Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
nemožnost zůstat s malým dítětem v nemocnici
tuto diskuzi zakládám,protože moje kamarádka kvůli přestavbě na dětském lůžkovém oddělení nemohla zůstat po operaci přes noc s ročním synem v noci v nemocnici.Neměli pro ní volné lůžko.A jelikož se nám to může stát všem.Chtěla bych vědět,jak byste to řešily vy?Po případě,jestli někdo víte,co by dělali,kdybych se nechtěla prostě od syna hnout,s tím že radši nebudu spát a budu u něj sedět.Když jsme byli se synem na pohotovosti(měl zánět předkožky)tak jsem si papír taky četla a úplně mi mrazilo,že by si nás tam mohli nechat.Rovnou jsem upozornila přítele,že jestli si nás tam nechají,tak prostě neodejdu,ať se děje co se děje.Mohli by mě nějak donutit?Třeba vyvést ochrankou?:-)Syn je na mě dost citově fixovanej,večer ho uspávám a někdy se stane(naštěstí málo)že se probudí a zjistí,že tam nejsem(jako v posteli,jsem v obýváku),tak se pak budí celou noc a kontroluje,jestli jsem nikam nešla.Když jdu třeba s holkama večer na skleničku a on se probudí,musím domu(pláče dokud nepřijdu a není k utišení)U babičky sice vydrží(je tam průměrně 2 večery v měsíci),ale už se stalo,že jsme v noci pro něj jeli(plakal,že chce maminku a nebyl k utišení)Sice to s věkem polevuje(dokonce už se občas nechá uspat od tatínka:-) ),ale tímhle by si asi chudák odnesl trauma na celý život(je mu 2,5roku) Takže sice se nás to momentálně netýká(pobyt v nemocnici)ale člověk nikdy neví,takže chci být moudřejší o rady,Díky
Právo dítě má. Ale taky se musí člověk obrnit, aby byl schopen ho vymoct, někdy je protitlak obrovský, od maminek z mateřského centra vím hlavně o situacích, kdy je dítě starší než 6 let a tím pádem pojišťovna hradí pobyt rodiče jen po schválení revizního lékaře. (Ale třeba ato teď od ledna taky nějak upravili, i když tomu moc nevěřím.)Rodičům se nejen navrhují různé nesmyslné částky, pokud navrhnou, že si pobyt uhradí, nebo, a to častěji, jsou vydíráni, že je potřeba volný prostor hlavně kvůli těm maličkým. Díky Brmbulko, že jsi tu popsala svou rozhodnost a neústupnost, aspoň víme, že nebudem první.
Chci jen říct, to, co už tady zaznělo – podle práv dítěte daných zákonem, má dítě právo na přítomnost rodiče při povbytu v nemocnici.Vím to jistě, před rokem jsem z toho dělala zkoušku.
Renato, to je teda šílené! Mluvíte mi všechny z duše, i když já mám zkušenosti s pobytem v nemocnici s dítětem (Brmbulko, z Havířova :))) dobré, nenechala bych ho tam samotného ani za nic. Samozřejmě mrňouska, ti větší to vloni zvládli v pohodě. Ale taky si vzpomínám, že neteř byla v nemocnici asi před 14 lety se salmonelózou, švagrová měla v nemocnici známého lékaře, tak hezky za penízky v obálce „připlatila“ za péči… a dopadlo to tak, že malá neustále plakala, což sestry vyřešily po svém – píchaly jí „něco na uklidnění“ a švagrové sdělily, že její dítě není normální, protože pořád řve (bylo jí tehdy asi 20měsíců). Vím, že dnes už je péče trochu jiná… ale jak to tu čtu, tak asi jak kde. Malé dítě bych samotné prostě nenechala.
