Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bydlíme :-)))
Tak máme stěhování za sebou. Všechno proběhlo bez emocí, kluci makali, brácha pomáhal a řidič, kterého sehnal Milda taky dřel jako kůň a řekl si jen o dvě stovky a to jsme se museli 4x otočit (to si nechal zaplatit jen benzín-dala jsem mu 500 a stejně jsem se hrozně styděla, že je to málo). Ještě týden předtím mi “přítel“ nabídl, že odvozí na vleku nějaké věci, abychom to pak zvládli v jednom dnu. Takže mi taky obrovsky pomohl. Jeho slibované poslední slovo ještě asi nepadlo…… je v pohodě, normálně spolu komunikujeme. Nečekala jsem ani náhodou, že všechno takhle v klidu proběhne. Jeho Eliška už se k němu stěhovat nechce, když tam nejsem já.
Bude to hrozně moc těžké, celá výplata padne na bydlení, vlastně budeme žít jen z přídavků a výživného. Doufám, že se společně s inflací budou zvedat i platy.
Ale jsme konečně ve “svém“…….. teď si jen udržet práci, zdraví a hodně – hodně šetřit.
Blani, mám velkou radost za tebe, myslela jsem na to, jak dopadneš, hlavně už mu nic neslibuj, vím, že se to těžko přijímá, takové rady, když ho ještě v koutku duše miluješ (nebo ne?), ale buď svá, soustřeď se teď na sebe a na své štěstí, plně si ho zasloužíš. Držím pěstičky!!!
Blani dokázala jsi to…trápení je konec! Přeju Ti hodně štěstí v novém životě:-))))
Cvrček
Blani, gratuluju móóc! :))))
Moc Ti to přeju, po těch nervících si už zasloužíš klid…. ty slzičky už jsou určitě jen takové “pozůstatky“. Hlavně mu dej jasně najevo, že OPRAVDU KONČÍTE!
Moc ti přeji, ať je to bydleníčko krásné, pohodové a ať se brzy “zaběhnete“ v nových kolejích. Hodně štěstí! :)))
Já si musím ty svoje nervíky vyléčit, zklidnit se, prostě být zas sama sebou. Raduju se z každé maličkosti: že se mi podařilo opravit práh, zaříznout koberce, zapojit lustr, včera jsem dokoupila všechno co potřebuju k propojení společné antény s oběma televizema, tak držte palce, aby to fungovalo. Ještě budu muset dokoupit settopbox (nebo jak se tomu nadává), nejde nám čt2, asi už to půjde jen digitálně. Zatím se vše daří. Pomalu to všechno zvládnu, hlavně, že je pořád co dělat.
Blani blahopřejuuuuuu:-) no musíš si zvyknout,je to nové prostředí..možná ten pláč není z lítosti,ale z radosti a že jsi se konečně uvolnila a napětí musí pryč:-)))) Zvládneš to,neboj. K
Tak to bude dobrý Blaní uvidíš… Budeš mít klid a hlavně to co jsi si prožila za poslední měsíce! Je to havaj bydlet ve svém bytečku, klid, žádné nervy co?
Vypadá to tak, i když mluvíme o tom, že půjdeme každý svou cestou, ještě jsme vztah oficiálně neukončili.
Každou chvíli bulím jako pitomá. Místo, aby ze mě všechen ten nastřádaný stres spadl, jsem ze všeho rozložená, hlavně když jsem sama. Kluci jeli s tátou pod stan a mají se vrátit až v sobotu.
No, hurrrááááá! Ani nevíš, jak ti to přeju a jsem ráda, že jste konečně ve svém…
Přítel si asi nejspíš myslí, že zase budete žít tak jako dřív – každý ve svém bytě, ale “vztah“ bude pokračovat, ne?
Tak máme stěhování za sebou. Všechno proběhlo bez emocí, kluci makali, brácha pomáhal a řidič, kterého sehnal Milda taky dřel jako kůň a řekl si jen o dvě stovky a to jsme se museli 4x otočit (to si nechal zaplatit jen benzín-dala jsem mu 500 a stejně jsem se hrozně styděla, že je to málo). Ještě týden předtím mi “přítel“ nabídl, že odvozí na vleku nějaké věci, abychom to pak zvládli v jednom dnu. Takže mi taky obrovsky pomohl. Jeho slibované poslední slovo ještě asi nepadlo…… je v pohodě, normálně spolu komunikujeme. Nečekala jsem ani náhodou, že všechno takhle v klidu proběhne. Jeho Eliška už se k němu stěhovat nechce, když tam nejsem já.
Bude to hrozně moc těžké, celá výplata padne na bydlení, vlastně budeme žít jen z přídavků a výživného. Doufám, že se společně s inflací budou zvedat i platy.
Ale jsme konečně ve “svém“…….. teď si jen udržet práci, zdraví a hodně – hodně šetřit.