Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak zvládáte odloučení od dětí?
Tento týden je nejenom hektický, ale také náročný. Dcera odjela na turisťák, syn nezvládá nástup do školy a malý mi ve školce pláče. Dneska jsem ho slyšela až ven volat “mami“.
Kromě toho ve školce vůbec s nikým nekomunikuje. V noci se mi budil s pláčem a neustále ho musím ujišťovat, že pro něho příjdu. 🙁
Přiznám se, že i já jsem dneska odcházela s pláčem.
jak zvládáte odloučení? jsem jenom já taková citlivka?
Nuninko, také souhlasím s tím, že je to normální. Pečlivě jsem diskuzi nepročítala, tak se možná budu opakovat. Já osobně bych se spíš pozastavila kdyby dítko ani jednou nezaváhalo (mluvím o 3 až 4 letých dětech, kterým je ještě nejlíp doma). Fakt je ten, že mnohem lépe a rychleji to zvládají děti maminek, které jsou přesvědčené, že pro ně dělají to nejlepší. I drobné pochybnosti děti vycítí a rozhodí je. Mně brečely taky obě děti – dcera pak do školky nechodila – neměla jsem důvod ji dávat – byla jsem doma se synem. A někdy ve 4,5 letech si řekla sama a od té doby chodila a byla tam šťastná. syn už tolik na výběr neměl, ale aspoň ze začátku mohl chodit jen na dopoledne.
Takže vydrž a snaž se i sebe přesvědčit, že si se rozhodla správně:-)
Kamarádi jsou stejní, problém je spíše v tom, že oni se asi vídali i přes přázdniny a NAty je neviděl ani jednou. A ráno začne nejdříve on a pak malý.Malého si sebou brát můžu a beru když jsem šla na odpoledne, jenomže potřebuji aby se trochu otrkal, on nejde sám ani k babičce. A pak je to pro mě taková jistota, že když nebudu mít prodlouženou smlouvu a budu si muset hledat něco jiného, tak tu školku mám jistou.
(Citováno od nuninka z 5.9.2014 18:15)
Nuninko, myslím, že u Natyho se to brzo srovná. Co zkusit nějakého kamaráda pozvat na návštěvu? Že by se pak dali zase víc dohromady…
A možná když bude v pohodě Naty, tak to líp ustojí i Daník.
Jinak bych asi zvážila ten nástup do školky trochu odložit, jestli si malýho můžeš brát s sebou do práce. Nevím teda, jak to funguje u vás, ale u nás to bylo tak, že jak bylo dítě jednou do školky přijaté, tak už tam to místo prostě mělo.
Jak to vlastně v pátek kluci zvládli s tatínkem? A jak bylo ve škole?
Jakékoliv odloučení je těžké. Pamatuji, když jsem svého syna dávala do jeslí, bylo mu rok a půl. Nesmírně náročné. Jak pro něj, tak i pro mě. Asi to bylo stejné, kdy mě má maminka dala do jeslí. Tak to je. Každé odloučení od matky je stresující – pro mámu, pro dítě.Jen se mi tu jeví tak trochu zavádějící informace, že je problém ve škole. Za prvé si myslím, že by mělo jít do školy dítě ve věku 6ti let, prázdninové mají nárok na odklad školní docházky.
Nesmysly. které tu některé matky uvádějí, jsou bezbřehé.
Já jsem pro svého syna, ročník 7/6 1984, chtěla odklad školní docházky. Tenkrát jsme museli projít PPP včetně výhrad. Milé přispěvatelky, co já jsem si zažila coby učitelka, třebaže jsem o svém synovi věděla své. Vše dopadlo dobře. Syn to zvládl s dvojkami. Střední také v pohodě, vysokou má také, má 2 krát tolik než já před důchodem.
Vy tu řešíte naprosté hlouposti.A ve finále mi píše nějaká Petra, zda jsem v pořádku
Petra je ta, co to sem píše všem, zda jsou v pořádku?
