Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rozmazlování
Kde je podle vás hranice mezi rozmazlováním a projevování lásky dítěti? Je dobré dovolit dítěti všechno, že pak nemůže jít matka ani pořádně na záchod a nebo slít hrnec s horkou vodou, kdy nevydrží dítě ani malinkou chvilku v postýlce?
Jistě, jsou situace, kdy je dítě nemocné, vystrašené nebo něco podobného. Ale já mluvím o běžném chování dítěte.
Občas se setkávám i na ulici s dětmi, které jsou vysloveně jako utržené ze řetězu. Dávejme to za následek ADHD nebo něčemu jinému. Ano, i takové děti jsou. Ale určitě mezi nimi jsou i také, které nemají žádné hranice a a ni meze. Div neskáčí rodičům po hlavě. Každou chvíli ječí, že tu hračku prostě chce a rodič už letí tu hračku koupit, jenom aby byl už klid.
Je jasné, že s nějakou výchovou se dá začít až v době, kdy je možné dítěti něco vysvětlit, když už rozumí. Ale do té doby, jak usměrňujete chování svého dítěte?
tak ja se taky pridam..
nas maly bude mit 21mesicu, a zrovna ma obdobi vzdoru, takze nekdy moje nervicky pracujou:(, ale snazim se to resit vysvetlovavanim nebo slibenim neco za neco:D…
co se tyka odchodu, tak dycky mu reknu papa a ze prijdu a ze bude s babi nebo tatou ci tetou…a v poho…
se spanim ma ted obdobi ze se k ranu vzbudi a dospava u nas, jinak usina sam od miminka v postylce…ted uz ve velke posteli…to mi jako rozmazlovani neprijde, nas maly se boji tmy, u nas mame poulicni svetla, takze mu sviti do pokoje, ale u nasich na vesnici ma pokoj na opacnou stranu cesty, tak se nekdy v noci probudi a boji se…
snazim se, aby mel jasne stanovene hranice co muze a co ne…dycky kdyz chce udelat nejakou lumpanru, tak se na me podiva a ja mu reknu ze se to nedela, nebo se to nesmi…takze uz moc dobre vi, ze se to nema, ale zkousi a zkousi a jeste asi dlouho zkouset bude:D porad je to o tom vysvetlovani a vysvetlovani…nerikam, ze na nej nezvysim hlas, to uz je ale hrozba nejakeho nebezpeci….nebo mi zbytecne ujedou nervy:(
a taky jsme mela pred porodem jine predstavy o vychove, a ted nevim kdo to psal, ale ti co nemaji deti, tak radi opravdu “vyborne“!!! tak jim rikam, povime si, az budes mit vlastni a budes s nim 24hodin denne…
K těm odchodům… od začátku, když prcka někdo hlídal a já šla pryč, vždycky (až na 2případy) jsem se s ním rozloučila a řekla, že se vrátím. Máti mě kolikrát posílala na tajno pryč, aby nezačal brečet, ale to jsem odmítla, že to dělat nebudu, že chci aby věděl, že se prostě vrátím, že od něj neutíkám.
A bylo a je to v pohodě.
A když jdu do sklepa přes den, tak jde se mnou , to je jasný 🙂
K jídlu – předvčerejší zážitek s máti – když prcek po obědě spal a pak vstal, nechtěl svačinu, já se zeptám 1-2x,protože jak má to období ně ně na všechno co řeknu, tak pro jistotu.
Nechtěl nic, tak jsme hned jeli k babi. Tam jsem dostala jídlo, on měl taky nachystáno, ale ně ně. Máti 10x řekla, Eli pojd se najíst, dej si se mnou, máma taky jí, atd. On ji 10x řekl ně ně, a stejně do něj vandrovala. Poprosila jsem jí, at ho nechá na pokoji, že až bude chtít, řekne si. Ale to je blbý, že nic nejedl, co vstal, tak mu namažu housku s máslem co má rád. Ně ně. Nic mu nenuť, copak umře hlady, kvůli jedný svačině?
Když nebudeš Eli jíst, budeš malej.!!
Tak tady máš banán, ně ně, vem si ho až budeš chtít.
Prcek jí skvěle od malička, a to že jednou za x dní vynechá 1jídlo – a taková urputná snaha ho nakrmit.
Když odstrčí misku a nechce dál jíst, nenutím ho.
