Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Divoká dvojčata
Dobrý den,
máme dvojčata (kluci), kterým je 2 roky a 5 měsíců. Už si s nimi nevíme rady. Nesnaží se mluvit, chození na nočník jim nic neříká.
Náš den začíná obvykle kolem šesté ráno, kdy se vzbudí a jeden z nich kope do dveří, aby se dostal z pokoje. Pokud pokoj necháme na noc otevřený, některý ze synů je schopen chodit po bytě i ve 2 ráno. Připravím jim snídani (asi 280ml plnotučného mléka). Po vypití mléka si tak 15 minut hrají a pak opět jedno z dvojčat kope do dveří a chce ven z pokoje. Pokud ho uložím zpět do postele, nepomáhá to a jen se řvaní zhorší. Když dostane na zadek, žádná změna. Vypustíme je z pokoje a jsou jako velká voda. Vrhnou se do obývacího pokoje, lozí po obývací stěně, hračky a všechno roztahají tak, jakoby tam nikdo měsíc neuklízel. Když si s nimi chci hrát třeba s auty, vydrží to tak 5 minut (někdy ani to ne) a jdou dělat zase něco jiného. Chci jim přečíst něco z knížky, jdou pryč, nezajímá je to. Pustíme jim pohádku z televize nebo DVD a žádný zájem. Stále jen pobíhají, jezdí na plastových motorkách, lozí po sedačce v obýváku, po stole. V 10 hodin si přinesou z pokojíku peřinu, strčí si ji do pusy a lehnou si na zem nebo na sedačku. Celé dopoledne není poznat jestli mají hlad, jestli chtějí napít, nic. Před spaním jim dáme jogurt, banán nebo chleba se sýrem. Pití mají přístupné celý den, ale místo aby se napili to plivou kam se dá. Nechtějí normální jídlo, polévku nejí, maso si občas vezmou. Po jídle dostanou do postele trochu mléka. Po vypití občas usnou tak na 10 minut. Pak je zase řev a kopání do dveří. Musíme je vypustit. Zase začne ten kolotoč s děláním nepořádku a spol. Kolem druhé hodiny jsou už nesnesitelní a jdou znovu do postele. Usnou na půl hodinky. Po probuzení jsou obvykle fajn, hrají si, dívají se na pohádku. To jim vydrží tak hodinu a zase řev, vztekání se, házení věcmi. To trvá až do večera. Kolem 18. hodiny zase přinesou peřiny, cucají roh a zavírají se jim oči. Snažíme se je nějak udržet vzhůru, kolem 19. hodiny dostanou do postele flašku mléka a jdou spát. Když je dobře, tak nás vzbudí tak jednou až 2x za noc.
Pokud jim něco nedovolíme, začnou shazovat na zem všechno co mají v dosahu, případně házet věcmi, auto seberou ze země a mrští s ním zpět, mlátí hlavou do země nebo do zdi. Také se snaží praštit nebo kousnout nás. Pokud za to dostanou na zadek, jen se to házení stupňuje, nebo se rozběhne hlavou proti zdi.
Můžete nám, prosím, poradit co s nimi? Doktorka nám jen říká, že do tří let s nimi nikdo nic dělat nebude. To nám, ale jaksi moc nepomáhá. Nedá se to vydržet. Večer jsme s manželkou úplně vyřízení a máme všeho plné zuby. To se nedá snášet věčně. Co děláme špatně? Neplatí na ně vlídné jednání, ani fyzický trest. Poraďte nám prosím, jsme z toho zralí na prášky.
Děkuji a jsem s pozdravem
Petr
petře, já osobně vidím chyby hlavně na straně vaší, rodičů. běžte opravdu do poradny, navedou vás, jak na ně. pokud to nebudete řešit teď, po narození sourozence z toho může být katastrofa.
hodně sil a hlavně vůle přeje radka.
radka2: Když zjistí, že jsou v noci dveře zavřené, prostě si znovu lehnou a ani neřvou. A když náhodou některý z nich plače, jdu tam a v klidu jej uložím.
Lussy: Děkujeme moc za držení palců, ale nevím jestli těch palců budete mít dostatek. Zvládat se to snažíme, jen je toho občas už tak nějak moc. S tím malým to snad bude v pohodě. Když jsem někdo s malým přijde, chovají se k němu velice pěkně, nosí mu hračky a tak.
Anonymní: Ti naši dva zázraci nás mají přečtené a patřičně toho využívají. Občas mi připadá, že se jim líbí jak nás dokáží vytočit. Jde jim to velmi dobře, přesně ví jak toho dosáhnout :-). Chválíme je, pokud udělají něco pěkně nebo se jim něco podaří. Doufám, že to zvládneme. Díky za podporu. Bohužel tu manželka prakticky žádné kamarádky nemá. Jsme tu relativně noví, takže snad časem.