(Citováno od libuno z 7.9.2014 01:27)
libuno, pročítám už asi potřetí tento tvůj komentář a buď mi něco v této diskuzi uniklo (což bych se teda až tak nedivila), nebo jsi do komentáře namíchala několik diskuzí dohromady, nebo prostě nechápu tu poznámku ohledně odkladu 🙂 Nebo jaké hlouposti máš na mysli?
Jinak ten OV jsem posílala opravdu já, ovšem v souvislosti s tím, že ses v srpnu úplně odmlčela. Pokud sis ten dotaz vyložila nějak osobně, tak se omlouvám, rozhodně to tak nebylo myšleno 😉 Na tvůj OV jsem ještě nestihla odpovědět, protože jsem se přes víkend moc nedostala k počítači.
Nuninko holky taky obě ve školce brečely.Vždycky mi to rvalo srdce a se slzama jsem odcházela do práce.Pak se holky srovnaly našly kamarádky a bylo to dobré,ale mě to zůstalo do dneška a to je Áně 11 a Nikče 6 a pokaždé když odejdou tak je barák tak tichý a v práci jsem jsk bez ruky,ale jen co příjdou domu tak během pěti minut se už kvůli něčemu dohadujou
🙂 Určitě se všechno srovná
Jakékoliv odloučení je těžké. Pamatuji, když jsem svého syna dávala do jeslí, bylo mu rok a půl. Nesmírně náročné. Jak pro něj, tak i pro mě. Asi to bylo stejné, kdy mě má maminka dala do jeslí. Tak to je. Každé odloučení od matky je stresující – pro mámu, pro dítě.
Jen se mi tu jeví tak trochu zavádějící informace, že je problém ve škole. Za prvé si myslím, že by mělo jít do školy dítě ve věku 6ti let, prázdninové mají nárok na odklad školní docházky.
Nesmysly. které tu některé matky uvádějí, jsou bezbřehé.
Já jsem pro svého syna, ročník 7/6 1984, chtěla odklad školní docházky. Tenkrát jsme museli projít PPP včetně výhrad. Milé přispěvatelky, co já jsem si zažila coby učitelka, třebaže jsem o svém synovi věděla své. Vše dopadlo dobře. Syn to zvládl s dvojkami. Střední také v pohodě, vysokou má také, má 2 krát tolik než já před důchodem.
Vy tu řešíte naprosté hlouposti.
A ve finále mi píše nějaká Petra, zda jsem v pořádku
Petra je ta, co to sem píše všem, zda jsou v pořádku?
Nuninko, rady na pláč nemám, ale užily jsme si taky hodně a hlavně hodně dlouho. Za pláč bych snad i byla vděčná, dcera to všechno dusila v sobě. Ale jakmile vytáhla ze školky paty, byla v pohodě. Pláč (nebo vnitřní smutek) dítěte i po opuštění školky je opravdu brutální…Jinak být Tebou, došla bych si hned v pondělí promluvit s učitelkou jak ve školce, tak ve škole.
Nemá starší syn novou učitelku? Nebo jsi ho dřív vodila do školy a teď už to neděláš? Myslím, že někde taky může být ten zakopaný pes u staršího syna…(měla jsem ve 3.třídě podobnou krizi; dokonce jsem utíkala ze školy domů 🙂 Důvodem byla nová přísná učitelka a to, že máma začala pracovat…užila si se mnou neskutečně – vždycky jsem dorazila domů a volala jí do práce, že mě bolí hlava a ona v nové práci…no byla úplně hotová)(Citováno od Marinada z 5.9.2014 07:29)Marinado, novou učitelku nemá, má tu co loni, a loni je měla poprvé. Do školy ho vodím. Problém je v tom, že říká, že tam teď nemá kamarády, což je divné.
Štve mě to, že jsem pak taková citlivka, že to vlastně nezvládám já, protože jsem z toho taky rozhozená.Teda, to musela mít mamka radost. Já bych měla neuvěřitelný strach, to jsi měla školu tak blízko? A ze školy tě pustili, nebo jsi doslova utekla a oni to zjistili až později?