Na nočník ho nenutím, ale už chodí sám, i když si moc neříká, má i redukci na prkýnko. Už ho dost často nechávám ve slipech doma, i na chvíli ven. A je to čím dál lepší.
Dudlíka měl v puse asi 5x jako hračku, na dudlání vůbec, prostě se na něj nenaučil.
A když spíme u našich, tak tam holt “musím“ usínat vedle něj na palandě.Ještě tam asi není zvyklej, takže nechat ho v postýlce samotnýho a odejít, je 2hod řev… děda tradičně řekl, nech ho vyřvat, on se naučí… za to mi to nestojí, to s ním radši půl hodky poležím, než usne, než aby 2hodiny řval a pak ještě škytal ze spaní, pokud by usnul vyčerpáním.
Ale jak jsem si ho naučila, tak to mám , že? :-)))
Nejvíc mě štve, že mám občas ještě potřebu někomu z pozorovatelů a teoretiků se omlouvat,vysvětlovat, proč to dělám tak a tak. Prcek je skvělý dítě, pohodář, klidný mazlík. A že má někdy svůj den? Kdo nemá?
Občas houknu, křiknu, plácnu přes ruku, ale to si myslím, že mu neublíží a snad to vyrovnávám tím ostatním.
to né ona pro ně pak došla a holčička si je v klidu a bez problémů obula
dnes jsem byla s manžele a kočárkem ve městě a moc se nám líbil scénář maminka tatínek v ruce odsrkovadlo přecházeli silnici se řvoucím dítětem, přešli maminka zasedla na lavičku a v klidu prohlásila že až tě přejde vztekání tak půjdeme dál….jak to pokračovalo nevím ale začátek byl dle mého bezvadnej
Tak jak je to u nás.
Malá je od malička zvyklá, že neexistuje žádné vyřvávání a když něco chce, tak se předem domluvíme.Nebo si to koupí sama má od 4 let kasičku a když něco chce a já jí to třebas nekoupím, tak si může sáhnout do kasičky a koupit si to, ale blbosti jí nedovoluji.Malý ještě nic v krámě nechce, tak mu kupuji, jak mě napadne.U malé jsem chodila na Wc a na chvilku od ní úplně v pohodě.U malého je za tmy někdy řev.Asi se bojí, když je venku tma.Jinak chodím třeba do sklepa pro brambory.Nebo nakrmit psa, ale je to jen chvilka.Vysvětlím mu, že jsem za chvíli zpátky a párkrát jsem ho tam i vzala, aby viděl kam chodím.Na ten záchod chodím úplně v klidu a když chce, tak tam za mnou příjde.S malou je teď problém s jídlem, ale nechci být jako můj otec, který nás nutil dojídat, páč zbytky se u nás nenechávaly,tak jí řeknu, tak sněz ještě 5 lžic a ostatní můžeš nechat.Mě taky nechutná všechno.Jinak u nás je nemá kdo rozmazlit.Když byla u dědy(mého otce)tak tam musela dojídat a až potom dostala dobrotu.Nevím jak to dělá, ale malá ho poslouchá na slovo a nikdá neodmlouvá.Nemusí na ní nadávat atd.U mamky se dojídat nemusí a dobrotu dostane.
Bamisko, no s těmi botičkami jsem to nějak nepochopila. Jako, že už je nebude vůbec mít, když si je nechce obout? Asi mi ještě spí mozkové buňky, tak se omlouvám zanechápavost.
