Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Umíte děkovat? Dáváte dýško?
Na tuto otázku mne přivedla diskuze o dni učitelů.
Proč nikomu nedělá problém dát v restauraci spropitné, ale učitelce nic nekoupíte, protože to je přeci její práce?
Já třeba nechápu právě to spropitné a vadí mi, když čtu, že je slušné dát tolik a tolik dýška. Jak slušné? Proč? Vždyť to je taky jejich práce, ne?
Dáváte dýško kadeřnici, za masáž, za taxík, prodavačce za nákup?
Peťko,
zajímavé téma :-).
Uvědomila jsem si, že např. dýško v restauraci není vůbec žádný problém, ale např. dát bonboniéru sestřičce nebo doktorovi, to bych se asi zahrabala.
Kadeřnici dávám, je to moje kamarádka a zaokrouhluju na 50,- nebo na 100,-. U fyzioterapeutky taky zaokrouhluju, ale jen pokud vím, že přešvihla čas a věnovala se mi víc než měla.
Všimla jsem si, že spousta chlapů dává dýško u benzínky. Já platím kartou a tak to neřeším, stejně tak v supermarketu. Ani v nějakém malém obchodě,kde platím hotově bych dýško nedala. Snad jedině,kdyby to vyšlo na 499,- a já platila pětistovkou a to ještě možná.
V porodnici jsem dala obří kytici porodní asistence, která byla u druhého porodu a byla neskutečná, fantastická. řekla mi, že to dělá 20 let a nikdy nikdo jí nic nedal a byla dojatá.
V restauraci dávám dýško cca 10 %, přijde mi to jako ocenění jejich přístupu a ochoty. Ale není to automatický, pokud nejsem spokojená, vyjádřím to právě tím, že si nechám do koruny všechno vrátit. Neumím si představit, že je útrata 78,- a já řeknu tady máte 80,- to je v pořádku, to zaokrouhlím určitě na 90,- a když jsem fakt spokojená, tak klidně na stovku a je mi jedno, že to je skoro 30 %.
Pamatuju se, když jsem brala v roce 1998 svoji první výplatu asi 6 000,- a pozvala jsem rodiče, přítele a bráchu na večeři. vidím to jako dnes – stálo to 960,- a já dala číšníkovi 1 000,-, ten udělal takový ksicht, že jsem se pohádala i s mámou, že to je hrozná ostuda, nechat mu tak málo. Já se tenkrát oháněla tím, že to je šestina mojí výplaty 🙂
Nedávno jsem byla na pracovním obědě v restauraci, kde vaří opravdu vynikající jídla za hodně rozumné ceny. Můj nadřízený mě pozval a za polévku, oběd, dezert a kafe pro dva mu přinesli účet na asi 380,-, byl tak nadšený z jídla a tak v šoku že to je levný, že dal číšníkovi 700,-, ten se s ním začal dohadovat, že to je moc, to je zase druhý extrém :-).
No a manžel dostal ke 40 narozeninám od kamaráda poukaz do luxusní restaurace pro 2 osoby. měl radost do doby, než si na něm dole bleškama přečetl, že obsluha očekává dýško ve výši 10 -15 % ceny poukazu. Když našel na netu, kolik ten poukaz stál a kolik tam stojí pití, které není v ceně poukazu, bude nás stát dýško a pití to co normálně dáme za večeři 🙂
Do restaurací chodíme úplně výjimečně, ale když už, tak dýško dávám těch cca 10% (když jsem spokojená). Zaokrouhlování na desítky bylo aktuální v době, kdy měla koruna 10x větší hodnotu, teď mi to přijde opravdu divné, to už snad radši nic.
Jinak umění je nejen dárek (dýško) dát, ale taky přijmout. Pokud to někdo odmítne, je to z mého pohledu hodně nezdvořilé. Ale když se mi pak zase někdo klaní až ke dveřím, je mi to taky nepříjemné. Ale to jsou extrémní situace, většinou se dotyčný usměje a poděkuje a jsme všichni spokojení… (minimálně teda já 🙂 )
Dávám dýško, pokud jsem spokojená a klidně ve vyšší částce.
Peťko – to není jen v Americe – dcera dělala servírku/barmanku tady u nás a je to stejné (minimální plat a zbytek musela dohnat právě na dýškách).
A já zas ráda ocením, když se ke mně číšník chová v restauraci dobře, je ochotný a nehází kyselé ksichtíky.
Pokud je někde cena/výkon v nesprávném poměru, prostě tam nechodím. Radši si uvařím doma.
Pokud jdu na večeři ve dvou nebo více lidech, platím pár stovek, opravdu bych se styděla nenechat nic.
Kdybych chodila denně na oběd, určitě bych nenechávala moc, ale právě to zaokrouhlení na 10, třeba i na 5 by mi přišlo úplně v pořádku.
A k tomu dni učitelů – já nejsem moc slavič svátků, už se mi párkrát stalo, že mi můj vlastní svátek připomněl až někdo, kdo mi volal s blahopřáním. Takže my dáváme učitelkám drobné dárky, kytičky apod. rádi, ale většinou na konci pololetí, roku, před vánocemi apod. Kdy je jaké MDŽ, den mužů, dětí, učitelů atd. nijak moc neřeším. Nemám nic proti, ale zkrátka osobně mě to nebere. 🙂
Co se týče dýšek… dělala jsem 8let za barem.
Netvrdím, že všude v restauracích, kavárnách apod. to platí, ale bohužel většinou ano… obsluha má ve smlouvě minimální mzdu, pak možná nějaký bonus navíc a zbytek si “musí“ vydělat právě na dýšku. To – až na vyjímky – končí, končilo v kapse obsluhy a ne majitele. Takže pokud si nějaké dala, bylo to ocenění číšníka, ne přímo majitele. Protože i v jednom podniku může dělat schopný, oblíbený člověk a na druhé směně protiva.