Taky se přidám, nedejte své děti a buďte s nimi za každou cenu. Můj syn je potravinový alergik, má silnou reakci na ořechy, tzv. anafyĺaktickou, bez rychlého zásahu může zemřít. Před 2 roky jsem byla v nem. s oběma kluky, malý roční vysoké horečky po píchání ucha, starší 4letý čerstvá angina s píchaným PNC. Já sama v té nemocnici pracovala jako zdravotník! Při příjmu hlásím 3x, že má tuto alergii, lékařka to zapsala. Ráno jsem s malým při přebalování v koupelně, když někdo téměř neslyšně nese snídani. Po chvíli přijdu a vidím u stolu Tomáška nad vánočkou plnou buráků. Kdybych tam nebyla, věřil by, že mu předložili jídlo bez ořechů a snědl by to. Neuměl mluvit, takže by nedokázal říct, co mu je, a klidně si mohli myslet, že má třeba prudkou reakci na ten Penicilin, to taky bývá. No, a taky mohl sám v pokoji zemřít, než by někdo zaznamenal, že má potíže.
A hádejte co, šla jsem slušně požádat do kuchyně o rohlík, když jsme přece alergičtí na ty ořechy, a sestra mě seřvala, že za a:) nic jinýho nemá, za b:) proč si to teda nenahlásíme?
Jsem lékařka a kromě ní mě celé oddělení znalo. Kdybych tam nebyla, mohl mít sakra namále. Nikdy nevěřte nikomu než nejbližší rodině, když je dítě nemocné a trvejte na jeho (a svých) právech.
Renata
Ahojky,
vzpomínám si – je to už skoro 10 let zpátky! – sestra měla tenkrát „už“ 7 let a mojí mamce odmítli v nemocnici umožnit zůstat s ní přes noc… Prostě odmítla odejít… a tak zůstala:) Myslím si, že rozhodně nejsem typ vyhledávající konflikty, ale udělala bych to samé, prostě bych neodešla.
Ahojky všichni.
Já už se synem ležela v nemocnici dohromady 4. A pokaždé jsem měla konflikt s nějakou ze sester. Poprvé mě přijali bez problému, jelikož to bylo první den po propušttění z porodnice (syn mi tu noc přestal dýchat),leželi jsme tam 3 dny na pozorování. Neměli tam plínky na takhle malé miminko, vlastně to tam neměli vůbec přizpůsobeny pro miminka v šestinedělí. přístup sester byl katastrofální. Když jsme leželi v nemocnici se synem podruhé byly mu dva měsíce. Doma mi znova přestal dýchat, celý zmodral a pomohla mu až masáž srdíčka. Jelikož jsem kojila tak jsem tam mohla zůstat. Doktoři bezdeší odůvodnili tak, že je to úplně běžná věc. Když jsem se ptala co v takové situaci pořádně dělat, bylo mi řečeno že si mám přečíst letáky. Neposlali nás ani na kontrolu srdíčka. Vše jsem si objížděla až sama po propuštění. Nakonec jsme zjistili že syn je astmatik. Když jsme leželi ses synkem potřetí v nemocnici (bylo to kvůli astmatickýmu záchvatu,) tak jsem hned na příjmu nahlásila že synka dokrmuji nutrilonem, že mi nic jiného nesnese. Během pobytu v nemocnici mi syn zvracel sestry mi stále tvrdili do očí že dostává nutrilon. Až když už mi pukly nervy a udělala jsem tam pořádnou scénu, jsem se dozvěděla že celou dobu dostává hamilon. Čtvrtý pobyt v nemocnici, už mě tam nechtěli a stále mi tvrdili že pro mě nemaj postel. Syna jsem jim tam samotnýho nenechala, celou noc jsem proseděla na židli vedle postýlky a byla smířena s tím že jestli mi do druhého dne nedají postel, že se nechám převést do jiné nemocnice. Druhý den mi jí ale dali. Myslím si že to bylo tím že jsem nepolevila a celou noc u syna seděla. Nikdy bych ho nenechala v nemocnici samotnyho, na vlastní oči jsem viděla ty chudinky malinky jak tam plakali a ještě za to dostali. Je to smutný ale je to tak. Jestli to půjde tak nikdy nenechávejte své dítě samotné v nemocnici.
