Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mami, tati, já chci domů!
Už se vám stalo, že z tábora, od babičky atd… dítě zavolá, že chce domů? Co v takové situaci dělat? Jet, nejet? Máte s tím nějakou zkušenost? Pokud ano, co jste udělali?
Včera jsem vezla holky na sraz na jakýsi tábor-soustředění ze sportovního oddílu.
Holky se netajily tím, že se jim moc nechce.
Ale už cestou v autě Any prohlásila, ať se vsadíme, že se vrátí s tím, že to bylo prima, i když teď mají pocity všelijaké…
Jelo jich jen pár (což mě překvapilo), takže by mohla být spíš rodinná atmosféra.
Večer jsem už dostala SMS, že cesta proběhla v pořádku a holky jsou v pohodě.
Navíc – vrací se už v pátek…
Jarmuschko ano už zítra se mi vrátí, dnes naštěstí nevolala jen psala.Prý už nikam nepojede a bude jen a jen se mnou, no potěš 😀
Úplně se dokážu vžít do kůže těch dětí, které druzí odstrkují a spojí se proti nim.
Také jsem zjjistila, že ty starší děcka schválně pouštěli velké psy a přitom ví, že Terezka se bojí. To si se Zdendou ještě vyřídím, jen co přijede.
(Citováno od ludlinka z 15.8.2014 19:50)
Ludlinko, tak jak to dopadlo? …myslím, jaký měla Terezka celkový dojmy – byla hodně rozhozená, nebo to byla jen krátká krize, která už byla při návratu skoro zapomenutá?
Já jsem byla přesně taková – bez maminky ani ránu. Vždy jsem někam chtěla jet a většinou už večer jsem brečela a volala, že chci zpět k mamince.. Do dnes jsem vděčná, že pro mě rodiče vždy – pokud to bylo možné přijeli. Jen jednou jsem to musela “vydržet“, když jsem byla na táboře v Nízkých Tatrách, to bylo daleko a nemohli pro mě přijet.. Ale pamatuji se, jak jsem se cítila a kdyby dcerka až bude větší a někam jela a chtěla domů, tak neváhám ani okamžik a jedu pro ni. 🙂 Však já jsem se od maminky taky nakonec odpoutala a byla jsem “velká holka“ 😀 Ono to přejde 🙂 Ale zase nechci, aby na mě byla dcerka uvázaná, takže ji už teď dávám k babičkám apod., ať si beze mě zvyká. Když byla malinká, k nikomu nechtěla. Teď má rok a půl a kamarádila by se skoro s každým – i s cizím z čehož mám hrůzu, takže se jí snažím vysvětlit a naučit ji, že za cizíma chodit nesmí.. Tak doufám, že na to brzy přijde. 🙂
Jarmuschko ano už zítra se mi vrátí, dnes naštěstí nevolala jen psala.
Prý už nikam nepojede a bude jen a jen se mnou, no potěš 😀
Úplně se dokážu vžít do kůže těch dětí, které druzí odstrkují a spojí se proti nim.
Také jsem zjjistila, že ty starší děcka schválně pouštěli velké psy a přitom ví, že Terezka se bojí. To si se Zdendou ještě vyřídím, jen co přijede.
Ještě nedávno jsem psala, že se mě to zatím netýká, ale dnes je vše jinak.
V sobotu jsme zavezli děti ke známým, původně měl jet jen syn, protože mají dceru stejně starou a jsou kamarádi, nakonec nás přesvědčila i dcera, že chce jet taky a že to týden vydrží.
Dnes už mě bombarduje srdceryvnými telefonáty, že už tonevydrží a chce domů, bohuželvje to dost daleko a my chodíme do práce, takže pro ni jet nemůžeme, ale je to hrozné na psychiku, už mě z toho začala bolet hlava a to snad nebudu ani spát.
(Citováno od ludlinka z 14.8.2014 16:16)
Ludlinko, ale už se jí to krátí, ne?
Mně takhle deptalo, když jsem ve středu dostala dopis od jedné z dcer, že se proti ní spikly ostatní holky (včetně druhé dcery) a dělají jí naschvály.
V sobotu se vraceli z tábora domů.
Taky mi nebylo nejlépe.
S dcerami jsem to už probrala (a vrátíme se k tomu nejpozději před dalším táborem), chci si o tom promluvit i s vedoucí – po příjezdu z tábora nebyla příležitost.
Ještě nedávno jsem psala, že se mě to zatím netýká, ale dnes je vše jinak.
