Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mami, tati, já chci domů!
Už se vám stalo, že z tábora, od babičky atd… dítě zavolá, že chce domů? Co v takové situaci dělat? Jet, nejet? Máte s tím nějakou zkušenost? Pokud ano, co jste udělali?
Já jezdila na tábory od první třídy, zpočátku s družinou (znala jsem děti i vedoucí), s Pionýrem ze školy (znala jsem děti i vedoucí), pak z práce od rodičů (tam už jsem znala málokoho). Až na tom posledním typu jsem měla tak negativní zážitky, jsem další rok odmítla jet – to už mi bylo asi 13.
A když jsem já jezdila na tábory jako vedoucí, tak mobily nejdřív nebyly, pak začínaly – a to jsme měli jeden “povodňový“. Tábor se stany s podsadou, polní kuchyně. Mobil se nabíjel v autě. Telefonovat se vybíhalo na kopec, cca 5 km.
Za mně se dokonce nedoporučovaly ani návštěvy rodičů. Děti, kterým rodiče přijely, byly při jejich odjezdu smutné. Děti, kterým nepřijel nikdo, byly smutné též.
I na škole nás učili, že když dítě jede na školu v přírodě, na tábor, ale i k té babičce, že je nejlépe psát a psát.
Někde to řeší tak, že rodiče připraví předem napsané pohledy na každý den pobytu a vedoucí to pak dětem rozdávají.
Zprávy od holek ještě nemám – ještě je brzo.
My máme štěstí, že u nás fungují příměstské tábory skoro celé prázdniny. K babičkám holky posíláme jen výjimečně – ono by je to stejně na sídlišti moc dlouho nebavilo.
Jen mě napadá, že ty příměstské tábory jsou věkově omezené, tuším 11 let.
Tak mě občas napadne, jak to budem řešit pak?
Možná už budou muset holky být občas samy doma.
Od kolika let byste děti přes prázdniny nechali doma samotné? Od kdy už je to možné/vhodné?
Už mi říkaly “služebně starší matky“, že ty děti pak stejně spí tak do deseti či déle, pak si udělají pozdní snídani, poflakují se po bytě/baráku. A když si ohřívají oběd, už je rodič pomalu doma…
😉
Já byla na táboře 2x a nikdy se mi nestalo, že by byl nějaký problém. Jenomže já znala všechny vedoucí, protože jsem k nim chodila i během roku do kroužku.
naše sousedka (10let) měla být na týden u babičky a už po třech dnech byla doma. A pak jsem jí hlídala já, protože rodiče chodí do práce. Mladší chodí naštěstí do školky. Ale i tak, co mají rodiče v takovou chvíli dělat?
Nuninko, bohužel ano a nebyl sám – bylo to v Nýrsku, tuším že se to tam jmenovalo Suchý kámen nebo tak nějak. Ani ti nevím, jak jsme to tam pak vydrželi, byli jsme tam se sestrou. Už si nepamatuji, jestli ho vyměnili, nebo jsme si zvykli, protože nakonec se nám tam i líbilo – naučili jsme se písničky, poprvé se setkali s hasiči a pěnou, hráli úžasnou hru (bohužel si ji moc nepamatuju, všichni v kole, několik chodilo se šátky a vybírali další děti, kterým ty šátky dávali kolem krku, něco se k tomu zpívalo nebo říkalo, jen si pamatuju, že se nám to moc líbilo), diskotéky byly a ještě pár let potom jsem si s jednou holčinou dopisovala 😉
Jojo, všechno zlé je k něčemu dobré, anebo za to může mozek a to špatné vytěsnil 😉 Tohle bylo poprvé a naposled, kdy jsme chtěli domu, na žádném jiném se mi nestýskalo, a to jsem jezdila od 5 nebo 6 let každý rok, někdy i dvakrát za léto. Ségře jo, byla menší.
Zavolat mi dcera, že chce z tábora domů, tak sednu do auta a jedu za ní nejméně zjistit, proč tomu tak je. Ale spíš bych ji asi odvezla domů.
