Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak zvládáte odloučení od dětí?
Tento týden je nejenom hektický, ale také náročný. Dcera odjela na turisťák, syn nezvládá nástup do školy a malý mi ve školce pláče. Dneska jsem ho slyšela až ven volat “mami“.
Kromě toho ve školce vůbec s nikým nekomunikuje. V noci se mi budil s pláčem a neustále ho musím ujišťovat, že pro něho příjdu. 🙁
Přiznám se, že i já jsem dneska odcházela s pláčem.
jak zvládáte odloučení? jsem jenom já taková citlivka?
Nuninko, rady na pláč nemám, ale užily jsme si taky hodně a hlavně hodně dlouho. Za pláč bych snad i byla vděčná, dcera to všechno dusila v sobě. Ale jakmile vytáhla ze školky paty, byla v pohodě. Pláč (nebo vnitřní smutek) dítěte i po opuštění školky je opravdu brutální…Jinak být Tebou, došla bych si hned v pondělí promluvit s učitelkou jak ve školce, tak ve škole.
Nemá starší syn novou učitelku? Nebo jsi ho dřív vodila do školy a teď už to neděláš? Myslím, že někde taky může být ten zakopaný pes u staršího syna…(měla jsem ve 3.třídě podobnou krizi; dokonce jsem utíkala ze školy domů 🙂 Důvodem byla nová přísná učitelka a to, že máma začala pracovat…užila si se mnou neskutečně – vždycky jsem dorazila domů a volala jí do práce, že mě bolí hlava a ona v nové práci…no byla úplně hotová)(Citováno od Marinada z 5.9.2014 07:29)
Marinado, novou učitelku nemá, má tu co loni, a loni je měla poprvé. Do školy ho vodím. Problém je v tom, že říká, že tam teď nemá kamarády, což je divné.
Štve mě to, že jsem pak taková citlivka, že to vlastně nezvládám já, protože jsem z toho taky rozhozená.
Teda, to musela mít mamka radost. Já bych měla neuvěřitelný strach, to jsi měla školu tak blízko? A ze školy tě pustili, nebo jsi doslova utekla a oni to zjistili až později?
No, když byl Filípek první rok ve školce tatínkovi vždycky srdceryvně plakal a učitelky ho od něj musely odtrhávat. Když jsem s ním šla já, tak se pláč konal jen jednou (zapomněli jsme doma plyšáka a nebyl čas se vrátit). Vždycky jsem šla dřív, on si mě za ruku přivedl až do třídy, sedli jsme si ke stolečku a já čekala až si vybere první hračku, popovídala mezitím s učitelkama (měla jsem opravdu přehled co dělá a nedělá a jaký je v kolektivu). Učitelky mi to tolerovali kromě jedné, která tam byla naštěstí jen párkrát a ta právě děti rvala od rodičů už ve dveřích, že dál nesmíme… Celé to trvalo asi měsíc. Pak se to opakovalo vždy první den po prázdninách, nebo nemoci. Ale doma nikdy nebrečel…Tak nevím, co Ti poradit na takový dlouhodobý pláč. Hlavně klid! (ono se to řekne, já vím…)
Musím přiznat, že já velmi dobře, ale s dětma je to horší, hlavně s Terezkou 😀
Já mám taky malou tento týden poprvé ve školce, zprvu dobrý, teď taky pláče a nechtěla se ode mne odtrhnout.Dětičky to zvládnout, je to pro ně změna.Já jsem taky nerada chodila už do jeslí, kamarádka se doteď směje, jak mě musely učitelky táhnout do třídy. A žádnou ujmu to na mne nezanechalo.Chce to čas, dětičky jsou silný a zvládnou to a najdou si ve školce kamarády :-).
Holky díky za vaše napsání. Fakt se cítím mizerně.
Starší pláče, že ve škole nemá kamarády a malý, že nechce do školky.
Nejhoší je to, že pláče i po zbytek dne. Říká, že už nikdy nechce do školky atd… Teď plakal asi dvě hodiny v kuse 🙁 a mě je hrozně. Zítra je vede do školy a školky tatínek, protože já musím do školy, ale i tak mi není lehčeji.
Máte nějaké rady jak na pláč? Něco co pomohlo?
(Citováno od nuninka z 4.9.2014 21:25)
nuninko, to musí být vyčerpávající pro všechny. Co Markétka? Ta je v pohodě?
Natymu se ti kamarádi odstěhovali? Nebo nějaký problém?
