Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Odmítání tatínka
Holky ráda bych se s vámi poradila a zeptala, jestli máte některá stejné problémy. Naše skoro 3,5 letá Natálka odmítá tatínka. Od malička byla na mě hodně fixovaná a jako mimino nechtěla k nikomu jinému než ke mě, to se pak ale zlepšilo a bylo to v pohodě. V poslední době se ale hrozně chová k tatínkovi. Přitom ten si s ní hraje, chodí spolu ven (kdy se tedy odchod neobejde bez scén, že má jít maminka taky…). Jakmile ale přijde večer a má jí třeba manžel přečíst pohádku, tak prostě ne, od tatínka ne, chci maminku. Jeho odstrkuje, řekne i že ho nemá ráda a ať jde pryč.
Manžela to hodně trápí a ani se mu nedivím. Udělal by pro ní první poslední. Malá se s ním nechce skoro mazlit, když dá pusu, tak to jen sporadicky.
Je pravda,že není moc mazlivá, nemazlí se skoro s nikým – jen se mnou. Ale ostatní tak neodstrkuje.
Nevím jestli jsme udělali někde chybu, nebo čím to je a jak to řešit. Když něco provede, většinou na zadek dostane ode mě, křičím na ní taky víc já, takže nemá proč mít k tatínkovi odstup nebo se ho třeba bát. Když se jí pak zeptám, proč se tak k němu chová, tak mlčí nebo řekne, že neví, že ho má ráda.
Tak fakt nevím. Máme s ní navštívit nějakého doktora, nebo se to spraví samo. Jak se k ní má manžel chovat?
Lucisto, tak to jsme na tom ted asi uplně stejně! U vás to trvá, jak píšeš, snad odmalička, ale u nás až ted, což nechápu a je mně to záhadou, proč najednou malá otočila a všechno si vyžaduje jen u mě. Asi to bude tím věkem, že si uvědomuje, kdo se o ní celý den stará. A aby toho nebylo málo, tak si k tomu všemu začala vyžadovat držení na rukou a to tak, že když si ji nemůžu zrovna vzít, třeba při vaření, tak začne brečet a pískat dohromady, no hrůza, to mi jde z ní hlava kolem, asi zkouší kolik toho vydržím. A nepomáhá vůbec nic, ani když se ji pokouším nějak zabavit, vysvětluji ji, že za chvilku si ji vezmu, o nic nemá v tu chvíli zájem, ani o tatínka, jen píská a chce na ruce. Nechci, aby si zvykala na to, že když začne plakat, tak jí hned podlehnu a vyhovím jí.
Lucisto, Herberko, já bych si mohla stěžovat pořád, ale nijak mi to nepomáhá. Nemá to smysl, stejně se nic nezmění…
Anonymní,mé dceři je taky 18 měsíců, mamčino klíště byla snad odjakživa, najíst jen ode mě, když náhodou od taťky,tak jsem musela sedět vedle,jakmile jsem odešla, nechtěla už jíst, uspávat jí, vůbec nehrozí. Zrovna dneska ráno hezky ležela přitulená k taťkovi, já si odběhla na záchod, Venďa se vzbudila a jak mě neviděla, začala brečet, ať jí taťka říkal,co chtěl, nemělo to cenu. Nejlepší to mezi nimi je, když já jsem pryč (jedu třeba na nákup), to si na mamku ani nevzpomene, řeknu jí kam jdu, že se zachvilku vrátím a je vše v pohodě.
A co vy ostatní říkáte na ten klub postěžování? Herberka je pro, já taky, kdo se přidá další? Občas si postěžovat na tu naši polovičku není přece nic špatného…..
Já si myslím,že ty děti nás poslouchají i když o tom dospěláci neví:-)a v televizi se často řeší rozvody,vždyť i ve filmech pro děti bývají často rodiny jen s jedním rodičem..
K tématu nemám tak velké zkušenosti,možná tím,že jsme šla brzy do práce i na noční a tatínek se prostě ,,musel“ starat a manžel dělal jen ranní ,tak byl večer většinou doma a tak když chtěla malá pohádku ode mně,brala jsem to,že je prostě ráda,že ji přečte maminka a že jsme si už v té době zavedly rituál ,,špitání do ouška“kdy mi právě v posteli řekla co ji trápí a nebo jen tak jak se prostě máme..
