Provozujeme:     České-soutěže.cz     KrálovstvíLátek.cz     Termofor.cz        Partner:    Pro Alergiky 
Přišli jste jen na čumendu? ...i vy můžete být součástí všeho, co tu vidíte... stačí se zaregistrovat.

Diskutárna

Diskutárna » Rodinná (i jiná) témata » Vztahy + ženské otázky ;-) » Žárlení na nového sourozence



Žárlení na nového sourozence
LienLien
29.6.2011 v 6:32:32

Ač jsem si myslela, že nás to určitě mine, bohužel není tomu tak.
Dceři jsou necelé tři roky a teď máme druhou (7 týdnů). Starší dcerka se od návratu z porodnice začíná chovat jako miminko. Všechno ocucává, chce znovu kojit, dvakrát se vyčůrala v noci do postele (to už naštěstí přešlo), chce nosit v šátku a všemožně se dožaduje pozornosti především když se věnuji mladší dcerce.
Samozřejmě děláme všechny osvědčené rady typu zapojovat do péče, věnovat se jí každou volnou chvíli atd., ale nic moc se nemění.
Dostala jsem se dokonce do situace, kdy jsem se bála pomazlit s mladší dcerou, aby starší neutrpěla nějakou “citovou újmu“.
Teď jsem tedy přestala ustupovat na úkor té mladší a dcerku, pokud se věnuji mladší požádám o strpení a s mladší se i před ní klidně pomazlím. Začíná to být malinko lepší, ale ráda bych znala vaše zkušenosti, pokud je někdo máte. Hlavně jak s tím pitím z prsu, mám jí skutečně dávat, už mi to připadá takové divné, ale zase jí nechci odmítat.

Stránky: [1] 2
LienLien
1.7.2011 v 11:13:13

Ty jo bami, já tě nevím, asi radši počkám, až jí to přejde :-)

Makineo, ona většinou při kojení má hrozně problémů, kakat, hlad, žízeň, navíc se občas snaží Lauře pomáhat tím, že jí hlavičku přitlačuje na prso a když nic nezabírá = maminka stále kojí, tak se začne dožadovat prsa, takže do nás žďuchá a malé vypadává prso z pusy, začne se vztekat a já samozřejmě taky, takže prostě v případě, že si nedá říct, tak se seberu a půjdu jinam a hotovo.

Paťko, možná je lepší blíž k sobě, my jsme s brácho o necelý rok a tam ta žárlivost nejspíš nebyla poznat a ve třech letech už jsme byli dávno kámoši :-).

No a teď mi volal exmanžel (malá je u babičky), že s ní byl včera na koních a že když jí vracel extchýni, tak malá řvala, že je babička ošklivá, že k ní nechce. No a on po mě chce, abych jí tam nedávala, že jí určitě něco hroznýho dělá a nenechá si vysvětlit, že teď malá trošku dramatizuje. To že jsem ošklivá slyším několikrát denně a že chce jinam bez maminky taky, takže si nemyslím,že by jí tchýně něco dělala. No stejně tam teď nějakou dobu nepůjde, ach jo.

bamiskabamiska
1.7.2011 v 10:02:02

lien nakukuju né že né ale nevím co připsat, kluci měli od sebe 4 roky a bylo to v pohodě….takže nemůžu napsat víc než jsem ti psala v plkárně, jenže to se asi nebude zrovna rovnat s tvou filosofii výchovy :-D vedle toho co děláš jak ti s malou pomáhá, jak ji slovně uezpečuješ že ji máš ráda atd. já vidím cestu i v tom že budeš tvrdá a neustupná, že když prostě řekneš, že už je na mlíčko velká že jí třeba uděláš kakao nebo já nevím co má ráda ji nabídnout, ale i když je malá tak už si myslím že moc dobře pochopí :-D to víš zkouší to…at si zařve vzteká když to udělá párkrát a bude vědět že neuspěje přestane..já jsem o tom přesvědčená

kluci nežárlili vztekali se dokázal lehnout a kopat kolem sebe, snažila jsem se uklidnit, pak jsem někde načetla nebo šlyšela já už nevím nechat být, musím přiznat že to bylo tak špatné že skončil jednou tak jak byl v oblečení pod sprchou ale také se to odbouralo….já ho většinou vztekacího tahala z krámu všichni na mě koukali jak na hyenu …ale já na lidi kašlala nikdo mi na to co si chtěl vydupat nepřidal…za chvilku to přešlo, ale musím říct že to bylo pro mě dost těžké a několikrát jsem to obrečela….

