Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Žárlení na nového sourozence
Ač jsem si myslela, že nás to určitě mine, bohužel není tomu tak.
Dceři jsou necelé tři roky a teď máme druhou (7 týdnů). Starší dcerka se od návratu z porodnice začíná chovat jako miminko. Všechno ocucává, chce znovu kojit, dvakrát se vyčůrala v noci do postele (to už naštěstí přešlo), chce nosit v šátku a všemožně se dožaduje pozornosti především když se věnuji mladší dcerce.
Samozřejmě děláme všechny osvědčené rady typu zapojovat do péče, věnovat se jí každou volnou chvíli atd., ale nic moc se nemění.
Dostala jsem se dokonce do situace, kdy jsem se bála pomazlit s mladší dcerou, aby starší neutrpěla nějakou “citovou újmu“.
Teď jsem tedy přestala ustupovat na úkor té mladší a dcerku, pokud se věnuji mladší požádám o strpení a s mladší se i před ní klidně pomazlím. Začíná to být malinko lepší, ale ráda bych znala vaše zkušenosti, pokud je někdo máte. Hlavně jak s tím pitím z prsu, mám jí skutečně dávat, už mi to připadá takové divné, ale zase jí nechci odmítat.
Jenyto, to jsi napsala pěkně. Je pravda, že čím víc jsem jí ustupovala a bylo mi jí líto, tím to bylo horší. Taky po návratu z porodnice byla víc v pohodě a pak se to stupňovalo.
Nejspíš si to budu muset srovnat hlavně sama v sobě, že není žádný chudáček jen proto, že se jí narodila sestřička. Určitě se na ní přenáší i ten můj pocit, že teď na chudinku nemám tolik času. Ale je pravda, že člověk by měl měřit stejným dílem všem svým dětem. Já mám spíš tendenci upředňostnovat tu větší, což ale vnímám jako nespravedlivé k té menší.
A taky věřím, že jakmile začne mimčo trošku komunikovat, zlepší se to :-).
Ahoj, kamarádka má skoro čtyř letou holčičku a tříměsíční miminko… první dny byly starší holčička, Evička, v pohodě, strašně se na malou Aničku těšila, když už byla v bříšku…s kamarádkou jsme se bavili o případném žárlení a vypadalo to, že Evinka ani žárlit nemůže, že se strašně těší, ale opak byl pravdou, pak začali problémy ve školce, Evička si nechtěla hrát a byla celou dobu taková smutná, na to upozornila učitelka a řekla, že by bylo lepší, kdyby Evinka chodila po obídku domu. Ano, to sice pomohlo, ale jen ve školce…Doma to bylo pořád stejné, občas mě osobně přišlo, že si Evička hraje na mimino, válela se na hrací dece, občas zašišlala a chovala se prostě jinak, jako menší než opravdu je, snažila se upoutat svou pozornost, ted už takové ty miminkovské manýry pominuly, ale je zlobivější, neposlouchá a na nějaké příkazy či upozornění vůbec nereaguje, já jako teta jsem zkoušela několikrát jí to vysvětlit, že se s miminkem nesmí takhle moc houpat, že se nesmí plácat miminko na bříško, ale to už jsem vzdala, to by mne spíš poslechly zdi než Evička… snaží se zkrátka dělat vše proto, aby měla zase hlavní pozornost právě ona, její rodiče se snaží jí vycházet ve všem stříc a pak to dovrší toho, že kdy Evinka něco nemá jak chce, tak dělá scény…ale v tom už mají trochu prsty právě ti rodiče, tedy to je můj názor…já sama mám ted čtyřměsíční miminko, ale více dětí nemám, takže nemohu asi moc radit…podle mě to chce čas, bud to větší dítě pochopí, že už není samo a musí se dělit a nebo si musí počkat, až si bude moc s menším sourozencem hrát, až bude větší, třeba až bude sedět nebo se batolit, chodit…já sama jsem byla starší než můj bratr, ale u mě to bylo jiné, mě v té době zemřela maminka, mě byli čtyři roky a bráchovi necelý rok, takže já jsem v tomhle byla nebo spíš musela být dospělejší, takže nějaké žárlení v téhle době neznám, až pak časem, když jsme byli větší a brácha měl, na co si ukázal a já prd. Ale já jsem asi nežárlila, jen jsem to dusila v sobě a byla jsem smutná, a tak to je jentak mimochodem dodnes. Tím chci říct, že by rodiče měli děti dělit stejným dílem, at už je dítěti rok nebo pět let, nebo tři roky a novorozeně,…já jsem to tak neměla, já jsem se poučila a brala to s nadhledem, dá se říct, ale do budoucna, když budu mít druhé, chci aby vše bylo férové, a né ten menší má nárok na více, ty už jsi rozumnější a tak…a nebo na tebe nemáme čas, ty už jsi veliká, můžeš si hrát sama, koupíme ti hračku…nemohu radit, ale mít svůj názor, proto držím palečky, aby tohle období přešlo co nejdříve, klidně bych i nakojit dala, když to to starší dítě požaduje a chovala bych se tak i na veřejnosti, a pak třeba požádal sousedku, aby šla kolem a podivila se té situaci, že máte dvě miminka a nebo obráceně, pochválit za něco a říct, že už je veliká a šikovná…třeba zavazování tkaniček, říci, no vidíš, ty už jsi tak veliká, že za chvíli budeš učit, tak jako učíme my tebe, malou sestřičku/bratříčka…
Lien, taky u nás bylo žárlení, když se narodila Kačka. Domča se chtěl víc chovat, dokonce Kačce sebral dudlíka, že on je taky malý. No a nakonec se začal počůrávat a pokakávat, i když uměl hezky chodit na záchod – s tím, že když Kačka čůrá do plínek, tak on je taky malý. No, trvalo to asi do konce ledna, ale dudlíka už nemá a to čůrání jsem mu taky vysvětlila – vlastně po pravdě, přešlo ho to najednou samo od sebe a zase se začal chovat normálně.