Arabart, máme stejný problém, akorát se zásadním rozdílem: tatínek Sáry s námi už nějakou dobu nebydlí, tady je to asi více k pochopení. Přesně to, co píšeš ty, říká ona. Nemám ho ráda, běž pryč, budeš spát na zemi, já chci maminku atd… No je mi to taky upřímně líto, posledně tomu dala korunu: “Já chci být s maminkou, protože ona se o mě stará!“ Chápete to? Možná byste namítly, že o něm nehezky mluvím, ale tak to není, možná maximálně s kamarádkama prohodím jak se situace má, a že se mi k němu do Čech prostě nechce, protože mám k tomu jisté důvody…. Snažím se nemluvit před ní. Ale aby 3,5 leté dítě řeklo, že jsem já ten, kdo se stará, no asi jí začnu dál pouštět Krtečka:o) třeba ty chytré řeči na chvilku poleví :o)
Každopádně Arabart chápu, že se tím trápíš…
JanoOss, díky za radu, ale psycholožku si asi nechám v záloze na pozdější dobu, kdyby už to bylo opravdu akutní a nic z našich nápadů nezabíralo. Ale doufám, že je to třeba jen tím jejím věkem, protože má tatínka jinak ráda. A s manželem musíme na sobě taky zapracovat, poněvadž se mezi sebou někdy hodně dohadujeme, ne že bychom po sobě křičeli, ale máme zvýšený hlas a malá to slyší, což není vůbec dobře. A určitě jí to nedělá dvakrát nejlíp, když nás poslouchá. Celkem jsi mě vystrašila se zkušeností tvé kamarádky! Nevím, co bych dělala já, kdybych byla v její kůži…Asi bych se sebrala a odešla, jak píšeš ty. Ale doufám, že takových dětských psycholožek moc není!!! Takové ,,můry“ by s dětmi neměly být vůbec v kontaktu, ještě navíc, které nemají vlastní děti!!!Škoda, že jsem neviděla ten dokument, co dávali v televizi, třeba bych tam načerpala nějaké dobré rady.
No- názor je dobrý, zkušenost to není moje, ale u známých a navíc se nedávno o tom vysílal nějaký dokument. Ovšem řešení je dlouhodobé a není univerzální rada. To už je podle dítěte. Buď otce odmítá, protože táta slibuje a máma ne, nebo táta řve a máma ne, máma je takový přístav klidu a bezpečí.
Někdy to nemá ani příčinu, někdy je to opravdu jen to, že je táta málo doma. To už je na tobš, ovšem psychologa bych se nebála, chce-li se ti tam. Pokud ano, záleží na psychologovi, ale pamatuji, že kámoška tehdy přišla s brekem, že jí pořádně vyčetla, co všechno špatně dělá. Za pokus člověk nic nedá a – jak jsem radila kamarádce, vždy se můžeš sebrat a odejít. Někdy to opravdu přehánějí s tím, jak dělá máma všechno špatně a nakonec zjistíš (jako u tamté ženské) že ani nemají své děti a zkušenosti jsou pouze teoretické, takže vlastně stojí za,,,,, Chce to ověřeného lékaře. Určitě poradí, pokud nezvládnete situaci sami. Později by to mohlo být mezi tátou a děckem horší, až se bude projevovat víc a cíleněji
JanoOss, díky moc za tvůj názor, asi na tom něco bude. Manžel dělá na směny, takže přes den bývá taky doma, má sice náročné zaměstnání, ale i tak tráví s malou na můj vkus málo času, víc prosedí u počítače…Nemůžu říct, že by si s ní nehrál, nevěnoval se jí, občas ji vykoupe, dá jí jídlo, ale i tak si myslím, že je to málo, aby si k ní našel ,,důvěrnější“ cestičku. Už jsem mu o tom i říkala, že by se o ni mohl víc starat, aby věděla, že doma nejsem jen já, kdo se i ni postará, ale i tatínek. Myslím si, že i to by mohlo trošku pomoct k tomu, aby si malá udělala u manžela nějaké to plus. Byla bych nerada, i kvůli manželovi, kdyby si Adrianka vyžadovala všechno jen ode mě.
Teda Cvrčku,budeme muset zajít na kafčo a postěžovat si na ty naše chlapy!