Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
JSME DOMA Z MOTOLA
Ahojky, tak jsme doma už od středy, ale nějak jsem neměla energii psát… moc děkuju všem za podporu a slova utěchy, s tou poznámkou proč zrovna my, jsem nemyslela nic špatně prostě jsem to v tu chvíli tak cítila a nikomu jsem rozhodně nic nepřála 🙂
1)No k pobytu v Motole, můžu jen napsat jsem ráda že jsem doam, je to kolos na operace, ale narazila jsem na nic moc sestřičky a to mi moc na psychice nepřidalo – spát u kluka jsem mohla ale jen na rozkládacím lehátku, které přes den muselo být složené a seděla jsem jen na křesle, v noci nechaly jiné děti plakat, třikrát jsem si byla říct o antibiotika které zapomínali malému dát….to je jen zlomek toho co mě vadilo bylo toho víc, ale to je na dlouho, můžu být ráda, že jsem byla s malým a že už jsme doma.
2)co nás čeká – příští týden jedem na kontrolu, v květnu si tam jdem lehnout na magnetickou rezonanci, o prázdninách nás čeká operace plastika prdelky,tři měsíce na to operace kdy by mu to dali do pořádku….pokud se nic nepokazí a nezkomplikuje tak do vánoc jsme v pořádku tak mi nezbývá než se za to modlit a vás prosím o to také….
3) výměna pytlíčků je zatím bojovné, zatím jsem to dělala s manžou pomáhá mi kluka udržet v klidu, drží nožičky aby mi je tam nestrkal, ale zítra jde do práce tak budu bojovat sama nejhorší je, že by ho mohl mít i dva dny a jen ty kakánky vypouštět, ale jemu nedrží ani den a to se to ani nepovedlo sestrám v Motole, které jsou na to školené tak co pak já
4) čeká nás bojování s pojištovnou protože nám nechce navýšit počet pytlíčků Hontík má nárok jen na jeden denně, ale my zatím potřebujem dva a revizní lékař od pojištovny nám to odmítnul….no nevadilo by mi to kdyby jich 30 nestálo 4500kč a k tomu jsou kroužky za 2500….tak musíme tenhle týden zkusit jednat, ale docela se bojím…..jsou to…radši nebudu psát
5) tak nějak se stále zžívám s chodem domácnosti manža mi byl k ruce, ale už jde do práce a začínám sama zatím mě přepadají negativní pocity a mám z toho strach vím jsem asi divná, ale optimista je u nás manža ještě, že ho mám moc mě drží já se prostě nějak nedokážu radovat na 100%, ale je to den ode dne lepší tak doufám že je to ještě spojené s porodem a stresem po něm…..
malej je kouzelnej, docela i hodnej, zatím kojím v noci se budí po půlnoci a kolem páté, někdy zalehne hned někdy nám to hodinu trvá než usne, dnes je nějak neklidnej, a příjde mi že asi budeme mít neklidné období před usínámím…po té 4h je nevrlej a nějak nemůže zabrat no tak se šovinkáme a rozmazlujeme má to už tak třetí den :-))………….tak to tu pomalu pročtu jak budu mít čas co je tu nového, ještě jednou všechny zdravím a držte mi palečky abych se do všeho dostala a hlavně si to srovnala v hlavě, snad to nezní blbě, ale já to tak cítím a potřebovala jsem se z toho vypsat…
Bamisko, sluníčko naše, vůbec se netrap tím, že se necítíš tak, jak by ses “měla“ cítit. Kdo může říkat, jak se máš teď cítit? Já Ti odpovím: nikdo.
Nesnaž se nasunout někam, kam to samo nejde… Teď to třeba nejde a zítra to půjde… Však ono se to otočí a bude to dobré. Uvidíš. 🙂
Bamisko, zlato,
já jsem tak strašně ráda, že ses ozvala. Přiznávám, že po tom co jsi napsala svoji první zprávu,tak jsem usnula až ve dvě ráno… Pořád jsem na tebe hrozně moc myslela.
Teď je důležité, že jste doma. Uvidíš, bude líp a líp. Já si moc dobře pamatuju ten pocit, jak už jsem v nemocnici s malou prostě nemohla a pořád jsem se dívala z okna, jak je to asi vysoko a jestli kdybych skočila, jestli bych se zabila nebo jenom potloukla. No, poporodní deprese jako hrom.
A k těm výměnám pytlíčků – zaběhne se to a bude ti to a Honzíkovi připadat úplně normální, jako když měníš plínku. Já si taky neuměla představit, že s malou budu 4x denně 3/4 hodiny cvičit, no a dneska, kdybych to neměla na fotkách, tak tomu ani nevěřím.
A to k tomu proplácení – škoda mluvit :-(. My si platili ze svého fyzioterapeutku pro malou, tak vím co to je, takový výdaj.
Hlavně že ses ozvala. Posílám Honzíkovi velikánksou pusu a tobě obětí.
Hp děkuju …….ted mi zrovna chrupe na ruce 🙂 a tukám jednou rukou
padmé děkuji za hezká slovíčka, já vím že jste tu super a proto sem tak ráda chodím jsou to jediné stránky s maminama na které chodím………jinak omluva byla i za to jak se cítím je mi hanba mám krásného kluka a takový zmatek v hlavě chci se na 1OO% radovat a ono to nejde
Ahooj Bamisko, tak to je dobře, že si mohu přečíst, že už jste doma.
Vím je těžké se přes některé věci přenést a to s tou nemocnicí a nesvědomitým personálem je smutné. O to víc, že se takto dokáží chovat i k novorozeněti a mamince, která je vděčná za každé dobré slovo, ale jak píše Padmé, s tím asi nic moc nenaděláme.
