Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Umíte děkovat? Dáváte dýško?
Na tuto otázku mne přivedla diskuze o dni učitelů.
Proč nikomu nedělá problém dát v restauraci spropitné, ale učitelce nic nekoupíte, protože to je přeci její práce?
Já třeba nechápu právě to spropitné a vadí mi, když čtu, že je slušné dát tolik a tolik dýška. Jak slušné? Proč? Vždyť to je taky jejich práce, ne?
Dáváte dýško kadeřnici, za masáž, za taxík, prodavačce za nákup?
Jedna moje starší kolegyně říkala:
“Od těch dob, co byly vynalezeny peníze, jsou slova díků zbytečná…“
Říkala to zejména nadřízeným po nějakém splněném “extra“ úkolu. No a aspoň byly odměny.
Dnes už je tato věta u nás všeobecně známá…
Tohle téma mě zaujalo :-).
Dáváte holky dýško třeba pošťačce nebo přepravci?
Já hodně nakupuju na netu, ale z 99 % platím předem, takže dýško nedám. Jen když lze objednat pouze na dobírku, tak při dodání zaokrouhlím na 10,-.
Jen když je to velký spotřebič, nebo teď jsem objednávala benzínovou sekačku, sice je platba předem, ale jsem ráda, když mi to nenechají u vrátek, ale dají dovnitř, a to jim dám tak 20-50,- za ochotu.
Dřív když důchody roznášely jen pošťačky a táta bral invalidní důchod, tak si pamatuju, jak automaticky nechával pošťačce ty drobný, tenkrát deset, dvacet korun bylo hodně peněz. Byla to mamka mé kamarádky a jednou mi řekla, že si tak vydělala několikrát víc než měla normální výplatu, že by si jí nikdo nedovolil nedat…
Poděkovat umím určitě. Spropité v restauraci dávám, ale ne nějak převratně velké. Záleží, jaká vyjde částka a vždy to nějak zaokrouhlím. Své kadeřnici dávám víc vždycky, jako jediná trefí barvu dle mých představ a má ceny lidové. Sice už jsem psala do “učitelské“ diskuze, ale nějak si neumím představit, že bych cokoli od dítěte odmítla. Některým je opravdu trapné učitelce něco dávat, rodiče je nutí. Pak případné odmítnutí by pro ně bylo dost nepříjemné, myslím.
Záleží na přístupu, když je to OK, tak zaokrouhluju většinou do 10 Kč a když to OK není, tak si nechám vrátit do koruny…a už tam příště nejdu…nesnáším to, když někdo čeká, že přídám nebo vůbec nepoděkuje…
Taky nemusím, když je napsané, kolik se má dát na spropitném…
Myslím si, že je to zažitý zvyk, nebo jak to vyjádřit…
Děkovat umím a když si od někoho něco půjčím a je to třeba jen známý, tak se snažím mu něco za půjčení dát..mezi kamárady je to většinou v klidu 🙂
Ježečku s tou nemocnicí je to těžko, jak byla moje babi na dolečovacím oddělení, tak jsem musela mamku přemlouvat, ať tam sestrám nic nenechavá, protože to bylo šílené, jak se tam k pacientům chovaly….to je podle mě taky přežitek doby minulé cpát něco sestrám…jiná věc je, když chci poděkovat při odchodu a ne jim dávat kafe či kdoví co, jen aby se staraly lépe…
Tak jak píšete – do zaokrouhlení ceny. Větší peníze jsem dala v případě, když jsem měla objednaný salonek pro soukromou akci a kvůli nám tam číšník (ale už ne kuchař) zůstal až do rána, když jsme se MY rozhodli, že odcházíme. Tak to beru, že on si to zasloužil, otevíračka byla do 23 hod. my tam byli do tří.
Ke kadeřníkům nechodím.
Padlo tady, nebo možná v té diskuzi o učitelích, i o poděkování přátelům čokoládou apod. Tady bych viděla hodně velký rozdíl! Pokud mi někdo vymění službu, tak se to prostě bere tak, že jednou potřebuji já, pak zase ty. Někdo má tendence něco dát, ale to opravdu odmítám. Příjde mi to šílené, vzít si čokoládu za to, že můžu kolegovi – kamarádovi pomoci. Pro mě to je samozřejmost.
Ale zase na druhou stranu dělávám, že jen tak přátelům donesu něco, co mají rádi. Prostě pro radost.
A když se vrátím k učitelům, tak popíšu, jak to chodí u nís ve školce. Zájmové kroužky, jsou samozřejmě placené navíc, to je jasné, ale! Děti do kroužku chodí v době školky, tedy jsou vytrženi ze skupiny. Není to nic navíc, co by tomu dítěti učitelka věnovala. Možná naopak – obírá je hodinu společnosti, dopolední “výuky“. 🙁 *
Vzpomněla jsem si na historku, co se mi stala v jedné kavárně. Když jsem měla platit za kávu a zákusek neměla jsem bohužel drobné, jen tisícovku, kterou jsem předtím vybrala z bankomatu. Předem jsem se omluvila (i když proč bych měla, že?) za to, že bohužel nemám drobnější. Číšnice po mně začala bejkat neuvěřitelným způsobem, že jak mi má vrátit atd. A pak dlouze, ale velmi dlouze se přehrabovala v peněžence a evidentně čekala, že částku zaokrouhlím. Za její ’profesionální přístup‘ jsem si nechala vrátit do poslední koruny a od té doby jsem tam nebyla.
Já spropitné v restauraci (pokud se tomu tak dá říkat) dávám,ale jen do zaokrouhlení na desetikoruny tj. 134 Kč, dám 140 Kč. S kamarádkou jsme chodíme na kafe tak dvakrát do týdne do té samé kavárny a vždy tam nechám 2-3 korunky navíc. Souhlasím s Bamiskou, nevím proč bych měla platit 10-15 % z ceny. To jestli mi chutná a jsem spokojená s prostředím a obsluhou dám najevo tak, že se tam budu ráda vracet a doporučím to i známým.
Peťko, teď jsi mi připomněla mého šéfa, který bez mrknutí oka lidem říká, když má pocit, že pro ně udělal něco navíc, že jeho nejoblíbenější bonboniéra je Orient Dezert a že malé balení ho urazí ;-).
A kupodivu ho ještě nikdo nikam neposlal, a řekla bych že každý desátý tu bonbošku přinese..
v porodnici jsem vždycky donesla sestřičkám bonboniéru. U holiče více nedávám, v restauraci něco navíc ano.
Co se týká učitelů, nemám problém dětem něco dát, pokud chtějí paní učitelce udělat radost. 🙂
Děkuji za komentáře.
Lussy, to je právě ono, kdybych si někde přečetla, že číšník očekává tolik a tolik, už bych tam ani nešla. Jak si dovolí tohle vůbec nepsat? Nevím proč, ale nějak se mi to příčí. Jakobych si pozvala klientku a do ruky ji stčila kartičku, kde by bylo napsáno, očekávám bonbonieru značky té a té a s oříškem.
A k té třídě. Taky si myslím, že ideální je, když se na dárku složí celá třída. Což je reálné asi až tak od té čtvrté třídy výš? Když mi mamka jako dítěti strčila do ruky kytku, abych ji dala, ať už učitelce nebo komukoliv, taky se mi hrozně nechtělo a styděla jsem se. To už je lepší, když by se dítě mělo stydět, aby si tu kytku odnesla maminka sama. Ale na druhou stranu jsou děti, co by nejraději nosily učitelce něco denně.