Jak se zvířátka učila číst a psát
Nejdříve šla za Ocáskem, Čumáčkem a Ouškem, třemi prasátkovými bratry. Pak navštívila na poli zajíčka Ušáčka. Řekla i koníkovi Bleskovi, kravičce Boubelce, ovečce Bělince a kozlíkovi Trkálkovi. Nezapomněla ani na malé kachničky a kuřátka. Nakonec zašla za kočičkou Lízou. Všichni se moc těšili, až se naučí číst, psát a počítat, jen kočička Líza ohrnovala nos: „Proč by se kočička měla naučit počítat? Já nepotřebuju vědět, kolik jsem ulovila myší, vždycky jich ulovím dost na to, aby mě pochválili. A čtení, psaní? K čemu to je dobré? Ostatní ať se učí, já se budu radši vyhřívat na sluníčku.“
Tlapička začala své kamarády učit abecedu. Každý den se všichni žáci sešli u Tlapičky, která psala písmenka do písku a přitom vysvětlovala – „Nejdříve se naučíme písmenko A. Je první v abecedě a vypadá jako stříška přeškrtnutá čárkou. Vidíte?“ A vyvedla krásné A. „Od písmenka A začíná třeba jméno Anička,“ pokračovala a pak se zeptala kamarádů, jestli znají další slova na A. „Auto!“ vykřikl kozlík Trkálek. „Autobus!“ zařehtal koník Blesk. „Motorka?“ píplo jedno z kuřátek a ostatní se rozesmáli. „Kdepak, Zobáčku,“ zavrtěla hlavou Tlapička, „motorka začíná od písmenka M, to se budeme učit později.“ Pak začala všechna zvířátka trénovat psaní písmenka A. Nejdříve jim to vůbec nešlo, ale za několik dní už to všichni uměli na jedničku s hvězdičkou. Tlapička jim vyprávěla, že písmenko S je zakroucené jako žížala, písmenko B asi hodně jedlo, protože má dvě bříška a písmenko I zase nejedlo vůbec, protože je to jen jedna hubená čárka. Všichni společně vymýšleli slova, která začínají na jednotlivá písmenka a pak trénovali psaní i čtení. Jen kočička Líza se vždycky místo učení rozvalila na sluníčku a spala. Tlapička byla dobrá učitelka a tak zvířátka brzy uměla napsat všechna písmenka abecedy, složit z nich slova a ze slov zase věty a taky se naučila číst.
Blížily se Tlapiččiny narozeniny. Tlapička všem svým přátelům napsala pozvánku na oslavu a tajně jim ji doručila do jejich pelíšků. Všechna zvířátka si pozvánku přečetla a začala pro Tlapičku chystat dárek. Až na kočičku Lízu. Když našla ve svém pelíšku obálku s pozvánkou, myslela si, že je to papír na broušení drápků. Z pozvánky zbyly jen cáry, které skončily v koši.
V sobotu se kočička Líza procházela po dvorku a najednou uviděla kravičku Boubelku, jak míří k Tlapičce a něco s sebou nese. „Ahoj Boubelko, už zase máte vyučování?“ zeptala se. „ Ale kdepak, dnes přece slaví Tlapička narozeniny, jdu na oslavu a nesu jí dárek, pohádku, kterou jsem pro ni sama napsala.“ „Narozeniny?“ opakovala zaskočená kočička. „No jistě, že narozeniny,“ ozvala se ovečka Bělinka, která k nim právě došla. „Mě Tlapička také pozvala, mám pro ni básničku, vymýšlela jsem ji s maminkou.“ Kočičce Líze bylo do pláče, zvlášť když uviděla, jak na oslavu míří i kozlík Trkálek, koník Blesk a všichni ostatní. „Všechny vás pozvala, jen mě ne, asi se mnou už nekamarádí,“ natahovala. „Ale jdi,“ těšila jí ovečka, „proč by s tebou nekamarádila, třeba se jen tvoje pozvánka někam zatoulala.“ „Pozvánka? Co je to?“ zajímala se Líza. Když jí Boubelka s Bělinkou vysvětlily, že Tlapička pro všechny napsala pozvánku, Líza si vzpomněla na papírek, o který si nedávno brousila drápky. „Ale to ne! Já svou pozvánku zničila, nevěděla jsem, co to je, neumím číst…“ bědovala. „No tak vidíš, že na tebe Tlapička nezapomněla, pojď na oslavu s námi“ ozvala se Boubelka. „Ale já nemám pro Tlapičku žádný dárek,“ vyčítala si Líza. „Tlapičce to nebude vadit, uvidíš“ uklidňovala ji Bělinka, „jen pojď.“ Líza si ulízla kožíšek a následovala ostatní. Všichni Tlapičce přáli k narozeninám a dávali jí dárky, které pro ni měli. „Tlapičko, moc mě to mrzí, ale nemám pro tebe žádný dárek, vlastně jsem vůbec nevěděla, že slavíš narozeniny, protože jsem neuměla přečíst tvou pozvánku“ omlouvala se kočička. „Moc tě prosím, naučíš mě také číst a psát jako ostatní? Budu se snažit, budu opravdu pilná žákyně,“ slibovala Líza. Tlapička se na ni usmála: “Jsem ráda, že jsi přišla, Lízo a to, že se chceš naučit číst a psát je pro mě ten nejhezčí dárek, jaký jsi mi mohla dát.“
Oslava narozenin se povedla a zvířátka večer odcházela domů celá rozdováděná. Tlapička si znovu prohlížela všechny dárky, které dostala. Každé zvířátko pro Tlapičku vymyslelo nějakou pohádku nebo pro ni složilo básničku. Tlapička si je chtěla hned přečíst, ale maminka řekla: “Už je pozdě, Tlapičko, pohádky a básničky ti nikam neutečou, budeš si hezky číst každý den jednu před spaním.“ „A můžu začít už dneska, mami?“ zeptala se Tlapička.. Maminka přikývla a Tlapička sáhla po jednom z dárků. Byla to říkanková hádanka od kuřátek:
„Pípající kulička
Co má žlutá peříčka
Však se jednou vybarví
Po mámě či tátovi
Jestlipak ví Tlapička
Co skrývají vajíčka?“
„Mami, to je určitě kuřátko, vylíhne se z vajíčka, je žluté a pípá a když vyroste, je z něho slepička nebo kohout,“ hádala Tlapička. „Máš pravdu, miláčku,“ usmála se maminka, „ale teď už vážně spinkej….“
Napsal/a: Katie
