Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co takhle svatba?
A máme tu opět sv. Valentýna. Spoustu mužů a vlastně i žen využije tohoto dne k požádání o ruku. Co si budeme povídat, velice romantické…Proto by mě zajímalo:
Co si myslíte o svatbě, myslíte si, že instituce manželství má v dnešní době význam?
Pokud jste vdané nebo se k tomuto kroku právě chystáte, požádal vás partner o ruku nějakým originálním způsobem? Nebo vy jeho?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (18. 2. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-unoru-2011/)!!!!!
tak jsem koulkala tohle je naše zametačka
babofko no to néééé tahle diskuze tě musí navnadit, že ho o víkendu potáhneš k oltáři:-D
no také jsem zvědavá co napíšeš na to od mari proč nééé?
Babofko a proč???
bami, mě název téhle pohádky pokaždé taky naskočí v hlavě 🙂
Holky, já když to tu tak čtu, tak se asi nevdám 🙂
musím to sem písnout…se culím jak čtu nadpis…..miluju pohádku Co takhle svatba princi?
Jéééé, to se rozběhlo, hltala jse jeden příspěvek za druhým, jak je to s těma zvykama a hlavně, jsem o dvě kila lehčí s jídlem:-)
Tak u nás zvyky: nespali jsme den před svatbou odděleně, ale spolu, ve svatebním mě manžel opravdu viděl, až jsem vycházela z našeho společného domova, byla jsem zavřená v úplně jiné místnosti, aby mě neviděl:-)
Výslužku ve formě cukroví jsem rozdávala se svědkyní den před svatbou, zbytek pak na svatbě:-)
Maminky dostaly bílou růži i svědkyně.
Jinak manžel dostal pouta na nohu, které byly zabetonované v kýblu plného betonu, já nejprve dostala pilníček na nehty, pak jsem si teda koupila pilku na železo, která byla hrozně tupá, jinak bych to přepilovala, za další peníze jsem si musela najít klíček od zámku, našla jsem ho hned, rozbíjení talíře, kdo chtěl na hostinu, tak musel vypít štamprličku a vysypat všechny peníze do klobouku, aby byl vpuštěn, pak společné krmení, solo tanec, čtení blahopřání a únos, neptejte se, kam mě unesli, na bowling, takže já v šatech musela čutat koule na kuželky, no nasmáli jsme se u toho hrozně, i obsluha z toho měla prču a dokonce trauma, že u nich probíhá únos nevěsty……….nejprve jsme udělali pořádnou útratu, at má manžel, co platit, jinak manžel při hledání skončil kousíček ode mě v hospůdce, kde za panáky ostatním loudil informace, kde jsem, prý z těch čtvrtek postavili na stole pořádnou pyramidu:-)
No a menu, klasika vývar s nudličkama a knedlíčkama, pak bramborový salát a kuřecí kapsa, k dizpozici neustále cukroví, slané, ovoce, na večeři byly obrovské studené mísy…………ted přemýšlím, že mám jaksi málo jídla, no my se brali, až v jednu odpoledne, na hostinu jsme dojeli, až po třetí, tak to už mi pasuje:-)
Jo a zapíječku jsme měli společnou, pilo se tři dny v kuse, pfuj, radši nevzpomínat a měla jsem velkou bránu, kterou mi postavili, na délku tři metry, na šířku 1,5metrů, byla moc krásná a postavená z lešení, si vzpomínám, jak v noci jezdili po lese a sbírali chvojí:-)
Jééé, ještě jsem objevila MENU… snad si vzpomenu apsoň trochu 🙂 Takže: klasika – knedlíčková polévka, jako předkrm šunkový závitek. K obědu tuším nějaká specialita se zelím – nějaké závitky, snad si to prý tehdy dával často stávající prezident 😉 – mmch kuchař byl velice šikovný a schopný a byl to náš kamarád.
Odpoledne dorty , koláče, pak první večeře – zapékaná kotleta s broskví a sýrem, později večer studené mísy, pečená kuřata…. a v mezičase stále dorty, poháry, co kdo chtěl.
