Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je mi smutno....
Holky moje, já dnes nevím, co bych…. omlouvám se za smutný příspěvek… ale já nemůžu jinak… jsem v té naší firmě zaměstnaná od roku 1995 a tak jsem s ní sžitá… jak s firmou, tak i s lidmi, kteří v ní pracují…
A dnes nám “odešla“ kolegyně… bylo jí 40 let… její manžel u nás taky pracuje, je mu 42 let a mají kluka, kterému je 12 let…
Je mi zle, moc zle. Neumím to slovy vyjádřit. Je mi to tak líto … a neumím nic udělat…
Připadá mi to také zlé a nespravedlivé…
A je to tak bolavé…
Ani nevím, co udělám, až ho potkám… až s ním budu mluvit a dívat se mu do očí….
Všechno ostatní je tak nicotné…
Kekunko, děkuju. Bulím tu jako malá holka….
Ve čtyřiceti se snad neumírá…
Radko, já to vím. Vím, že takový je život. Jsou věci, které se stanou, my je neovlivníme a jakkoli nás poraní, život půjde dál. Přesto jsou chvíle, kdy se nám podlomí kolena…
Zikminko… možná je jí lépe… i já jsem ta, která věří… ale co ti, co tu zůstávají bez ní ?
Padmé, je mi to moc líto. Posílám aspoň virtuální obejmutí. A věřím tomu, že až se s kolegou – jejím manželem uvidíš, slova Ti sama naskočí. Jsi citlivý človíček, budeš vědět, co říct, čím utěšit, nebo aspoň sdílet s ním smutek a tím mu trošku pomoct. Drž se!
Meggi a jak Ti dopadlo to dnešní CT ?
Padme… 🙁
Ja mam dneska hnus den(byla jsem na Ct)ale vysla jsem ven,svitilo
slunicko..a rikala jsem si,bylo uz hur..a jini jsou na tom
hure..A hlavne,at ty moje zlaticka jsou ok..
Padme,cokoliv ti tu kdokoliv napise,budou jen slova! 🙁
I tohle je zivot,holka zlata…dokaze bejt casto pekne
hnusnej..a vetsinou na lidicky,ktery si “zaslouzej“tu s nama bejt..
Padme,neexistuji slova,ktera by tvoji bolest zmirnila..
Ale nekdy je vic “jen“ stisk ruky,obejmuti..a tise stat..nic
nerikat..a i jeji manzel bude timto vedet,ze jsi s nim,i
beze slov“staci“,kdyz ho podrzis,ikdyz te bude odhanet,uzavre
se..Kazdy bolest proziva jinak..Ale kazdy ji citi!
Oni maji ted i tebe a jak jsem te zde poznala,ty urcite
budes vedet,co udelat,rict..nebo i “jen“spolecne mlcet..
Me se to sice “netyka‘,ale uz je mi z toho moc smutno.
Tvoje kolegine byla take maminka..tohle neni spravedlive,
to se nema dit..Uz tak jsme tu na navsteve,na tomhle svete..
Drz(te)se… 🙁
Meggi
mě zas napadá jen to, že je jí tam někde lépe…
padmé, jediné, co ti na takové tvé zprávy můžu říct je, že to je prostě život.
Holky moje, já dnes nevím, co bych…. omlouvám se za smutný příspěvek… ale já nemůžu jinak… jsem v té naší firmě zaměstnaná od roku 1995 a tak jsem s ní sžitá… jak s firmou, tak i s lidmi, kteří v ní pracují…
A dnes nám “odešla“ kolegyně… bylo jí 40 let… její manžel u nás taky pracuje, je mu 42 let a mají kluka, kterému je 12 let…
Je mi zle, moc zle. Neumím to slovy vyjádřit. Je mi to tak líto … a neumím nic udělat…
Připadá mi to také zlé a nespravedlivé…
A je to tak bolavé…
Ani nevím, co udělám, až ho potkám… až s ním budu mluvit a dívat se mu do očí….
Všechno ostatní je tak nicotné…