Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dvě velké premiéry
Tak je za mnou jedna z nejkrásnějších etap mého života – mateřská dovolená…Dneska jsem měla velkou premiéru v novém zaměstnání – po šesti letech doma. Musím říct, že mě bolí celej člověk a nejraději bych lehla a spala a spala. V práci to celkem šlo, jen mám pořád pocit, jestli jsem si nevzala moc velký sousto a pochybnosti, jestli to zvládnu. Další velkou premiéru měla Eliška…šla v den svých třetích narozenin do školky. Už týden nemluví o ničem jiném… Loučení proběhlo bez pláče, ale jen u Elišky, já řvala jako želva. Když jsem děkovala ředitelce, že mi vyšla vstříc a vzala mi jí neplánovaně už v srpnu, musela mě utěšovat, že malá to tam určitě zvládne, zvlášť, když má s sebou bráchu. A zvládla to – nebrečela ani když jsem pro ně přišla (ačkoli byly moje děti v herně poslední), ani se na mě nijak zvlášť nevrhala. Zítra prý půjde zas:-)))
Život plyne dál a já už mám dva velké školkáčky…(už zase bulím)
Chtěla jsem napsat, ať jste obě spokojené!
Jinak od září začne naše malá chodit do školky i na spinkání. Vůbec o tom nechce slyšet, tak nevím jak to dopadne. Ve školce je spokojená, ale na spaní tam nechce být. Doma po obědě vůbec nespí snad od dvou let.
Taky chápu. A přeji hodně síly a a´t jste všichni spokojené!
óóóóóó, jak já ti rozumím. Nás to čeká od začátku září…. Už teď se budím ráno s divným mravenčením v břiše….. Snad to nějak zvládneme. kluci už “školkáčci“ jsou-jen Matýsek bude mít velikou změnu-bude chodit denně…
Tak ať vám to, holky vydrží!!!
Úplně chápu a rozumím :))))
Tak my už máme tu velkou premiéru cca devět měsíců za sebou, tak už to čtu s klidným úsměvem na tváři, ale před rokem bych dorážela a pochtívala více dojmů. ;o)
(I když já to měla “jednodušší“ – vracela jsem se po třech letech na své místo…)
Tak ať se dobře aklimazizuješ Ty i malá.
Cvrčku:-))) mě se chce brečet jen to čtu čoveče… my půjdem až v listopadu …až se přestěhujem a od září možná jen sem tam na pár hodin…je to mazec:-))))
Ale musíš být ráda,že dětičky nic neřeší a je jim ve školce dobře…ber to pozitivně. K
Tak je za mnou jedna z nejkrásnějších etap mého života – mateřská dovolená…Dneska jsem měla velkou premiéru v novém zaměstnání – po šesti letech doma. Musím říct, že mě bolí celej člověk a nejraději bych lehla a spala a spala. V práci to celkem šlo, jen mám pořád pocit, jestli jsem si nevzala moc velký sousto a pochybnosti, jestli to zvládnu. Další velkou premiéru měla Eliška…šla v den svých třetích narozenin do školky. Už týden nemluví o ničem jiném… Loučení proběhlo bez pláče, ale jen u Elišky, já řvala jako želva. Když jsem děkovala ředitelce, že mi vyšla vstříc a vzala mi jí neplánovaně už v srpnu, musela mě utěšovat, že malá to tam určitě zvládne, zvlášť, když má s sebou bráchu. A zvládla to – nebrečela ani když jsem pro ně přišla (ačkoli byly moje děti v herně poslední), ani se na mě nijak zvlášť nevrhala. Zítra prý půjde zas:-)))
Život plyne dál a já už mám dva velké školkáčky…(už zase bulím)