Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Špatná nálada
K tomuto sdělení mě motivovala Peťka, když někde psala, že měla depku a byla ošklivá na malou. Tak jsem si uvědomila, že se to občas stává asi každému. Znáte to. Člověku se nedaří jak by chtěl. Párkrát mu něco upadne, třeba se i rozbije, něco se vyleje, doma je nepořádek, děti zlobí, prostě takovej den blbec a špatná nálada je na světě. Pak to samozřejmě odnáší okolí. Protože když je maminka šťastná, je šťastná celá rodina a naopak.
Když někdy takový den mám a jsem ošklivá na své okolí, tak pak mám zase špatnou náladu z toho, že jsem byla na všechny taková zlá.
Jeden takový můj špatný den si ale pamatuju už několik let a dodnes mě mrzí, že jsem se tak chovala. Od rána jsem neměla dobrou náladu, už nevím proč. Odpoledne pak přišel Vládík ze školy, chodil asi do 3. třídy, a něco provedl, už nevím co, něčím mě naštval. Já na něj docela dost křičela a byla jsem asi hodně zlá. Možná i nějakou schytal. Chudinka se dost žalostně rozplakal a já jak jsem ještě byla v tom rozčílení, tak se ho ptám:
“ A máte nějakej úkol?!!!“
A on na to:“ Jo, máme.“
A já zase tím hlasitým a ošklivým tónem:“A jakej?!!“
A on se slzičkama a roztřeseným hlasem povídá:“ Máme napsat o mamince, jak jí máme rádi a jak je hodná.“
No tak tím mě dostal. Zastyděla jsem se až hrůza. Dodnes na to vzpomínám s dost špatným pocitem. Šli jsme to pak spolu psát a bylo to takový divný, když Vládík ještě ubrečenej psal jak má maminku rád a jak je na něj hodná. Snažila jsem se mu to pak vynahradit, abych mu dokázala, že maminka je opravdu většinou hodná a má ho moc ráda, ale už se stalo a úplně odčinit se to nedalo. I on si to dodnes pamatuje, ale on to bere spíš jako humorný zážitek. Mně to ale tak humorný nepřipadá. Teda trochu jo, ale se smíšenými pocity.
Holky, tak vidím, že opravdu nejsem sama, kdo své okolí trestá svou špatnou náladou. Ale ono to okolí taky dost často za tu špatnou náladu může:-((
V tomto období je to vůbec nejhorší. Žádné sluníčko, venku stále šedivo, do toho se všichni drží doma, protože venku je zima a tím je doma mnohem větší nepořádek. K tomu člověk na mateřský, s někým si normálně často nepopovídá(ještě že jste tu vy), je to dost depresivní období. Začíná to na mě taky už doléhat. Včera to odnesl manžel. Naštval mě tím, že nevěděl, kdo je manžel Báry Munzarové:-))), vždyť jsem mu to už několikrát říkala:-(((. Pohádala jsem se s ním nakonec kvůli tomu, že si už nemůžeme popovídat o něčem jiným, než o jídle (není to pravda, byla to jen moje špatná nálada)
No tak to jsou důsledky tohoto bodobí. Už aby bylo jaro, nebo se z toho zblázním. Leze mi to fakt na mozek. Už i na toho malinkatýho Péťu občas vyjedu, a to už je co říct.
Asi se mu budu dneska až příjde z hokeje taky muset omluvit, jak psala Karamela. Ale stejně, to se člověk někdy pohádá kvůli takové hovadině a když to pak tady píšu, tak se musím sama sobě opravdu smát, jak jsem pitomá.
Majulko,to mě dojalo.Chudák Vládík a všechny děti,co to kolikrát od nás schytají.Taky se v tomhle vidím,protože den blbec se nevyhne ani mně.Při druhém těhotenství jsem byla taky hodně podrážděná a schytával to jak taťka,tak synáček.Teď mám takové stavy jednou do měsíce,před menstruací,což je šílené.Kolikrát si v takový den,když cítím,že na mně padá špatná nálada říkám,ať to hlavně zase neodnese okolí,že nikdo za nic nemůže.A pokud opravdu vyjedu,tak se hodně dlouho omlouvám a je mi to vážně líto a samozřejmě to večer,když vidím ty zlatíčka spinkat, obrečím.Naštěstí mě mají pořád ještě rádi,ikdyž si to v takových hnusných chvílích,ani nezasloužím.
Tak jsem se prokousala diskuzí…
Jsem na jednu stranu ráda, že takové a podobné dny máme asi všichni.