Keenspeed, vidím, že nejsem zas až tak mimo. Někdy si totiž připadám jako mezi mlýnskými kameny. Jedni říkají, že Terezku zbytečně rozmazluji (včetně občas i mého manžela) a jiní, že bych mohla být ještě více milující. Je tedy pravda, že Terezka nemlátí hlavou ve vzteku, ale je mi jasné, že to může klidně kdykoliv přijít. Jsem totiž toho názoru, že dítě je člověk naprosto stejně jako já nebo někdo jiný a tak se k němu má přistupovat. Je jenom zatím malé, nezná svět, potřebuje lásku, cit, něhu, ale i ukazovat, kudy se má ubírat. Má také svoje představy o životě. Je jasné, že se nemůže ve všem (vlastně ve většině věcí) přizpůsobovat rodič dítěti, ale na druhou stranu malinko by přece mohl ne? Copak je to rozmazlování, když se občas dítěti v něčem vyhoví? Člověk by se měl snažit o jistou podobu symbiozy. Nevím jak to lépe popsat. Například když nechce malá něco jíst, tak ji nenutím. Tchýně mi říkala, že děti vždy nutila, protože jinak by nejedly. Ano, někdy to dítě nejí, ale proč ho nutit za každou cenu? Tak se dojí něčím jiným za chvíli. V očích některých lidí je to rozmazlování. Už jsem to několikrát slyšela od různých osob. Prý má dítě jíst to, co mu někdo dá. Ale copak my jako dospělí jíme vždy to, co nám někdo dá? Nejíme. Jíme, co nám chutná. Ze zkušenosti s Terezkou vím, že časem začala jíst téměř všechno. Stačilo tomu dát volný průběh. Stejně tak s nočníkem a nebo dudlíkem. Kolikrát jsem si vyslechla, že jsem mizerná matka, protože dítě od deseti měsíců nebo od roka nervu silou na nočník. Že prý to a to dítě bylo bez plen snad i v noci někdy něco málo po roce nebo i dříve. Přijde mi to jako SCI-FI, ale kdo ví, třeba takové geniální děti jsou. Zatím Terezka na nočníku pláče, tak to nelámu přes koleno. A nebo to, že chudinka nemá ani dudlíček. Chudinka? Vždyť ho od začátku nechtěla a bránila se mu silou? A proto jsem špatná matka, protože jsem jí ho silou nenutila? Ale to jsem odbočila od rozmazlování. Jednou jsem dokonce dostala od svojí matky vyčiněno, že malou rozmazluji tím, že u mě usíná. Byla naštvaná, protože ji nedokázala jen tak v postýlce uspat. Bodeť by ne, vždyť byla kojená a zvyklá na moji fyzickou přítomnost. To jsme my za dob nekojení neměli. Taky jsem dostala vynadáno za to, že šestiměsíční dítě nenechávám vyřvat. Jak by se to ale líbilo mě, kdyby mě někdo někam zavře a nechal ječet třeba hlady a nebo v mokru, v samotě. Nelíbilo. A hájit se občas nebývá moc snadné. Člověk si pak připadá jako pitomec. Prostě předsudky o rozmazlování jsou.
Na druhou stranu si myslím, že naprostá volnost může dítěti jenom ublížit. Podle mého názoru usměrnění děti potřebují. Ale spíš příkladem a vysvětlením. Dokud to dítě nemluví, tak je jasné, že jedině tak, že prostě některé věci tak jsou a může se třeba vztekat. Tak se pochová, vysvětlí (možná už i rozumí a i kdyby ne, tak hlas pomůže) a prostě ten fakt, že to tak je pokračuje nadále. A dítě se s tím smíří. Alespoň tak to na mě působí.
čtenářko je to mamánek mamánkovatej, ale ono to je dané je to jak se píše víc úhlů pohledu, kdyby jsi holka věděla jak se umí vztekat když něco nedostane, no moje sluníčko, ale to nedostane pokud to prostě není to co bych schvalovala……ono je co a jak dovolit a nejen u těhle mimin, je to u těch větších v poho do té doby než si to prostě vydupávají a tam pak já říkám prrr ale podle mého pohledu ze školky a jak dítka cvičí s mminkama to opravdu málo kdo dělá raději dovoli, povoli pujčí udělá hlavně aby zklidnil a nebyla ostuda…no a já bych tak raději kdyby doslatli po prdelce a příště by byl klid, ….ale na druhou stranu zažila jsem maminu a to jsem se srdečně mimo dohled smála holčička se vztekala že se nebude oblékat obouvt,,,,maminka otevřela dveře a vyhodila boty ven….od té doby to bylo v klidu a to je podle mě úžsné pokud to je řešeno tímhle směrem…
Ahoj, když budu psát o mně a prckovi 20měs. – tak nějak si myslím, že sice mu nechávám dost svobody, ale zároveň má stanovené hranice.