no vidíš a mám to asi to samé doma s Honzíkem poslední procházka do města vztekání v kočárku, v krámu mi lítal mezi regálama a tá trochu tápu protože u kluků to bylo dýl né v 16 měsících…

Paťka
30.6.2011 v 14:20:52

Lien
u nás je věkový rozdíl 4 roky a dva měsíce a taky jsem se hodně věnovala malé, aby neměla pocit, že je odstrčená.Když byla malá, tak mi nedávala nijak najevo, že by žárlila.Loni prohodila, že máme Patrika radši než jí.Vysvětlili jsme jí to a zdá se, že to pochopila.U vás to bude horší, když je ještě malá,tak ať se vám to podaří.

Asi je opravdu lepší mít nějaký časový odstup.Když jsou hned po sobě, tak je to fuška.

Anonym
30.6.2011 v 13:07:13

U nás to právě už bylo tak, že když jsem začla kojit, tak si malá k nám stoupla a začla vřeštět, že chce pít nebo pustit pohádku nebo jen ječet. Malá se toho lekala a fakt to nešlo.
U nás je kojení otázka pěti minut, navíc jsem vždy dala na výběr, jestli chce, může být s námi, ale v klidu. Dopředu jsem se jí ještě preventivně ptala, jestli něco potřebuje a jestli jí mám třeba něco nachystat…
Ale zavřela jsem se takhle snad 3x. Přijde mi, že u nás to byly opravdu spíš takové pokusy.

A s uspáváním byl problém, protože mimčo mi večer třeba dvě hodiny v kuse brečelo – snažila jsem se nosit, kojit, ale bylo to dost bezúspěšné ty první měsíce, takže tam nešlo, abych obě uspávala současně.

A jinak se přidávám, že s těmi tříleťáky je to někdy o nervy, myslím, že to nemusí být jen tou žárlivostí :D

makinea

LienLien
30.6.2011 v 10:14:45

A ještě Marino, taky díky. Tohle fungovalo pár dní, má miminko Melinku. Jenže ona teď právě moc maminka být nechce, chce být miminko :-).

A Makineo, s tím odstříkáním do hrnečku, to zavrhla hned, jak jsem jí to nabídla, sice řekla, že jo, ale jak jsem vzala hrbeček, utekla, takže to by ž¨řešení bylo, jenže ona si teď už říká, že chce mlíčko, ale z prsíčka. No stejně většinou dělá jenom jakože cucá, ale párkrát už se i napila. Myslím že to snad brzy přejde.

Do pleny naštěstí chodit nechce a to, že je velká holčička jí sice říkám, ale jen v situacích, ve kterých je to pro ní výhodné. Např. když chce bonbon nebo koukat na pohádku. To jen tak pronesu, tak dobře, už nejsi mimnko a velké holčičky už bonbon můžou, tak snad jí to taky trošku do té hlavičky vleze, že být miminko není žádná výhra :-).
A s tím. že jí má Laura ráda, to je fakt, ona se na ní opravdu usmívá a když pláče, tak jí maruška zpívá a ona přestane, i když na můj vkus jí dělá hrozné věci (řve jí přímo do ucha, leze jí až do obličeje, kroutí ušima apod.), tak to funguje :-P.

LienLien
30.6.2011 v 9:59:03

zuzino, děkuji, když čtu, ci píšeš, uvědomila jsem si, že poslední dobou (ještě před narozením Laury), jí skutečně vadili i ostatní lidi. Sousedka, se kterou jsem se zastavila na cestě, manžel po příchodu z práce…..
Opravdu se změnila z hodné holčičky na podivně se chovající zvířátko, které musí strhnout pozornost :-)

Makineo, to je teda síla s tou druhou manželkou, fakt byxch byla “nadšená“.

A jinak jsem ráda, že to co píšeš v kostce opravdu dělám, takže na ní snad nějaké fatální chyby nepáchám. Jediné k čemu jsem neměla odvahu je zavřít se při kojení jinam, ale jestli do mě bude strkat, asi to udělám. Večery jsou u nás lepší, Maruška má postel vedle mojí, takže ležím já, Laura přicucnutá k prsu a Maruška držící mě za ruku. Pokud Laura usne první, občas si k Marušce ještě vlezu na pomazlení a ona mě pak sama vyhazuje, že nemá místo :-). Je fakt, že jsem docela unvená, ale to je otázka času, považuji to za důležité, mít s ní chvilku jen pro sebe, i když moje usnutí se tím velmi posune.

