Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co takhle svatba?
A máme tu opět sv. Valentýna. Spoustu mužů a vlastně i žen využije tohoto dne k požádání o ruku. Co si budeme povídat, velice romantické…Proto by mě zajímalo:
Co si myslíte o svatbě, myslíte si, že instituce manželství má v dnešní době význam?
Pokud jste vdané nebo se k tomuto kroku právě chystáte, požádal vás partner o ruku nějakým originálním způsobem? Nebo vy jeho?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (18. 2. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-unoru-2011/)!!!!!
ještě jen jednu vtipnou historku, kterou mi manžel připoměl. Před svatbou jsme se domluvili, že by bylo dobré požádat rodiče o mojí ruku. Jelikož spoolu nežijí, proběhlo to tedy zvlášť a (jak někteří asi ví) jelikož moje maminka se mnou nebyla v kontaktu, rozhodl se tehdy ještě partner, že tedy půjde sám bez domluvy, v nejhorším, že ho vyhodí od dveří, to prý přežije.
Takže si představte situaci, moje matka absolutně bez upozornění, že někdo přijde otvírá nějakému cizímu pánovi. Její vyprávění je, že si myslela, že jí jdou vnucovat nějaký prášek na praní nebo něco podobného a manžel začal, dobrý den, já vás jdu požádat o ruku. Mamině prý spadla čelist, chvíli bylo trapné ticho a potom vyhrkla, myslíte jako mojí dcery? Potom už klasika, pozvala ho dál atd… No a tímhle způsobem jsme zase s maminkou nějaký kontakt navázaly a momentálně se opět navštěvujeme.
Manžel to vypráví jinak, prý to vaší dcery řekl, i když až po určité odmlce, no chtěla bych být moucha a vidět to, hlavně výraz mojí matky, jak přemýšlí, proč jí nějaký chlap žádá o ruku, asi bych se nasmála. Ale jsem mu vděčná, že tohle absolvoval, já bych asi takovou odvahu neměla.
Jo a dortíky jsou krásné, mňam. My ani dort neměli, jen koláče a minizákusky, maličká svatbička.
Já jsem vdaná skoro 5 let, máme dvě malé děti a jsem v manželství spokojená. Brali jsme se po 3 letech známosti, (ale chodili jsme spolu ani ne 2 roky). Prostě jsme se rozhodli se vzít, bylo to na základě vzájemné dohody, a jelikož rodina moc nesouhlasila, žádná mega velká svatba se nekonala. Svatební obřad probíhal na radnici a dál jsme pokračovali na zahrádce se zahradní chatkou, kde jsme potom také ještě asi měsíc bydleli 😀 Pozvali jsme spoustu kamarádů a známých, ale také sousedy a z rodiny přijeli jen někteří. Byla to taková netradiční svatba, bylo léto, takže jsme běhali po zahrádce, grilovali, hráli na kytaru a zpívali, a hráli hry 🙂 Žádné zvyky jsme nedodrželi, protože jsme o žádných myslím ani nevěděli 😀 A hned druhý den ráno manžel vstával do práce, abychom měli z čeho žít, protože nás oslava a občerstvení stály spoustu penízek. Osobně si myslím, že manželství má a bude mít vždycky význam a smysl. Dodržovat nějaké zvyky a normy, kdy a proč by se lidé měli brát a jak by měla svatba vypadat, je podle mě úplně mimo – šťastné manželství to nezajistí. Pokud se muž se ženou neberou ze zvyku, z nějaké naivní představy o romantickém životě nebo z nutnosti, ale proto, že se tak rozhodli a jsou rozhodnuti spolu strávit celý život a milovat se za všech okolností, má to smysl.
My se brali po 6 letech známosti, taky už jsem si říkala, že v rodině lámeme rekordy, vdávat jsem se chtěla, i když nejsem moc ráda středem pozornosti. Žádné romantické žádosti o ruku jsem se nedočkala, tak nějak oboustranně jsme se na svatbě dohodli. Před svatbou jsem spala také u rodičů, takže jsem byla nastávajícím viděna až ve svatebním, svatebčané se scházeli u nás, takže v panelákovém 3+1 bylo docela rušno :-)Pamatuji si, že když jsme dojeli na místo obřadu a já vystoupila z auta, šla kolem školka, dětičky hromadně volaly “Přejeme hodně štěstí!“, a mně docela trvalo, než mi docvaklo, že to je na mě 🙂 (samozřejmě jsem široko daleko byla jediná nevěsta). Pokud jde o zvyky, zametali jsme střepy, jedli společně knedlíčkovou polévku a byla jsem unešena. Manžela to ale naštvalo, protože mě vezli kamarádi, co už se napili, takže mě odmítal jít hledat a vypadalo to málem na rozvod ještě ve svatební den… Najedli jsme se všichni dobře – jako předkrm šunkové rolky s křenovou pastou, pak ta klasická knedlíčková polévka, medailonky s dvěma přílohami, aby si každý vybral, co má rád, ze sladkého kromě svatebního dortu ještě minizákusky a večer teplá šunka od kosti, gulášek atd. atd. – i když na večer bylo oproti původnímu plánu více lidí: plán byl, že oficiální obědoví hosté odejdou, a večer bude trochu uvolněnější zabava s kamarády, ale oficiální hosté ne a ne odejít, takže se nakonec uvolňovali všichni… Ještě musím připojit zážitek ze “svatební noci“ 🙂 Sestra s přítelem nás (už k ránu)vezli kousek cesty a asi uprostřed toho plánovaného kousku jim došel benzín – sestra k tomu měla průpovídky typu “když chceš jet autem, tak předtím přeci musíš načerpat benzín“, ale nic naplat, skorošvagr a manžel vystoupili (byli galantní 🙂 ) a jali se tlačit k nejbližší otevřené benzince, která byla na můj vkus docela daleko. A doma jsem pak manželovi napustila vanu, aby se mohl zregenerovat, zapomněla jsem, že jsem kvůli tomu vyndala z vany odpadovou hadici od pračky (ta byla tenkrát zapojená dost předpotopně), a tak jsme ještě po návratu ze svatební cesty vytopili sousedy…
Omlouvám se! Nejsem anonymní, jsem Lucie. 🙂 Děkuji za přání! Myslím, že to bude jeden z nejhezčích dnů v životě! Tentokrát tam bohužel nebude má babička s dědou, ani moje maminka, která moc brzy zemřela a určitě by měla neuvěřitelnou radost. Ale budu mít vedle sebe své děti, které jsou mi vším a taky chlapa, kterého si vážím za to jak je úžasný táta nejen své vlastní dceři, ale i mému synovi!