Mńam 🙂
Jak už jsem psala v dřívějším příspěvku jsem vdaná již 28 let a žádná velká svatba a legrace to nebyla.Větší legrace již byla svatba moji starší dcery,začalo to již před svatbou.Asi 14 dní před tím dnem D jsem začala péct cukroví,byl to víkend a já se nějaknecítila dobře,no trouba jelacelé dny a většina se upekla.Jenom mě bylo hůř a hůř,bolelo mě břicho,bylo mi špatně a v pondělí chirurg potrvdil slepé střevo a poslal mě do nemocnice.Doma nikdo komu to říct,telefony všech jak na potvoru nedostupné a protože jsem nastupovala do jiné než spádové nemocnice,musela jsem se dopravit sama.Měla jsem výslovně zakázané jet autobusem nebo vlakem.Tak jsem dojela autobusemdomů,nechala rodince na stole vzkaz a kartu,aby neměli hlad a nechala jsem se kamarádkou odvét autem.
V nemocnici si mě hned nechali a prý budou napřed ledovat a kdyby náhodou nic,tak teprve operovat.Tak jsem je šokovala,protože jsem jim řekla pokud chtějí operovat,tak hned,že za 14 dní se mi vdává dcera!No večer nastoupil primář a rozhodl o operaci ještě v noci.Takže v pondělí mě operovali,v pátek pouštěli domů a celý víkend proběhl ve svatebních přípravách a lepení a zdobení cukroví.Ve středu mě tahali stehy a v sobotu byla svatba,kde jse celý večer protancovala.Maminky dostali kytičky,no moje zůstala zapomenutá chudina doma,cestou nám ulítly mašle z auta,které jsme pak přvřeli do okna.Na obřad si dcera nesundala závoj a až ji to došlo,tak stála už před oddávajícím a lehce mi to naznačovala taháním na závoj.Takže jak maminky na svatbách dcer pláčou,tak mě tekli slzy smíchy.Takže když se daří,tak se daří.
Ahoooj,no já jen zírám, jaká diskuse se rozběhla :))
Obdivuji krásné dortíky – Bamisko, ten tvůj mě úplně dostal, ulítávám na oranžové – a ještě ta srdce…
Lien, jsem moc ráda, že váš vztah s maminkou se trošku spravil… tvůj muž je evidentně zlatíčko 🙂
Tak se přidám: jsme s manželem letos 16 let, předtím jsme spolu 4 roky chodili a ještě předtím jsme se asi rok znali ze scholy z kostela. Nějaká šílená a romantická žádost o ruku neproběhla – jelikož, ač to zní jakkoliv divně, oba jsme velice záhy po začátku chození tušili, že tak nějak k sobě patříme a svatbu jsme plánovali docela dopředu. Manžel byl tehdy v 1.ročníku na výšce, já chodila čerstvě do práce a ještě jsem se připravovala k maturitě. Termín svatby jsme si vybrali někdy v prosinci na 1.7. (a sranda byla, že v úterý před svatbou měl manžel promoci, takže to byl fakt hektický týden :)) )
S rodiči jsme se navzájem znali téměř celou dobu, přesto manžel o mou ruku oficiálně žádal 🙂
Svatbu jsme měli menší, asi 22 lidí, spíš rodina. Hostina byla úžasná, jídlo super a hodně – vzpomínáme s láskou :))
Jinak svatební klasika – nevěsta v bílém, kytici mi dělala má svědkyně a dobrá kamarádka – floristka – do růžovo-fialova lazená kytice z růží, drobných karafiátků, gerber… velká, převislá, sklízela úspěchy 🙂
Co se týká zvyků – měli jsme klasické rozbíjení talířů a společný úklid, ženich dostal na tácku dvě štamprle – jednu s vodou a druhou se slivovicí, měl si vybrat 🙂 (jestli ho prý budu pouštět do hospody – vybral si sice slivovici, ale hospody docela upřímně nesnáší, takže tam stejně nechodí 🙂 )- a víc asi nic.
Svatbu osobně považuji za hodně důležitou. Nevnímám ji tak, že “mám na druhého papír“ (není to pes, že) – ale vnímám to tak, že tomu svému milovanému před celým světem sdělím – a slíbím – , že chci být celý život jen s ním, že jej přijímám se vším všudy a to opravdu v dobrém i zlém. Nenechávám si žádná zadní vrátka a spojení s ním nevnímám jako ztrátu svobody, naopak, můžeme být přece svobodní i ve dvou. Samozřejmě, že společný život představuje spoustu kompromisů… že láska není jen cit, ale velmi často i rozhodnutí. Je třeba na vztahu pracovat denně a myslím, že po svatbě určitě víc než před ní. Ale když se to povede, stojí to za to 🙂
Můj muž to naštěstí vnímá stejně 😉
lien moc hezké bych chtěla být také mouchou a být tam s tebou, no je to veselé a je bezvadný že to zkusil a výsledek je tak moc uspokojivý