Co se týká pojišťovny, tak to jsi mě dostala, to bych asi řvala jak tur, a to nemusím být po porodu zmítaná hormonama. Nevím, přijde mi to uzhozené na hlavu a chtělo by to zjistit, nestli nemáte nárok na nějaké finance, tím myslím podporu nebo nějaký příspěvek na takto nemocné dítko. Ale to uvidíte.
Jinak ti samozřejmě přeji, aby jsi to s Honzíčkem a s manžílkem krásně zvládali, aby jsi se do toho co nejrychleji vpravila a více si užívali než se trápili.
Věřím, že z klučíka bude jednou úžasný zdravý kluk, tak na to mysli a nenech si to nikým a ničím vzít.
Zdravím tě a posílám virtuální porozumnění a pohlazení 🙂
Bamisko, ještě jedna věc: kdykoli cokoli budeš mít na srdíčku, ať se Ti bude chtít smát nebo plakat, budeš mít radost nebo smutek, piš sem. Vždyť dobře víš, že je tu báječná parta a od toho to tu je, abychom podržela jedna druhou, když je toho zapotřebí. A neomlouvej se za to, že píšeš upřímně, že to píšeš tak, jak to v tu chvíli cítíš, omluva opravdu není potřeba – není totiž za co se omlouvat.
Přeji Ti vše dobré a malému broučkovi také.:-)
Bamisko, vííítej. Jsem ráda, že píšeš, tuším, že jsme tu dnes s holkama nakukovaly jen kvůli Tobě a zprávám od Tebe. Tedy alespoň já ano.
K těm sestřičkám – je to všude stejné a je to jako u všeho ostatního – najdou se obětavé, pracovité a vstřícné sestřičky a stejně tak jsou sestry, které bych na hodinu vyhodila z nemocnice. Sama jsem to zažila, když jsem byla s malým v nemocnici, takže Ti rozumím a vím, o čem píšeš.
Nicméně – první kus máte za sebou. A to je dobře. Je moc fajn, že jste doma. Málo platný. Doma je doma.
Bamisko, uvidíš, že to zvládneš (zvládnete). Hlavu vzhůru. Já vím, že je toho teď na tebe hodně a je to nápor, ale jak se říká: český holky a švédská ocel vydržej úplně všechno.
Jo a k těm pytlíčkům – vím, jak se dokáže chovat pojišťovna i nemocnice – však víš, že moje maminka je nemocná, tak už jsme taky řešili spoustu různých věcí za ten poslední rok – tady nezbývá než se prát a nenechat to být.
Ahojky, tak jsme doma už od středy, ale nějak jsem neměla energii psát… moc děkuju všem za podporu a slova utěchy, s tou poznámkou proč zrovna my, jsem nemyslela nic špatně prostě jsem to v tu chvíli tak cítila a nikomu jsem rozhodně nic nepřála 🙂
1)No k pobytu v Motole, můžu jen napsat jsem ráda že jsem doam, je to kolos na operace, ale narazila jsem na nic moc sestřičky a to mi moc na psychice nepřidalo – spát u kluka jsem mohla ale jen na rozkládacím lehátku, které přes den muselo být složené a seděla jsem jen na křesle, v noci nechaly jiné děti plakat, třikrát jsem si byla říct o antibiotika které zapomínali malému dát….to je jen zlomek toho co mě vadilo bylo toho víc, ale to je na dlouho, můžu být ráda, že jsem byla s malým a že už jsme doma.
2)co nás čeká – příští týden jedem na kontrolu, v květnu si tam jdem lehnout na magnetickou rezonanci, o prázdninách nás čeká operace plastika prdelky,tři měsíce na to operace kdy by mu to dali do pořádku….pokud se nic nepokazí a nezkomplikuje tak do vánoc jsme v pořádku tak mi nezbývá než se za to modlit a vás prosím o to také….
3) výměna pytlíčků je zatím bojovné, zatím jsem to dělala s manžou pomáhá mi kluka udržet v klidu, drží nožičky aby mi je tam nestrkal, ale zítra jde do práce tak budu bojovat sama nejhorší je, že by ho mohl mít i dva dny a jen ty kakánky vypouštět, ale jemu nedrží ani den a to se to ani nepovedlo sestrám v Motole, které jsou na to školené tak co pak já
4) čeká nás bojování s pojištovnou protože nám nechce navýšit počet pytlíčků Hontík má nárok jen na jeden denně, ale my zatím potřebujem dva a revizní lékař od pojištovny nám to odmítnul….no nevadilo by mi to kdyby jich 30 nestálo 4500kč a k tomu jsou kroužky za 2500….tak musíme tenhle týden zkusit jednat, ale docela se bojím…..jsou to…radši nebudu psát
5) tak nějak se stále zžívám s chodem domácnosti manža mi byl k ruce, ale už jde do práce a začínám sama zatím mě přepadají negativní pocity a mám z toho strach vím jsem asi divná, ale optimista je u nás manža ještě, že ho mám moc mě drží já se prostě nějak nedokážu radovat na 100%, ale je to den ode dne lepší tak doufám že je to ještě spojené s porodem a stresem po něm…..
malej je kouzelnej, docela i hodnej, zatím kojím v noci se budí po půlnoci a kolem páté, někdy zalehne hned někdy nám to hodinu trvá než usne, dnes je nějak neklidnej, a příjde mi že asi budeme mít neklidné období před usínámím…po té 4h je nevrlej a nějak nemůže zabrat no tak se šovinkáme a rozmazlujeme má to už tak třetí den :-))………….tak to tu pomalu pročtu jak budu mít čas co je tu nového, ještě jednou všechny zdravím a držte mi palečky abych se do všeho dostala a hlavně si to srovnala v hlavě, snad to nezní blbě, ale já to tak cítím a potřebovala jsem se z toho vypsat…