doma ci na schuzce skutecne jen s kamaradkou,jak jsem rekla.chce abych se k nemu nastehovala,klide bych to udelala, pac ho mam skutecne rada,a kdyz o me ma prehled,je naprosto pozorny a hodny. mam s tim ale problem.jsem mlada a kdybych sem mela napsat co mam jeste pred manzelstvim v planu, bylo by to nadlouho {chci byt letuskou,jet pracovat do ameriky,jit studovat VS,ktera neni zrovna blizko,parit s kamaradkama,atd…]. a to pry neni slucitelne se vztahem.dava mi na vyber:bud on, nebo VS a cestovani.
je to pro me hrozne tezke, nedokazu si predstavit ho nemit,jeste mi rika, ze pokud se na nej vykaslu,neexistuje moznost,ze byhom se k sobe vratli…
co si o tom myslite? zajima me nazor druhych…
moc dekuju za pripadne prispevky a pekny vecer
UTEČ TAK RYCHLE, JAK MŮŽEŠ!!!
mellis, když jsem se před lety rozcházela s jedním přítelem, tak jsem měla stejné pocity – jak bez něj budu žít…byly tam sice jiné důvody pro rozchod, nakonec jsem se k tomu ale ohodlala a vida – svět se nezbořil a já si našla mnohem lepšího muže, se kterým můžu říct, že jsem skutečně šťastná. tenkrát jsem to samozřejmě viděla jinak.
Tím chci říct jedno – pokud by mi partner, přítel dal na výběr, takový jako ty uvádíš, pak bych se na něj vykašlala. resp. nejdříve bych si s ním promluvila, vysvětlila bych mu své plány s tím, že se pokusíme najít kompromis pro oba. Pokud by s tím nesouhlasil, ani s kompromisem, pak bych ho nechala svému osudu. Chlap, který citově vydírá, dává na výběr , musí být jen podle něj – to nezní jako šťastná budoucnost. Máš hezlé plány, já ti přeju, aby ti vyšly, rozhodnutí je na tobě.
Souhlasím přesně s tím, co píše babofka – vystihla to naprosto přesně.
Mellis, chápu, že to je pro tebe hodně těžké rozhodování… no, já bych to taky viděla spíše tak, že tě přítel chce mít příliš pod kontrolou a věř mi, že ve vztahu dvou lidí je důvěra hned za láskou – čili hrozně důležitá. Jestliže ti nevěří teď, myslíš, že časem to bude lepší? Spíš naopak.
Tvé plány do budoucna jsou velké a krásné – myslím, že se zdravým vztahem slučitelné jsou, jen to bude chtít hodně trpělivosti a tolerance z obou stran, ale o tom je přece vztah především. Zamilovanost přejde, vztah přejde do běžných kolejí a chce to na něm stále pracovat.
Ale upřímně – tohle je věc, kterou si musíte vyřešit sami…. a pokud by to byla opravdu láska na 200%, asi by ses neptala na radu a měla bys jasno – a tvůj milý taky. Obávám se, že vztah, jak jej popisuješ, by asi stejně moc dlouhého trvání neměl. Dobře si to rozmysli a sama si odpověz, jestli je tvůj milý opravdu tak úžasný, tolerantní, laskavý a zamilovaný, jak píšeš….
Přeji ti,ať se rozhodneš správně.
mellis, podle toho, co o něm píšeš si myslím, že je to žárlivec a vyděrač a s takovými je velmi těžké budovat vztah. Holek, které zažily vztah se žárlivcem tu pár je a každá z nich by ti myslím řekla – uteč včas.
Za sebe říkám – jsi mladá, máš úžasné plány do života, jdi si za svým cílem. Jsi moc mladá a určitě na tebe ten pravý někde čeká… Ale pokud budeš sedět se svým žárlivcem doma, nikdy toho druhého nenajdeš…
Přeju ti hodně štěstí…
mellis, máš skvělé plány do života 🙂 Vztah není o tom, že se jeden druhému musíte nekompromisně podřídit. Život je od toho, aby se užíval. Je ti dvacet, což je věk, ve kterém se dají plány do života a užívání si pochopit.