Píšu znova. Máte to doma veselé. Normálně by se tomu člověk i zasmál, co vyvádějí, jenže mít to denně, musí být záhul. Mají nějaké extradivoké období, kdy zkoušejí, co se stane, když. Je to na všechno vygradované tím, že jsou dva a do toho mimino, to bude asi taky lahůdka. Nicméně musíte bojovat, hlavně, že jsou zdraví. Na určení hyperaktivity je opravdu brzo. Třeba se to časem upraví a budete na tuhle džungli jen vzpomínat. Rozhodně se snažte neustále klást meze a nedejte se rozcupovat. Nesmí na vás syčáci malí poznat, že už nemůžete a že prohráváte, pak toho teprv využijou. Taky, pokud se nechají, je pomazlete, pohlaďte i za nějakou běžnou věc, kterou umějí, třeba se rádi pomazlí, vy je znáte nejlíp.
To, že se koušou atd. je podle mě celkem normální, akorát se to musí usměrňovat a říkat jim stále dokola co a jak.
To víte, těhotná manželka na tyhle raubíře bude asi krátká, musíte opravdu co nejvíce zabezpečit byt a také jí pomoci, co to jde. Nemá třeba nějaké hlídací kamarádky, které by jí je třeba vyvenčili nebo tak něco?
Mě se těžko radí, zrovna dneska dcera perlí, ale co mě zarazilo je, že jsou v tom pokojíčku zavření. Já bych je v noci znovu uspala (nebo se o to aspoň pokusila).
A že chodí doma v čepici mi nepřijde vůbec divné. Malá si hraje třeba na tatínka a chodí v jeho triku a trenkáčích a nebo si vezme šatičky a brýle a dělá mi módní přehlídku.
V tomhle věku je hračky moc neberou a chtějí být jako velcí a hrát si s jejich „hračkama“.
Musí to být těžké, když je paní těhotná, určitě bych zašla do nějaké poradny, vždyť až se vám narodí miminko, tak by mu mohli třeba ublížit nebo začít vyvádět ještě větší vylomeniny aby na sebe upoutali pozornost.
Držím vám palce, ať ty divochy trochu zkrotíte.
takže nespí a jsou zavření…je to dobrý řešení?
radka2:
Dveře původně byly tak, aby si je mohli otevřít. Ale zkušenostech, kdy 5x za noc chodili po bytě a nemínili spát, jsme to udělali tak, aby si sami dveře otevřít nemohli.
Pak je zase řev a kopání do dveří. Musíme je vypustit…
vždyť vy o nich i mluvíte jako o zvířatech! ano, jsou hyperaktivní (možná) ale o to víc je třeba se jim věnovat. umožnit jim co nejvíce pobytu venku, běhání, kolo apod. doma je musíte něčím zaujmout, ale pokud jsou opravdu hyperaktivní, nevydrží déle u stejné činnosti, takže střídat…navštivte psychologickou poradnu, tam vám poradí, jak s nimi pracovat.
BTW:kopání-jak jinak mají upozornit, že chtějí „vypustit“, když asi nemáte uzpůsoben pokojík tak, že v případě potřeby si otevřou sami dveře?
Pro Lussy:
Píši to v množném čísle protože jsme na všechno dva i když jsem s klukama celé dny pouze o víkendu a když mám volno. Jinak je s něma doma celé dny pouze manželka. Chovají se tak už dlouho. Několik měsíců. Mají občas i klidné dny, ale těch je velice málo.
Pro Anonym:
Unavení jsme velice. Bohužel dědečci a babičky bydlí na druhém konci republiky a k nám jezdí jen tak jedno nebo dvakrát do roka. S těmi domácími zvířátky máte asi pravdu. Ono to tak opravdu je. Chovají se jako zvířata. Úplně nás ignorují. Manželka si to „užívá“ podstatně více.