Já jsem nikdy tedy na táboře nebyla. Ne na klasickém. Byla jsem 2x na takovém “táboře“ pro Dívčí klub (jak se onen kroužek jmenoval), protože ten byl jediný, který mi rodiče dovolili. Důvod byl velice prozaický – protože ve vedlejší třídě v té době měla kroužek má sestra a já ji tam mohla vodit a taky ji vodit odtamtud. A tak jako odměnu za moje chůvičkování jsem 2x byla po 10 dní zavřená v jednom baráku ve vedlejším městě, kde jsem směla tak maximálně háčkovat a nebo vyšívat. Ani televize tam nebyla.
Nicméně na klasický tábor jsem nikdy nejela a upřímně jsem to vždycky dětem záviděla, že jsou třeba celé prázdniny venku z domu. U nás to nešlo. Naši by pak přišli o levné hlídání mladšího sourozence v průběhu prázdnin (což sice měla dělat babička, ale neustále se všude pohybující dvě děti s tím, že já za mladší zodpovídám, byl daleko lepší systém). A babička měla pokoj…
Takže nevím, jak to pořádně na táborech funguje. Bohužel.
čtenářka
JanaK, to jako opravdu? Co to bylo za vedoucího? To muselo být teda něco.
Mám děti ještě malé na tábory, ale s hlídáním je to asi tak,že je vždy předem připravím, ke komu se jede, jak a kdy se vrátím, co potřebuji dělat, co tam můžou dělat ony atd. S mladší se stalo při prvním hlídání, že plakala, než jsme pro ní přijely, pak už nikdy, i když je fakt, že se snažím vyřídit si věci v čase, kdy vím, že nebude chtít zrovna třeba spát apod.
Starší s hlídáním problémy neměla nikdy, ale v poslední době přestala chtít chodit do školky a na kroužky, i přes všechna výše popsaná “opatření“ mě vždy poprosila, že chce jít domů, popř., že tam vůbec jít nechce. Tak nechodí. Zájem přetrval jen u jednoho kroužku a po prázdninách uvidíme, jak to bude dál.
Vlastní zkušenost s táborem byla taková, že jsem vždy chtěla domů, rozhodně jsem se tím nesnažila rodiče vydírat a zkoušet, skutečně jsem tam trpěla a necítila se dobře. Ale nebylo mi to nic platné :-(.
Tak já tohle řeším docela často, naštěstí babička s dědou bydlí “za rohem“ a není problém tam kdykoliv dojít. Naštěstí jak rostou, tak chodím míň a míň, nechtěla jsem to lámat přes koleno a zdá se, že se to vyplácí. Vašík ještě občas zafňuká, ale starší je už v pohodě.
Co se týká táborů, škol v přírodě a ostatních, tak většinou jsem domluvená s učitelkou nebo oddílákem, protože dcera má dost bujnou fantasii a občas nějaká ta slzička ukápne. Loni byla skoro celou školu v přírodě nemocná, tak jsme se domlouvali jestli si tam dojet nebo ji nechat. Když jsem se dozvěděla, že ji tam nechávají samotnou, a vlastně proto chce domů, tak jsme to na dálku s učitelkou vyřešila a najednou chodili usměvavé dopisy a vše bylo v pohodě.
Na tábory jezdí většinou na týden, má starý mobil – vypnutý a zapíná ho vždy jen v osobním volnu, když něco akutního chce, takže nabíječku nepotřebuje, baterie vydrží. Používáme to, když jede někam prvně a já si nejsem vedoucími jistá. Docela se mi to osvědčilo a kdyby volala “SOS“, opravdu tam dojedeme, protože jí věřím a chci, aby se cítila dobře.
