Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
nechali jste si říct pohlaví miminka??
Ahojky za týden jdeme na ultrazvuk a chce se jít juknout i manža, váháme jestli si říct co to bude. Pořád nejsme 100%rozhodnutí, tak nějak dumáme o tom, že si to necháme říct, ale nikomu v okolí to neříct. Aby jsme mohli sem tam nakupovat to co je na mimi potřeba. prvního jsem si to říct nechala a neuhodli to:-) to už je mooooc dlouho a u druhého jsem si to nenechala. Jak jste na tom vy????? Manža pořád tvrdí, že ví co dělal, ale znáte to……
Tak já mám zatím jen jedno dítko a hned od začátku jsem věděla že to chci vědět. Manžel se chtěl nechat překvapit, ale pro mě bylo důležitejší to, že jsem mohla na svoji holčičku mluvit. Vím, že bych mohla používat nějaké neutrály jako můj broučku a tak… ale já měa prostě pocit, že budu svému miminku nějak blíž když o něm budu vědět co nejvíce. Dříve to byl asi větší problém, protože docházelo často k omylům, ale dnes už je to spíše vyjímečné… a u mě to bylo zcela vyloučeno, byla jsem dost hlídaná a pohlaví mi potvrili hned tři doktoři 😀
Já jsem musela u prvního dítěte na AMC, takže jsem se dozvěděla, že to bude kluk Martin. U druhého jsem to tušila, ale říct jsem si to nenechala, takže Vojta měl náramek vypsaný na Vojtu i Aničku a na potřetí se pan doktor smiloval měsíc před porodem a na mou poznámku, že se chystám na třetího kluka prohodil, že to kluk rozhodně není a mám Lindu.
Možná je to praktičtější, vědět, co že se narodí, ale překvapení má taky něco do sebe 😀
My si to říct nenechali u obou dětí dětí – bylo to krááásné překvapení na sále. Ale bylo nám fakt jedno, co to bude (máme dva kluky), takže zklamání se nekonalo.
Jak čtu, je nám minimum, kdo chce zažít překvapení. I ve svém okolí jsme byli jedni z mála, někdo nevěřil, že to fakt nevíme. 🙂
No, já jsem to dvakrát u starších holek nevěděla, ani jsem to vědět nechtěla. U třetího už jsem byla “starší rodička“, byla jsem na amnio, a tak už jsme věděli, že dotřetice se kluk povedl. Ale můj pocit je, že je lepší to nevědět. To překvapení je pak úžasné, a bylo poznat, že i personál se těšil, co to vlastně vyleze na ten svět. Oblečky jsem nakoupila pro první měsíce neutrální, a pak jsem si užila i tu růžovou.P.
Jo holky jsme vědmy…
Taky před porodem sestra:tak co maminko,co to bude.A já kluk,ale hlavně ať je zdravej.
Začla se smát,asi jsem to řekla co by příkazem.To nevím-byl to fofr,zato to sešívání sem protrpěla.
Ale stálo to za to-bože já bych si dala tak říct,ještě jedno-maličký,droboučký….
To víš,že to není zklamání,když vidíš jaký to má ručičky,malýnký nožičky,pusinku jak hrozinku,nosíček jak knoflíček.
Na mě snad lezou podzimní hormony,budu muset navštívit dceru mý kámošky,má mimčo,a vystřízlivět,až budu pozorovat jak kolem prcka skáče.
Je to fakt,už bych na to neměla.
Kamarádčin brácha čekali holčičku, celé těhotenství, teda od doby, kdy to bylo potvrzeno, to byla Terezka a narodil se Davídek:-) Dnes je mu 8 let, takže se to stane a je to pak aspoň sranda:-) Já bych to tak brala. Ikdyž jsem to měla napsané z AMC, že to bude kluk, tak jsem si říkala, že se taky může stát, že se někdo jen splete a místo xx napíše xy…
Ale musím říct, že u obou těhotenství jsem taky tak nějak věděla, co to bude a vyšlo to:-) *
Hanino, pro mne by nebylo zklamání ani to druhé pohlaví.. Nekupovala jsem zase všechno v modrém, kupovala jsem i univerzální věci (béžové,bílé, žluté, zelené…), takže i holčička by měla co na sebe….
J8 bych se rozhodně z druhého pohlaví nesesypala… i kdyby mě to teda překvapilo… Ale já u obou dětí měla takový vnitřní pocit hned od začátku, že to budou kluci, takovou intuici….takže to potvrzení doktorů mi v tom dalo jenom za pravdu, já ty kluky opravdu tak ěnjak očekávala….. 🙂
No a jak se vypořádat se zklamáním????????,byla holčina v porodnici,řekli jí,že bude mít kluka a po porodu se málem sesypala-narodila se holčička.
Mamka rodila ve 40letech/dle doktora předčasný přechod/a měla na pokoji 2maminy před porodem.Čekaly dvojčata.Ta první kluky a ta druhá holky,zas porodily obráceně,ale vyřešily to,prý si jen prohodily oblečky,aby mimčata šly dle toho co byli.
Za nás bylo v modě kluci v modrém a dívenky v růžovém z porodnice.
Podotýkám psal se rok 1982-83,takže ta doktortechnika byla asi na začátku…
nečetla jsem rekace… ale…
Já jsem člověk praktický od přírody a nemám ráda překvapení, takže jsem se už nemohla dočkat, až mi řeknou, co čekáme… V obou případech…. A hned jsme to rozkecali všem…. 🙂 …a taky jsem si hned šla kopupit do obchodu něco modrého pro synáčka (v obou případech)… abych si udělala radost…
A taky jsem to vždy chtěla vědět, abych mohla bříško oslovovat jménem, protože nějaký “univerzální“ jméno pro mimčo mi nějak nesedělo…. takže bříško jsem rovnou oslovovala jménem miminka….
My jsme chtěli mít překvapení, nicméně podrobný uz to prozradil mě a výsledky AMC, které byly zapsané do těhotenské průkazky zase chlapovi. Ikdyž to bylo fixem přečmarknuté, tak tou prupiskou za daných světelných podmínek to bylo vidět nádherně:-) Takže bohužel… Ale nikomu jsme nic neřekli a nechali překvapení alespoň všem ostatním, ikdyž to bylo dost náročné, udržet takové tajemství 🙂
A navíc já měla strašně šikovného doktora… Na jednom z uz mi povídal, jak se má krásně klučina a jak roste a pak si vzal průkazku a zhodnotil, že jako jsem to asi nechtěla vědět, ale už to vím. To bylo vše:-) Naštěstí v té době jsem to už opravdu věděla, tak jsem nebyla naštvaná, ale jinak by mě to si hooodně naštvalo. Všechno má své kouzlo.. Vědět i nevědět… *