Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak vás mění VD
V souvislosti s probíhající očkovací diskuzí mě napadla otázka, přehodnotili jste některé vaše názory díky těmto stránkám?
U mě to začalo nejprve látkovými plínkami. Od nich byl krok k ekologickým čisticím prostředkům. Pak mě oslovily články o porodu a dopracovala se ze sktrikního: “Doma porod ne, to jen šílenec“ k podpoře přirozeného porodu. No a poslední, co momentálně řeším, je očkování.
A jak jste na tom vy?
Virenko, pěkně jsi to napsala a s tím starším klukem? U mé sestry je to to samé, puberta s ní mlatí z jednoho konce na druhý, taky jí nenaplácali, když byla menší a ted? Občas dostane, protože si to zaslouží:(
Pěkný příklad,virenko,na zamyšlení.
Já nepoznala žádnou rodinu,kde by se výchova obešla bez plácnutí.Spíš kde se to až přehánělo.
Sama jsem se snažila toho vyvarovat,ale byly situace,kdy to prostě nešlo bez toho plácnutí.
Když jsou děti větší je to o něčem jiném.Tam už nastoupí zákazy,příkazy.
Ale jak batoleti,předškolákovi.
Vlastně dá-zakážeme pohádky a co rád dělá??? Předškolák to pochopí,ale batole…
Každé dítě je jiné a na každý platí něco jiného.
Pěkný příklad,virenko,na zamyšlení.
Já nepoznala žádnou rodinu,kde by se výchova obešla bez plácnutí.Spíš kde se to až přehánělo.
Sama jsem se snažila toho vyvarovat,ale byly situace,kdy to prostě nešlo bez toho plácnutí.
Když jsou děti větší je to o něčem jiném.Tam už nastoupí zákazy,příkazy.
Ale jak batoleti,předškolákovi.
Vlastně dá-zakážeme pohádky a co rád dělá??? Předškolák to pochopí,ale batole…
Každé dítě je jiné a na každý platí něco jiného.
Mariko, já Inori přeju hodnou holčičku. Můj názor je, že každý máme dítě právě takové, jaké potřebujeme a jaké k nám pasuje. Ono se ne darmo říká, že každé dítě jiné, možná přijde čas a Inori bude mít další dítě, které tomu provětrá faldy trochu víc. A třeba to zrovna Inori zvládne i s divočejším dítětem a to potom budu závidět i já 🙂
Bití není žádný úžasný výchovný recept, ale osobně znám rodinu, kde jsou matka i otec velmi klidní, děti nikdy neuhodili. Starší synek jde do puberty a mají s ním veliké problémy, on zrovna by tu tam v mladším věku potřeboval. Jeho táta si to uvědomuje a jeho mrzí, že on toho vůbec není schopen, uhodit své dítě, protože cítí, že kluk ztrácí půdu pod nohama a pro něj to prostě takto nestačí. S mladším nemají žádné problémy.
Tak jak já mám pocit, že jsem nezvládla mladšího bez plácání naučit, že na sebe musí trochu dát pozor, tak tátu tohoto kluka trápí, že se nedokázal přizpůsobit potřebě syna a nepřekonal svou velkou nechuť dítě plácnout. I když uznávám, že je to asi velká výjimka, jsme na tom ve výsledku dost podobně.
Inori, bohužel asi to tak bude a tiše ti závidím, že máš hodnou holčičku. Ale každý má svůj postoj k výchově a řeší to tak, jak to platí na dítě:)
Jinak jako téma bezvadný, je podivuhodné, že se o tomhle dá napsat tolik věcí:)
Tak jste mě nakonec malinko přesvědčily, ale je škoda, když s někým hne až to plácnutí.
Inori, já jsem plácáním řešila hlavně mladšího synka. Starší byl bojácnější, k silnici mi neutíkal, vysvětlení přijímal a stačilo ostřeji říct. Měl možná víc zábran, než je v jeho věku obvyklé, ale nebezpečný sám sobě nebyl.
Mladší synek je velmi živelný, jako dítě byl radostný, divoký a zcela bez zábran. Mezi přibližně rokem a půl a třemi lety se dokázal opakovaně a bez zábran vrhat do silnice nejen “jen tak“, ale třeba za peříčkem, za pejskem na druhé straně… Má taky od mala velikou sílu, takže se mi dokonce 2x dokázal vysmeknout, jinak jsem spíš měla co dělat ho doběhnout. Nejhorší bylo, že vůbec nepřemýšlel hlavou, jednal zcela impulsivně. Opravdu naprosto jediné, co fungovalo, bylo z pozice síly. Totéž bylo když používal například kovové autíčko k mlácení brášky silou po hlavě (ten trubička tiše držel a plakal), raději než zkusmo mlátit jeho, aby viděl, jaké to je, jsem ho pleskla. Meze si nějak vytvořil, dnes je mu pět, pořád jsou oblasti, které jsou problém, ale dnes už dávno reaguje na mluvení a křiknutí. Nepamatuju, kdy jsem naposledy plácala. Ale opravdu nemám pocit, že jsem mu vštěpovala budoucí sklon k násilným řešením, spíš si myslím, že jsem se pokoušela mu vytvořit sebezáchovné meze.
Tvojí potřebě řešit co jde bez plácání, zcela rozumím. Kéž to nepotřebuješ.
Já si říkala jestli jelínka nebo jak .))) No ale toho skeneru je škoda 8)
Synáčka mám jedlíka 🙂
OOOO TY CHYBY:)
Synáčka mám jelíka, pořád něco mlsá, ale opravdu pořád, proto je tak pěkně kulatej, no ale nejdřív všechno oválí po zemi a pak papá, já už si říkám po kom mám doma takový prasátko a nebo jakmile zmerčí granule od psa, tak to leze opravdu jak drak, jídlo má k dispozici pořád, od ovocepo piškoty.
Bohužel my máme, co se týká elektriky všechno na špatném místě a dostupné, jinak to řešit nejde, no třeba ted už mi pár dní háže skenerem, prostě doleze, chytne a šup s ním na zem 🙂
Ale už to beru s rezervou, za chvilku bude líp, i když mě tím věčným napomínáním fuj, bakaka, blééé unavuje:)