V zámku, kde byla krásná zahrada s krásnými stromy, žila královna a král…
Měli syna Jakuba, který jednoho podzimního dne potkal krásnou princeznu Elišku.
Měli se moc rádi, a tak si ji vzal za ženu. Uběhl nějaký čas a narodila se jim krásná malá princeznička Kačenka.
Asi se divíte, ale i na zámecké půdě měli plno zajímavých věcí. I na tom našem….
Jednoho dne vylezla Kačenka po starých schodech na půdu, a jako obvykle si hrála se starými hračkami. Najednou uslyšela, jak tenounkým hláskem někdo pláče. Hledala odkud hlas vychází, a přiblížila se k jedné staré krabici, která byla celá špinavá a zaprášená.
Přiložila k ní opatrně ouško a uslyšela: „Achych ouvej. Nikdo mě už nemá rád, křidýlka mě už bolí, a všichni na mě zapomněli.“
Natálka otevřela krabici a uviděla malého andělíčka, opatrně si ho vzala do ruky…jak byl andělíček rád!
Natálka se rozhodla, že mu pomůže. Očistila ho, nablýskala, křidýlka s tatínkem králem opravila a andělíčka si dala do pokojíčku…
Vždycky večer, když usínala, tak si spolu povídali pohádky…
Napsal/a: Mates
