Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
názor na výchovu
Holky zakládám toto téma, protože už ted se děsím puberty. Moje děti jsou ještě malé ale už to vidím u kamarádek a známých. Holčičky už malé se maluji a lakují nehty a hodně brzo barví vlasy. Známa mi i říkala já jsem jí to zakázala 12 leté dceři si vlasy obarvit a stejně přišla domů s obarvenými vlasy, tak už jí barvu kupuje sama. Nebo chtějí kupovat hodně drahé oblečení a tak i když vědí že si to rodiče nemohou dovolit. Vím je samozřejmě jiná doba ale snad do určitého věku se rodiče poslouchají? Tedy snad z toho chápete o co mi jde? Jak je to u vás? Stojíte si za tím co řeknete, nebo to berete tak že si stejně udělají co chtějí a můžete jenom říct názor že se vám to nelíbí a tím to končí? Už se na to připravuji co mě v budoucnu čeká. BB
Prvně musím napsat, že maminka té 12ti leté holčiny je velmi rozumná, když dceři sama kupuje barvu na vlasy. Ono taková alergická reakce není nic moc a je lepší mít to pod kontrolou.
Nám už puberta klepe na dveře (no spíš už vešla), dcera je úplně mimo – doma i ve škole, nevnímá, zapomíná…ale jinak naše komunikace je zatím fajn 🙂
Dala jsem jí ve výchově to, co bylo v mých silách a teď už jen nezbývá než čekat, co přijde (a hlavně jak rychle to odejde 🙂 ).
Pokud by chtěla obarvit vlasy, něco bysme společně vybraly. Sama jsem jí nabídla, jestli nechce trochu změnit účes a ona radostně běžela ke kadeřnici a má patku. Oblečení si vybírá sama od malička.
Tohle jsou detaily, myslím, že bude mnohem hůř…
A jak psala čtenářka, jak by své dceři všechno zakázala, tak to je podle mě právě ta cesta “do hrobu“ – v jakémkoliv věku, ale v pubertě obzvlášť.
Zdravím! Tak já si myslím, že ve výchově je velmi důležité porozumění, vzájemná důvěra, ale i stanovení určitých pravidel a v tom pak důslednost. Co se jednou řekne, to platí! Zní to možná omšele, ale když se ohlédnu zpátky (synové 24,21). A to pěkně odmala!! A mohu potvrdit, že to není tak jednoduché, jak to vypadá…a hlavně to musí fungovat oběma směry!! :-))
Můžete poradit jednou, dvakrát…když neposlechnou, berte to tak, že si tou zkušeností prostě musí projít. Taky jsme nechtěli poslouchat…:-) Někdy mi jich skutečně bylo líto, ale vlastní zkušeností si vše lépe zapamatují. Kolikrát jsem se musela zapřít s myšlenkou: “Když nejde o život, tak jde o …..“:-))A naučit je už skutečně od mala odpovědnosti za své činy. Snažím se ukázat, že situace má VŽDY nejméně dvě řešení, pro jedno se musí svobodně rozhodnout – ale pak nést odpovědnost za svá rozhodnutí, i když je to někdy tvrdé…Lépe si to uvědomí, až skutečně o něco půjde. Taky mít (prý už od 2 let) přiměřenou povinnost a trvat důsledně na splnění, kontrolovat! Děti by se neměly ve volném čase příliš nudit. A doporučila bych určitě nějaký sport – živější se tam vybijí, naučí se vytrvalosti, ti línější alespoň donutíme ke zdravému pohybu. Všechno ovlivnit nemůžeme, každý člověk je jiný a každý z nás žije vlastní život s vlastními zkušenostmi 🙂
A na co myslíme – to přitahujeme, takže myslete na své děti jako na šikovné, které vše zvládnou a vy jako rodiče také 🙂
No – někdy si to své psaní budu muset sama připomenout…:-))
Tak tedy…mně přijít dcera po mém vysloveném zákazu rovnou s obarvenými vlasy, tak jí jednak sjedu na tři doby a pak jí zatrhnu naprosto všechno. Ze školy rovnou domů, žádné kroužky, žádné nové věci, žádné běhání po venku s kamarádkami… Ta by viděla vojnu.
