Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
SD: Bojí se vaše děti strašidel?
Některé děti se bojí třeba potmě spát. Děsí je představa strašidel a duchů. Pojďme si povídat na téma tak trochu hororové…
Bojí se vaše děti strašidel a duchů?
Jak takové situace řešíte?
Báli jste se strašidel jako děti i vy?
Jak jste vyzráli na strašidla?
Své názory, tipy i historky ze života pište do komentářů. Těšíme se na vaše názory i rady! Jako odměnu máme pro dva z vás připravenou knížku, která potěší hlavně vaše děti – Jak vyzrát na duchy?
Partnerem diskuze je nakladatelství Portál.
Duchové vypadají strašně a nepřemožitelně. Ale ve skutečnosti, když známe jejich slabosti, je velmi snadné nad nimi zvítězit.
Už pouhý pohled na dítě je totiž dokáže vyděsit. A nejen to – zábavná kniha plná duchů, jimiž se to ve starých domech jen hemží, ukáže spoustu skvělých a nečekaných nápadů, jak na ně vyzrát. Atmosféra temných chodeb, pokojů a půd je rozjasněna vtipem, nadsázkou a suverénním nadhledem dětí, které se ale v závěru ptají, jestli nakonec nebudou nepřítomnosti strašidel litovat…
Podrobné info k soutěži najdete na soutěžní stránce.
Vůbec nestraším strašidly, nechci aby se pak děti bály,naše Šárka občas říká,že je strašidlo v kumbálku…naše dvě děti mají patrové postele a dole mají stolek a hrací koutek pod postelí – kumbálek, děti se bojí úplné tmy takže svítíme žárovičkami,podobné jako jsou na stromeček, které mají nahoře u stropu a zhasínám je až usnou…
Od té doby co nám vlezlizloději do baráku a na chodbách zmizli kola a to bylo zamčeno…Museli se dostat přes dvoje dveře…Eliška 10 zamyká všechny dveře a Adámek 5 nejde ani sám na záchod…
Strašení netoleruji a vadí mi. Děti se pak bojí jít i na záchod. Dcera řekla malému, že venku je dinosaurus a může se dostat k nám domů. Malý se od té doby bojí jít na záchod a večer se musí všude svítit. 🙁
Jinak dětem stačí večer strašidelný film a pak chodím kontrolovat temné kouty. 🙂
(Citováno od nuninka z 9.2.2015 21:46)
Tak to u nás se dinosaurů nikdo nebojí, bydlím kousíček od Dinoparku, takže je máme spíše jako okrasu, než jako strašáka 🙂
Když bylo mojí starší dcerce asi 2,5 roku, tak jsme při jedné návštěvě u kamarádky byly svědky, jak maminka oné holčičky hrozí, že jestli si neuklidí hračky, že přijde bubák, že je za oknem a pořád kouká, kdo je zlobivý a pak si pro ty zlobivce přijde. Dcerka se toho polekala, domů šla s pláčem, několik dní se bála chodit k oknu a večer pořád říkala, že za okny je bubák. Tak jsem jí musela vysvětlit, že k nám nikdo takový nechodí, museli jsme pootvírat všechna okna a nakouknout, že tam nikdo není, tak časem ji to přešlo… ale zpočátku jsem měla opravdu obavy, aby z toho neměla trauma. Dnes se bojí jen čertů, co chodí na Mikulášskou, ale vloni je viděla “odjíždět autem“, tak už to není tak horké jako dřív.
Já jsem se jako dítě bála jednak Barbuchy a Mrakomora v televizi, no a potom u babičky na půdě bydlela Meluzína Kvílivá, dědeček povídal, že se tam dostala za války a bude tam tak dlouho, dokud bude zlo na zemi…to když se děje něco moc zlého, tak že vyleze zpoza komína, chytí zlobivce a odnese ho pryč. Občas jsme ji v zimě slyšeli plakat za komínem, že zrovna žádný zlobivec není a že nemá žádnou práci – my jsme totiž byly moc hodné děti 🙂
Takže nejlepší recept na strašidla – buď je vůbec netvořit, nebo být hodný, aby zrovna za námi nechodila 🙂
Strašení netoleruji a vadí mi. Děti se pak bojí jít i na záchod. Dcera řekla malému, že venku je dinosaurus a může se dostat k nám domů. Malý se od té doby bojí jít na záchod a večer se musí všude svítit. 🙁
Jinak dětem stačí večer strašidelný film a pak chodím kontrolovat temné kouty. 🙂
U nás se nestrašíme,takže Domča se nemusí bát,ale je pravda,že nějaké obavy asi míval.Ještě nedávno od narození usínal při světle,ale konečně už usíná i po tmě 🙂
Ale nejstarší syn byl jak se říká baba,ten se bál dlouho a všeho.Stačil velký vítr a běda jak byl u pokoje opřený žebřík,to se bál že mu tam někdo vleze zavřeným oknem.Čertů se bál snad ještě v páté třídě a nikdo ho nestrašil.
Strašidel jsem se nebála, spíš jako malá tmy a v noci různých zvuků a v dospělosti mám obavy ze zlých lidí, jsou různé případy a příběhy, které by člověk nechtěl na vlastní kůži zažít.
děti se strašidel bojí a duchu taky. I když je nestrašíme. Je pravda, že já na duchy věřím a mám několik případu z okolí, kteří se potkali s duchem mrtvého blízkého, ti jim přišli vždy něco sdělit, ať už to bylo to, že někdo další umře. Všichni ale tvrdili, že v tu chvíli neměli strach, ale pocit naprostého klidu.
Děti se snad aní nebály. Byly postupně tři / s dvouletými odstupy/, pohádky jsme se jim snažili vyprávět pohodové, tedy žádní bratři Grimmové. Noční, uklidňující světýlko není také špatný nápad.
Rozhodně děti neumravňovat tím:“Když nebudeš hodný,-á, přijde na tě….“
To spíše ten veršíček, jak: “ Včera v noci, o půlnoci, přišlo na mne strašidlo, mělo gatě na špagátě a na nose lepidlo!“ Uznejte, takového tvora se dítko bát nebude, žeáno?
Jáse tedy duchů mebojím a to věřím, že existují.
I jako dítě mě nikdo stračidly nestrašil a ani já v budoucnu své děti strašit nebudu.
(Citováno od roque z 9.2.2015 13:19)
Já taky věřím,že existují a děti strašidly nestraším,vůbec nesouhlasím s těma co to dělají.