Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Doděláte to co začnete??
Včera se mi podařil husarský kousek.
Včera jsem vstala v šest a šla péct chleba v troubě. Vypravila jsem děti do školy a zárověň s Míšou jela k našim dát Honzíka a vezla jim teplý chleba na snídaní.
Blažený pocit mě přešel ve chvíli kdy jsem přijížděla ke školce a zjistila že jsem nechala zapnutou troubu!!!
Jet zpátky jsem nemohla, protože děti odcházely k autobusu na plavání a já u těch co nejely musela být. No zachránila mě hodná třídní kdy pustila Míšu domů 😀 .
To že jsem tím spustila lavinu vtipných poznámek manžela po celý zbytek dne nemusím jistě popisovat a že si přidal další mé “prohřešky“ ….
Tak mě tak napadá jak jste na tom vy…začneta a doděláte věc do konce?
Začnete dělat víc věcí najednou a pak se něco pokazí?
To se týká takových těch běžných věcí….
Jo jo, takové věci se stávají 🙂 . Já mám problém po stránce učení. Chci si dodělat velké statnice z němčiny, ale vůbec se k tomu nemůžu dokopat. Teď je moje němčina hodně mizerna.
Mám to stejně jako Daniela, ale třeba učení AJ se moc na dílčí části rozdělit nedá, tak zatím se držím a učím se, ovšem že by mě to bavilo…..
V podstatě abych dodělala něco, co mě nebaví, tak k tomu musím mít velmi silnou motivaci. Např. vědomí, že se s dětmi nedostanu nikam, pokud si neudělám řidičák, mně donutilo ho udělat.
Jo, ale to se týká věcí, do kterých se mi od začátku moc nechce. U toho, co mě baví a jdu do toho s nadšením, je to samozřejmě jinak.
Bami, tak já potřebuju trochu tlak, jinak jsem spíš na sprinty než na maratony. A když to o sobě vím, tak se snažím si věci rozdělit na menší úseky, klidně to může být i hodně náročné, ale musím v dohlednu mít nějaký výsledek. A to mě pak motivuje k pokračování.
Jinak když se něco moc vleče a výsledek v nedohlednu, tak postupně vychladnu. 🙂
Bami tak já sem si řidičak udělala v prosinci 2010 jezdila sem jezdila a pak se u nás stali 2hnusný bouračky neviděla sem je osobně jen fotky na internetu…a já od ty doby se bojim sednout za volant už sem neřidila skoro rok každy den si řikám zitra už sednu pojedu….
díky za reakce…jak koukám tak jsem naprosto normální ženská 😀 tak to musím večer pročíst manželovi at ví že nevybpčuju z davu až tak moc 😀
jinak nevím proč ale u školky mi to prostě došlo a měla jsem jistotu že jsem to nevypnula…nebylo to takové to tušení jestli jo nebo né, takové to jak se vrátíte jestli jste to udělali, protože hodně věcí se dělá automaticky…tohle byla jistota 😀
jinak koukám že tu jsou také zdařilé kousky…..
no a když už probíráme takové ty běžné věci kolem chodu domácnosti, jak to máte s důležitými věcmi…nějak nevím jak to naformulovat….třeba když si řeknete naučím se angličtinu,zhubnu, začnu zase řídit autem….po nějaké době vás to nebaví, nejde, atd a dotáhnete to nebo si najdete výmluvu jak z toho ven aby vás to až tak netrápilo??
Bamisko taky to mám tak a jsem ráda že nejsem sama.Byla sem v kuchyni vařila oběd dám pěnit cibulku a jdu otevřit okno pak jdu i do pokojiku že otevřu okno šlapnu na autičko tak ho vezmu,že ho uklidim ted vidim dalši autička volám na syna přijde řikam mu at si autička uklidi tak si je uklízi,pak si jdu stáhnout povlečeni nesu ho do koupelny citim smrad cibulka total černá:-(vysypu do kše namočim hrnec vezmu jiný dám spěnit dalši cibulku jdu zapnout pračku v pračce doprany prádlo tak ho ještě jdu věšet do toho telefon zvoni,beru telef jdu přes kuchyn a cibulka akorát kdyby telefon nezvonil tak by i po druhý byla černá:-( Nebo jedeme na nákup nakupuju a najednou zjistim že sem asi nezamknula volám sousedce jestli je doma ona ,že ano tak sem ji poprosila jestli by k nám neskočila se podivat jestli je zamčeno,zamčeno bylo ale klíče ve dveřich:-(
Já nás zrovna tento týden asi zachránila před vyhořením.
Choť si koupil uzena žebra a dal je vařit. S poklicí.
A usnul.
Až jsem já v patře ucítila velmi intenzivní vůně, jenže jak mám rýmu, tak jsem nevěděla, jestli se mi už vrací čich a je vše v pořádku, nebo pořád necítím a už je katastrofa na světě.
Po schodech jsem letěla jak blesk.
Naštěstí v hrnci bylo ještě na dně vývaru.
Tak jsem vypnula sporák, hrnec odstavila.
No, bylo to uvařeno opravdu důkladně.
😉
To nevim, prostě najednou blesk do hlavy a pak už to byl fofr.
Bami, tak to jsi měla štěstí!
A jak jste si holky vůbec vzpomněly, že jste nechaly něco zaplého (ty troubu, Lien papiňák)?
Já se obávám, že by mi to nedocvaklo.