Milé moje netové kamarádky,
dlouho jsem váhala, zda s tím sem mám jít, je mi to až blbé vzhledem k naší nedávné operaci nosní mandličky, ale nakonec si říkám, že z toho mnohé můžete čerpat a nebo alespoň napíšete, zda to bylo tak či onak u vás.
Prvně: operace nám pomohla k daleko lepšímu a vlastně úplně volnému dýchání nosem. No, ale to hlavní, záněty středouší bohužel nepřestaly. Jsme asi zrovna ten případ, kterému nepomůže ani svěcená voda… Strašně se tím užírám a trápím, před malou to nedávám znát a v noci brečím, 16 dní po operaci byla píchat levé ucho. To mně doktoři řekli, že se to bohužel po operaci může stát, že tam mohlo něco zůstat. Napsali doporučení na očkování Prevenarem a já zuřím, protože se úplně minul účinkem, dnes se malá opět chytala za uši, tentokrát obě, a zuřím proto, že ani jeden z ORL lékařů doteďka nevzal stěr z ucha, jsem vážně namíchnutá, co se tady u nás děje, jak je to všem jedno, děti musí snášet takové bolesti (ať si každý zkusí propíchnout ušní bubínek a ještě nejlépe několikrát). Jsem fakt zoufalá a naštvaná jako hrom.
Máme kapky Otipax a na těch se snažíme držet, ale netuším, zda řeší i ten zánět nebo jen snižují bolest. Sára je dnes po 3 týdnech absence ve školce, a jsem opravdu zvědavá, jak dlouho tam vydrží… Tak krutý nástup do MŠ si nezasloužila. Zrovna typ dítěte, kterému se ve školce líbí, ale nemůže do ní chodit, kvůli pitomým neustále se opakujícím zánětům středouší.
Už si připadám neschopná, že moje dítě není zdravé… Už začínám opravdu věřit tomu, že je vše spojeno s duší, nosní mandle znamená hádky a neshody rodičů. Jsem rok bez jejího tatínka, tím, jak jsem na vše sama, řeším pořád jen spěch, stres, problémy, jak to mám zvládat s klidem? Poraďte mi někdo, jak vyléčit ty proklaté uši!!! (
|