Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co dělat...
… když po skoro 9 letech (a dvou dětech) člověk tak nějak zjistí, i po překonání různých krizí – ať už větších, nebo menších, že svůj protějšek asi nezná tolik, jak si myslel? Co dělat, když jedno z toho “co bys dělala, kdybych byl…“ je pravda už pár let, a druhá věc vyplouvá na povrch 🙁 Co dělat s tím nepříjemným šokem, když podvědomě víte a cítíte, a navenek se bojíte odpovědi, protože dlouho tušíte?
Můj muž nejspíš někoho má – ale bohužel to není někdo s kým se dá soupeřit – alespoň ne, ženskými zbraněmi. Všechny souvislosti do sebe zapadají – obzvláště po posledních 3 dnech. A já nevím, zda večer se zeptat – nebojím se jeho odpovědi – více se bojím své reakce. Nejsem puritánka, nejsem dokonalá, mám toho za sebou více než dost, ale vadí mi to pokrytectví – jeho nedůvěra ve mě (po mém odchodu pryč před pár lety), jeho zaryté přemlouvání a potlačování toho, co je viditelné – a nyní více, než dost.
CO dělat?
Já tu ani nečekám odpověď na tuhle otázku, jen sem to potřebovala někomu zdělit, protože sdílená starost je “prý“ poloviční.
anonymní m7
srabem se nenazývej. ono rozseknout to není jednoduché a s chladnou hlavou se řeší věci jinak než v tom prvním “naštvání“….. takže až se uklidníš řeš..protože k řešení musíte být dva, jinak tě to bude užírat…ale určitě si ujasnit co vlastně chci tu a nebo tu a nebo tu alternativu?
Já podobnou situaci zažila, i když v trochu jiné roli.
Otec mého muže byl tento případ, nejbližší to věděli, ale jak k tomu dospěli, neřeknu – nebyla jsem u toho.
Na mně to “vybalil“, když už byla ruka v rukávě a bylo stanovené datum svatby.
Zaznamenala jsem, že můj nastávající a tchýně po jeho sdělení ztuhli.
Mě to přišlo “normální“, rozhodně mě to nerozhodilo. Respektovala jsem nastavení jejich soužití.
Větší “šok“ to pro mě byl u bývalého spolužáka, za kterým svého času pálila snad půlka spolužaček…
[zúčastněná]
m7, tak jak? došla jsi k nějakému rozhodnutí?
Tak trošku možná jsem v té kůži byla, můj bývalý manžel, když jsme se seznámili, tak byl v partnerském vztahu s jiným mužem. Mně to prostě nepřijde nijak divné, nebo snad šokující. Drama by bylo, pokud se kvůli tomu chce někdo rozcházet, ale jinak to jako větší drama, než že se mu líbí i s někým jiným (na pohlaví nezáleží) prostě nevidím.
Ale jak už někdo psal, důležité je hlavně, jak to vidíte dál, pokud tak, že spálíte mosty a všechno se bude lámat přes koleno, tak to samozřejmě drama může být dost velké.
Mankaš – ano, stejné by to bylo v případě, kdybych mu chodila za ženskou – a to nedělám – tudíž na rovinu – ne, v tomto případě to stejné není. Momentální stav je u nás ten (s mou orientací) – že ano, já se na pěknou “babu“ podívám, pomyslím si své – a tím to hasne – a hlavně – mám v tom jasno, a jsem upřímná. V tom je ten rozdíl…
m7
Bami – po pravdě – dneska jsem srab – šla jsem ze školy z konzultací domů – a přiznám se, že mi bylo až fyzicky špatně (ale jakože tak, že jsem se opřela o sloup, a tu bolest žaludku rozdýchávala) z toho, že bych na to téma měla začít mluvit. Tudíž nebudu nic řešit s horkou hlavou, nechám to uzrát.. dneska na to prostě nemám – ano, jsem srab 🙁
m7
Tak vůbec si nedovedu představit, jak bych asi reagovala na takovou zprávu, ale na druhou stranu…ty sama píšeš, že jsi bisexuální, není to tedy to stejné? Tvůj manžel se miluje i s tebou a možná i s mužem, takže nechápu v čem to je jiné…
Já sama si tohle ve vztahu představit nedovedu a snad řešit nikdy nebudu muset.
Inory – nějak nechápu, jak to myslíš – v můj prospěch?
m7
já jsem to pokrytectví pochopila vzhledem k tomu svému přiznání se nebo odhalení nebo jak to nazvat….
no upřímně ráda bych věděla jak se podařilo situaci zvládnout…
Lien – no, žádné drama se nekoná – se Ti lehce řekne – ono, pokud člověk není v kůži toho, koho se to týká – vidí to jinak. Ano, dokážu pochopit, že se “hledá“ – ale myslím, že 16 let (pokud to vezmu od toho telecího – v uvozovkách – věku, kdy začal “blbnout“ s alkoholem – je celkem dlouhá doba na uvědomění sebe sama – nebo ne? Totéž si myslím po 9 letech a 2 dětech… Protože ač jsem se ho na to několikrát ptala, zapíral – tak, jako když se člověk zlobí za pravdu, i když ví, že ten druhý ví, a stejně zapírá (to každý pozná – šestým smyslem) – i když si to nepřipouští, když nemá důkaz…
Bamisko – pokryteckého je to jeho chování – že mě, ač nemá důvod – podezírá – ale sám má máslo na hlavě. Já s ním vždy mluvila na rovinu – dokážu pochopit strach se přiznat veřejně – dokážu pochopit hledání sebe sama – ale nedokážu pochopit chorobnou žárlivost ke které nemá důvod. Já mu nikdy neprojížděla telefon – on mě alespoň 2x denně – já mu nelezu ani na fb – on sjíždí i mé přátelé… A tak bych mohla pokračovat.
Abych neházela jen “špínu“ – až na to jeho, co je zřejmé je to zlatý chlap, co zabezpečí rodinu, i když se v některých výchovných věcech neshodneme, je to dobrý táta. čistotný, pořádný, ochotný (občas až moc, vůči jiným lidem)…
m7