Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jedna rána za druhou...chjooo
Holky vůbec sem nepíšu, protože nikdy není nic s čím bych se svěřila, ale dnes už je toho na mě moc a nemám komu, tak alespoň takhle.
Život na RD se stane časem stereotypním a tak spíš řeším samé ptákoviny. Kam na písek, co číst za pohádky, co uvařit. V poslední době trápení se školkou v souvislosti s prací, ale ve srovnání s tím, co se na mě navalilo během jednoho dne, jsou to nicotné ptákoviny 🙁
Dnes ráno jsem zajela na rychlou kávu ke svým rodičům a zjistila, že tátovi není dobře, vypadal, jak když má exnout (omlouvám se za ten výraz). Jenže trápilo by mě to méně, kdyby tohle nebylo jeho standartní řešení zdravotních problémů. Nechci to brát do hloubky, ale jen ve zkratce. Už léta ho trápí těžká paradentoza, po letech už mu zbylo v puse pět a půl zubu, ale bojí se zubaře tak, že tam prostě nezajde i kdyby ho to mělo stát život! Díky tomu trpí urputnými záněty v ústech, kolikrát je oteklý jak balon, ale léčí si to podomácky a raději trpí. V souvislosti s těmito záněty se mu záněty stěhují po těle, takže to jsou záda, srdíčko v neposlední řadě z těch všech stresů okolo bolestí jsou to vředy, žlučník a v neposlední řadě akutní neléčené hemoroidy. Jeho přístup šílený, ale má názory jako většina starších lidí “co kdyby mi našli rakovinu“. Takže na mou otázku, jak mu je odpověděl “nemluv na mě, neřeknu ti to, je mi zle, nech mě bejt“. Jako jediné dítě svého otce si tohle za pokus o pomoc fakt nezasloužím 🙁
Dojedu domů, volá mi máma, že babička, která v poslední době má vážné problémy s kyčlí a doktorka jí přikázala omezit náročné chození, se vydala na špacír se svými kámoškami po horských hřebenech. Samozřejmě asi vlivem toho, že nemůže pořádně chodit, tak upadla a zlomila si ruku 🙁 Fakt jako dítě…
Říkám si , že snad už toho bylo pro dnešek dost. Diskutuji tu na VD o látkovkách, když se mi zachce na velkou, po které se zděšením v očích pozoruju, že voda je zbarvená dost do ruda krví. Na pár vteřin se uchlácholím, že to je zapomenutý menzes (stává se mi to často, protože si to nepíšu) jenže zjišťuji, že ne a pochází to ze střev. Takže rychlé úvahy co s tím. Jsem sama doma, neb zrovna dnes má manža noční a mimořádně nejel vlakem, ale autem. Dcerka spí. Panikařím, snažím se na netu najít alespoň nějaké info. Něco jsem našla, tak se trochu zklidním. Snad to do rána počká a hned se nechám vyšetřit. Na hemoroidy jsem nikdy netrpěla ani v těhu ani po porodu, takže oblast pro mě neprobádaná. Držím pěsti sama sobě. V tom volá manža a já mu to vysypu, je na prášky, tak jsem se ho snažila uklidnit, že hned ráno zajdu za dr a vyčítala si, že jsem mu to neměla říkat.
Snažím se přijít na jiné myšlenky a lustruju internet, když volají zase rodiče, že zemřel náš příbuzný. Já vím, řeknete si páté koleno. Je to tchán mého strýce z Polska. Jenže my tam jezdíme každý rok na týden na návštěvu. Bydlí na polské straně v Beskydech. Byl to úžasný , milý človíček. Velice vitální, nepil (jen velmi vyjímečně), nekouřil a byl ohromně aktivní. Typický horal, jak říkají u nich “gural“. Viděli jsme se minulý rok na podzim. Já i manža jsme ho měli strašně moc rádi. Byl skvělým společníkem. Vždy nás rozesmál, když jsme chtěli, aby si s námi připil, tak se zdráhal, ale dával si pro něj velmi typický čajík se “šťopičkou“ vodky, u kterého vydržel celý večer. Vždy jsme volali “jedna cherbatka dla dziadka“ (jeden čaj pro dědečka). Tak tenhle človík s obrovským srdíčkem měl před týdnem těžkou mrtvici. Dnes zhruba před dvěma hodinami od nás odešel navždy. Je mi smutno, bulím jak osel bůro. Manžel je z toho taky auf, volala jsem mu to do práce. Rádi bychom zajeli na pohřeb, je to ale přes šestset kilometrů. Čas na rozmyšlenou a plánování krátký, pohřeb je ode dneška za tři dny. Nechci sebou brát dcerku, není ve věku, kdy by mohla pochopit, proč všichni pláčou. Není jí ani kam na dva dny dát, protože pokud pojedeme, nemůžeme nechat doma mámu, když se jedná o tchána od jejího bráchy. Takže chaos, nevím na koho mám soustředit své myšlenky dřív a dotoho ještě můj zdravotní problém. Picne mě.