Napadlo mě, jestli není rozhozený spíš z Daníka…
Určitě napiš, jak to probíhalo dnes s tatínkem. I když teda stejně jako holky myslím, že problém bude větší, než ten šok, že maminka odchází, kdy si děti chvilku pobrečí a pak si už spokojeně hrají s ostatními.
Měla jsem za to, že si malýho budeš moct brát do té nové práce s sebou, takže by šlo jen o tu školu. Nejde to tak udělat?
Souhlasím s tím, že by doma neměl brečet…a taky s tím, ať v po zajdeš do školky a školy a poptáš se…Je to těžké, třeba ještě na školku není připravený…ale po týdnu je asi krátká doba to posoudit…
Já jsem si prodloužila rodičák…protože nevím, jestli mi holky vezmou dřív než v září – není u nás místo a pak nevím, jak školku budou zvládat…dalším důvodem je práce, kterou zatím nemám a upřímně nevím, jestli mám hledat…
Myslím na tebe a držím palce at se situace co nejdřív uklidní…a určitě v tom nejsi sama….
(Citováno od Marysek z 5.9.2014 08:09)
jj marysku, také začínám uvažovat o prodloužení rodičáku:(
Nuninko, rady na pláč nemám, ale užily jsme si taky hodně a hlavně hodně dlouho. Za pláč bych snad i byla vděčná, dcera to všechno dusila v sobě. Ale jakmile vytáhla ze školky paty, byla v pohodě. Pláč (nebo vnitřní smutek) dítěte i po opuštění školky je opravdu brutální…Jinak být Tebou, došla bych si hned v pondělí promluvit s učitelkou jak ve školce, tak ve škole.
Nemá starší syn novou učitelku? Nebo jsi ho dřív vodila do školy a teď už to neděláš? Myslím, že někde taky může být ten zakopaný pes u staršího syna…(měla jsem ve 3.třídě podobnou krizi; dokonce jsem utíkala ze školy domů 🙂 Důvodem byla nová přísná učitelka a to, že máma začala pracovat…užila si se mnou neskutečně – vždycky jsem dorazila domů a volala jí do práce, že mě bolí hlava a ona v nové práci…no byla úplně hotová)
Marinádo, to samé byl můj syn:)brečel málo, dusil všechno v sobě. Dcera je zas pravý opak. Brečí dost hlasitě a je k neutišení:)(Citováno od Marinada z 5.9.2014 07:29)
Souhlasím s tím, že by doma neměl brečet…a taky s tím, ať v po zajdeš do školky a školy a poptáš se…
Je to těžké, třeba ještě na školku není připravený…ale po týdnu je asi krátká doba to posoudit…
Já jsem si prodloužila rodičák…protože nevím, jestli mi holky vezmou dřív než v září – není u nás místo a pak nevím, jak školku budou zvládat…dalším důvodem je práce, kterou zatím nemám a upřímně nevím, jestli mám hledat…
Myslím na tebe a držím palce at se situace co nejdřív uklidní…a určitě v tom nejsi sama….
A ještě jsem si vzpomněla 🙂 Dceři jsem občas koupila nějakého malého plyšáka s tím, že je moc šikovná a že jsem na ní pyšná, že já tak statečná jako dítě nebyla, atd. Tenkrát jí to myslím dost zvedalo seběvědomí.
Jinak s dcerou jsem zkoušela všechno možné a nejvíc se mi asi osvědčilo dát jí na každý den nějaký úkol…takže jsme ráno přišly do školky, s sebou měla např. malého medvídka (každý den něco jiného) a já jí řekla, ať mu namaluje něco k jídlu a pak ať mu ze stavebnice postaví domeček, že se na to po obědě přijdu podívat. A rovnou jsem jí hned ráno přivedla ke stolečku, dala do ruky pastelky + papír a šly jsme spolu vybrat kostky, ze kterých ten domeček postaví…A venku čas většinou trávila tak, že mi trhala kytičky, nebo i tam jsem jí říkala, ať venku posbírá nějaké kamínky a připraví méďovi svačinu, atd. Asi to zní směšně, ale na dceru to docela zabíralo – prostě potřebovala jasně dané úkoly, nesnášela volnou “zábavu“.
Tohle by podle mě měly dělat učitelky, ale v praxi to u nás vypadalo tak, že jsem jim dceru předala, ony jí řekly “Ahoj“ a nechaly jí stát uprostřed třídy. Pak byla nějaká krátká organizovaná zábava, které se dcera neúčastnila a pak děti vzaly za každého počasí ven na zahradu. (Bamiska snad promine, vím, že takovéhle nejsou všechny učitelky!)
Držím palce, Nuninko!