Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Když svému dítěti řeknu slovo NE je to psychický teror
Chci se jen zeptat jak je definován psychický teror?
S mynželem a dětmi jsme byli ny svatbě své švagrové a večer si pro naše dva syny úřijeli mí rodiče. Na druhý den jsme ráno uklidili po svatbě sál a pak jsme hned jeli pro naše kluky k mým rodičum. Přijeli jsme kluci nás vítali atd… bavili jsme se a dali si kávu. V sedm hodin večer jsme řekla klukum že jedeme domu a starší kluk začal plakat, že domu nechce a že zustane u babičky a bude ho hlídat teta ,,teta je na mateřské dovolené ze 4mněsíčním miminkem,,. Řekla jsme ne, zítra jdeš do školky. Samozřejmně jako obvykle spustil pláč ještě větší a pověsil se babičce kolem krku. Už jsem s ním nijak nemluvila a oblíkala jsem mladšího syna, který bez problému stál a nechápavě se díval na Ondru. No a pak jsme vzala Ondru a začala ho bez dalších připomínek oblíkat ať se vztekal jak chtěl.Řekl že chce čůrat tak jsem ho poslala na záchod a v tu ránu na mně začala moje mamka řvát. ,,Ty ho psychicky týráš, co chceš aby z něho bylo, ty jsi psychicky labilní atd..,, To už ve mně začala vřít pomalu krev a do toho mi moje sestra řekla, že když ho tak terorizuji tak mi v 15 letech uteče z domu. No a to byla poslední kapka, vykřikla jsme na ní ,, A ty mužeš říct co tě čeká až bude mít Jirak 15 let? To snad neví nikdo co bude,,. A vzala jsme tu čepici co jsem mněla v ruce a položila jí a vztekle odešla ven se uklidnit. Co by jste dělali na mém místě Vy? Asi jsme se nezachovala jak bych mněla, aler myslím si že takovou reakci od svých rodiču by čekal málo kdo a jenom proto, že jsem řekla slovo NE.
'ste pipky.
Holkýýýýý :))))))))))))))))))))
Zdeňku, pošlu vám našeho chlapečka a pokuste se mu s úctou a v dobrém vysvětlit, že sahat do zásuvek nemá ve svém vlastním zájmu, dále pokračujte přes plivající oběd, strkání věcí do videa, tahání psa za uši a ocas…a vychovávejte dítko 24 hodin denně, starejte se o domácnost, mějte stále úsměv na rtech :-))). Ona je obvykle jiná teorie a praxe :-D.
Milý Zdenku, myslím, že Herberka reagovala správně. Tak mi to tak připadá, že babička s tetičkou kapánek “naočkovaly“ malého – budeš u babičky hajat a hrát si s miminkem… A maminka přišla, až když bylo “uvařeno“. Když jí na to ostatní dospělí předem neupozornili, nemohla reagovat nijak. Jestliže proti čemu nemůže dítě vést polemiku je právě prachobyčejné ne. S tak malým dítětem by jste chtěl vyjednávat? Už jste to někdy zkusil? Ne v ordinaci,ale v každodenním životě, kdy s ním jste 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Znáte jeho nálady a ono stejně tak dobře zná ty vaše.
Herberko – psychoteror? Jedině tak ze strany tvé maminky. Já bych to nazvala trošinkovým vydíráníčkem skrze chlapečka. Netrap se, jsi dobrá máma. Howg. P.S.: Také mám doma občas dvě chobotničky, akorát jsou to děvčátka. A to neznamená, milý Zdenku, že bych své dcery nemilovala, či s nimi nejednala “souctou“. Prostě já jsem máma a mé děti potřebují i TYTO hranice ( právě to NE), aby se cítily bezpečně… Tak, a co jinak, jak se máte?((-:
Milá Herberko, je to jinak. Když svému dítěti řeknete NE, je dost pravděpodobné, že ho postavíte proti sobě. V jeho mozku probudíte “ještěra“, který utíká nebo útočí a není schopen logické úvahy. Jeho reakce probudí i “ještěra“ Vašeho a konflikt nebere konce. Jde vlastně o to, kdo z koho. Nedej bože, aby v tom okamžiku byl nablízku někdo, kdo se pokusí i Vás vést k logickému myšlení, nebo situaci a Vás osobně hodnotil. Schytá to, a celkem poprávu. Pokud je člověk (ať malý nebo velký) v pozici “ještěra“, rozumná dohoda ani vysvětlování nemají šanci. Odsuzování a hodnocení je jen přilévání oleje do ohně. “Ještěr“ totiž volá po jistotě, potřebuje pomoci.