Doufám, že už je pro dnešek konec a zítra příjdou jen zprávy dobré…
PS: omlouvám se, ale kratší to asi být nemohlo :-)(
Horempádko,
to mě moc mrzí,tolik trápení najednou.
Dávej na sebe pozor a dej vědět,tak jsi dopadla u doktora,to je nejdůležitější.
Horempádem, ne že by jsme měli úmrtí v rodině, to zase ne, ale jinak toho mám s dětmi a jejich nemocemi taky nad hlavu. Asi se tady taky vypíšu, třeba mi to uleví. Dodalas mi odvahu.
Přeji Ti hodně sil a pevné nervy.
ach jo to byl den vid, samá blbá zpráva…..nejdřív se dej ty do pořádku a pak to ostatní, podle mě ten pohřeb není důležitější než tvé vyšetření a to je ted nejdůležitější a každý to pochopí, důležité je být vzpomínkami tam než fyzicky…tak se holka drž
Tak jak jsi dopadla?Držím palečky,aby si pohromy vybraly někoho jiného-co třeba někoho kdo zlobí?Opatruj se a napiš jak válčíte dál:-)Pěkný den
Holka zlatá- když se daříí…. Viď? Držím palce.
Držím taky palce! Řeš to jedno po druhém.
Horempádem 🙁 Úplně chápu, že na jednoho človíčka je toho prostě moc….
Příbuzného je mi moc líto – tak to bydlí od nás za pár kopci 🙂 – ale neboj se, oni jistě pochopí, že na pohřeb přijet nemůžete.
Tatínek by opravdu zasloužil – s tímhle není legrace. Jak píše babofka, na rakovinu to vážně nevypadá, ale veškeré záněty mají příznaky dost děsivé – takže tady to bude jednoznačně od těch dásní.
No a ty tvé problémy – jistě zajdi k doktorovi, ale připadá mi to jako hemoroidy – ony o sobě vůbec nemusí dávat vědět (mně je taky našli úplně náhodou, za celý rok mě trošinku potrápí tak jednou, až na loňské jaro, to jsem taky myslela, co to není a ony tyhle potvůrky). Navíc kdyby bylo tvé krvácení ze střev nebo žaludku, krev by byla černá. Ale zajdi si s tím určitě.
Holka zlatá, drž se, uvidíš, bude zas lépe 🙂
Horempádem, napadá mě jediné… Když se to s..e, tak se to s..e a pořádně…
Držím palečky, ať u lékaře dobře dopadneš a s tatínkem ti neporadím, ale přesně vím, o čem mluvíš, znám tenhle přístup ze svého okolí velmi dobře. Obě dobře víme, že z jeho příznaků rakovina nekouká, ale z těch zánětů kouká dost velká polízanice. Ale komu není rady… Ach jo…
Horempádem,musím se přidat k holkám,přeji ti,aby jsi dopadla u lékaře dobře,ale raděj si zjisti,co se děje.Špatné období máme určitě jednou za čas každá a jak tak koukám,tobě se to nahromadilo.Já se také moc bojím zubařů,doktorka mi řekla,že mám počínající paradentózu,kdybych si je nechala speciálně ošetřit za 800kč,zastaví se to.Tak jsem podstoupila zákrok,vůbec to nebyl nic hrozného,jak mě strašili,obětovala jsem kvůli zubům z mateřské nehoráznou částku a mám doufám!!!klid.Také ti držím palečky.
Jo jo, když se daří, tak se daří…
Držím palečky, ať u doktora dopadneš dobře, snad to nic nebude, taky by mě to vyděsilo.
Na taťku budeš muset udeřit, já to znám, ale tohle dál nejde, zkuste ho s mamkou přemluvit. Nebo bude ještě hůř.
Drž se a snad dnešní den bude o poznání lepší.