Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dítě...
Musím se vám svěřit. Je mi 27 let, mám bratra 25 a sestru 19. Naši rodiče se rozvedli,když mi bylo 11 . Protože mamka musela nastoupit do pracovního procesu – bylo znát, že je doma jen jedna výplata – šla má dvouletá sestra do školky a já doma dělala mámu/tátu. Úkoly, kotel, úklid, vaření,atd. atp. Nestěžuji si, tak to prostě bylo a je to dávno. Vztah s taťkou mám zvláštní. Jako puboš jsem se s ním moc nestýkala, od svatby, na kterou nám přidal, se vídáme častěji. Několikrát nám už hodně pomohl. Vídám se s ním tak v průměru jednou do měsíce a to hlavně díky tomu, že je to dědeček mých dětí. Mému otci je 48 let. Skoro deset let žije s přítelkyní, které je 30, je tedy o 3 roky starší než já. Vztah mezi ní a námi, dětmi, není zrovna ideální, ale naučili jsme se již s ní počítat. Můj otec je z těch mužů, kteří rádi sportují, vypadá mladistvě a vůbec je to pěknej chlap. Přiznávám, že mi táta občas dost chyběl a celej život jsem měla potřebu nějak se před ním “ukázat“, aby “mě měl rád“ a byl na mě pyšný. Dost možná, že je, ale on o svých citech nikdy nemluví – s nikým, takže, těžko říci. Je to takové rozpačité. Každopádně, ráda ho mám a to hodně. Ted jsme se dozvěděli, že otec se svou přítelkyní čeká dítě. Budu mít sourozence, mladšího, než jsou moje děti. A jsem na rozpacích. Na jednu stranu mu to hrozně přeju a mám radost, na druhou stranu cítím ( a stydím se, jsem přeci dospělá ženská) trochu žárlivosti…Asi nejsem normální. Jak to cítí sourozenci, nejsem si jistá.. Sestra řekla, že alespoň nebude nejmladší ((-:, bratrův názor ještě neznám, pracuje v zahraničí. My tři sourozenci máme hodně úzký vztah a máme se rádi. Můj muž je mi velkou oporou a říká mi, že bude další mimi, a ať se těším((-:. Cítím, že má pravdu. Také mám pocit, že moje mamka to dost špatně nese, otec byl její životní láska a to v paměti zůstane.. Tak nevím. To děťátko za nic nemůže, doufám, že nás k němu “budou pouštět“ ((-: a že se to časem snad samo nějak urovná. Promiňte, že je to tak dlouhý(-:, nemám to komu říci…
Bramborko, no vidíš, ono se to nakonec většinou nějak vyvrbí samo 🙂
JanoOss, děkuji velice za tvou upřímnost. S mamkou jsem se od té zprávy zatím neviděla, tak nevím, co bude, ale díky za rady , i vám ostatním, snad to nějak zkoulíme.
Jinak tatově přítelkyni jsem napsala, nabídla jí pomoc, přece jen je to její první a já mám “už“ dvě((-:. Reagovala tak pěkně, až mne to překvapilo, bude to určitě dobré a už se na sourozence fakt těším((-:.
Bramborko, je to zvláštní pocit, chápu. Ale musíš si uvědomit, že to bude další sourozenec(i když věkově mnohem vzdálenější) jako jsou tvá sestra a bratr. A na ně přece také nežárlíš, nebo snad ano? Tak to musíš brát a tak to je. Nebála bych se toho, že otec bude mít tebe méně rád tím, že bude mít další dítě. Jen se mu bude samozřejmě víc věnovat, ale to tobě jako matce nemusím vykládat, to přece musíš chápat.
S tvou maminkou bych si starosti také nedělala. Vždyť po těch letech odloučení jí to už nemůže tak vadit. A jestli ano, pak je asi její problém, že se s tím ještě nevyrovnala. Možná že právě toto jí v tom pomůže. Můj byvalý manžel má také dceru se svou přítelkyní, kvůli které jsme se dokonce rozváděli. A nemůžu říct, že by mi to nějak vadilo. On má svůj život, já mám taky svůj. Naopak mu to přeju, aspoň si vychutná co to je starat se o dítě se vším všudy. U našich společných si to moc neužíval.
Přej to té ženě. Sama jsi matkou. Osud jí dal do cesty tvého tátu, žije s ním 10 let. Třeba na to dítě čekala dlouho a je to zázrak, že ho čeká. Smiř se s tím. Tvoje matka se musela smířit s rozchodem, to bylo horší.
Samozřejmě, je to těžké, ale je to.Zaměř se na starosti o svoji rodinu, není jich málo a tu širší pozoruj s nadhledem. Své matce buď oporou , před ní se snaž zaujmout postoj, že to mohlo přijít přece mnohem dřív. Berte matku často mezi sebe, aby si byla jistá, že má své zázemí a děti, které jsou s ní.Přeji hodně odvahy toto ustát.