Máte pocit, že se Vaší situace chopil podivín? Zpočátku má takový dojem hodně lidí. Když se ale dozví, jak funguje lidský mozek a jak se to dá prakticky využít, nechce se jim věřit, že na to nepřišli sami a dřív. Vždyť si mohli spoustu těch ´scének ze sámošky´ odpustit. Nemuselí je vůbec prožít. Naopak mohli si nákup s dětmi užívat.
Souhlas ostatních maminek usvědčuje je samé, že jsou také ve vleku nevědomosti (dámy nic proti Vám).
Zkrátka chci říci, že konflikt, který popisujete nemusel vůbec nastat a pokud nastal, mohl dopadnout výrazně lépe, dokonce ve Váš prospěch. Vím, že mi nevěříte, ale skutečně jste mohla u svého dítka nasbírat body “dobré mámy“, která mu rozumí. Z toho, jak konflikt popisujete, soudím, že Vás v tom okamžiku Vaše ratolest zrovna za chápající maminku nepovažovalo.
Pokud máte zájem, můžeme spolu vést polemiku nad daným tématem na místě, kde se tato problematika objasňuje a řeší. Ozvěte se mi do diskuse na http://www.suctou.cz.
Ač se to zdá neuvěřitelné, ono to s dětmi “S úctou a v dobrém“ skutečně jde. Zdeněk Okleštěk :O>)
Určitě to není žádné týrání, každý se musí naučit že všechno mít nemůže a u dětí hlavně že si řvaním a vstekáním nic nevynutí, to by ti teprv v patnácti nebo spíš ještě dřív ukázali co dovedou.
Tak asi tohle bych mamce a sestře řekla,ale je jasný že tě to zaskočilo a to že si zvedla hlas není až tak k podivení.
Tak tohle naštěstí není můj problém. Sem tam kluci taky v obchodě škemrají, ale já jim nakukám že na to dneska nemáme penízky, že až je budeme mít tak se pro to stavíme.Zatím to zabralo pokaždé, ale co se týče toho když mají jít večer domu tak to je něco křiku.Ale když mně oba naštvou tak je lapnu a vezmu každého pod paži a jdu se dvěma chobotnicema.Oba kopou,mávají rukama a u toho ještě křičí.Takže dvě chobotnice :-)))
Vici, to je zajímavé, že všichni vždycky tak opovržlivě koukají, co? Po procházce nebo nákupu s Majdou si vždycky připadám jak nejhorší matka pod sluncem :-)) a když vidím, jak nějaká jiná matka trpí a snaží se být neoblomná a jak její ratolest řve, ječí a vzteká se, tak se spíš dívám trochu spiklenecky, jako, že jí rozumím a chápu :-))
Evo, u nás je to hodně podobné s tím, že se to naše ratolest snaží vyprosit – milionkrát prosím, prosím a slibuju, že…No děs. Jenže já jsem matka neoblomná a jak jednou řeknu NE, jdeme občas i se srdceryvným pláčem a s opovrhujícími pohledy ostatních, které úspěšně ignoruji :-))).
Jejda, co by pak Tvoje maminka řekla mi? :-))))
Určitě nikoho psychicky netýráš… Já mám spíš pocit, že ty děti občas utýrají nás 🙂
Evo :-))))
Držím pěstičky, aby mamince došlo, že Ty jsi rodič a Ty rozhoduješ a vychováváš a zodpovědnost je zase jenom a jenom na Tobě.