Díky moc za reakce, už jsem klidnější, měla jsem pocit, že “správný“ přístup žárlení nějak úplně vymaže, ale to možné nejspíš není.

makinea
29.6.2011 v 22:27:06

Lien, tak obávám se, že poté, co jsem to naťukla, tak se odpovědi nemůžu vyhnout :D
Jen nevím, kde začít…
Utkvělo mi v hlavě pár myšlenek z knížek, které mě kdy upoutaly.

V jedné bylo psáno, ať si zkusíme představit sebe na ístě dítěte. A to na situaci, že nám manžel jednoho dne oznámí, že jsem tak skvělá a báječná manželka, že se rozhodl, že si pořídí ještě jednu a že se na ni moc těšíme a že to bude bezva, že se o ni budu moct starat, protože já už jsem ta stará šikovná manželka…
Že ji budu všechno učit, že si spolu můžeme třeba hrát šachy, až ji to naučíme atp.
Je to samozřejmě přitažené za vlasy, ale mně to pomohlo uvědomit si, že to je pro to dítko zatraceně těžká situace a že i když to kolikrát líčíme idylicky, tak pro to dítě to tak snadné být nemusí. Najednou se dělit o maminčin čas, náruč…
Když říkáme, ty seš ta velká holčička, problém může být, že ona vůbec nechce být ta velká. Ona chce být zas ta malá, jediná.
Samozřejmě, že kvůli tomu nedáme dítě pryč, ale osvědčilo se mi dát najevo to pochopení.
Já vím, že to je teď pro tebe těžší. Vidím, že bys nejraději byla tím miminkem Ty, že?
Kolikrát stačí jen to.
Taky jsem někdy řekla, že může mít, to co miminko, může spát v postýlce, může se napít mlíčka (starší dcera chtěla trochu odstříkat a ochutnat – ohodnotila to jako hnusný, prostřední odmítla rovnou), můžu ji ponosit jako miminko, prostě to, co reálně šlo (a nevadilo mi – např. na plínku bych asi přistoupila jen na chvilku), to jsem jí dovolila s tím, že je to jen hra. Když už to přeháněla nebo jsem to chtěla utnout, tak jsem jí ukázala tu druhou stranu toho miminkovství.
Tady mám cukroví, ale to miminka nemůžou, to ti dát nemůžu.
Tuto hračku si nepůjčuj, to je pro miminko nebezpečný, mohlo by to polknout.
A většinou bylo během minuty po hře na miminko.

Co mi taky pomohlo, tak ukázat starší, že ji má miminko rádo.
I pro nás je většinou snažší mít rád někoho, o kom víme, že nás má rád.
Takže jsem občas pronesla“ Vidíš jak se na tebe usmívá, to se jí asi moc líbíš, to tě má ráda“ “Mně se vůbec nedařilo malou uklidnit, ale jakmile Tě uviděla, tak přestala brečet, už je ráda, že tě zase vidí, ty to s ní tak umíš…“ atd. To starší vždycky úplně vyrostla a musím říct, že teď jak je nejmladší už větší, tak právě prostřední ji dokáže nejlíp rozesmát a opravdu jak ji vidí denně, tak jí patří většina úsměvů a radostných výsknutí.

Jinak ale souhlasím i stím, že je na druhou stranu potřeba být pevná a dávat to najevo. Že to, že máme další dítě je fakt, která tak prostě je, je to nromální (např. i zvířátka mívají víc mláďat) a rodiče se musí postarat o všechny. Sourozenci se nemusí milovat, ale musí se respektovat.
Např. když mě malá provokovala u kojení a nedala si říct, tak jsem se s miminkem zavřela v ložnici. S tím, že opravdu potřebujeme na to klid, že se najíst musí.
U nás nejhorší byly večery, to jsem sezapotila. Starší chtěla at jsem u ní, dokud neusne, ale to vždy nešlo. TAkže vyváděla, chtěla jen mě. Ale nakonec se smířila, že bude např. u ní tatínek nebo si vlezla do postele se starší sestřičkou.