Bramborko,
zažila jsem podobnou situaci asi v 16letech, ovšem do té doby žili mí rodiče pohromadě- sice vedle sebe, ale pohromadě. Otec si pořídil novou ženu, protože to s tou starou už nebylo k vydržení (oni navíc nejsou mí vlastní rodiče) a pořídili si také nové mimčo. Ona měla dceru jako já a staršího syna – tak to bylo trošku složitější.
Máma mu nikdy neodpustila a on vůči ní cítil stále vinu.
Je mi 43 a zažila jsem si něco podobného z pozice ženy služeně první. Můj muž odešel a nechal nás s dětmi, že si moc neužil. Pořídil si novou ženu a nové děti a přiznám se, že i když on byl surovec a zažila jsem s ním hodně zlého, docela mě to pobolívalo, když to další dítě měli- pak další a třetí. Teď má další ženu a čekají nyní narození dítěte. Jeho žena – ta druhá, třetí neznám byla docela přátelská a i já jsem našla přítele, později muže (oproti jemu dobrého člověka a dobrého otce pro mé děti- děti, děti prvního muže). Sice jsme udržovali jakéstakés přátelské vztahy, ale ten čertík hlodal. a i potom, co jsme si pořídili s druhým mužem synka.
Je to těžké vysvětlit podobné pocity žen, byť týraných, proč cítí takovou divnou žárlivost. Možná pro ten pocit, že daly svým mužům vše a i kdyby se roztrhaly a snesly všechno zlo světa, nebyly pro ¨něj to dobré a on šel za jiným.
Pro mne z toho vyplynulo nakonec i trochu zadostiučinění. Musel se starat o rodinu, což nikdy nedělal, na ženu nesměl sáhnout, což si ohlídal jeho nový tchán a vůbec musel vše, co by při mě nedělal a co podle něj musí dělat žena. Co já nesměla, to ona dělala běžně- chodila s kamarádkami, dokonce mu zahýbala, dělala si co chtěla, chodila do práce- měla svůj život a on se musel starat o děti.
Suma sumárum
S novým bratříčkem jsem se smířila rychle- ono když ho chováš v náručí, není možné täkovému drobečkovi něco zazlívat. Komičtější situace je, když neteře hlídají svého ¨stejdu. (to se ovšem povedlo v rodině 1.muže, kdy jeho nejstarší sestra měla už vnoučata a my teprve děti)
Z pozice ženy, jejíž muž má novou rodinu je to horší. Tam je ta zášť větší. Je prohloubena pocitmm jakoby zneuctění ženy a znejjednodušeně k tomu lze přirovnat otázku- co má ona, co jsem ti nedala já.
Maminka potřebuje vědět, že ji máte rádi a že jste její a budete při ní stát. Je to pro ni hodně těžké, zvlášť, pokud měla otce velmi ráda. Já bych radila nemluvit o dítěti ani o otci moc nadšeně- spíš se tak trochu rozdělit- když jsem s otcem, jsem otcova, když jsem s maminkou, pak jsem maminčina a nevyjadřovat se k tomu druhému, jen chtít, aby respektoval, že i druhý rodič je rodičem a že se s ním chci stýkat.
Hodně to uklidní vztahy na všech frontách.
To je můj názor a má životní zkušenost, bude-li ti to k něčemu, budu ráda
Matildo, tak PŘESNĚ TO jsem potřebovala slyšet, děkuju moc((-.
Bramborko, nestíhám teď číst, co píšou holky, jen ti chci říct – naši se rozvedli, když mi bylo 19, ale už řadu let předtím spolu nežili, tak to pro mě nebyla v té době zas až tak velká rána. Věděla jsem, že žije s nějakou paní, ale to, že mám malou sestřičku,jsem zjistila až pár měsíců po jejím narození – je o rok starší než moje dcerka, jmenuje se Šárka, je to zlatíčko, a když se narodila, tak mě bylo 25 let:-)
Vztahy mezi mnou a tátou taky nejsou růžové, o tom, jak těžce to nesla moje máma, nemusím ani psát, ale věř mi – budeš ráda, že budeš mít dalšího sourozence.
Souhlasím i s tvým mužíčkem – narodí se miminko, tak se raduj. Osud to tak chce, má to svůj smysl, který se teprve ukáže, ale co cítit jiného, než radost, že se další človíček dostane na svět? :-)))
Kamčo, (((((-:.
Tak to je fajn:-) Hlavně se nauč mile usmívat a přikyvovat-až bude mamča láteřit co to tatínka napadlo:-))))) Nezvyšuj si tlak a žádné bouchání do stolu-jeden zlomený loket stačí:-)))))
Jinak, samozřejmě VŠEM děkuji za vyjádřené názory. BUDE TO DOOOOOBRÉÉÉÉ (((-. A očekávaný termín MÁME 30. září ((-: