Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
JSME DOMA Z MOTOLA
Ahojky, tak jsme doma už od středy, ale nějak jsem neměla energii psát… moc děkuju všem za podporu a slova utěchy, s tou poznámkou proč zrovna my, jsem nemyslela nic špatně prostě jsem to v tu chvíli tak cítila a nikomu jsem rozhodně nic nepřála 🙂
1)No k pobytu v Motole, můžu jen napsat jsem ráda že jsem doam, je to kolos na operace, ale narazila jsem na nic moc sestřičky a to mi moc na psychice nepřidalo – spát u kluka jsem mohla ale jen na rozkládacím lehátku, které přes den muselo být složené a seděla jsem jen na křesle, v noci nechaly jiné děti plakat, třikrát jsem si byla říct o antibiotika které zapomínali malému dát….to je jen zlomek toho co mě vadilo bylo toho víc, ale to je na dlouho, můžu být ráda, že jsem byla s malým a že už jsme doma.
2)co nás čeká – příští týden jedem na kontrolu, v květnu si tam jdem lehnout na magnetickou rezonanci, o prázdninách nás čeká operace plastika prdelky,tři měsíce na to operace kdy by mu to dali do pořádku….pokud se nic nepokazí a nezkomplikuje tak do vánoc jsme v pořádku tak mi nezbývá než se za to modlit a vás prosím o to také….
3) výměna pytlíčků je zatím bojovné, zatím jsem to dělala s manžou pomáhá mi kluka udržet v klidu, drží nožičky aby mi je tam nestrkal, ale zítra jde do práce tak budu bojovat sama nejhorší je, že by ho mohl mít i dva dny a jen ty kakánky vypouštět, ale jemu nedrží ani den a to se to ani nepovedlo sestrám v Motole, které jsou na to školené tak co pak já
4) čeká nás bojování s pojištovnou protože nám nechce navýšit počet pytlíčků Hontík má nárok jen na jeden denně, ale my zatím potřebujem dva a revizní lékař od pojištovny nám to odmítnul….no nevadilo by mi to kdyby jich 30 nestálo 4500kč a k tomu jsou kroužky za 2500….tak musíme tenhle týden zkusit jednat, ale docela se bojím…..jsou to…radši nebudu psát
5) tak nějak se stále zžívám s chodem domácnosti manža mi byl k ruce, ale už jde do práce a začínám sama zatím mě přepadají negativní pocity a mám z toho strach vím jsem asi divná, ale optimista je u nás manža ještě, že ho mám moc mě drží já se prostě nějak nedokážu radovat na 100%, ale je to den ode dne lepší tak doufám že je to ještě spojené s porodem a stresem po něm…..
malej je kouzelnej, docela i hodnej, zatím kojím v noci se budí po půlnoci a kolem páté, někdy zalehne hned někdy nám to hodinu trvá než usne, dnes je nějak neklidnej, a příjde mi že asi budeme mít neklidné období před usínámím…po té 4h je nevrlej a nějak nemůže zabrat no tak se šovinkáme a rozmazlujeme má to už tak třetí den :-))………….tak to tu pomalu pročtu jak budu mít čas co je tu nového, ještě jednou všechny zdravím a držte mi palečky abych se do všeho dostala a hlavně si to srovnala v hlavě, snad to nezní blbě, ale já to tak cítím a potřebovala jsem se z toho vypsat…
Bamisko, dobře, že už jste doma.
Snad půjde všechno tak jak má a na Vánoce budete mít vše tak jak má být. A on ten roku uteče jako voda.
A ty pocity… Já myslím, že důležité je netutlat to v sobě, nechat i těm ne úplně pozitivním emocím cestu ven, ať můžou odejít.
Ono často i maminky se zdravým dítkem mají najednou rozporuplné dojmy… a takové to očekávání absolutního štěstí a nucení se do něho nikomu nepřidá.
Je dobře, že jako rodinka držíte pohromadě.
Tak se držte i nadále.
bamisko, tvá reakce je naprosto normální. chce to prostě čas. jde o vadu která jde spravit, to je nejdůležitější. každá mamka by z toho ale byla nešťastná, že její dítko není ok a trpí operacemi apod..
mě když řekli (a bohužel jsem i viděla) že syn je těžkej epileptik, tak to pro mě byl konec světa a pro něj taky. nesmím mít řidičák, nesmím diskotéky, pít, a vše, co k životu mlaďocha patří. já mu kráva řekla – ale můžeš aspoň volit:-( pak mu na pokoj dali kluka s rakovinou. bezva kluk (mimochodem je to už hodně let a klučina už je zdravej jak řípa:-)s úplně jiným přístupem k životu. byla mi hanba, že jsem po nocích brečela, jak je život zlej…prostě to musíte zvládnout, zvlášť když víte, že je to dočasné. věř tomu, že si tím začátkem života už vybral vše špatný a dál už bude jen štěstí. hlavně má hodný milující rodiče:-)
Držim palečky a dodatačně blahopřeji k Honzíkovi. Jste silní oba dva a musíte to překonat, je to tvůj syn a potřebuje tě! Je to hrozné jsi po porodu ale ty to zvládneš jsi silná žena!!! Držim palečky! mimkys
Bamisko, jsem moc ráda, že jsem objevila tvoji zprávičku. Hlavně, že jste už doma a všechno ostatní se spraví, neboj. Za rok už bude dobře a rychle na všechny trable zapomenete. Buď ráda, že máš manžela optimistu, že tě podrží A vůbec se nestyď za své pocity. Když já si vzpomenu na své šestinedělové stavy, a to děti byly v pohodě. Bude to dobrý, uvidíš.