Co se týče nákupů – když už, tak spolu jedem většinou jen do potravin a tam prosí maxim. o rohlík. Což je naučenej až moc, vjedem k BLáhovi do pekařství a ňamka je jasná 🙂
Hračkárnu záměrně vynechávám, páč už by chtěl auto a motorku a jezdit a hrát si tam – což jen ukáže nebo naznačí – když ještě pořádně nemluví. A když vím, že mu zrovna nic nekoupím, tak proč ho zbytečně provokovat a klidnit jeho požadavky. Ale časem tomu stejně neujdu, to je mi jasný 🙂
Nervy mám jen jedny a bohužel když byl menší, byla jsem hodně ve stresu kvůli ex a rozchodu, což se odrazilo na mém chování k prckovi ( a chtěla bych vrátit čas a odčinit to)
I teď občas vylítnu, ale snažím se krotit a řešit jinak, v klidu, vysvětlováním atd. Ono to na prcka i víc platí.
Jenže dle mých některých známých – už je i tohle možná rozmazlování. Proč? Proč mám na malýho houknout nebo křiknout, když vím, že po zlým to je – bude horší?
Ano, drásá mě , když měl – má to svoje období mlácení hlavou o cokoliv – ale zvládli jsme to – v klidu, objetím, mluvením atd.
Někdo by ho radši nacpal pod studenou sprchu 🙁
Už teď umí “zavelet“ a “krade“ dětem autíčka – ale to beru jako vývoj a on i já se musíme dál učit, jak všechno zvládnout.
Léto na pískovišti bude dobrá škola pro nás oba.
Vzhledem k tomu, jaký mám vztah s máti – vím, že takhle to nechci, ne všechno. Někdy sklouznu ke stejným větám, který nesnáším …. ale vím o tom, a snažím se je neříkat.
Je tohle rozmazlování?
O spaní jsem už psala, na wc prostě jdu, i když někdy prcek řve, že ně ně – vůbec netuším proč nemám chodit, ale jdu :-). Jelikož jsme spolu sami, tak i za jeho přítomnosti dělám některé domácí práce, aby viděl, že maminka není jen na hraní – takže občas sám šáhne po lopatce a smetáčku, po hadru na utření, pomůže s vysavačem, sušákem na prádlo, odnese pár vypraných hadříků.Vaří se mnou – i sám – tak nějak jsem obětovala hrnce a pokličky :-).
Zároveň tráví pár dní s ex, s babičkami atd. takže není vyloženě maminčin mazánek. Ale když se chce tulit, je to prima a moc hezký, tak proč ne?
Ale zas jeden kamarád – bez závazků – říkám mu otec teoretik – to občas zhodnotí slovy – jak sis ho naučila, a ten si tě omotal kolem prstu atd. Tak mu ani nic nevysvětluju, jen řeknu,,,až budeš mít vlastní, tak mě můžeš kritizovat.
Dřív, když ještě nebyla tak známá ADHD apod. a bylo mi -náct jsem si v duchu říkala, to je teda vzteklej hajzlík, to teda moje dítě tohle dělat nebude !!
Koukám, že píšu pátý přes devátý… ale jinak to neumím.
Každý má hranice někde jinde, každému může jako rozmazlování připadat něco jiného… najít zlatý střed od naprosté svobody, ze které je dítě akorát zmatené a výchovného drilu, které ničí dětství a osobnost.
Bamisko, já si myslím, že u vás se opravdu není čemu divit. Naopak jste oba naprosto obdivuhodní, jak to zvládáte. Občas tady lovím zprávičky o vás a opravdu vám držím palce. Ten zbytek se urovná. Vzhledem k tomu všemu si myslím, že rozmazlený opravdu není.
No, makineo, až budu mít ještě jedno mimi, tak to si také neumím představit. Asi to bude vypadat obdobně. Občas se mi muž směje, jak bych mohla mít tři děti, když mám co dělat s jedním. Nechám se nést situací. To co říkala tvoje babička je opravdu velmi výstižné a fakticky mě to nikdy ani nenapadlo… Ale asi to tak opravdu je.
Mariko, vůbec žádné nesmysly tam nemáš. Naopak mi tvůj příspěvek přijde jako logická volná asociace. Až začne Terezka dělat podobné ataky v obchodech…no uvidíme…tak to bude také veselé. Vypadá to, že je po mě paličák od přírody…
Jinak mám samozřejmě určité představy. Ale ty jsem měla už před porodem a tak nějak se to časem mění. Člověk nechce být k dítěti příliš tvrdý.
No jo, ted koukám aopravdu slovní průjem, kdyžtak to nečtěte celé, ale tak kousíček by jste mohli:-)