Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak vás mění VD
V souvislosti s probíhající očkovací diskuzí mě napadla otázka, přehodnotili jste některé vaše názory díky těmto stránkám?
U mě to začalo nejprve látkovými plínkami. Od nich byl krok k ekologickým čisticím prostředkům. Pak mě oslovily články o porodu a dopracovala se ze sktrikního: “Doma porod ne, to jen šílenec“ k podpoře přirozeného porodu. No a poslední, co momentálně řeším, je očkování.
A jak jste na tom vy?
Tak jsem četla Vírenku i Mariku a myslím, že je dost velký rozdíl, když dítě plácnu přes ruku v klidu s tím, že dělá něco, co je opravdu životu nebezpečné a nebo ho v afektu seřežu, protože jsem se ráno špatně vyspala. Bohužel už jsem ale viděla dost i takových maminek, co jdou po městě a úplně se smrtí v očích dítěti nařežou. Tam podle mě klidně může vzniknout dojem, že se takto řeší konfliktní situace. Když to vezmu podle sebe, tak jsem bita byla dost, ale nikoho nemlátím, takže asi úplně pravildem to není.
Mariko, jsem zatím u prvního komentáře od tebe a jenom na začátku. Takže abych vysvětlila to sebeovládání – právě díky něku se s manželem doma neperete. A ano, je to v člověku – to chování, který dokáže ovlivnit .. KDYŽ CHCE.
Virenko, souhlasím s tebou, něco podobného jsem psala, taky mě mrzí, když dítě plácnu, ale pokud není jiná cesta a ze slov si nic nedělá, tak bohužel, hodně se snažím komunikovat, aby pochopilo, o co jde, ale taky v tom týrání ani násílí nevidím.
Já mám dceru strašně živou, činorodou a nerada poslouchá, ale na druhou stranu je inteligentní a umí spoustů věcí, které děti v jejím věku ne, ví, že když už jí poněkolikáté napomínám a neposlechne, tak jí na zadek plácnu, takže radši občas poslechne/jsou jí čtyři/.
Asi jsem reagovala ,aniž bych našla celou jednu stranu příspěvků, tak to tak prosím berte. Jenom maličkost: Inori, pokud je tvoje malá hodná, moc ti to přeju. Zřejmě má dívce vlastní klidnější potenciál. Ale i děvče s kladnou=živější povahou, natož kluci, jsou v malém věku o něčem jiném. Kolikrát jsem na to myslela, když moje kluky hlídala známá – máma holčiček, dle jejích slov divokých. Na kluky jen dohlížela a vždycky byla vyčerpaná – prý kolik toho naběhají, nakřičí… Mezi dětmi je rozdíl, jako mezi dospělými. Svým chováním příklad dávat musíme a rozhodně souhlasím, že pracovat na sobě musíme, často právě kvůli výchově svých dětí. Ale plesknutí není podle mě tím čím je týrání.
Inori, tebe jsem tu četla jen několikrát a docela mě mrzí, že nepíšeš častěji. Zrovna tvůj způsob uvažování a pohledu na situaci mě hodně zaujal.
V lecčems bych rozuměla i souhlasila a v něčem asi ne, jako s každým. Ale ráda bych tě tu četla častěji a chci, abys to věděla 🙂
K plesknutí malých dětí – myslím, že takto to není. Dítě je nutné nějak upozornit a vést. Dospělého – doufám – ne, ten už se vede zcela sám. I původní kultury dítě vedly, učily ho, co je špatné, tak, aby se bylo schopno přizpůsobit zvyklostem jejich společenství. Pokud je chování dítěte zcela nepřijatelné a žádný jiný postup nezabírá, je to možná výchovné selhání, ale plesknu ho. Jde totiž i o čas, a než si svoje selhání mohu napravit, než přijdu na to, jak lépe, mohlo by mi dvouletého opravdu to auto přejet. Nasekat na zadek – pokud je to ze stejného důvodu, není to podle mě napadení. Nemám z bití nijak dobrý pocit, ale to je můj problém. Vím, že dítěti musím dát jasně na vědomí mantinely a pokud nereaguje na nic jiného, co mi zbývá?
Argument, že třeba v Japonsku se děti nebijí, vlastně ani nijak nevychovávají, spíš je z našeho pohledu rozmazlují, a potom ve věku kolem vstupu do školy jsou z nich samostatné, slušné a poslušné děti, je prima – pro Japonce. Oni mají totiž s touto kulturou přímou zkušenost, přesně vědí, jakými způsoby dávají dítěti jeho mantinely na vědomí. My se to nemáme od koho učit. Jsem přesvědčená, že právě toto se předává přímou, osobní zkušeností, z rodiče na dítě. Přesto i Japonci bojují, zápasí, ne vždycky fér. Jak je to s domácím násilím, to netuším, ale pochybuju, že by tam nebylo.