A vboji s úředním šimlem se nedej. Určitě zvítězíte.P.
Bamisko slunicko tak vas vitam.To je super ze vse se pohlo k lepsimu.Preji Honzikovi mnoho síly a zdravicka.
A tobe tak tez hodne síly a trpelivosti.
Bamisko díky za informace o tom jak se máte :-))
Hlavně, že už jste doma. Doma je doma.
Jste oba stateční.
Pojišťovna šlape na paty asi všem. Taky mám zkušenost, ale jenom s botkama pro malého. To se nedá srovnat s tvým problémem.
Držím palečky aby jsi to všechno doma zvládala.
Bamisko, sluníčko, holky už stačily všechno napsat přede mnou 🙂
Takže my se přidáváme ke všemu, co už bylo napsáno, neboj, myslím, že nejhorší máte už za sebou a že už to bude jen lepší. Sama jsi napsala, že na Vánoce budete doma komplet zdravá rodinka :-))
Ad sestry – některé jsou protivné a necitlivé, ale takové jsou holt všude. Třeba příště budou lepší, anebo už s Vámi budou jednat jako se “známými“, uvidíš. Super je, že máš 100% podporu manžela, to je hodně důležité.
Tak se opatrujte, ať se Vám vede a malého prďolku za nás prosím popusinkuj!!!!
všem vám mooooooc děkuji za slovíčka podpory pomáhají, jste tu prostě všichni bezva a proto tu jsem tak ráda….dnes mi napsala kamarádka at zkusím združení pacientů s tímhle problémem že rádi poradí a nebo i nadaci olgy Havlové, že pomáhají individuálně tak uvidíme …..
Zavo na fígl nepřišly ani sestry nedrželo jim to od má totiž jeden vývod na který nasazuji ten pytlíček a kousek pod tím má ještě jednu dírečku kterou nemůžu zakrýt a jen potírám vazelínkou, proto tam zůstává málo místa na lepení protéká mi to jen v tomto místě jinak to drží jako hrom, no dnes tuk tuk je to zrovna v 7h co to má od včerejška tak to má už jeden den tak jsem ráda uvidíme jak to vydrží dál….ono také tu spodní ránu má se stehama a možná až to okolí nebude tak hrubé a bude to hezky rovné tak to bude lepší no a až nám povyroste břicho tak bude víc místa:-))…….jen bych byla ráda kdyby to šlo měnit nebo se to pokazilo když je manža doma dokáže malého zklidnit a dělá se to líp už jen jak povídá neboj to bude držet a pořád říká Honzíkovi jak má šikovnou maminku, holky to je takovej optimista ještě že ho mám………..
Bamisko, ani nevíš, jak jsem se zaradovala, když jsem uviděla tuhle zprávu.
Moc na vás pořád myslím a budu to dělat i dále, opravdu vám strašně moc držím palce, ani nevím, jak se vyjádřit, ale prostě moc a moc vám přeju, aby všechno probíhalo co nejlíp a abyste byli spokojení a Honzíček zdravý. Koťátko malinké, je mi to líto, že máte takové trápení, ale určitě to dobře dopadne.
Piš sem tak, jak to cítíš, myslím, že nemáš důvod svoje pocity nějak vysvětlovat nebo dokonce omlouvat, pochybuju, že by to někdo nedokázal pochopit.
Ta radost se bude zvyšovat, když máš po porodu kromě sebe a miminka ještě takové starosti, není divu, že to nějakou dobu trvá. Podle mě je to úplně přirozené.
Tvůj manžel je skvělý, buď ráda, že máš takového chlapa, každý takové štěstí nemá 🙂
Ahoj bamisko.
Taky jsem čekala,kdy se tu od Tebe objeví zprávička,že už jsi s malým doma.S tou pojišťovnou to je hrůza.Mě tak napadlo a co jí malému změnit?Zkusila bych popátrat na internetu co která pojišťovna hradí.Některé sestry by neměly v nemocnicích co dělat.Mamka když byla s bráchou v porodnici(1988), tak kdyby máma se nepřišla na bráchu podívat,tak by ho sestra upekla v inkubátoru.Mamce bylo divné proč tam pořád šermuje ručičkama,tak šla za doktorem a ten když to viděl sestru pěkně seřval.No a tu péči o malého určitě zvládneš.Já když jsem si malého přivezla domů,tak mi to trvalo asi 2 měsíce.S malým jsme cvičily Vojtovu metodu a Fizioterapeutku jsme měli grátis.Jak říkám,že záleží na pojišťovně.
Tobě bamisko přeju,abys to s malým zvládla a aby vám pojišťovna dala penízky na výměnu toho vývodu.Taky Tě chápu,že nemůžeš být 100% šťastná,když máš o malého strach a plno starostí.
Malému hodně zdravíčka a ať ti dělá samou radost.