Osobně mám špatnou zkušenost z jednoho tábora – vedoucí hrozný, tábor byl na kopci, kdo nahoru nestíhal, dostával přes paty, jídlo se nedalo jíst a nikde nebyla možnost dovolat se rodičům. Tomuhle chci předejít. Nejspokojenější bych byla, kdybych na stejném táboře fungovala nějak jinak, třeba jako vedoucí 😉
Náš prcek jezdí na tábor s taťkou a ségrou už od tří let.Jezdívala jsem tam na víkend,abych viděla jak to tam zvládá.Letos(je mu 5r)je ale zařazen do nejmladšího oddílu a tak na návštěvu nejedu.Chci,aby dodržoval vše,co musí ostatní.Volala jsem jen manželovi,jak zvládl první noc(tentokrát totiž ani nespí s taťkou)a prý v pohodě,jen jako obvykle nechtěl vstávat 😉
Jezdívám na soustředění s děvčaty z gymnastiky. Jezdíme do míst, kde prakticky není signál – žádný operátor. Je tam pevná linka a pár místeček (jako krok vlevo od okna v pokoji,který máme jako vedoucí apod.), takže když je potřeba, tak se dovoláme. Ale tím pádem děti s sebou netahají mobily, protože by jim stejně byly na nic. A tak není ani moc slziček, akdyž náhodou jsou, tak se to zvládne. A to s námi nškdy j ezdí už i pětileté kočky. Máme opravdu špatnou zkušenost návštěvami rodičů, to pak taky kdekdo pláče – jedna, že už maminka odjela, druhá, že její maminka nepřijela. A tak jsem s rodiči domluvení, že nejezdí. Většinou to respektují.
Holky, já jsem před dětmi jezdívala každoročně na tábory jako vedoucí… (naposledy tedy asi před 7 lety….), ale: já jsem pro úplný zákaz mobilů tabletů apod na tábory:
– představte si, že máte na táboře nějakých cca 70 lidí a všichni chtějí pořád (někteří každodenně) nabíjet mobil – přitom v jedné stálé budově je zásuvek třeba 4-5 (mimo kuchyň)
– zadalší i kdyby mobily neměly všechny děti…tak i tak je to o tom, že pořád musí někdo hlídat a dělat “pořadníky“ kdo teď a kdo potom
– rodiče si mnohdy neuvědomují, že tábor má nějaký svůj program…a dětem volají, aby se jich zeptali, ajk se mají… třeba uprostřed hry… je nereálné pořád všechny upozorňovat, aby si vypínaly mobily
– někteří i díky závislosti a sms se potom nechtějí her účastnit, nebo chtějí, ale nedávají pozor, protože se soustředí na sms, hry facebook apod…
– občas některé děti napadlo i mobilama podvádět, aby vyhráli.. tohle sice v menším měřítku, tohle není hlavní důvod, ale prostě občas si někdo zavolal, co bylo na jakém stanovišti…
– u malých dětí to spíše navozuje stesk po rodině. Většinou, když nejsou ve spojení s maminkou, nemyslí na ně – když se rodiče každý den připomenou, dítě si na ně akorát vzpomene…
My to řešili tak, že rodiče měli kontakt na vedoucí tábora (případně přímo na oddílového vedoucího jejich dětí) a když měli pocit, že je to nutné, zavolali a zeptali se. I když ani to se nedoporučeovalo, nicméně dá se to pochopit. V přihláškách všechny děti měly uedený kontakt na rodiče, takže kdyby bylo potřeba, vždycky se mohlo rodičům zavolat. Párkrát jsme s nějakým mrňousem mamince volali…
Můj syn byl zatím letos poprvé ve školce v přírodě. Měl jeden problém (nebo blok), s učitelkou jsme byly domluvené, že se ozvu, jestli je to v pohodě. Učitelce jsem napsala po dvou dnech SMS, že ji zavolám, aby mě prozvonila klidně večer, až bude mít čas, abych nenarušovala průběh a aby náhodou nějaké děti nevěděli, že zrovna maminka tohoto chlapečka volala a jejich ne… Učitelka mi napsala SMS, že je vše v pořádku a tím komunikace skončila. Syn ani nevěděl, že jsem se ptala, já jsem ani nechtěla, aby mu to říkala, aby si jenom nevzpoměl…