Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
dětská psycholožka
ahojky holky:-) Tak jsme dnes byli u dětské psycholožky..no a mám z toho smíšené pocity..respektive odcházela sem nazlobená a teď toho mám plnou hlavu a pořád dokola o tom přemýšlím.
No takže sme tam došli,mě posadila na židli a malého na bobek ke stolku a nesměla sem vstupovat do ,,vyšetření“:-) první se ptala jak se jmenuje malý řekl Tikůkek-Kryštůfek … což se divila,že na doporučení od doktorky má napsáno že pěkně mluví a že tohle se jí teda pěkné nezdá:-(
pak mu dala do ruky plastový hrnek a ptala se co to je: nevěděl-doma máme jen porcelánové,
pak mu dala kostky-to řekl,
pak řekla aby dal kostky do hrnečku-to udělal-pak řekla aby dal kostky vedle hrnečku a on pokračoval ve skládání dovnitř:-(
Pak postavil věž-měl z 5ti kostek-udělal z 10ti:-)
Pak vzalamalou panenku a ukazoval jí kde co má části těla-věděl.
pak vzala 3hrnečky a panenka jako nakoukla do všech a pak ji pod jedním nechala-vzala papírA4 a dala ho aby na hrnky neviděl a počítala do 10ti a pak měl říct kde panenka je..věděl..podruhé ji dala jinam a po odpočítání hmátl po stejném hrnku jako minule-ale zarazil se a pak odkryl ten správný kde panenka byla tentokrát-paměť dobrá.:-)
pak mu ukazovala leporelo s domácími zvířaty-no bída-neřekl kačenu,neřekl kozu-tak 50/50…to se divila velmi:-( nevím proč to neřekl.
pak měl vložit tvary-to uměl hned:-)
pak měl pojmenovat věci na obrázku-deštník,letadlo,vlajku,čagan-tam řekl že je to slámka na pití:-),koně,loď…atd–to šlo-že slovní zásobu má dobrou.
pak kreslení:-( měl nakreslit kolečko a čáru stejnou jako ona..no snažil se ale nic moc.
pak mu ukázala nakreslené zvířátko a na další stránce jich bylo hodně a měl to jedno mezi nimi najít..to mu nešlo.
pak mu ukázala nakreslené 3stejné věci-třeba kolečka a jednu jinou třeba čtvereček v řadě..a měl říct co tam nepatří..poznal to akorát u obrázku kde byli 3 prázdná kolečka a jedno plné-černé. jinak u 3psů a kočky to nepoznal.
to bylo asi tak všechno 30minut..pak začala psát zprávu a řekla ať si vezmu malého na klín..no a prcek nechtěl sedět ani náhodou a ona řekla,že mu teda dá hračku-vkládačku.jednou to vložil a pak už nechtěl a zase nechtěl sedět na klíně-úplně se mi vzpíral-tak sem ho pustila na zem a on začal šmejdit po ordinaci-to řekla rázně,že tak to nejde,že musí vydržet v klidu…ptala sem se jak to má udělat..ona že mě musí poslechnout:-((((
No výsledek je,že si spočítá nějakou tabulku a pak mi řekne jak to vypadá. Ale rovnou řekla,že se to nevidí na LMD-podotýkám ,že malý celých 30minut seděl na bobku a spolupracoval-akorát potom se prostě nudil a začal divočit.
Nakonec řekla,že je to moje špatná výchova,že mu moc dovolím,že musím být více důsledná a on musí poslouchat..teď že je to roztomilé,ale on pak bude mít problém ve školce a hlavně ve škole udržet pozornost…no tak sem se ptala jak toho mám teda docílit-jakými metodami a prostředky…řekla že má dostat i na zadek ,nebo mám zvýšit hlas,a důsledně trvat na svém příkazu.že si nesmí dovolit mě neposlechnout…
říkala sem že ho nechci bít,že se mi to moc nelíbí a ona,že teda je to moje věc,ale ať se pak nedivím.
Když sem chtěla poradit co teda přesně udělat..tak řekla.že každá situace vyžaduje něco jiného a že sem dost inteligentní když mám Gympl:-) abych si poradila sama a sama zjistila co na něho platí….uffff..tak sem se teda rozloučila a šla.
Omlouvám se je to asi dost dlouhé čtení:-)) ale chtěla sem abyste tu situaci mohly zhodnotit a říct mi svůj názor,co si o tom myslíte. Máme dojít zase za měsíc..ani se mi tam nechce…já nevím.
Na jednu stranu sem ráda,že LMD v podstatě vyloučila:-) a na druhou mám pocit,že sem špatná matka co neumí vychovat dítě..ach jo.
Holky máte některá 3leté dítko co poslechne na slovo a v ordinaci bude sedět jako zařezané? opravdu je to tak neobvyklé,že neposedí na klíně 15minut ?
K
Moc se mi líbí příspěvek Lístka.
Přesné. Ano, tak to je. Nikdo se neptá PROČ. A přitom odpověď je mnohdy tak prozaická.