alachim,tak to je hrůza!Je fakt,že na „blbce“ ať už sestru nebo doktora,můžeme narazit v každé nemocnici.Ty jsi měla aspoň „výhodu“ že dceři je 8 let.Tý už to prostě vysvětliš,proč tam musí být,proč tam být s ní nemůžeš,….Kamarádčinýmu chlapečkovi je jen rok.Bohužel po operaci,měl komplikace a jsou po jednom dni stráveném doma,zase v nemocnici(bohužel asi až do příštího týdne),ale naštěstí už měli pro kamarádku volné lůžko a taky jsem jí hned řekla o diskuzi(jak byli doma),takže teď už by se určitě „vyhodit“ nenechala,ikdyby to lůžko neměli.Všem děkuji za rady,názory,…prostě že jste napsaly
Nessy je pravda, že podle charty práv dítěte máš nárok být s ním v nemocnici, ale taky záleží na jakou nemocnici narazíš. My máme z letoška zrovna dvě čerstvé zkušenosti. Dcera byla letos na operaci slepého střeva- akutní v Novém Městě na Moravě, a přesto že její 8let – dokonce mi pobyt u ní nabídli a naprosto bez problémů jsem u ní mohla být.
Za dva měsíce na to si zlomila ruku a protože bylo potřeba narovnat zlomeninu pod narkózou, tak byla hospitalizovaná v nemocnici v Krči – 4 dny. A tam teda byl přístup fakt hrozný, to že bych tam s ní zůstala jsem nepožadovala, ale pochybuju, že by to šlo.Zarazil mě však přístup sester k návštěvám. Návštěvy na dětské chirurgii jsou POUZE od 13 do 17 hodin …a přes to nejede vlak, před, vás nikdo dovnitř nepustí(oddělení je pod uzavřením, což chápu, jsou tam dětičky, ale mně se nepovedlo tam ani dozvonit a že by si mě všimla některá ze sester a zeptala se co potřebuji, no to vůbec nehrozilo)a pět minut před 17 hodinou už vás upozorňují že je konec návštěv. Dalo mi hodně práce vysvětlit sestře, že se dcera těžko sama nají když má zlomenou pravou ruku a pusu tak nateklou že ji sotva otevře, a vzhledem k tomu že jí tam nikdo jídlo nenakrájí, natož aby jí nakrmil, tak že tam chci zůstat na večeři.Byla z toho trošku scéna, ale nakonec mě tam teda…když tak otravuji….nechali. Další vymožeností je, že návštěvy jsou pouštěny až hromadně a to vždy až po 15 minutách (od té 13hod). Takže se mi taky stalo že sestra otevřela asi pět minut před půl (akorát jsem slyšela jak za sebou zavírá a já čekala 20 min. než mi někdo oteřel……. no děs. je pravda, že po lékařské stránce si nemůžeme stěžovat… ruka bez komplikací….ale zdravotnictví to přece není jen léčba, ale i přístup a jednání všech zúčastněných a z toho jsem teda dobrý pocit neměla. A přitom by stačilo tak málo, ochota personálu.
Dneska asi pokud to kapacitně vyhovuje nebo nemají žádné provozní problémy, tak doprovod rodiče spíše v nemocnici vítají. Pokud by mi to nechtěli umožnit, řešila bych to stejně jako Nessy – prostě bych seděla klidně celou noc na židli. My jsme měli to štěstí, že jsme rodili v nové porodnici, jejíž součástí je také úplně nové dětské oddělení. Ležela jsem tam dvakrát, poprvé s mladším synem v době, kdy měl 5 týdnů a podruhé se starším o 8 měsíců později, jednu noc byl na dětské JIP, seděla jsem u něj na židli a až usnul, přešla jsem jen do druhého pokoje naproti přes chodbu, když procitnul, sestra z JIP mě hned volala a ráno mi ho dali na běžný pokoj, kde jsme byli ještě pár dní spolu. Tu noc, kdy ležel na JIP jsem si musela zaplatit, protože to pojišťovna nehradí.
Nessy, já už nemám co dodat, jen to, že bych se taky od prcka nehnula,do 6 let bych určitě byla s ním. I kdyby na židli, zůstala bych. Když bylo Dájovi 21m, operovali mu kýlu a zároveň obřízli předkožku. Když se probíral z narkózy, celý se, bobínek, třásl a plakal, vůbec si neumím představit, jak by reagoval, kdybych tam nebyla. Ti špuntíci jsou závisláčci a hrozně těžce takové odloučení snášejí. Jen na JIP je výjimka – tam snad rodiče být nesmí. Ale poblíž určitě ano.