Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Závist
Dostala jsem mail od bývalé spolužačky, mimo jiné mi v něm píše, že mi “závidí“ moji bezstarostnost a to, že mám partnera, který mi pomůže a který vydělává. Ona je sama s asi 10letou dcerou, splácí dluhy ještě bývalého manžela (to jde???).
Ale copak já za to můžu?? Pamatuju si na období, kdy jsem byla sama se dvěma dětmi, na životním minimu, do toho jsem studovala, pracovala po nocích pro kamarádku, abych mohla aspoň poplatit byt a školu – však si to každý dovede jistě představit.
A i tehdy jsem zas v čekárně u dr slyšela jednu chytrou paní, která se rozčilovala, že matky samoživitelky mají od státu větší podporu než ona, chudinka vdaná (a zlatem olepená)….
Nebo takové ty chytré řeči typu “ty máš vyšku, ty se máš“ (každý si ji může udělat – nebo ne, ale je zase šikovný na něco jiného), nebo “ty máš velkou dceru, ta ti s miminkem pomůže“ (i ona byla kdysi miminko a byla jsem na ni bez velké sestry)…..
Kamarádky je mi líto, přeju jí, ať si taky někoho najde, ale nechápu, proč pořád někdo něco závidí? Vždyť každý má něco, čím se může pochlubit, a zase něco jiného, co by moc rád, ne?
Taky Vám lidi závidí? 🙂 Nebo Vy někomu? :-))
Vicikovko, já tedy vím, že kdybych jako dítě mohla být dospělou, šťastnou by mě to udělalo :-)) Ale ta závist mě ke štěstí nijak neposunula. A myslím, Lenouš, zvládání závisti ne tak úplně souvisí s chytrostí, můj chytrý nadřízený je závistivec do morku kosti a dokázal slušně poškodit toho, komu záviděl…
Já jsem zjistila, že když jsem naposledy měla pocit, že všichni kolem žijí s normálními sousedy a na nás se posílá policie a sociálka, nevyvolalo to závist, ale pokoru. A už je to za námi :-))
I u nás se najde hodně lidí kteří závidí i nám nebo někomu jinému kde co!!!Třeba sousedka ta je šílená i na vánoce říkala malé a ty jsi dostala Sárinko nějaké hračky vždyť už jich máš dost. Lidi se zajímají o vše a každého hlavně na vesnici jak říká můj manža na jedné straně dědiny si prdneš a na druhé jsi se podle lidí posral!!Ten si dobarví ten to a je tady závist raz dva!A znám i takový co závidí vztah že to klape a kdesi.A že opravujeme dům no opravujeme a co ale že máme s prominutím plnou prdel dluhů to už nikdo nevidí.Jo to je náš českej závistivej národ. mě je po každým prd ať si dělá kdo chce co chce a pak ať mluví. Já žiji celý život s matkou a babičkou když jsem pracovala dávala jsem mamce celou výplatu 8000 kdo by to dal své máti a jak jsem si našla Honzu tak mě pak nějaká svině od nás s dědiny udala že si žiju nad poměry a že máme to a ono a že budejeme co je kur… komu potom. Naštěstí jsem Honzu přiznala jako druha než jsem se vzali,protože jsem to čekala že to přijde.Já teda nikomu nezávidím nic protože co si člověk nevybuduje a nekoupí tak to nemá nikdo mu nic nedá. Máti byla rok bez výplaty a žili jsem od koruny ke koruně a pak mě ještě udají. Bez táty bez peněz takový jsou lidi někteří kur… jak já říkám.Pardon za některá moje slova,ale mě tohle tak rozčiluje proč se každej nestará o sebe a závidí jiným.Ale co je okolo toho všeho to už nikdo nevidí.
Tak jako dítě jsem záviděla kamarádkám darhé hračky na které jsme my nikdy neměli, ale dneska vím, že by mě to neudělalo šťastnou :-). Nemám důvod nikomu nic závidět: Jsem šťastná, protože mám hodného muže, který by mi snesl modré z nebe a jsme stále zamilovaní, mám zdravou holčičku a druhé miminko, které se má (dneska mělo) narodit, bezvadnou rodinu a výborné přátele. Tak nevím co bych si mohla víc přát?