Ale samozřejmě většinou je dýško dobrovolné..nikdo tě nenutí ho dávat povinně, ani jednu korunu.
Děkuju myslím normálně a sem tam pozornost za něco dávám taky. Učitelky zatím neřeším, spíš až prcek nastoupí na zš.
V té Americe s tím už tak počítají, takže to těm zaměstnancům nepřijde nijak vykořisťovatelské. Naopak, může to být bráno jako motivační.
Peťko, já myslím, že nemáš problém ty, jako ti tví známí, kteří dávají dýška, aniž by vlastně chtěli. Pokud chtějí, OK, ale mám pocit, že spousta lidí dává dýško proto, že “se to tak dělá“, že “by to bylo blbý nedat“. Pak jsou vlastně hrozně nesvobodní. Třeba v té nemocnici, starší generace má zažité, že doktorům a sestrám se “něco musí dát“, i když byla babička nespokojená a moc se tam o ni nestarali. To mi přijde lepší nedat nic. Já dýška dávám jak kdy, svojí kadeřnici to vždycky zaokrouhlím (vetš. se jedná o dvacku do rovného čísla). Ale chodím k ní ráda a s výsledkem jsem spokojená. V restauraci taky jak kdy, záleží na ceně (výši, i jak to vychází). Ale když chci dýško dát, tak pokud cena končí devítkou, dorovnávám výš, ne jen tu jednu korunu. Pokud nejsem moc spokojená, dýško nedávám. Paní učitelkám taky děkuji, když jsme skončily s dcerou na logopedii, donesla jsem logopedce kytku, opět ale ze svého přesvědčení.
Bami, děkuji za tvůj názor. Já to mám právě podobně, ale docela narážím, protože v mém okolí mají asi všichni pocit, že jsem buran, když nedávám vysoké spropitné. Když třeba jdu s kolegy na oběd i několikrát týdně, tam dávám max. do celé desetikoruny nahoru, tedy jak ty píšeš, max. to dá 9 korun. Když jdu na nějakou slavnostnější večeři, třeba s manželem, platí on a dává větší spropitné.
Vle bylo mi řečeno, že chudák číšník má nejnižší možný plat a měsíční výdělek se mu zvyšuje právě díky dýšku. V Americe to je přesně tak, číšník/nice mají velmi nízký základní plat a jsou prakticky na dýšku závislé. To mi přijdě hrozné, z pozice zaměstnavatele doslova hnusné.
Peťko a já jím zůstanu….nebude mi nikdo diktovat kolik mám nechávat a už vůbec nevím proč navíc….dnešní ceny v restauracích jsou tak přemrštěné..u nás například je jen jedna kde se nechá hezky posedět a najíst, ale mado je od 140 kč výš plus příloha..myslím že mají moc dobře počítáno aby se jim to rentovalo….já se přijdu pobavit s někým a najíst, a nevidím důvod proč bych měla dávat dýško číšníkovi, vím že to zní asi tvrdě ale v důledku…jestli je fajn měl by si ho vážit zaměstnavatel a ocenit ho aby se choval profesionálně a lidé se rádi vraceli…mě naopak vadí a to to říkám slušně že je to očekáváno že bude dýško dáno…
chybí mi tam podstata toho proč….protože tím že jsem byla spokojena dám najevo hlavně tak že se do restaurace vrátím …to by se pak opravdu mohlo v každém krámu nechat deset korun navíc protože se na mě prodavačka usmála a byla milá…vždyt i já jsem na ně milá usměji se a poděkuji 😀 …
docela mě to evokuje k tomu, že si za milé a slušné chování máme zaplatit, připlatit nebo podplatit 😀 … no touhle cestou já nejdu..já pokud si fakt pochutnám tak to i říkám že to bylo moc dobré
Bamisko a víš, že dle společenských zvyklostí jsi tedy asi neslušný zákazník? Všude člověk čte, že dávání spropitného v restauraci je sice dobrovolné, ale slušný zákazník nechává obvykle 10% (což je nejméně) a pak dle spokojenosti výše.
Dokonce jsem viděla na účtence, při platbě kartou kolonku, kde bylo uvedeno spropitné a zákazník měl na tu účtenku napsat částku spropitného. To mi teda naopak přijde jako vrchol drzosti od majitele restaurace.
K té mládeži. Napsala jsem to asi špatně. Nemyslím si, že mladí jsou neslušný. Jen mám pocit, že vděk neřeší, jednou poděkují a tím to končí. A je to asi tak správně, nechci aby mi někdo děkoval za jednu věc 10x!
Tak asi obecně mám pocit, že jsem nyní v souběhu pár dní pomohla několika mladým osobám a sice poděkovali, ale přišlo mi to tak nějak neupřímné díky. Na druhou stranu naše generace pořád máme tendence právě v té restauraci to dýško dát i v případě, že spokojenost nebyla. Mladí klidně nedají nic a neřeší. Což je samozřejmě dobře. A stejně tak mám pocit, že ani nechtějí třeba právě učitelům nic dávat a považují to za zbytečné. Ke konci roku se ptám starší dcery, co kupují jako třída společně třídní učitelce a ona klidně řekne, nic, nikomu se nechce nic dávat a ona sama se angažovat nebude. Z celé třídy na konci roku přinese kytičku či dáreček sotva polovina. Za našich let jsme se skládali všichni a byl vždy jeden větší dárek za celou třídu.