ANONYMNÍ přeju aby ve fondu bylo co nejdříve korunek na splnění tvého snu a krásně si ten den užij…
Já bych se vdávala! Jsem už 5 let šťastně rozvedená. S přítelem mám druhé dítě, krásnou holčičku. Nic mi nechybí, jen mi vadí to že žiju s cizím jménem. Nechala jsem si příjmení po bývalém manželovi, kvůli synovi. Je už velký a taky by byl rád kdybych se vdala. Takže jsme vytvořili fond svatba a šetříme!
Tak u nás se žádné zvyky nedodržovaly ani jednou, jen jsem na exsvatbě byla unešená. Teď jsme měli tak maličkou, že to snad ani nebyla svatba v pravém slova smyslu, šlo skutečně jen o tu úmluvu mezi námi dvěma, ne o rodinnou událost.
A se zodpovědností, určitě by se mělo ke svatbě přistupovat zodpovědně, což se o mě říct nedá, ale k té bývalé jsem přistoupila zodpovědně a dopadlo to na …., teď jsem prostě naskočila do rozjetého vlaku a chrochtám si blahem, takže souhlasím s bamiskou, ono je občas lepší zariskovat než mít všechno nalinkované podle rozumu. Ten mi štěstí nepřinesl.
U nás byla také rozlučka s kamarádama. Stavěla se brána u nevěsty. Gratulantů se v den svatby dává výslužka (sáček, krabička s cukrovím).
Taky u nás se na svatební den spalo odděleně, každý doma. A tak mě manžel viděl až ve svatebním.
Po obřadu zátah od kamarádů – slalom s trakařem, přebalování mimina, řezání polena, hledání klíčů od koule na noze manžela,..
Před hostinou na uvítání panáček a zametání rozbitého talíře (střep pro štěstí). Společné krmení polévky – knedlíčkové. Jako hlavní jídlo jsme vybrali kuřecí plátek s broskví a sýrem s hranolkama nebo bramborem.
Jeli jsme na hrob manželova tatínka s kytičkou.
Pak na hostině klasické sólo pro nevěstu a ženicha. Večerní občerstvení formou švédského stolu – salámy, sýry, uzené, zelenina, saláty,…
tak nějak koukám všude skoro stejné zvyky…jinak u nás byla knedlíčková polévk pak nám udělali menu 5 jídel kdy si každej vybral to co chtěl, to jsem si vymyslela já a byla jsem ráda, protože ve finále si dal svíčkovou jen jeden člověk…no a k večeři grilovali co si kdo objednal, panenku, krkovici, kuřecí…kurnik se mi sbíhj sliny ještě ted k tomu grilovanému měli různé druhy mjonéz a tkové malé nevím jak to pojmenovat s holkama jsme to nedokázali identivikovat, bramboráčky to nebyly, něco jako z bramborového těsta placičky mnam
U nás se klasika rozbíjel talířek, potom následovalo zametání, taky jsme se zavázanýma očima museli sáhnout po hrníčku, jeden byl doplněný vodou, druhý vínem a kdo si vybere víno, bude hlava rodiny, jsem to byla já:-) No pak mě manža musel přenést přes takovou překážku, už přesně nevím, co to mělo znamenat, jedlo se ze stejného talíře, jednou lžící proděravěnou, jeden brindáček jsme měli….Unést jsem se taky nenechala…O půlnoci nás převlékli za stařečky a zpívali nám….to se mi chtělo brečet..
Suodal, to víš, že nevadí:-) My jsme měli řízky, páč jsme se brali v létě a mamka měla strach, že se svýčková skazí,tak byly ty řízky a bramborový salát, polévka klasika knedlíčková a večer ještě pečené kuřátko s pečivem, obložené mísy….