Co se dát na jógu? 🙂
Jsem impulzívní člověk a přiznávám, že s trpělivostí to u mě také není nejlepší. Mám dětí víc a v současnosti vlastně všechny v pubertě. Občas bývám pořádně nervozní
Většinou, když se utrhnu na kluky, když neposedí nebo se hašteří, naštvu se sama na sebe, pak jsem horší i na ně a uzavřu se do bludného kruhu, protože se naštvávám stále víc, ovšem především na sebe. Už nejsem dvacítka, takže si postupem času tyto situace uvědomuji dříve a dříve a už dokážu udělat něco, aby to přešlo.
Horší, když mě naštve nejmladší, náš prcek a já mu vynadám, nebo ho setřu za nějakou nesoustředěnost či odfláknutou práci (on je totiž velmi nesoustředěný a také má problémy s úpravou, písmem a vůbec všechno dělá od boku a na koleně – to má po otci), pak nahodí takový ten svůj obličejík a já bych si nafackovala, prostě mu musím všechno odpustit a cítím se pak blbě. Někdy mám ten pocit, i když si opravdu zaslouží nějaký trest a když nahodí ten obličej ( no má mě zmáknutou), je mi zle. To mu pak vždycky – tedy teď už ne, už to zná (11let) vysvětluju, že ho mám stejně ráda, ale prostě někdy udělá něco, co mě rozčílí a za co si zaslouží pokárat, ale neznamená to, že ho přestanu mít ráda. Ono to vzniklo po tom, co náš táta umřel a on se bál, že ho přestanu mít ráda a nikoho mít už nebude.
Prostě- jsou to rošŤáci, ale naši a my jsme jen lidé a taky šlápneme vedle
Já myslím,že to známe všechny ,jen někdy je nám to líto prostě víc..mě bylo líto dcery,která ,,musela zvládat“moje šílené stavy,když jsem byla těhotná:-( nějak se mi často střídaly období pohody a naopak nervozity nebo jak to říct.Naštěstí mám v tomhle fajného chlapa a když jsem zaslechla náhodou jejich rozhovor,že na maminku je toho moc a že to nemyslí vážně a že to přejde.. tak jsem opravdu bulela jak želva…Takže holky,bude líp!:-)))
Daruško běž:-) taky půjdu:-)
Kamčo, já vím…. vím to… ale to čekání na lepší časy je někdy strašně nefér… ale stále věřím a přísahám, že se budu hodně snažit tu zlost na svět potlačovat:o)))) A víš co? Jdu si koupit tulipány! ;o)
Darčííí..to přejde..to jsou nervíky. Hnusná Zima a vůbec všelijaké špatné zprávičky kolem. Hele přece nemusíš některé věci řešit hned-dej tomu trošku času a uvidíš,že půlka se jich vyřeší sama. K
Majulko, mám slzy v očích, přestože dnes to vidí člověk jinak. Takových dnů už jsem pár měla a pokaždé to bolí jak čert, když jsem na malou nepřiměřeně tvrdá. Zrovna včera:o( špatný den v práci, do toho jiný problém a vůbec celková frustrace z mé stále bezvýchodiskové situace… a malá si chtěla vzít piškoty, takové to dvojbalení. Říkám jí 3x: nenos to nikam, sedni si ke stolu, spadne ti to a roztrhne se to. Jako by do dubu mluvil. Za chvilku prásk, piškoty všude! :o)))))))))))))))))))) (Musela jsem se teď opět rozesmát, když to píšu!) No a já spustila řev, načež se Sárinka začala úplně třepat a rozplakala se. Místo toho,abych se okamžitě uklidnila jsem nervama třískla do stolu:o( Ona chudinka začala zmatkovat, aby to co nejdřív uklidila, ale byla bezradná, bylo to všude!
Majulko, holky, a bohužel taková jsem poslední dobou často:o( Stydím se za takové výstupy, ale přesto vám to tady píšu, neovládla jsem se, už tolikrát. A pak po nocích pláču a hladím tu moji holčičku, která si neodpustí, aby mi každý den několikrát řekla: “Mám tě moc ráda, maminko… jsi můj micáček!“ Už zase bulím… a to jsem v práci….
Majulko, taky mám občas takový den blbec, znám to moc dobře – kdo ne.
Chudák tvůj Vládík – úplně to vidím a vyhrkly mi slzy – bobek malý 🙂 To tvé pocity úplně chápu, to by se jeden raději propadnul, viď? 😉 Ale myslím, žes to zvládla dobře a plus je to, že sis mohla vzít ponaučení. Víš, já taky samu sebe úplně nesnáším, když jsem taková… ale není mi zatěžko jít a dítku se omluvit…. a vidím, že oni to pak vnímají úplně jinak. Tak, že i mamka s taťkou nejsou vždycky hodní, že taky občas něco přeženou a je jim to líto…. to je asi dost důležité, protože vidím, že omluvu od rodičů berou a přijmou a vzduch se pak pročistí mnohem snáz.
Tak se netrap, jsme jen lidi a občas ujede prostě každý… 🙂