Teď se dostáváme do další fáze, kdy malá brzo začne lézt. Už teď se kutálí po celé místnosti a tak se občas dokutálí i k hračkám a něco sestrám vezme nebo rozhází, tak začne asi zas taková jiná etapa, kdy ji začne malá otravovat fyzicky, zatím to bylo jen tím, že se musela dělit o mě.

Zároveň se i začná měnit vztah mezi prostřední a nejstarší, už se občas taky pořádně hašteří. Mají mezi s sebou rozdíl 4 roky a asi až do dvou let to bylo ok. Nejstarší ji dokázala zapojit do hry, byť do podřadné úlohy – byla třeba pes, co ji musí poslouchat atp. a obě byly spokojené. Teď už si prostřední nenechá tolik líbit a tak se to zas mění a začínám spíš uvažovat tady nad tím a řešit toto.

Ale souhlasím i s tím, co bylo napsáno, ono se to dá i skloubit, Maruška si může hrát na maminku, může Lauře např. podávat plínky, vybírat oblečení, když bude chtít atd.

A prohlížet fotky je taky dobré, to u nás taky frčelo.

Koukám, že jsem napsala román, snad to má hlavu a patu a něco z toho Ti pomůže.

Anonym
29.6.2011 v 21:55:11

Možná trošku odbočím,ale momentálně zase řešíme žárlení prcka na dceru.Chápu,že je v období/vlastně ve stejném jako tvoje Maruška-tři roky a něco/kdy si uvědomuje svoji osobnost,chce se prosadit a ukázat jak vyrostnul a že vlastně patří nám a je naší součástí a i když dle mého přesvědčení je na starší dost vázaný,tak jakmile se přitulí nebo si jen déle povídáme tak vyžaduje tu svou pozornost a o manželovi ani nemluvě.Musím být ta “ přísnější “a vysvětlovat mu,že i Anet mám stejně ráda jako jeho a i manžela,kdybych ustupovala tak nemůžu starší dceři dát pusu ani když jde do školy a s manželem se obejmout před ním a já mám zase ty rituály ráda:-)
Třeba ti to Lien nastaví trošku zrcadlo,že je to vlastně normální vývoj a můžeme být rády,že máme ..zdravé “normálně“ se vyvíjející se děti :-D
ještě jednou Zuzina

zuzina
29.6.2011 v 13:48:04

Ahoj Lien,i když mám daleko větší věkový rozdíl u svých dětí,měla jsem dost podobné myšlenky ohledně upřednostňování mladšího syna před dcerou.I když nežárlila tak nějak ,,okatě“ měla jsem v sobě zakořeněný pocit,že vše se točí jen kolem malého a ona by se mohla cítit odstrčená.Stačil mi jen její ,,smutný“ pohled když jsme třeba pro únavu nešla hned s ní něco dělat.Spíše to byly ale asi jen mé pocity.Takže jak jen to bylo možné tak jsem si pro ni vyhradila třeba celé odpoledne a věnovala se jen jí tak nějak pravidelně jednou měsíčně,věděla to a těšila se na ten den jen s maminkou.A taky když se přitulila,tak jsem jí vyprávěla jaké to bylo,když byla ona malinká a v čem je bráška šikovnější nebo naopak.
Co se týče kojení atd. nemůžu poradit,v jejích osmi letech už to opravdu nechtěla :-D

…láska na celý život :-)

Anonym
29.6.2011 v 9:38:24

Lien, kamarádce se osvědčilo pořídit starší holčičce kočárek s panenkou-miminkem (+výbavičkou) a staraly se o ta svoje miminka současně…

Marina

Stránky: [1] 2



Co nového na VD?

  • Védéčkoviny - přehled VD událostí uplynulého týdne.
  • Nové diskuze za posledních 7 dní
  • VD S.O.S. aneb Pomóóóc, já se tu nevyznám
  • KLUBko - uživatelský účet



    Zaregistrovat se
    Zapomněl/a jsem heslo

    Přečtěte si nové komentáře

    Nepřehlédněte

    Náš tip

  • Těhotenství týden po týdnu a vše o těhotenství na webu Rodicka.cz.
  • Školní batohy pro prvňáčky i studenty. Výběr aktovek, tašek a školních potřeb, odborné poradenství.

  • výchova, děti, rodiče, maminka

    © 2004 - 2016 VašeDěti.cz - Mgr.Petra Vymětalová. | ISSN 1801-2892 | Právní ujednání | | Redakce | Užitečné odkazy TOPlist