Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
V klidu se najíst - nemožné !
Dneska jsem od večeře musela pětkrát odběhnout.
1. Nejstarší syn se chystal na koncert a musela jsem mu připomenout, aby si nezapomněl vzít slušné boty.
2. Nejmladší syn sedící v židličce chtěl podat pití.
3. Prostřední syn potřeboval hned vyrobit papírovou čepici a nevěděl, jak na to.
4. Manžel volá ze služebky a chce si povídat.
5. Nejmladší syn se dožadoval dalšího kousku loupáčku.
Tak jsem si vychutnala toast – nejprve teplý, posléze ledový :-))
Je na tom někdo podobně, že se v klidu ani nenají?
Pavlínkav, jojo, to mi taky docela donedávna přišlo jako sranda – přibrat!Já se cpala kudy jsem chodila a houby! A cíleně cvičit – nevím, ale úklid, mytí oken, sprinty za dětmi apod.- o zahradě už ani nemluvím, jelikož pěstujeme hezky poctivě zeleninu i kytky – to mi přijde jako dostatečně cílené cvičení 🙂 Jinak chronické střevní onemocnění už mám, ale musím to vždycky rozchodit, co se dá dělat 🙂 Je pravda, že nám ženským nic jiného nezbývá 🙂 Bělásku, nekouříme, nepijeme (snad jen griotku vlastní výroby a sem tam pivečko) a pěstujeme si svou zeleninku. Takže bude hůř, ale zas se z toho nehroutím, hlady určitě nepomřeme 🙂 Jo, Pavlínkav, a ještě se vždycky bavím, jak si tatínci hladí bříška, že po těch 3 – 4…porodech prostě přibrali, zatímco my maminy jsme kost a kůže :))) Pořád to říkám – velký bič a malý dvůr by někdy potřebovali 🙂
No, tak u nás obědy docela v klidu (kupodivu holky vydrží sedět v židličkách u nízkého stolečku – jídelní židličky jsme zrušili teprve po pořízení toho stolečku) – tak nějak nám to vychází, že holky jí dlouho, takže stihnu nandat jim, nandat nám, najíst se.
A když náhodou dojí dřív, než já, vedu je k tomu, aby mi tu chvilku věnovaly.
I u večeří se nám to daří (i když někdy je to boj a ještě nedávno jsem radši jedla, až jsem holky uložila a usnuly, což ale vycházelo na docela pozdní hodinu, takže pro mou kondici nic moc).
Akorát snídaně – to je boj. Jak jsou holky ráno rozespalé – nejdřív nechtějí jíst vůbec, že jen čajík. Pak zas že jo. Do toho manža něco „nutně“ potřebuje.
Možná můžu být ráda, že je to u nás v takovou brzkou ranní hodinu, že aspoň nikdo nevolá….
Patrně to bude Bělásku tím, že ženská to prostě vydržet musí! chlap už by ty žaludeční vředy měl, jenže matce nic jiného nezbývá.
Ani nebudu popisovat, jakým stylem jsem se právě naobědvala:o), ale asi podobně jako Ájík:o) Přes týden to dělám občas i tak, že dám malou spat a pak se teprve v klidu najím, jinak nemám šanci:o) Od té doby, co jí na obyč. židli, ne dětské, tak ji občas honím, aby pořád neslézala, přidržuju jednou rukou talíř, jednou rukou krmím malou, druhou sebe – jídlo vychladne apod.
Jo, holky, máme to prostě veselé:o) A to se lidi diví, že maminy po porodu tak rychle shodí:o) Mě dokonce dr. vynadala, že jsem moc rychle shodila a svezla se mi ledvina do boku, takže ji mám na špatném místě. Prý: „Maminko, nesmíte se odbývat, musíte přibrat a cíleně cvičit.“ Jj, přibrat….hahaha.
Ajíku bude hůř !Budete jíst čím dál víc a potraviny se budou zdražovat.Budete muset ušetřit na oblečení a na cigaretách pokud kouříte.Ten spěch u jídla není dobrý,divím se že ještě nemáš žádné zdravotní obtíže.Patrně je to tím,že jsi Ajíku mladá a odolná !!