Závist každého někdy postihne, ale chytří lidé se s ní dokáží dobře vyrovnat. Když mám někdy pocit, že některá z mých kamarádek je bezstarostná, chodí se bavit, má na sebe čas, tak si na druhou stranu uvědomím, že je ve třiceti letech sama, svobodná a bez dětí, kdo může komu závidět? Já se mám kam vracet, někdo na mě čeká, co ona? Jde sice perfektně oblečená z prima večírku, ale doma je tma a smutno.
Hoď to za hlavu, každý svého štěstí strůjcem. Pokud Ti kamarádka něco takového říká a nedochází jí, že sis to musela sama vybojovat a zasloužit, měla by se nad sebou zamyslet.
“…nebo vy někomu :-))…“
Kolikrát v životě jsem se přistihla, jak užuž někomu “závidím“ jeho situaci a okamžitě jsem se strašně zastyděla… Není to opravdové závidění, spíš se aspoň na chvilku se neubráním té krásné představě, jak málo stačí (třeba když jsem ve 4.třídě záviděla kamarádce, že má do pracovní výchovy jakýsi dřevěný špalíček od šikovného tatínka, neb mě ho nikdo neudělal a já měla strach z paní učitelky), a problém je pryč… Jasně, že asi nespočet lidí (asi i opravdově) závidělo a závidí mně, hned moje nejlepší kamarádka z dětství mi s velkou závistí vyčetla, že s tím, jak jsem chytrá, si školy můžu vybírat, zatímco ona se učí celé dny a víc jak trojky to nedá…
Ale vím, jak opravdová závist chutná. Bylo mi 5, rodiče se stále porozvodově soudili, tátovi, kterého jsem měla ráda, soud zakázal styk se mnou. Maminka v té době na nějaký můj vztek zareagovala slovy “kdybych tě tak měla komu dát, abych měla chvíli pokoj“. Když mě potom nečekaně z časových důvodů nechala ve (celotýdenní) školce přes noc, myslela jsem, že si už pro mě nikdy nepřijde (stalo se to jen jednou) a opravdu strašně jsem dospělým záviděla, že už jsou dospělí, že už nejsou tak zranitelní. Byla to opravdová závist, pohlcující, stravující. Od té doby jsem ten pocit neměla, vlastně jsem to nedokázala, už to nikdy nešlo, jako bych měla nějakou záklopku, která tehdy pevně zaklapla, abych už nikdy znova tak destruktivní cit nemusela zvládat. Myslím, že by mi to mohlo hodně lidí závidět :-))
Dostala jsem mail od bývalé spolužačky, mimo jiné mi v něm píše, že mi “závidí“ moji bezstarostnost a to, že mám partnera, který mi pomůže a který vydělává. Ona je sama s asi 10letou dcerou, splácí dluhy ještě bývalého manžela (to jde???).
Ale copak já za to můžu?? Pamatuju si na období, kdy jsem byla sama se dvěma dětmi, na životním minimu, do toho jsem studovala, pracovala po nocích pro kamarádku, abych mohla aspoň poplatit byt a školu – však si to každý dovede jistě představit.
A i tehdy jsem zas v čekárně u dr slyšela jednu chytrou paní, která se rozčilovala, že matky samoživitelky mají od státu větší podporu než ona, chudinka vdaná (a zlatem olepená)….
Nebo takové ty chytré řeči typu “ty máš vyšku, ty se máš“ (každý si ji může udělat – nebo ne, ale je zase šikovný na něco jiného), nebo “ty máš velkou dceru, ta ti s miminkem pomůže“ (i ona byla kdysi miminko a byla jsem na ni bez velké sestry)…..
Kamarádky je mi líto, přeju jí, ať si taky někoho najde, ale nechápu, proč pořád někdo něco závidí? Vždyť každý má něco, čím se může pochlubit, a zase něco jiného, co by moc rád, ne?
Taky Vám lidi závidí? 🙂 Nebo Vy někomu? :-))