Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
styk otce s malým dítětem
Dobrý den, mám čtyřměsíčního syna. Otec dítěte s námi nežije, nicméně o syna se zajímá a chodí jej navštěvovat, zhruba dvakrát týdně s ním jde s kočárkem ven. Každopádně myslím, že syn na něj nijak zvyklý není. Od příštího měsíce se ale situace změní a on odejde za prací a bydlením zhruba 250km od nás. Navrhuje, že za malým přijede jednou týdně zase tak na ty dvě hodiny a jednou za tři týdny si ho chce brát na víkend k sobě, což už se mi nějak nepozdává. Jednak jednou měsíčně mi příjde dost málo a zase ty dva dny a dvě noci, s pro něj prakticky „cizím“ člověkem, tak daleko a v cizím prostředí zase moc. Chci se zeptat, jak často a na jak dlouho je vhodné, aby si otec bral takhle malé dítě, aby to pro něj nebylo víc traumatizující, než prospěšné. Jak se v takových případech běžně postupuje, či jak rozhoduje soud? Případně jaký proces „zvykání si“ je vhodné absolvovat? děkuji za odpověď
Dana
Viléma známe z minulých diskusí. Pozor na něj.
Stačí si ho najít v této poradně přes vyhledávač.
Bleška
Navrhuji oznámit že je domácí násilník a soud mu styk s dítětem zakáže. Zvýší alimenty a je to.
Moc neporadím, ale sama za sebe bych kojence určitě nedala na dva dny pryč. Jde taky o to prostředí, na jaké je miminko zvyklé. Takové ty pro nás dospěláky nudné a jednotvárné věci, jsou pro dítě hrozně důležité a dávají mu pocit bezpečí. Pravidelná doba koupání, spaní, svoje postýlka atd..
Na druhou stranu je fajn, že jste schopni se takto domluvit a že má tatínek o miminko zájem. Chtělo by to opravdu co nejčastější kontakt s tatínkem a do budoucna nebudou víkendy jistě problém.
Pokud má Váš bývalý partner jako otec vyživovací povinnosti k Vašemu dítěti, tak má i právo se s ním vídat. V tak nízkém věku je ale těžké si uvědomit, že tohle není „cizí“člověk, ale tatínek, na druhou stranu nějak se začít musí. Říká se, že do tří let věku dítěte potřebuje hlavně matku,je na ni plně závislé a ostatní lidi kolem sebe bere trošku cize. Popravdě řečeno, také bych nebyla nadšená, kdyby si tak malého kojence někdo odvezl na 2 dny kdovíjak daleko s tím, že je momentálně se svým otcem. Možná by stálo za to se někde předem poradit a informovat – dětská lékařka, sociální pracovnice, dětský psycholog ap. za jakých podmínek se toto provádí. Podle výše napsaného jste rozumná a uvědomujete si, že druhý rodič má také právo se svým dítětem vídat, ale hlavní zájem je Vaše dítě. Odloučení od matky může takto malé mimčo špatně snášet, poznamená to jeho psychiku a nebude chápat, že je vlastně v dobrých rukou a že se zase k té své mamce vrátí. Asi jsem Vám moc neporadila, podle mě to chce opravdového profesionála. Držím Vám palce
Malého nekojím a soudům bychom se chtěli oba dva vyhnout. Myslím, že nebude problém se dohodnout. Já jsem jen někde četla, že odloučení malých dětí(asi do roku věku) od matky na víc jak jeden den se moc nedoporučuje a ani přes noc, takže tam pak fungují trochu jiná pravidla, než obvyklé víkend za 14 dní. Jenže takových případů moc není a nemůžu nikde najít tu pravou radu šitou na nás. Taky se bojím, že když už si na sebe přes ten víkend zvyknou, malej to zas během těch třech týdnů zdárně zapomene a bude si zvykat pořád dokola…
Dana
Podle mě, to, co otec vašeho dítěte dělá, je právě to správné, aby si na sebe zvykli. Utvoří si vztah od počátku. Znám otce, kteří bydlí od svých dětí několik desítek metrů a mají problém i s tím, poslat jim alimenty. Pokud nemůžete být spolu jako úplná rodina, je to to nejlepší, co pro něj může udělat. Pokud nekojíte, není podle mě problém svěřit mu i tak malé dítě – v zájmu dítěte. Pokud se neshodnete vy, pak o tom bude asi muset rozhodnout soud.
Nechci tu rozvíjet diskuzi, aby nás někam nepřesunuli. Jiko, slovíčko „cizí“ jsem záměrně napsala do uvozovek, jelikož to tak vidím z pohledu toho dítěte. Dvě hodiny v kočárku, kdy dítě většinou prospí, nebo kouká po stromech, je asi něco jiného, než když si třeba Váš manžel malou alespoň někdy doma pochová, převleče, přebalí, nakrmí, uspí, pohraje si…Tohle oni dva spolu nezažívají a myslím si, nevím jistě, že čtyřměsíční dítě ho tím pádem nemůže brát jako osobu sobě blízkou, známou a není na něj zvyklý. Jinak si samozřejmě uvědomuji, že je otec a že má právo a nechci mu bránit. Jen vím, že když jsme se třeba vrátili od našich, kde jsme strávili čtyři dny a kam nejezdíme často, trvalo mu dva dny, než se dostal do svých kolejí. Proto se tu ptám.
Dana
Nezlobte se, ale nechápu, proč by měl být otec „cizím člověkem“ jestli si ho bere dvakrát týdně a má zájem v tom pokračovat i přes velkou vzdálenost, tak bych mu to teda neupírala. Manžel někdy jezdí pozdě z práce, tak se s malou ani nevidí, třeba i víckrát za týden, ale rozhodně se tím pro ni nestal cizím.
jika
Dobrý den, mám čtyřměsíčního syna. Otec dítěte s námi nežije, nicméně o syna se zajímá a chodí jej navštěvovat, zhruba dvakrát týdně s ním jde s kočárkem ven. Každopádně myslím, že syn na něj nijak zvyklý není. Od příštího měsíce se ale situace změní a on odejde za prací a bydlením zhruba 250km od nás. Navrhuje, že za malým přijede jednou týdně zase tak na ty dvě hodiny a jednou za tři týdny si ho chce brát na víkend k sobě, což už se mi nějak nepozdává. Jednak jednou měsíčně mi příjde dost málo a zase ty dva dny a dvě noci, s pro něj prakticky „cizím“ člověkem, tak daleko a v cizím prostředí zase moc. Chci se zeptat, jak často a na jak dlouho je vhodné, aby si otec bral takhle malé dítě, aby to pro něj nebylo víc traumatizující, než prospěšné. Jak se v takových případech běžně postupuje, či jak rozhoduje soud? Případně jaký proces „zvykání si“ je vhodné absolvovat? děkuji za odpověď
Dana