Ahoj, tak jsem tu zas… tohle téma je mi hodně blízké, protože mám taky pocit, že v klidu jsem se nenajedla snad posledních 5 let 🙂 Od snídaně odbíhám snad 10 krát, oběd nandávám na etapy, jak kluci dojedí, nebo chytám nejmenšího – ten má super zábavu – tak se odráží v židličce nožkama nebo se tak vrtí, že ho pořád jednou rukou přidržuju, aby se jednou „nepovedlo“ a on nevypadl. Akorát večeře je jakž takž v klidu, ale tu už tak hltám, že za 5 minut je talíř vybílený… No známe to všechny. Ale tak zle nebude, protože po posledním porodu mám „konečně“ navíc 7kg – při mé váze 48kg od svatby je to konečně NĚCO! A to toho sním tolik, co manžel :)A jak psala Quendolina – to znám moc dobře – projíme spoustu peněz, jen vařím, peču snad 4buchty týdně (no, někdy jen 3) a pořád mají hlad. Zvlášť ti dva starší, jdou do puberty, tak se chystám, že bude mnohem mnohem hůř :)))
Aha, TaHad, ale máš pravdu i tak. Kluci mají taky zakázáno jíst oplatky před obědem nebo večeří.
Jééé, to je špatně pochopeno….. oplatky neschovávám pro sebe, dávám klukům příděly, protože by se cpali jen sladkým a žádné pořádné jídlo bych do nich nedostala.
Jé, to jste mě holky potěšily, že to není jen u nás.
Je pravda, že výhodu to má – po porodu už jsem vše shodila navíc ještě 2 kg. Ale abych se neztratila, tak to dělám jako Matilda a TaHad, taky jím tajně oplatky :-))
Ne proto, že bych dětem nechtěla dát, ale sama pro sebe se tím odměňuji za ten nekonečný stres kolem dětí a to se jim dost těžko vysvětluje.
A s těma hladovcema to taky znám, mám dojem, že pořád jen kupuju a vařím hory jídla a doma stále nic není 🙂
Tak tohle taky znám, naštěstí už z nedávné minulosti. Poslední čtvrt rok se zvládám docela najíst, ale jestli je to v klidu – nad tím by se dalo polemizovat. Tím, že byli kluci docela brzo po sobě jsem měla šílenou honičku a někdy jsem jen narychlo do něčeho kousla, došlo to tak daleko, že jsem večer zjistila, že jsem za ten ten kousla opravdu jen několikrát a pořádné teplé jídlo jsem nestihla stíst v klidu ale na etapy … a ještě u kuchyňského baru na stojáka jako někde v bufetě. Naštěstí už je to za námi, mladší je šílený žrout, otesánek jako vyšitý, někdy se před ním musím s jídlem taky schovávat. Je schopný se maximálně přejíst jen aby měl taky to, co má druhý. Když jíme všichni 4 společně, musíme si s jídlem pohnout, protože malý vyleze na stůl a má tendenci ještě z našich talířů přemisťovat jídlo do toho svojeho, aby měl nejvíc … (v únoru mu budou 2 roky). Když se někde dostanu sama bez rodiny, hledím se hned někde v klidu pořádně najíst a pořádně si to jídlo vychutnat.
Quendolino, to známe asi všechny. Já jsem měla pocit, že kdykoliv jsem si vzala jídlo (záměrně nepíšu sedla si k jídlu – to neznám!), tak děti něco nutného potřebovaly. Buď se zrovinka probudily, takže jsem buď šla kojit nebo krmit, pak začal nočník a záchod (to mám dodnes, oblékání nebo odjezd k lékaři. Jím za pochodu už 7 let, dostala jsem se do fáze, kdy snídám třeba až v 11 hodin, ráno se snažím alespoň pravidelně pít, ale hlady pak šilhám, protože snídaně je pro mě strašně důležitá. Přes den se živím sběrem zbytků, nenandávám si svou porci, postupně dojídám z těch tří dětských talířků, byla bych schopná se najíst a ještě dojíst zbytky (přece to nevyhodím, dalo to práci…) a pak bych asi byla jako sud. Takhle mám pocit, že zbytky ze tří jídel´= jedno poctivé jídlo pro dospělého. Navíc jím strašně rychle, když pak jednou za uherský rok vyrazíme s manželem na večeři, zhltnu svou porci během několika minut a v podstatě nevím, co jím, smutné, že?
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.