V sobotu jsme zavezli děti ke známým, původně měl jet jen syn, protože mají dceru stejně starou a jsou kamarádi, nakonec nás přesvědčila i dcera, že chce jet taky a že to týden vydrží.
Dnes už mě bombarduje srdceryvnými telefonáty, že už tonevydrží a chce domů, bohuželvje to dost daleko a my chodíme do práce, takže pro ni jet nemůžeme, ale je to hrozné na psychiku, už mě z toho začala bolet hlava a to snad nebudu ani spát.
Tak už se můžu zapojit, v pátek jsem vyprovázela dceru na školku v přírodě. Jelo deset dětí ve věku 3-6 let. Přišly jsme jako poslední (přesně na čas srazu) a prý jsme byly jediné, kdo přišel s úsměvem. V instrukcích máme, že děti k telefonům učitelek připouštěny nebudou, což schvaluju. Pohledy neposílám – odevzdávalo se osm pohledů předem nadepsaných a očíslovaných podle toho, který večer mají děti pohledy dostat.
Od babiček se mi dítě nikdy předčasně vracet nechtělo a počítám s tím, že teď to nebude jinak.
Omlouvám se za míchání témat, nemůžu najít diskuzi, kde se řešily ceny táborů a škol v přírodě. Když jsem u autobusu viděla počet dětí, tak mi ta cena přišla víc odpovídající. Přesto bych očekávala bohatější program (každý večer jsme v neveřejné skupině na fb zásobováni množstvím fotek), například místo koupání ve skoro zeleném bazénu na adrese areálu bych čekala procházku k místnímu koupališti nebo k říčce, čekala bych doprovodné vodní hry.. moje chyba, že jsem se nezajímala o program. Ale jsou tam teprve druhý den, možná trochu unavení po návštěvě rozhledny z prvního dne. Možná se na to jen dívám nepřiměřeně k menším dětem.
Dcera letos na tábor nechtěla a malý už vůbec ne.
Jezdí děti na tábory společně s kamarádem/kou?
Dnes jsem hodila do schránky holčičkám poslední pohledy – aby jim to do pátku došlo.
A v sobotu už si je vyzvedneme na nádraží.
Na prvním pohledu Lu psala, že se jí stýská, po pár dnech přišlo psaníčko a tam o stýskání už nic.
Myslím, že mají bohatý program a na stýskání není tolik času.
Tak jsem se včera z jednoho tábora vrátila… byla jsem tam 8 dní ze 14 jako vedoucí-zdravotník. Takže jsem foukala všechny bolístky 😉
Mobily nelze, tábor je cca 2 km od civilizace v lese, tudíž nabíjet není kde. Rodiče mají v pokynech napsáno, aby dětem nedávali ani dražší věci, ani zbytečnosti typu mobil atd. Mobil máme my, vedoucí, rodiče mají číslo, ale nikdo nevolal a my jsme naštěstí volat taky nemuseli – říkáme jim vždycky, že když nevoláme, je všechno v nejlepším pořádku. Jak uvidí na dispeji číslo vedoucího – je zle, úraz…
Jezdím na stejný tábor od druhé třídy – čili z dítěte jsem se postupem času překlopila na vedoucí.
Letos to byl začarovaný kruh díky počasí. Když bylo hezky a děti měly zábavu od rána do večera, tak si nikdo ani nevzpomněl, že by měl rodiče 😉 – kromě chvil, kdy “museli“ psát dopisy domů.
Jakmile bylo škaredě (což bylo letos bohužel často), tak už si občas někdo zastýskal. Složení dětí bylo letos 6-9 let, jen 4 byli už skauti. Jenom jedna holčinka (jedna z těch 6letých) už počítala dny, kdy pojede domů, to byla taková hromádka neštěstí. Ale vždycky se nám podařilo ji rozptýlit, zapojit do programu, říkala mi od začátku “teto“, tak jsem ji u toho nechala, aby se cítila líp 😉
Tábor je 300 km od našeho města, takže aby si někdo pro dítě jel, by stejně bylo složité. Děti jsou s lidma, které znají celý rok, znají je i rodiče, a to je myslím hodně důležitý faktor.
Naše malá (3,5 roku) ani nechtěla odjet, starší jsem tam nechala a dojede zítra.
Rodiče asi nebudou nadšení z těch kop bláta, co si děti dovezou, hodně nám pršelo a v podsadových stanech je bláto raz dva. Tam by ty mobily ještě utopili ;), i tak jsem měla všechno navlhlé.