Teď pro změnu neustále mu musím vysvětlovat jako odpovědi na jeho dotazy, proč on musí chodit na záchod a Kačk si může jen tak čůrat a kakat do plínek:-)
A to jsem někde četla, že ideální rozestup mezi sourozenci jsou 4 roky, což mi splňujeme, tk si říkám, že je snad lepší je mít hnedk po roce, aby všechno zvládali jak se říká spolu:-)
S kojením neporadím, ale rada moje: trpělivost, vysvětlovat a vysvětlovat, jaká je to velká a šikovná holčička:-)Bude to skutečně přirozená reakce dítěte na “vetřelce“ 🙂
Ivča a Domča
jo Lussy, to je fakt, já tohle nezažila, my jsme s bráchou o necelý rok a on je starší, ale dudlík prý mi bral taky, i když měl svůj :-).
vím, že jste mi už hodně napsaly do plkárny, i bych řekla, že je to s malou trošku lepší, jen mám prostě pořád asi hloupý pocit, že trpí :-(. Tak třeba má někdo nějaký supertip.
Jo a včera jsem si s ní sedla skoro na hodinu ráno, když Laura náhodou ještě spala a prohlížely jsme všechny její fotky od miminka až doteď, myslím, že to bylo docela přínosné, že pochopila, že ona už miminko byla, úplně jsem jí viděla na očíčkách, jak si libuje, když byla fotka v šátku, nebo jak jí kojím. Akorát jsem jí pořád musela vysvětlovat, že je to maruška, protože jinak mi říkala, že chce to miminko domů. Ale jak začala být už z novějších fotek poznat, tak jí to nejspíš došlo.
Lien,
o tom upoutávání pozornosti jsem ti už psala a k těm projevům, že se chová jako miminko – já myslím, že je to normální a každý si tím projde.
Laura je ještě malá, já to vidím u nás, určitě první 2 měsíce malá kradla Márovi dudlík, nekojila jsem, ale stejně chtěla ochutnat mlíčko z flašky (to je naštěstí nahořklý,takž řekla, že je hnusný a už ho nechtěla). Jo a taky si pořád lehala na záda, roztahovala nohy a říkala, že je pokakaný miminko, že chce přebalit, i když plíny dávno nemá.
Podle mě to je přirozená reakce na mladšího sourozence, nějak se s tím poprat musí 🙂
Já jsem s bráchou skoro o 5 let a pamatuju si, že jsem mu taky brala dudlík, pila Sunar a když už jedl normální jídlo a máma mu ho králela na malý kousíčky nebo rozmačkávala, tak mě musela taky.
Ač jsem si myslela, že nás to určitě mine, bohužel není tomu tak.
Dceři jsou necelé tři roky a teď máme druhou (7 týdnů). Starší dcerka se od návratu z porodnice začíná chovat jako miminko. Všechno ocucává, chce znovu kojit, dvakrát se vyčůrala v noci do postele (to už naštěstí přešlo), chce nosit v šátku a všemožně se dožaduje pozornosti především když se věnuji mladší dcerce.
Samozřejmě děláme všechny osvědčené rady typu zapojovat do péče, věnovat se jí každou volnou chvíli atd., ale nic moc se nemění.
Dostala jsem se dokonce do situace, kdy jsem se bála pomazlit s mladší dcerou, aby starší neutrpěla nějakou “citovou újmu“.
Teď jsem tedy přestala ustupovat na úkor té mladší a dcerku, pokud se věnuji mladší požádám o strpení a s mladší se i před ní klidně pomazlím. Začíná to být malinko lepší, ale ráda bych znala vaše zkušenosti, pokud je někdo máte. Hlavně jak s tím pitím z prsu, mám jí skutečně dávat, už mi to připadá takové divné, ale zase jí nechci odmítat.