Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak to máte s mluvením???
Chtěla jsem se zeptat, jak jste na tom s mluvením.Těm našim prckům je 20.mšsíců – no a nic moc. Spíš to nic, než moc!!!Na 1 1/2 roční prohlídce se mě doktorka ptala jak mluvíme a já ji po minulé zkušenosti musela zalhát, že jako jo, že dobrý.Pořád si totiž mele svou, že už nějaký ty slůvka mají umět.Jenže jak toho docílit, to už mi neřekne…
Lucik ten se snaží víc,napodobí pejska,ovečku, občas třeba řekne ňam, ale slůvka se tomu moc říct nedá. Kuba ten je pohodář, toho to nebere vůbec. Oba totiž pochopili, že tím svým natahováním ručiček, ukazováním a nějakým tím prapodivným skřekem stejně svého dosáhnou.
Jak jste na tom vy???Máte někdo nějakou „osvěčenou radu“ ?
Alice
Moje starší dcerka nemluvila téměř do tří let. Neřekla pomalu ani máma. Takže jsme šli pro jistotu na audiologii a na vyšetření sluchu. Vše ok. A tak jsme na radu naší pediatričky zkusili logopedku.
Ta začala postupně s Verčou cvičit áá,íí,hí,ou, atd.
Nastříhali jsme si takové kartičky s obrázky a podle nich trénovali i doma.
Hlavně fornou hry.
A Verča se najdenou rozkecala. Doslova ze dne na den.
Po týdnu začala spojovat slova,pak už začala mluvit ve větách.
Zhruba tak za cca měsíce se rozjela naplno. A jak já bych řekla doteď už pusu nezavřela.
Takže radím vydržet a mluvit na mimčo a mluvit.
Ahoj, říká se, že holčičky jsou na mluvení šikovnější – tak nevím. Martínek povídal v roce a půl už docela obstojně. Elišce je sice teprve 13 měsíců, ale nejlíp jí jde tytýt (když mi mačká nos). Taky má ráda tytyty (to ukazuje i prstíčkem). Je to psina, ale máma neřekne… Táta – to jí jde. Když vidí psa nebo kočku, říká hat hat (haf haf). Směsice zvuků z ní nějaká občas vychází, ale rozumět tomu není. Tak si pořád zpíváme a povídáme a snad to přijde samo…
Hm, Lu začala vždy, když na něco ukazuje, říkat „ka“…
Původně to používala, když ukazovala na Any, teď už to používá na vše…
Asi to vzniklo tak, že spousta slov končí na slabiku „-ka“, tak to prostě oposlouchala a začala užívat.
Teď koukám na svůj předchozí komentář, že holky „ukazují části chleba“ a nevím, co jsem tím chtěla říct… Myslím, že to mělo být spíš „ukazují části těla“ (co jsem v tu chvíli dělala? na co jsem myslela?)
;o)
Tak u nás se teď Honzík začal učit anglicky a ta naše kočka místo aby po nás opakovala česká slovíčka, tak začala anglicky. Honzík už není Di, ale Žony.
Ahoj Alice,
dceři je 22 měs. Zvířátka popisuje tak jak dělají /pes – haf haf atd./ potom nějaké slovesa /hačí, hají …/, hop, bác a když ji donutím něco zopakovat po mě, je to s velkou námahou a vidím, že se jí vůbec nechce, a jsou to většinou dvě písmenka.
Nadruhou stranu si začala sama povídat. Otevře si knížku a čte si. Ve změti písmenek se sem tam objeví i nějaké slůvko, ke kterému znám překlad 🙂
Máme kamarádku z porodnice a ta už mluví opravdu krásně. Jenže u ní v rodině je často babička nebo jiná návštěva a ti si povídají s maminkou a ona slyší i jiná slova než jen „miminkovskou mluvu“.
Proto si myslím, že nejsme na tom zas tak špatně. A jak píšeš, oni vědí,že my víme co chtějí :-)) Sem tam jí řeknu ať řekne, ale když to nejde, nechám jí být, a požádám jí o slovo, které umí a mohutně si zatleskáme :-))
No, my s tím mluvením taky teprve začínáme.
Obecně by se dalo říct, že Any začala chodit, Lu mluvit – prostě se víc snažila opakovat.
Jednu dobu (ještě nedávno) to bylo jen mammam (tak označovaly holky jídlo i mě) a NE (to bylo oblíbené slůvko Any, ale už i Lu objevila jeho „kouzlo“).
Ale, jak říkám, Any začala chodit, Lu mluvit – hodně opakovala a opakuje. Takže zatím říká – taj (čaj), pesek (pejsek), hají, tam, tačí (možná stačí), papa (tak dlouho říkaly i tatínkovi – ráno ho maximálně viděly odcházet, večer se vracel, když už se ukládaly), pínka (plínka), haf…
Any se už taky přidává.
Ale překvapuje mě, jak moc rozumí – ukazují části chleba, rozumí, když chci něco podat (podají, jen není vždy jisté, co)…
Takže zpíváme, čteme, pojmenováváme (holčičky ukazují a maminka říká, co to je).
Myslím, že ještě mají čas. I tak mi už jde kolikrát hlava kolem, protože si často vystačí s všeoznačujícím „mmmmmmm“…
Radu nemám, jsem na tom podobně, ale nám už bude 2,5 roku. Já byla namlsaná za svých třech dětí, kteří na roce a půl začaly mluvit a ve dvou letech už mluvily ve větách. No, ale naše poslední slečna si dává na čas, rozumíme ji akorát mami,tati,já,ham,pití,čurat,eee,tady,sem,tam jinak si vede svou a dá se říct, že pusu nezavře, ale nikdo ji nerozumí.Naše paní doktorka říkala, že je důležitý, že ona rozumí nám a reaguje na to co po ni chcem. Teď začne chodit do školky, tak jsem zvědavá jestli ji to donutí k mluvení.
Chtěla jsem se zeptat, jak jste na tom s mluvením.Těm našim prckům je 20.mšsíců – no a nic moc. Spíš to nic, než moc!!!Na 1 1/2 roční prohlídce se mě doktorka ptala jak mluvíme a já ji po minulé zkušenosti musela zalhát, že jako jo, že dobrý.Pořád si totiž mele svou, že už nějaký ty slůvka mají umět.Jenže jak toho docílit, to už mi neřekne…
Lucik ten se snaží víc,napodobí pejska,ovečku, občas třeba řekne ňam, ale slůvka se tomu moc říct nedá. Kuba ten je pohodář, toho to nebere vůbec. Oba totiž pochopili, že tím svým natahováním ručiček, ukazováním a nějakým tím prapodivným skřekem stejně svého dosáhnou.
Jak jste na tom vy???Máte někdo nějakou „osvěčenou radu“ ?
Alice