Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
názor na výchovu
Holky zakládám toto téma, protože už ted se děsím puberty. Moje děti jsou ještě malé ale už to vidím u kamarádek a známých. Holčičky už malé se maluji a lakují nehty a hodně brzo barví vlasy. Známa mi i říkala já jsem jí to zakázala 12 leté dceři si vlasy obarvit a stejně přišla domů s obarvenými vlasy, tak už jí barvu kupuje sama. Nebo chtějí kupovat hodně drahé oblečení a tak i když vědí že si to rodiče nemohou dovolit. Vím je samozřejmě jiná doba ale snad do určitého věku se rodiče poslouchají? Tedy snad z toho chápete o co mi jde? Jak je to u vás? Stojíte si za tím co řeknete, nebo to berete tak že si stejně udělají co chtějí a můžete jenom říct názor že se vám to nelíbí a tím to končí? Už se na to připravuji co mě v budoucnu čeká. BB
Ahoj, je mi dost přes šedesát! Protože jsem narozená v srpnu a základní školu dokončila v červnu, je logické, že jsem na začátku prázdnin neměla občanku. Ale i tak jeden DP mě zaměstnal jako průvodčí. Řidiči mi říkali “pulče“ a abych byla “dospělejší“ tak jsem si nechala obarvit vlasy a a nalakovat nehty. Mě to tehdy moc pomohlo.. Získala jsem pocit důležitosti. Už jako “patnácka“ jsem vydělávala na svou parádu a do dalšího života jsem si uvědomila, ža nic není zadarmo. Potom střední a vysoká škola byla jen veget.
Zrovna můj příběh asi není to, co se příspěvků týká, ale moje obarvené vlasy byly absolutním počátkem mého smysluplného a krásného života.
Zuzino, já se na ten pořad taky dívala. A říkala jsem si, že je klika, že dcera už spí – jinak by pochopila, co všechno musí dělat, aby se zdarma dostala na farmu 🙂
No holky abych byla upřímná to se mi to píše když ty moje jsou ještě malé. BB
aby to neznělo až tak idilicky,tak jsem zjistila,že ty hranice se nenápadně posunují a možná tam kam chce ona,ale jelikož je chytrá holka,tak jde na mě pomalu :-)ale pořád musím konstatovat,že jí věřím a zatím mám pocit,že ona věří mě a snad to tak zůstane..tak nějak jsem v očekávání,že ten pravý křest puberty nás ještě čeká…
včera jsme se obě s dcerou dívaly na Křižovatky života na Primě.Příběh byl o nezvladatelné 15ti leté dívce,která měla problémy nejen s maminou,ale i se svým okolím,že skončila v diagnostickém ústavu a poté ji dali do kupy na nějaké farmě.Dceru-pubošku to velmi zaujalo,hlavně chování oné dívky k matce.Na to,že není fyzicky trestaná,reagovala větou..proč jí ta mamka při tom afektu jednu nestřihne.měly jsme si večer o čem povídat…
jinak u nás zatím klepu,docela to jde.samozřejmě má své chvilky a já někdy nervy,ale když se podívám i na některé její spolužačky,je zlatá 🙂
co se týče těch peněz.napřed jsem se snažila bruslit,proč nejde to nebo ono,pak jsem jí na rovinu ukázala rozpočet,že teď je to a tak,až se splatí auto bude tak,ale jsou položky,které zůstanou/nájem elektrika,kapesné atd../ a od té doby to nějak pobrala.Praktikuju tak jak psaly holky,můžu ti dát tolik a tolik,zbytek ty.Vlasy jsem také už řešily,na svém příkladu jsem jí ukázala co časné barvení udělá,ale ať se rozhodne sama.Ve finále pomohla kadeřnice,nechala se jen ostříhat.ale věřím,že pomohlo,že se mohla rozhodnout sama.
myslím,že spolu i hodně mluvíme,když na mě něco zkouší,už ví jaká pravidla jsou daná.co bude až přijde na to,že “zákazy a pravidla jsou od toho,aby se porušovaly“ zatím netuším 😀 😀 😀
P.S vždycky jsem si myslela,když byla ještě malá,že já budu ten hlídací pes,zakazující atd. víc než manžel a ejhle je to obráceně…já usměrňuju manžela,že dokud ona dodržuje to co má a ty hranice jsme jí dali oba,tak proč ji ještě prudit nad rámec…
Tak si říkám, že za deset let tady budeme řešit trhání obočí. Když jdu ke kadeřnici, tak dostávám docela masírku, že bych si na to měla někam zajít, jinak mi nebude slušet ofina, která by mi jinak samozřejmě slušela. A já, staromódní máma, budu za deset let svoji dceru přesvědčovat, že obočí má vypadat přirozeně. Nechutná představa…
Ano Radko, takto osvíceně se chovali už moji rodiče.