Piškotko, já jsem na tyhle řeči taky citlivá…asi jako každá maminka (osamělá zvlášť). Buď šťastná za to, že Sárinka byla do 2,5 let pro všechny úžasná…Já poslouchám kritiku snad od narození dcery a to je jí už 5,5 let. Mrzí mě to, ale za dcerou vždycky stojím a stát budu, před všemi jí hájím a bráním a někdy mám pocit, že “za odměnu“ máme o to lepší vztah dohromady…
Tak jsem tu zas až teď :)))) Pěkně se to rozjelo – jen mě potěšilo, že to vidíme všechny podobně 🙂
Jo, a když už jsme u těch zvířat – já nevím, ale Dájík by jí ve třech letech nepojmenoval asi nic – skoro totiž nemluvil (na rozdíl od Dominka, který v jeho věku už “prskal“ značky aut a celý zvěřinec na potkání)… neřešila jsem to, protože máme právě úúúúúžasnou dětskou paní doktorku – ta na dítě koukne, zhodnotí, že jinak je úplně vpořádku, jen má prostě své tempo…. a hotovo, bude to dobré – a bylo.
A navíc, Kamuš, zrovna třeba Davídek je z dětí, které poznají barvy, zvířátka, ale když se ho zeptá někdo cizí, buď mlčí jak pařez, nebo začne schválně plantat – to už jsem viděla mockrát.
Quendi – rodiče už nepředěláme, s tím se setkávám pořád, před 30 lety byla výchova jiná – no jo no, dělali to v dobré víře, ale já si to už dělám po svém a na ty řeči kašlu- nehodlám ze svých synů vychovat zakomplexované chudáky, kteří se budou celý život prát s vlastními pocity méněcennosti. Hawwwwgh :)))
Jo, Dáši, já znám spíš ten výraz “čagan“ 🙂
Piškotko, co prožíváš, musí být velmi bolestné, ono to nejde neřešit, já vím. Já často píšu – neřeš to, a taky řeším, trápí mě to, omílám si to sama v sobě pořád dokola… jenomže co naděláme, nikdy nebude všechno jen OK a je na nás se s tím porvat – a když to zvládnem – to je asi to, co nám zvedá sebevědomí 🙂
Nedá mi to, abych nepopsala svoji vlastní zkušenost. V osmé třídě jsem navštívila pedagogicko psychologickou poradnu – nemohla jsem se rozhodnout, na jakou školu jít. Pamatuji si otázku “Jaké předměty nemáš ráda?“. Já odpověděla, že češtinu a ruštinu. Závěr byl, že nejsem na jazyky. Teď učím angličtinu:-). Problém podle mě byl, že se už nikdo neptal, PROČ ty předměty nemá ráda. Byla bych odpověděla, že se bojím ruštinářky a že na češtinu mi učitelka slíbila jedničku na vysvědčení, když poslední písemku napíšu na 1, já ji tak napsala a ona mi stejně dala dvojku.
Od té doby beru závěry psychologů s velkou rezervou.
Karamelko, tvůj syn je určitě úplně normální malý kluk.
Karamelo a Piškotko, úplně Vás chápu, taky jsem to zažila, že rodiče mi kecají do výchovy a přitom vůbec neví co to obnáší. Každé dítě je jiné a musí se na něho jinak než před 30ti lety.
Já už jsem se naučila to házet za hlavu, pokývám, že jo jasně a stejně si to pak udělám podle sebe. Však věčně tyto problémy nebudou, budou zase jiné :-))
Takže hlavu vzhůru, vše se zvládne.
Píšeš to vždycky tak, že to stejně potěší :o))) opravdu a to myslím vážně!!
Darčo no jo,ale co Ti napsat ,třeba jééééžiš to bych nechtěla:-)))) musím napsat že to zvládneš a že děti nebudou pořád malé-což je jejich veliké plus,že rostou a problémy s nimi se aspoň mění:-)))))) tak nejsi sama-opravdu kolikrát člověk žasne co ti nejbližší umí vymyslet a říct-bohužel. K
Dášo,já tam stejně šla s tím,že výchovu měnit nechci a že ho proboha nebudu mlátit kvůli každé pitomině jen abych měla rádoby autoritu-to zase nadhodila mamčina sestra co má 4 děti a ten poslední má LMD-že bych s ním měla zajít,že se jí zdají podobné příznaky a když bude ok:-),tak že ona by mu dala na zadek a bez výčitek-chápeš? já nechápu.K
Karamelo, to já vím jak to myslíš :o)))
Já jsem do Sářiných 2,5 let slyšela jen to nejlepší, co si matka přeje slyšet o svém prckovi: “Ta je šikovná, okatá, chytrá, zdvořilá, smíšek, rampelníček :o), hodňoučká, bystrá“, a mnoho dalšího, taky zdraví pocestné, ale to období vzdoru jí rodina dává pěkně sežrat, tedy babi ne, zas jen teta, a to proto, že teď hlídá a vychovává cizí holčinu za slušné prachy, a opět srovnává, co už umí a já nevím co všechno, je mi spíš zle to vypisovat, když si na to vzpomenu, holky, ve mně je taková zlost a bezmoc zároveň, vy víte kapičku v moři z toho, co já s ní zažívám a nejde to tu všechno napsat, upsala bych se a taky nechci být tady zafixovaná jako trubka, která si neustále stěžuje…, to se pořád říká: “Neřeš to, překousni to..“ ale jak, když nemáte v nikom podporu? Přítel v pr… a rodiče nejsou… I když ani vy to s těma svýma některé nemáte moc košer :o))) takový je život…