Fotoreportáž: Zdeněk Svěrák pokřtil další knihu

V kavárně pražského Paláce knih Luxor bylo opět plno. Mladí i ti starší se tísnili jeden vedle druhého, aby mohli být svědky představení jedné z největších a nejočekávanějších podzimních novinek nakladatelství Fragment.

Na křtu moderátorka Hanka Koutná přivítala ilustrátora Václava Šlajcha, grafika Martina Odehnala, redaktorku nakladatelství Fragment Romanu Homonickou, herečku Lucii Marii Šťouračovou, režiséra Jana Svěráka, skladatele Jaroslava Uhlíře a hlavně autora knížky Zdeňka Svěráka. Už jste se dovtípili, o jakou novinku se jedná? Určitě jste již uhádli, že v pondělí 13. 10. 2014 byla slavnostně pokřtěna pohádková kniha Tři bratři.

Konečně se můžeme začíst do pohádkového příběhu, který ve filmové podobě boří žebříčky návštěvnosti. Pokud jste film viděli, v knížce si připomenete oblíbené scény, můžete si zanotovat písničky, jelikož jejich texty Zdeněk Svěrák do vyprávění také zahrnul. V případě, že jste ještě pohádku neviděli, budete mít jedinečnou příležitost přečíst si známé pohádky v nečekaném spojení. Setkáme se s Janem, Matějem a Pepou, kterým budeme držet palec, aby se zbavili svých neřestí a jako bonus našli tu pravou, „co by měla v oku jas a rozuměla kravám…“.

Představování knižní novinky začala moderátorka vyzpovídáním přítomných hostů. Zdeněk Svěrák připomenul vznik nejen filmu, ale i knížky samotné. Jak Jana Svěráka napadlo natočit miniopery při jejich poslechu v autě. Vzpomněl si také na humornou situaci při jednom z promítání, kdy chlapec z publika tvrdošíjně trval na tom, že v Červené Karkulce žádný holub není, nebyl a být nemá, či jak ho jakési dítko nazvalo pánem, který hraje toho „Svěráka“. A v této veselé notě pokračovalo celé odpoledne.

Pan režisér Jan Svěrák prozradil, že v nejbližší době kina čekají na půlmiliontého návštěvníka a že pro zájemce je stále otevřena Výstava kostýmů a rekvizit na Barrandově. Samozřejmě zmínil velmi oblíbeného vlka, s kterým se také váže nejedna vtipná situace. Například při promítání Třech bratrů dětem na táboře byli náctiletí nejprve znuděni a po objevení vlka prohlásili, zda je to vůbec vhodné pro děti. Samozřejmě toto pronesli svým osobitým způsobem, který se ani neodvažuji interpretovat… Také se objevil dotaz na zfilmování knížky Zdeňka Svěráka – Po strništi bos. Trochu tajemně přislíbil, že k filmu by mělo dojít, ovšem si na něj budeme muset 4-5 let počkat.

Jako další se rozpovídal ilustrátor Václav Šlajch a grafik Martin Odehnal. Povídali o spolupráci na filmu, přípravě ilustrací a obálky knížky a také o velké zodpovědnosti. Protože většina čtenářů si knížky pamatuje především kvůli ilustracím. Osobně myslím, že se svého úkolu zhostili na výbornou. Kresby příjemně doplňují text a zároveň evokují známé situace z filmu. Což ocení hlavně ti, kteří  již měli možnost jej zhlédnout. Václav Šlajch také vyzradil, že předobrazem vlka je gaviál. Musela jsem se podívat na fotku a je to pravda. Mají podobný čumák. Jen by mne zajímalo, stejně jako většinu dětí, jak velkou má vlastně vlk hlavu. Gaviál má totiž dost úzkou tlamu, takže nevěřím, že babičku spolknul najednou 🙂

Pak se už ke slovu dostala Lucie Maria Šťouračová a svou bezprostředností ohromila všechny přítomné. Notnou chvilku se nikdo jiný ke slovu nedostal. Lucka vyprávěla o castingu, líčila, jak se naučila zpaměti celou Červenou Karkulku, čímž pana režiséra naprosto ohromila. Potvrdila, že i ve škole na ni většinou volají Karkulko. Já tedy doufám, že jí tato škatulka nezůstane a že ji budeme moct vídat nejen v dětských filmech.

Když mikrofon ukořistil Jaroslav Uhlíř, všichni věděli, že bude řeč o hudbě. Nutno říct, že to nikomu nevadilo. Pan Uhlíř povídal o skládání minioper, spolupráci s Michalem Novinskim, který divadelní hudbu předělal na filmovou. Ke konci povídání o nádherných, melodických písničkách, které doufám zlidoví například jako oblíbená „Není nutno…“, se nejen z publika ozvalo: „Pane učiteli, zazpíváme si!“ Světe div se, zpívali diváci, hosté a dokonce i jinak kamení fotografové si začali pobrukovat. Nejprve píseň Karkulky z pohádky Tři bratři, pak téměř celý Luxor pěl „Když se zamiluje kůň“ a hudební chvilku zakončila oblíbená písnička „Dělání“. Shodou okolností také z pohádky.

To už se ale kavárnou nesl cinkot skleniček. Všichni se chopili zlatavého moku, knížce popřáli hodně spokojených čtenářů, hodně ohmataných stránek a Tři bratři se vydali do knihovniček malých i velkých čtenářů.

Následovala očekávaná autogramiáda. Také jsem v nekonečném hadu stála a než jsem se dostala k autorům, měla jsem přečtenou dobrou polovinu této báječné novinky.

Napsal/a: JanaK