Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Špatná nálada
K tomuto sdělení mě motivovala Peťka, když někde psala, že měla depku a byla ošklivá na malou. Tak jsem si uvědomila, že se to občas stává asi každému. Znáte to. Člověku se nedaří jak by chtěl. Párkrát mu něco upadne, třeba se i rozbije, něco se vyleje, doma je nepořádek, děti zlobí, prostě takovej den blbec a špatná nálada je na světě. Pak to samozřejmě odnáší okolí. Protože když je maminka šťastná, je šťastná celá rodina a naopak.
Když někdy takový den mám a jsem ošklivá na své okolí, tak pak mám zase špatnou náladu z toho, že jsem byla na všechny taková zlá.
Jeden takový můj špatný den si ale pamatuju už několik let a dodnes mě mrzí, že jsem se tak chovala. Od rána jsem neměla dobrou náladu, už nevím proč. Odpoledne pak přišel Vládík ze školy, chodil asi do 3. třídy, a něco provedl, už nevím co, něčím mě naštval. Já na něj docela dost křičela a byla jsem asi hodně zlá. Možná i nějakou schytal. Chudinka se dost žalostně rozplakal a já jak jsem ještě byla v tom rozčílení, tak se ho ptám:
“ A máte nějakej úkol?!!!“
A on na to:“ Jo, máme.“
A já zase tím hlasitým a ošklivým tónem:“A jakej?!!“
A on se slzičkama a roztřeseným hlasem povídá:“ Máme napsat o mamince, jak jí máme rádi a jak je hodná.“
No tak tím mě dostal. Zastyděla jsem se až hrůza. Dodnes na to vzpomínám s dost špatným pocitem. Šli jsme to pak spolu psát a bylo to takový divný, když Vládík ještě ubrečenej psal jak má maminku rád a jak je na něj hodná. Snažila jsem se mu to pak vynahradit, abych mu dokázala, že maminka je opravdu většinou hodná a má ho moc ráda, ale už se stalo a úplně odčinit se to nedalo. I on si to dodnes pamatuje, ale on to bere spíš jako humorný zážitek. Mně to ale tak humorný nepřipadá. Teda trochu jo, ale se smíšenými pocity.
Majulko, hezky napsané, usmívám se.Vše je pravda a stává se to všem.Někdy si říkám, že jsem jak robot, který nemá nárok na odpočinek a špatnou náladu.Odnášejí to hlavně děti,které určitě nechápou,proč jsem tak nepříjemná a naštvaná.Přeji, ať je co nejmíň takových dní:)
Majulko, jak praví klasik: “nikdo není dokonalý“, tudíž ani já ani Ty :-)) Já vím, když se něco takového semele, člověka to mrzí, dumá nad tím a je mu to líto.
Dostala jsi “za uši“ :-)) A myslím si, že to trápí už jen tebe 🙂
Už se mi také povedlo to doma přepísknout. Šla jsem za synem a řekla mu do očí, že vím, že jsem to přehnala a že jsem to nemyslela tak ošklivě, jak to vyznělo… Vyslechl mě, sice se ještě chvíli špulil, ale pak už to bylo dobré a když jsem se ho zeptala, jestli by mi to mohl odpustit, chytil mě kolem krku a do ucha mi zašeptal: “Tovížejo“.
Bože, já jsem brečela, když jsem to dočetla. To znám! Někdy to taky na mě dojde a pak si to vyčítám…
Majulko, hezkej trapásek 🙂 To by se člověk nejradši neviděl, co? 🙂 Taky jsem někdy hnusná na své okolí a pak mě to samozřejmě mrzí…
Majulko,myslím že to normální a blbý den má někdy každý.
U vás se to sešlo zrovna tak hloupě,že prcek dostal takový úkol.
Takže si to nejspíš budeš pamatovat doooost dlouho.
Víš co,já mám na tohle svoji metodu..když něco přepísknu a opravdu mi vyletí ruka nebo ujede pusa a pak je mi to líto,tak se prostě i tomu malému 3letému klukovi omluvím a vysvětlím mu,že jsem unavená,že mě zlobil,ale že jsem nechtěla být tolik zlá a jestli mi to může odpustit. Že ho mám ráda,že je moje sluníčko. A měla bys vidět jak se uslzená tvářička rázem změní na usmátou:-)
Tak si to tak neber,to je život. K
No,Majulko, ty pocity uplně chápu. Ale trošičku smát se musím,promiň (((-.
K tomuto sdělení mě motivovala Peťka, když někde psala, že měla depku a byla ošklivá na malou. Tak jsem si uvědomila, že se to občas stává asi každému. Znáte to. Člověku se nedaří jak by chtěl. Párkrát mu něco upadne, třeba se i rozbije, něco se vyleje, doma je nepořádek, děti zlobí, prostě takovej den blbec a špatná nálada je na světě. Pak to samozřejmě odnáší okolí. Protože když je maminka šťastná, je šťastná celá rodina a naopak.
Když někdy takový den mám a jsem ošklivá na své okolí, tak pak mám zase špatnou náladu z toho, že jsem byla na všechny taková zlá.
Jeden takový můj špatný den si ale pamatuju už několik let a dodnes mě mrzí, že jsem se tak chovala. Od rána jsem neměla dobrou náladu, už nevím proč. Odpoledne pak přišel Vládík ze školy, chodil asi do 3. třídy, a něco provedl, už nevím co, něčím mě naštval. Já na něj docela dost křičela a byla jsem asi hodně zlá. Možná i nějakou schytal. Chudinka se dost žalostně rozplakal a já jak jsem ještě byla v tom rozčílení, tak se ho ptám:
“ A máte nějakej úkol?!!!“
A on na to:“ Jo, máme.“
A já zase tím hlasitým a ošklivým tónem:“A jakej?!!“
A on se slzičkama a roztřeseným hlasem povídá:“ Máme napsat o mamince, jak jí máme rádi a jak je hodná.“
No tak tím mě dostal. Zastyděla jsem se až hrůza. Dodnes na to vzpomínám s dost špatným pocitem. Šli jsme to pak spolu psát a bylo to takový divný, když Vládík ještě ubrečenej psal jak má maminku rád a jak je na něj hodná. Snažila jsem se mu to pak vynahradit, abych mu dokázala, že maminka je opravdu většinou hodná a má ho moc ráda, ale už se stalo a úplně odčinit se to nedalo. I on si to dodnes pamatuje, ale on to bere spíš jako humorný zážitek. Mně to ale tak humorný nepřipadá. Teda trochu jo, ale se smíšenými pocity.