Upřímně si myslím, že se má dítě od malička vést k tomu, aby vedlo nějaký dialog. Prostě je určitá částka, která se může vyhradit měsíčně na to, co si chce dítě prostě koupit. Ale je to prostě omezená částka, protože je i omezený příjem rodiny. Stejně tak má i kapesné. Pokud něco skutečně chce, může si na to i ušetřit. A pokud chce jedny opravdu velmi drané boty nebo velmi drahé tričko, tak se taky může stát, že nic dalšího dlouho nedostane a jestli, tak to nebude skutečně nic ani v náznaku značkového. Takže je na dítěti, aby si rozmyslelo, jestli bude chtít bundu na zimu z levnějšího obchodu, byť třeba ještě pěknou, když musí mít za každou cenu tyhle konkrétní tenisky na basket. (Toto je prosím příklad.)
Moje malé jsou ještě tomuhle daleko, ale tak se to budu snažit dělat asi já. Prostě budou mít vědomí, že si to pořídit mohou, ale nejde to mnohdy hned a nemůžou mít naprosto všechno.
čtenářka
tak když jsem četla to s obarvenými vlasy a jak maminku dotlačila stejně tam kam chtěla a maminka to raději kupuje sama…tak jsem si říkala kdo chce kam …. tohle je to co nechci musí být nějaká domluva..
tak já mám doma 17 a 12 malej je zatím mimo…. puberta u nás zatím probíhá nejhůř výměna názorů a držkování…ve chvílích kdy není po jejich, snažím se jim i naslouchat a samozřejmě spoustu věcí přehodnocuji…říkala jsem že kalhoty s prdelí volnou nikdy nocit nebude…co bylo bojů….no a postupně jsem koukala kolem a viděla jak se chodí…ve finále je má trochu spuštěné ale navléklse do černých a mám doma hezounka 😀
diskotéky jsem také povolila dřív ale nastavila se pravidla co může co né, a že pro něj jezdíme….no a jak se o to nejprve rval už v 15 tak ted v 17 jsem ho o prázdninách posílala sama jestli někam nechce jet…
jediné co mě mrzí tak se tu pořád řeší základní a pořád stejné věci…na plovinu připravená tašky, kde jim co odpoadne tam to je, nenosit školcní věci na kolo atd….
ale kamarádky syn prochází tvrdou pubertou, utíká z baráku, domů si tahá pochybné existence, ze školy ho vyhodily a další věci s tím spojené(kamarádka je věřící) takže vzorem to nebude….a to si říkám zlaté držkování a slipy na hromádce u postele…
Jjá jsem hroznej měkoň, už teď se mi zdá, že syn 12 let, jde do puberty a pěkně mi přerůstá přes hlavu, já vím, že hormony jsou silnější, ale budu muset přitvrdit.A začínám praktikovat to, co jsem nikdy nechtěla, a to, že čím dál víc používám frázi „ já to řeknu tatínkovi“ anebo „ to bude řešit taťka“.
Holky zakládám toto téma, protože už ted se děsím puberty. Moje děti jsou ještě malé ale už to vidím u kamarádek a známých. Holčičky už malé se maluji a lakují nehty a hodně brzo barví vlasy. Známa mi i říkala já jsem jí to zakázala 12 leté dceři si vlasy obarvit a stejně přišla domů s obarvenými vlasy, tak už jí barvu kupuje sama. Nebo chtějí kupovat hodně drahé oblečení a tak i když vědí že si to rodiče nemohou dovolit. Vím je samozřejmě jiná doba ale snad do určitého věku se rodiče poslouchají? Tedy snad z toho chápete o co mi jde? Jak je to u vás? Stojíte si za tím co řeknete, nebo to berete tak že si stejně udělají co chtějí a můžete jenom říct názor že se vám to nelíbí a tím to končí? Už se na to připravuji co mě v budoucnu čeká. BB