(Citováno od nuninka z 5.9.2014 18:08)
Nuninko, já do té školy ani nedošla. Před domem jsme měly sraz s holkama ze třídy, došly jsme společně ke škole, tam na mě padl smutek, řekla jsem, že mě bolí hlava a šupajdila jsem domů volat mámě 😀
Když už to trvalo dost dlouho, šla se máma zeptat učitelky, co se ve škole děje, že tam nechci chodit. Učitelka si mě vzala stranou a strašně mi vynadala a pak už mě “bolení“ hlavy radši přešlo.
Na tvém místě bych byla také rozhozená. Mám v tomto obrovské štěstí, že mi ani syn ani dcera nikdy neplakali, že by nechtěli do školky. Dceři teda hodně pomáhá ten plyšák, nesmí ho zapomenout dodnes, cítí v něm bezpečí.
Holky díky za vaše napsání. Fakt se cítím mizerně.
Starší pláče, že ve škole nemá kamarády a malý, že nechce do školky.
Nejhoší je to, že pláče i po zbytek dne. Říká, že už nikdy nechce do školky atd… Teď plakal asi dvě hodiny v kuse 🙁 a mě je hrozně. Zítra je vede do školy a školky tatínek, protože já musím do školy, ale i tak mi není lehčeji.
Máte nějaké rady jak na pláč? Něco co pomohlo?
(Citováno od nuninka z 4.9.2014 21:25)nuninko, to musí být vyčerpávající pro všechny. Co Markétka? Ta je v pohodě?
Natymu se ti kamarádi odstěhovali? Nebo nějaký problém?
Napadlo mě, jestli není rozhozený spíš z Daníka…Určitě napiš, jak to probíhalo dnes s tatínkem. I když teda stejně jako holky myslím, že problém bude větší, než ten šok, že maminka odchází, kdy si děti chvilku pobrečí a pak si už spokojeně hrají s ostatními.
Měla jsem za to, že si malýho budeš moct brát do té nové práce s sebou, takže by šlo jen o tu školu. Nejde to tak udělat?
(Citováno od Petra z 5.9.2014 11:43)
Markétka se dneska vrátila z turisťáku a tam se měla dobře. 🙂
Kamarádi jsou stejní, problém je spíše v tom, že oni se asi vídali i přes přázdniny a NAty je neviděl ani jednou. A ráno začne nejdříve on a pak malý.
Malého si sebou brát můžu a beru když jsem šla na odpoledne, jenomže potřebuji aby se trochu otrkal, on nejde sám ani k babičce. A pak je to pro mě taková jistota, že když nebudu mít prodlouženou smlouvu a budu si muset hledat něco jiného, tak tu školku mám jistou.
Souhlasím s tím, že by doma neměl brečet…a taky s tím, ať v po zajdeš do školky a školy a poptáš se…Je to těžké, třeba ještě na školku není připravený…ale po týdnu je asi krátká doba to posoudit…
Já jsem si prodloužila rodičák…protože nevím, jestli mi holky vezmou dřív než v září – není u nás místo a pak nevím, jak školku budou zvládat…dalším důvodem je práce, kterou zatím nemám a upřímně nevím, jestli mám hledat…
Myslím na tebe a držím palce at se situace co nejdřív uklidní…a určitě v tom nejsi sama….
(Citováno od Marysek z 5.9.2014 08:09)
jj marysku, také začínám uvažovat o prodloužení rodičáku:(
(Citováno od jana231 z 5.9.2014 10:07)
Jani, děkuji. 🙂
A ještě jsem si vzpomněla 🙂 Dceři jsem občas koupila nějakého malého plyšáka s tím, že je moc šikovná a že jsem na ní pyšná, že já tak statečná jako dítě nebyla, atd. Tenkrát jí to myslím dost zvedalo seběvědomí.
(Citováno od Marinada z 5.9.2014 07:55)
Taky zvažuji návštěvu hračkárny a nákupu malého plyšáčka. Mám v plánu něco ušít, ale teď toho je strašně moc, tak nevím jestli to budu stíhat rychle udělat.