Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
SD: Bojí se vaše děti strašidel?
Některé děti se bojí třeba potmě spát. Děsí je představa strašidel a duchů. Pojďme si povídat na téma tak trochu hororové…
Bojí se vaše děti strašidel a duchů?
Jak takové situace řešíte?
Báli jste se strašidel jako děti i vy?
Jak jste vyzráli na strašidla?
Své názory, tipy i historky ze života pište do komentářů. Těšíme se na vaše názory i rady! Jako odměnu máme pro dva z vás připravenou knížku, která potěší hlavně vaše děti – Jak vyzrát na duchy?
Partnerem diskuze je nakladatelství Portál.
Duchové vypadají strašně a nepřemožitelně. Ale ve skutečnosti, když známe jejich slabosti, je velmi snadné nad nimi zvítězit.
Už pouhý pohled na dítě je totiž dokáže vyděsit. A nejen to – zábavná kniha plná duchů, jimiž se to ve starých domech jen hemží, ukáže spoustu skvělých a nečekaných nápadů, jak na ně vyzrát. Atmosféra temných chodeb, pokojů a půd je rozjasněna vtipem, nadsázkou a suverénním nadhledem dětí, které se ale v závěru ptají, jestli nakonec nebudou nepřítomnosti strašidel litovat…
Podrobné info k soutěži najdete na soutěžní stránce.
Myslim si,ze “bat se tmy“;neciti sev ni dobre,bezpecne,je celkem caste a kdyz se zamyslim,tak celkem prirozene,jak uz jsem psala,bejmensi se strasidlum vysmiva 😀 ale pokud nastane tma,a ma si lehnout,zababusi se do periny az po usi,a pak je cela zpocena…
Staci jemna lampicka,nez usne,a studene svetlo v zastrce na chodbe(u wc)
Rada jsem s ni,nez usne**
Ja se teda tmy nebojim,ani niceho,doma se preci cirim dobre,bezpecne,kdyby ne,a bala bych se ve svych letech tmy,tak asi navstivim odbornika 😀
😀 😉
Tmy se boji dost deti..coz ja respektuji***
Hodne pomaha nadsazka a citlivy pristup…
Myslím, že moje osmiletá se nebojí ani tak strašidel, jako tmy… Strašidla jsou v pohodě.
Ten strach ze tmy nevím, jak odbourat. Přitom o strašidlech si myslím má představu, že neexistují – vždy jsme jí říkali, že strašidla jsou jen v pohádkách.
Já se tedy taky bojím tmy, když v ní mám být sama.
(Okoukat to ode mě nemohla, protože mi stačí přítomnost kohokoli, třeba i dcery – a to už od doby, co byla miminko – abych se nebála. A rozhodně jsem jí to o sobě neříkala.)
Tedy nejen děti se bojí:
K mým lednovým narozeninám jsem dostala knihu Klejinčino tajemství. Myslela jsem si to bude nějaká pěkná detektivka ale ne. Tak trochu strašidelná knížka, o starém domě, co nechce přijmout nové majitele a tak se dějí docela strašidelné i tragické věci. No už jí večer nečtu, jen přes den…
ačkoliv se jim snažíme nepouštět strašidelné filmy, tak se najdu netvoři i v pohádkách. Zatím nám stačí na uklidnění rozsvícené světýlko a plyšák.
Já jsem se jako dítě hrozně bála upírů-jednou jsem omylem zahlédla upoutávku na nějaký upírský film a už to bylo-noční můry, strach z temných zákoutí, docela mě vyléčila sága Twilight, která strach přebila romantikou.
U nás se to vyřešilo tak, že jsem koupila svítící želvičku, která promítá na strop a stěny hvězdičky a měsíček.
Malá má sice už devět let a malý dva, ale když nesvítí želvička, tak nemůžou usnout.
Ale když malá měla dva roky, tak za naším domem se rozprostírá velký ovocný sad. A když už moc zlobila, tak jsme ji trochu postrašili strašidlem (klekánicí). Fungovalo to asi tak do předškolního věku. Pak nám řekla, že klekánice stejně není, že jí lžeme. Na důkaz že se nebojí, otevřela okno, zavolala do tmy, že se nebojí žádného strašidla. Pak ještě dodala, že strašidla jsou pro malé děti a šla klidně spát. Koukala jsem jako blázen, jak nás dostala.
(Citováno od Liduša z 18.2.2015 17:47)
Když jsem si přečetla tenhle příspěvěk, upřímně jsem se musela zasmát-statečná holčička, tak nějak mi připomíná mě v dětském věku.
U nás se to vyřešilo tak, že jsem koupila svítící želvičku, která promítá na strop a stěny hvězdičky a měsíček.
Malá má sice už devět let a malý dva, ale když nesvítí želvička, tak nemůžou usnout.
Ale když malá měla dva roky, tak za naším domem se rozprostírá velký ovocný sad. A když už moc zlobila, tak jsme ji trochu postrašili strašidlem (klekánicí). Fungovalo to asi tak do předškolního věku. Pak nám řekla, že klekánice stejně není, že jí lžeme. Na důkaz že se nebojí, otevřela okno, zavolala do tmy, že se nebojí žádného strašidla. Pak ještě dodala, že strašidla jsou pro malé děti a šla klidně spát. Koukala jsem jako blázen, jak nás dostala.
Ano bojí a není divu, když se někdy kouknu na filmy či příběhy na které koukají, tak se ani nedivím.Ano i já se v dětství bála.Dodnes si na to pamatuju.
(Citováno od ludlinka z 17.2.2015 18:12)
opravdu některé filmy-jsou strašidelné a to jsou filmy pro děti,pak se nedivím,že se bojí
Přímo strašidel se nebojí,ale tmu zrovna nemusí,takže dlouho spával s malým světýlkem.Čím je starší, tím je to lepší a tak už světýlko nepoužíváme a už i zvládá jít sám v noci po tmě třeba na wc,nebo se napít,což dříve odmítal.
Ano bojí a není divu, když se někdy kouknu na filmy či příběhy na které koukají, tak se ani nedivím.
Ano i já se v dětství bála.Dodnes si na to pamatuju.
Dobrý den, vnuk poslední dobou chce vyprávět pohádky o strašidlech, ale já mu říkám, že bude špatně spát a možná i ze snu křičet.Nevím, co ho to teď popadlo, předtím to byly roboti, pak mašinky a teď duchové.S pozdravem F.M.
(Citováno od Fanynek z 17.2.2015 12:38)
Moje vnučky už od loňska milují pohádky a knížky o strašidlech, před tím to zase byli Dinosauři…Ale vzpomněla jsem si, že jako děti jsme se taky rádi trochu bály, dokonce i vyvolávaly duchy, brr., když si na to vzpomenu…ještě teď mě běhá mráz po zádech. Moje děti se tomu jaksi vyhnuly, nějak je to nelákalo, zato tyhle malé holčičky se ve strašidýlkách vyžívají.