Věř mi, že spoustu z těchto věcí, o kterých píšeš se dá užít i v partnerském životě, ale je to o hledání společných řešení, vzájemném pochopení se a vyhledání vhodných kompromisů.
Pokud se spolu pokusíte pobavit o alternativách tvých plánů, tj. jak psaly holky např dálkové studium, tak by snad měl v sobě najít pochopení.
Cestování nebo práce v zahraničí, muluvili jste spolu o tom, že by jste to uskutečnili společně? Tj. že by jste odjeli spolu do zahraničí a užili si to oba?
Pokud s tebou tvá přání nesdílí a preferuje jiný styl života, pak by bylo na zváženou, jestli jsi ochotná tomuto vztahu objetovat veškeré své cíle a přání, tj. začít vést již ve dvaceti usedlý způsob života pod dohledem 🙂
Je to především na tobě a to co jsem napsala je čistě jen můj pohled na věc.
Taky jsme s manželem plánovali za svobodna odcestovat do zahraničí za prací, ale nakonec jsme zvolili cestu rodiny, ale to bylo až v sedmadvaceti 🙂 Roli v tom hrálo i to,že jsme oba měli dobrou práci a nechtěli jsme se jí jen tak vzdát.
Ale volba cestování, letuška, studium, to jsou plány, které vyžadují notnou dávku tolerance a hlavně nezištné lásky a jen ty víš, zda to u svého partnera najdeš.
Myslím,že všechno tohle by jsi měla probrat zejména s tvým přítelem.A rozhodnout se na základě společných plánů a vize budoucnosti:-)
A je ,,pěkné“,že tě citově vydírá a kontroluje, aniž byste spolu toho tolik prožili:-(
společný život je totiž plný kompromisů a přináší i různé situace,které se musí řešit.A společně,bez ultimát.
Za sebe si myslím,že pro jedno kvítí slunce nesvítí a vzdělání,poznávání,životní zkušenost ti nikdo nevezme..
Podle mě tě chce víc sledovat, než tě mít doma proto, aby si užil tvoji blízkost. Jinak škola a cestování se vztahem taky jdou. Škola se většinou dá dělat i dálkově, někomu nevadí, když se vidí o víkendech. Cestování nevím jak myslíš, ale spousta párů jezdí do zahraničí na rok a dýl vydělávat a zároveň si užívat.
dobry vecer,
je mi dvacet let,cerstvych dvacet a prave jsem dostudovala SS.mam uz dva roky pritele, ktereho miluji a byl to muj prvni kluk uplne ve vsem.nejsem oskliva,ale proste jsem si driv nikoho nepustila k telu,protoze sem s nikym necitila to,co jsem ocekavla.az s nynejsim pritelem to bylo super.ale rekla bych az psychopaticky super.
z jedne nemile prihody se pritel zacal domnivat, ze jsem ho podvedla.jednalo se o vtipnou zpravu,kterou mi poslal kamarad.snazila jsem se mu to nejak vysvetlit,ale od te doby me podeziral a sproste nadaval. nikdy bych svemu partnerovi hrube chovani netrpela,ale stale sem si rikala,ze si za to zcasti muzu sama. vyvcholilo to tim,ze si zjistil me heslo na email, prohledaval mobilni telefon, sledoval me, zda jsem vecer doma ci na schuzce skutecne jen s kamaradkou,jak jsem rekla.chce abych se k nemu nastehovala,klide bych to udelala, pac ho mam skutecne rada,a kdyz o me ma prehled,je naprosto pozorny a hodny. mam s tim ale problem.jsem mlada a kdybych sem mela napsat co mam jeste pred manzelstvim v planu, bylo by to nadlouho {chci byt letuskou,jet pracovat do ameriky,jit studovat VS,ktera neni zrovna blizko,parit s kamaradkama,atd…]. a to pry neni slucitelne se vztahem.dava mi na vyber:bud on, nebo VS a cestovani.
je to pro me hrozne tezke, nedokazu si predstavit ho nemit,jeste mi rika, ze pokud se na nej vykaslu,neexistuje moznost,ze byhom se k sobe vratli…
co si o tom myslite? zajima me nazor druhych…
moc dekuju za pripadne prispevky a pekny vecer