Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Doděláte to co začnete??
Včera se mi podařil husarský kousek.
Včera jsem vstala v šest a šla péct chleba v troubě. Vypravila jsem děti do školy a zárověň s Míšou jela k našim dát Honzíka a vezla jim teplý chleba na snídaní.
Blažený pocit mě přešel ve chvíli kdy jsem přijížděla ke školce a zjistila že jsem nechala zapnutou troubu!!!
Jet zpátky jsem nemohla, protože děti odcházely k autobusu na plavání a já u těch co nejely musela být. No zachránila mě hodná třídní kdy pustila Míšu domů 😀 .
To že jsem tím spustila lavinu vtipných poznámek manžela po celý zbytek dne nemusím jistě popisovat a že si přidal další mé “prohřešky“ ….
Tak mě tak napadá jak jste na tom vy…začneta a doděláte věc do konce?
Začnete dělat víc věcí najednou a pak se něco pokazí?
To se týká takových těch běžných věcí….
Jestli dodelam co zacnu?vzdycky:)
samozrejme to neni pravda, cim jsem starsi tim to jde se mnou vic z kopce:)a s poctem deti taky…
ale pripada mi to uplne normalni, jsme lidi ne?
Dodělat věci do konce se snažím, mě to pak straší jako bubák, když to není dodělané a zapomínat je bohužel lidské… také se mi to někdy stává…
dodělat něco do konce a na něco zapomenout je trochu rozdíl
co začnu snažím se dodělat – i když třeba ne hned (teď momentálně mám vyluxováno a musím vytřít a nechce se mi, špinavé prádlo je nachystané na odnesení k pračce a nechce se mi nebo už dva dny sázím jahody, ještě není ani jedna zasazená, ale záhonek je už konečně zrytý atd.)
a že něco zapomenu se mi stává často – klasika: uvařené těstoviny sliju a v cedníku postavím odkapat na hrnec a hrnec postavím na hořák, kde se vařily, bohužel nevypnutý. Tudle se mi zase podařilo zapomenout osolit maso na oběd, ještě že bylo v máčce. Nebo špatné počty – nastavený piškot: na jedno vejce 5 dkg mouky – z 5ti vajec je to půl kila mouky .. prostě se to stává, mozek nám furt šrotuje, myslíme na tolik věcí, že je div, že většinu z nich nezapomeneme 😀
Teda ženy, moc jste mě potěšily! Mám to úplně stejně a myslela jsem, že věkem senilním 🙂 Asi to bude spíš tím životním tempem, jak tak čtu vaše příspěvky.
Cokoliv vařím, musím si nastavovat minutku, dokonce i u čaje si nastavuju 3 minuty, jinak by se louhoval až do druhého dne …
Takže vaření mám zatím pod kontrolou (dokud neselže minutka), ale to ostatní – škoda mluvit…
Jé, a ještě jeden zážitek s dřívějška.
Jak píšeš, skvěle jsem si vše zorganizovala, uklidila, nachystala a vyrazili jsme na nákup do Tesca. Vtom místní rozhlas hlásí nějaké slevy a mezi nimi sleva na fazole. Pěkně to se mnou škublo, protože jsem si vzpomněla na vařící se fazole doma na vařiči. Takže nákup jsme ihned ukončili a běželi domů, kde už se z plotny hezky kouřilo.
Nebýt toho hlášení, tak fakt nevím, jak by to dopadlo. 🙂
Bami, úplně přesně stejný. Jdu po bytě a každou chvíli narazím na něco, co musím udělat hned teď, pak se velkým kruhem občas i vrátím tam, kde jsem začala, ale neplatí to vždycky.
Navíc u sebe vím, že když např. nahmátnu nohou nějakou věc na zemi, tak když ji prostě neuklidím hned, už si na ni nevzpomenu nebo ji budu zbytečně hledat. Tak pak občas jdu s náručí věcí, které sbírám a z druhého konce zas odkládám na své místo. 🙂
mně se jednou podařilo nechat zapnutý papiňák :-(, dojedla jsem vlakem do města 30Km, a tam jsem si vzpoměla, vlak zpět za dvě hodiny, to už jsem viděla výbuch a díru k sousedům. No tak jsem vzala taxíka a dala poslední penízky za něj a dojela “včas“.
Bamisko, tak tohle se mi ještě nestalo, ale bude to tím, že zatím jsem ráno ještě nespěchala do práce 🙂 až to přijde, tak kdoví co se stane 🙂 ale přiznám se, že vždy když napouštím vanu, tak na ni prostě zapomenu…Většinou to zachrání manžel, ale jednou se stalo, že přetekla…naštěstí máme jen sprcháč s malou vaničkou, ale i tak si vždycky říkám, jak jsem na to mohla zapomenout…můj taťka mi pořád vzpomíná, jak jsem v mládí dala vařit vajíčka a odešla do obchodu, on se vrátil z práce a vajíčka už málem vyskakovaly z kastrůlku 🙂
Bami, taky už mám pár připálených brambor za sebou, ale většinou se mi podaří, že je vypnu než se začnou připalovat – manžel říká, že to umím jen já uvařit brambory a nemuset je slejvat:-). Tuhle jsem pekla panenku v troubě hod. a půl – když se mě ptala kamarádka, jestli to manžel bude jíst, tak jsem jí řekla, že mu cinknu ať se po cestě staví pro tatarku:-). Často se mi stává, že jdu ustlat během dopoledne postele a večer zjistím, že jsem ustlala jen jednu. Můj “systém“ je naprosto stejný jako tvůj – jdu něco dělat a mezi tím udělám milión dalších věcí… Pak mám ještě jednu takovou “přednost“, že nám třeba chybí hl. mouka měsíc – vždy ji zapomenu koupit (lístky s nákupem zapomínám doma zásadně), no a pak si tedy jednou vzpomenu – koupím a pak kupuju zase hl. mouku třeba měsíc neb si nezapamatuju, že už jsem ji koupila, takže máme doma 10 balíčků… Chybí mi organizace mého času.
mou specialitou jsou připálené brambory….dám dělat a jdu třeba uklízet, prát atd a pak jdu po čuchu 😀
no daří se mi takové blbinky docela často…půjdu dát věci do pračky a cestou vidím neuklizenou hračku a tak se pustím do toho a cestou nabalím ještě další věci co je potřeba udělat a to původní zazdím a musím se k tomu vrátit….