Pokud myslíš bití z jiných důvodů, zejména stálé, zejména ve věku školním a pozdně školním, to už bych souhlasila spíš. Tam to ale většina rodin už výchovně nedělá, spíš to za ty slova jen schovává…
Sebeovládání? Já se ovládám, tolerují a dlouho vydržím, než dítě plácnu po zadku.
Inori, v tomhle asi za jedno nebudem, není to o tom, že dítě plácnem a ono bude v budouctnu bít svého partnera.
Já to vidím jinak, je to v člověku.
Vysvětli mi teda, že když manžela otec mlátil hlava nehlava, tak mě nebije, mě otec a mamka občas třískli a manžela nebiju????????????
Čím to je? Je to v člověku, my to totiž po naších zkušenostech neděláme, snažíme se naše spory vyřešit slovem a nebo tichem a taky ne zdůraznuji “NIKDY NE PŘED DĚTMI“. Tady je ten kámen úrazů, lidé se hádají před dětmi a bijí se, tak pak se nemohou divit, že to jejich děti, taky tak praktikují.
Psala jsem kdesi, že nejsem zastáncem fyzických trestů, ale poku to opravdu nejde, tak plácnutí není na škodu, ono to dítě pochopí, že je to špatně. Já se snažím domluvit, vysvětlit, ale pokud mi to za pár minut udělá znova, tak jdu a plácnu, to už si totiž dělá dítě ze mě dobrý den. Já nepotřebují, aby mě dítě za pár let poslalo třeba do pr….. a neposlechlo v ničem, chci, aby děti měly ze mě respekt a věděli, že mohou za mnou kdykoliv přijít a já jím pomůžu. Prosím u starších dětí se to dá vyřešit domácím vězením, zákazem netu atd. ale u menších dětí to nejde, tady se o musí řešit jinak.
Dám ti příklad, mám 9.měs. syna, ten jakmile se otočím, tak si hraje s elektrikou, vyhazuje mi hlínu z květináčů a papá jí a když mi tohle udělá 5x za den a já jen uklízím hlínu a myju jeho toho mám pochválit? A nebo mu to mám vysvětlit, když to nechápe? Prostě ho plácnu přes ruku a řeknu bakaka, popotáhne moldánky a jde jinam. Vím, že mi napíšeš, at si dám třeba kvítka jinam a nebo, že mám vytvořit prostředí pro děti, ale zde budu opět oponovat, bude to tak, jak to je, dítě si postupem času zvykne, že to tam prostě patří a nemá na to šahat.
Je to podle tebe násílí?????? Nebo jak by jsi to řešila ty, u tak malého prcka?
Prostě každý má jiný přístup k výchově, někdo si prostě nechá od dítěte nas…. na hlavu a toleruje vše, to je pak dítě nevychované, drzé a zde bych se nedivila, kdyby dítě někoho bilo, i kdyby už mělo partnera a někdo dítě vede ke slušností, má určité hranice, které nelze překročit a pokud ano, tak na zadek, pak bude vědět, že si nemůže vše dovolit a ženu květinou neuhodíš.
Já to vidím takhle, prostě některé věci nejdou řešit bez dání na zadek a kdo nedal svýmu dítěti na zadek, tak před tím smekám!!!!!!!!!!
Vina je v rodičích, kteří řeší své spory před dětmi a to dítě si řekne “ aha, to je správné, když maminka neposlechne tatínka, tak jí dá přes pusu“ a je klid.
A ještě mě napadla jedna věc ke Corině. Nechtěla jsem řešit kdo mlátí děti, ale poukázat na princip. Tvoje komentáře o dávání dětem na zadek jsem nečetla, takže v tom nebylo nic konkrétně proti tobě. Z reakce je ale vidět, že tě tvoje jednání trápí..
Když jsem psala, že hanina se aspoň přiznala, myslela jsem to tak, že ona jediná v diskuzi o rozvodu a facce napsala o dětech. Ostatní píšou, že to šlo určitě řešit i jinak, než fackou. Ve většině případů ale sami facku používají jako výchovný prostředek právě na dětech, ale dospělému by ji nedali. Já v tom rozdíl nevidím. Člověk jako člověk.
Marcelo věřím ti. Sleduju i u nás doma jak je malá hodná. A čím dál hodnější, když na sobě zapracuju já. Všechno je to o sebeovládání.
Aha, Marcelo to nebylo myšlený tak, že ty jsi to psala ironicky, ale tak, že tvoji upřímnost hned všihni ironicky chápou, ale když se na to tak dívám, tak jsem to opravdu napsala dost nešťastně…
zdarec inori,díky,no neni to tak dávno,kdy jsi mě častovala,že se vyjadřuji ironycky,no budiž,musím ovšem napsat,že corina má vůbec svérazné názory na všechno
myslim,že stebou sohlasím,jako lien, pokud dítě vidí násilí doma,praktikuje ho v budoucnosti,já své chlapce nebila nikdy,byli ale hodní,to fakt nekecám,
ty jsi tu nová?já jsem nová všude,nehodlám se nikde angažovat,asi mě nikde nemusí,lidi nemají holt rádi pravdu marcela