Prostě jsme měli nějaký rozpočet.
Když jsem si vybrala něco nad něj, tak jsem si dofinancovala z brigád.
Já už to v nějaké diskusi psala.
Holky mi pomalu do té puberty vplouvají.
O prázdninách přišly s požadavkem na nalakované nehty. Nechala jsem manikérku jim nalakovat nehty barevně, ale se začátkem školy to muselo jít dolů. Řádně jsme to prodiskutovaly.
Místo barevného laku jsme jednou použily výživu na nehty, co je jako bezbarvý lak. Od té doby bez dalšího požadavku.
S vlasy holky ještě experimentovat nechtějí.
Holítko na podpaží zatím používá jedna (druhá ještě nemusí) – aby se nemusela stydět při převlékání před tělocvikem (tento její argument naprosto chápu).
Striktně nic zakazovat nechci, spíš to prodebatovat a najít pro obě strany uspokojivý a věku přiměřený kompromis.
BB, na to se připravit nedá. A jak píše Radka, chceš něco co stojí více, než jsem ochotna zaplatit, fajn, našetři si a kup si to.
Musíš přijít na to, kde ustoupit a kde si stát za svým. 🙂
ještě ke značkovýmu oblečení. první synek je metroušek jak má být. včetně značkového oblečení. když s tím začal, řekla jsem – jsem ochotná ti koupit tyhle slušné rifle, za 500. ty chceš za 2800. fajn, vydělej si, já ti přidám akorát tu pětistovku. tak dřel jak vůl na brigádách, a koupil si je. totéž ostatní. normální slušné triko se dá koupit za 300, ty chceš za 1500, dodej si zbytek. a fungovalo to. a dával si pak na ty svý hadříky sakra majzla:-)
BB, tak se tady usmívám, nad tím Tvým dotazem :-).
Na pubertu dítěte se asi nepřipravíš :-D. To prostě přijde a Ty budeš jen koukat 😀 😀 :-D.
Víš, já jsem v podstatě nikdy netrvala na tom, aby mě můj syn “poslouchal“ (ve smyslu, že něco rozkážu a on, jako cvičená opička, to udělá). Odmala jsem se snažila s ním především komunikovat, vést rozhovor, probírat s ním a mluvit s ním o všem.
A nemůžu říct, že by si teď dělal, co chce. Pravdou je, že drahé ani značkové oblečení nevyžaduje (ale je to kluk a je docela dobře možné, že holky jsou trochu jiné – nemůžu posoudit – dceru nemám). Když si něco přeje nebo po něčem touží, tak to doma probíráme, mluvíme o tom, razantní “ne“ neříkám – spíš se snažím to nějak vysvětlit – že je to hodně drahé a že se mi to nezamlouvá – a většinou z toho nějak vybruslím. Buď od toho upustí sám nebo se domluvíme, že pojedem na půl (on si dá půlku a zbytek zatáhnem my, jako rodiče) nebo se to odloží – jako dárek k narozeninám nebo k Vánocům.
Zatím můžu říct, že mé názory (naše názory, jako rodičů) respektuje. A přímo proti nám ještě zatím nešel.
No a k tomu barvení vlasů – osobně se domnívám, že ve 12 letech je to opravdu brzo a asi si to neumím představit, nicméně – určitě bych o tom diskutovala a zřejmě bych se to snažila rozmluvit. Pokud by to nešlo prodiskutovat a rozmluvit, zřejmě (pravděpodobně) bych volila variantu co nejmenšího zla – aby to proběhlo u kadeřnice, přirozený barevný odstín, kvalitní barva.