Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je mi smutno....
Holky moje, já dnes nevím, co bych…. omlouvám se za smutný příspěvek… ale já nemůžu jinak… jsem v té naší firmě zaměstnaná od roku 1995 a tak jsem s ní sžitá… jak s firmou, tak i s lidmi, kteří v ní pracují…
A dnes nám “odešla“ kolegyně… bylo jí 40 let… její manžel u nás taky pracuje, je mu 42 let a mají kluka, kterému je 12 let…
Je mi zle, moc zle. Neumím to slovy vyjádřit. Je mi to tak líto … a neumím nic udělat…
Připadá mi to také zlé a nespravedlivé…
A je to tak bolavé…
Ani nevím, co udělám, až ho potkám… až s ním budu mluvit a dívat se mu do očí….
Všechno ostatní je tak nicotné…
Padmé, je to smutné, takže ti musí být smutno. Zvlášť, když toho v poslední době máš kolem sebe tolik. Už jsi psala dříve o kolegovi, taky mlaďoch. Vyplakej se a koukej dopředu. Tohle, bohužel, nemůže nikdo znás ovlivnit, rozhoduje příroda, Bůh, Aláh, Manitou… Prostě, tak jak si to kdo nazve, v co věří. Je to koloběh, se kterým se těžko smiřuje, ale je tady stejně dlouho, jako vše živé…
Opatruj se a drž se!!!! *
Holky, díky.
Na mě to včera padlo a nějak se mi nedařilo to pobrat…
je smutné když umře starý člověk natož takhle mladý,mamka nebo taťka od rodiny neumím najít slova co by tu situaci odlehčila…je mi líto všech co tohle postihne a modlím se abych tohle nemusela nikdy zažívat…a souhlasím s tím že vše ostatní je nepodstatné a je smutné že si to většinou uvědomujeme ve chvílích kdy se straně něco špatného….
Padmé, je mi to moc líto. jak říkáš, ve čtyřiceti by se ještě umírat nemělo.
My teď máme taky veliký smutek, založím svou diskuzi – potřebuji i poradit.
Držte se a pomáhejte, jak jen to půjde…..
Padmé
to je mi moc líto.
Padmé… věřím, že je to pro ty, co zůstali moooc těžké… ale někdy je hezčí pamatovat si to krásné….. jaká byla, jak se chovala….. než to, že se trápila nebo měla bolesti… na tohle nepomáhají žádná slova… tím musíme projít všichni… všichni, kdo jsme někoho ztratili… a všem pomůže jen čas 🙁 drž se a vzpomínej….
Meggi, moc moc děkuju za Tvoje psaní (osobní vzkaz).
Zuzi, děkuju. Teď zrovna jsem ve stádiu pláče. Je to čerstvé. A zároveň nepochopitelné…
Peťko, díky.
Máš pravdu. Na to člověk nikdy není “připravený“.
Omarodila … před pár měsíci… měla trable se žaludkem…
To jsme věděli. Jen jsme nevěděli, že to bylo zhoubné nádorové onemocnění….
Padmé, chápu. Je to opravdu těžké, to věřím.
Odešla bez předchozí nemoci, nečekaně? Pokud ano, o to to musí být větší šok. Ovšem i kdyby to bylo po vážné nemoci, na tohle se stejně nedá připravit. Je to smutné. 🙁
Padmé vyplakej se,vzpomínej…taky nemám tyhle nespravedlivé situace ráda,jsou to chvíle,kdy se pak člověku chce křičet do světa nad tím co se děje…Myslím,že setkání s kolegou to projde tak jak to umíš a není třeba slov..drž se 🙂