Mnaželka dodává:
Kluci se takhle chovají hlavě od dvou let. Když jsme se rozhodovali zda 3. dítě, tak byli docela klidní, uklidili si po sobě hračky, když se jim řeklo něco tak šli a udělali, podali, vyhodili, nechali být. někdy před vánoci nastal zlom a je to s nimi k nevydržení. Fanouš má asi 15 slov, Petr tak 10. Neřeknou si že mají hlad, že mají žízeň. Maximálně si přinesou flašku, mlíko a ukáží, že mám nalít. Tak jdu a nakrmím je. Jedí lžičkou ale jen tužší jídla, jako bramborovou kaši s masem, rýži a maso a pod. Protože polívku nebo jogurt rozkecají všude a ještě nás to dělají schválně s pohledem a co jako… Teď poslední dobou jsou na denním pořádku bitky o všechno od kartáčku na zuby až po večerní lahev s mlíkem. Dovedou za den vymyslet tolik blbinek a tolikrát si ublížit, že se obávám kdy zase pojedeme na pohotovost. Mají autíčka, kostičky, vláčkodráhy, balony, knížky a pod. Cokoli s nimi chci dělat tak oni odmítají. Prostě nevydrží sedět na jednom místě. V jejich pokoji jsme na radiátor museli dát molitam, protože jejich jediná zábava byla jezdit autem po radiátoru v 7.p. v paneláku… Když dostanou pastelky na malování tak na papír kreslí tak 2 minuty pak hledají jakoukoli díru kam by ty pastelky zastrkali, ale být se mnou chvilku u stolu, to prostě nevydrží. Venku jsou naučení, že přes silnici nebo na frekventovaných místech se chodí za ruku, když se řekne čekej tak počkají. Pokud nejsou venku kaluže tak jsou docela v pohodě. Jakmile vidí kaluž, vletí do ní v momentě jsou od hlavy až po paty mokří a domů je musím táhnout promočené na smyka… Už jim nevysvětlím, že do kaluží se nechodí, že budou mokří a nemocní a nebudou moct ven… Opravdu je nejhorší chování doma. Jakmile není po jejich a to dělá hlavně Peťa, přijde, kousne mě, bouchne mě, praští do mě hlavou, když mu ani to neprojde, tak strhá všechno z gauče ze stolu, vezme motorku, šlapací traktor a mrští tím po obýváku. Já se opravdu snažím je fyzicky netrestat, prvně jim vše vysvětlit po dobrém. Když už, ale takhle ubližuje a zjevně to dělá naschvál, tak mu to odmítám tolerovat. Jsem těhotná a jeho zbraní je, že mě neustále bouchá do břicha, ačkoli ví, že nesmí… O víkendu jsem třeba řešila spor s Františkem. Mají své hračky v pokoj a v obýváku. Na všechno mají boxy. V pokoji systém na boxy z Ikei a v obýváku obrovskou krabici. Nechci po nich nic jiného než aby ty hračky jednou denně před spaním uklidili zpět do těch boxů a o víkendu ještě dopoledne, abych mohla vysát. Jednou jdou a uklidí naprosto skvělě, ale většinou je to tak, že jeden uklízí a druhý se tzv. zdejchne… Tentokrát to byl František.. Peťa uklidil všechno a zůstali tam jen kostičky. Říkalajsem Fandovi ať ty kostičky schová několikrát hezky v klidu. vždycky se sebral a utekl… Nakonec jsem ho dovedla do pokoje zavřela dveře a byla jsem tam s ním, že tam budeme než ty kostičky uklidí. Dokud po mě ty kostičky nezačal házet jsem byla relativně v klidu. Když to po mě začal házet dostal na zadek, to přiznávám… Uklízel to dvě hodiny a stylem dvě kostičky a založit si ruce na prsa s pohledem „a co jako?“. Nechci po nich moc. Jen aby si uklidili hračky, vyhodili si plíny, odnesli si po sobě talířek když je o to požádám. Hlavně aby nedělali věci které nemají. Tj. nesnažili se za každou cenu otevřít okno (v 7.p., máme sice pojistky prakticky všude, ale i tak jse pořád jak na trní), aby nešplhali po stěně a nestrkali věci do zásuvek,a le hlavně aby nebyli agresivní a nebyli se nebo nás…
V jeden den dovedou vymyslet tolik blbinek, kterými si ublížují a mě z toho vstávají chlupy hrůzou, až to pěkné není… Tohle se stalo většinou předevčírem…
V obýváku strhávají tapetu a hází to do akvária… Rybičky ještě žijou. V koupelně se naučili si přistavit kýbl a pustit vodu v umyvadle tak, že jsou během chvilinky mokří od hlavy až po paty a jak z nich ta voda teče tak se mi jdou ukázat. Jeden z dvojčat chodí po bytě zásadně v červeném kulichu s kšiltem a odmítá ho sundat i na spaní, to mu, ale zabavuju když usne… Teď sem mu kulicha zabavila tak to nahradil pirátkou… Dneska jsem šla na záchod a ještě jsem říkala, že když budou za dveřma, tak těma dveřma chytí a ono bylo ticho tak jsem měla za to že koukají v obýváku na Tomáše.. No a ono ne… Sejmula jsem Fanouše dveřma tak, že odletěl do truhle s hračkama… co si nachystali u skříně v chodbě… Mají šlapací traktory, dneska ho napadlo že to použije jako stoličku, na chodbě si to přistavil pod vypinač a zhasínal a rožínal, tak jsem mu říkala ať sleze, že mu to ujede, tak slezl podíval se na mě a řekl NE, vylezl na něj zpět, rožl a traktor podjel a on se rozplácl jak široký tak dlouhý na chodbě, takže zase řev… Nervákovi Peťovi se nelíbilo, že si Fanda s ním nechce zrovna hrát, tak začal mrskat věcma… Když mu přišla pod ruku vlečka od tatry a on s ní švihl, tak se ta vlečka odrazila od židle a flákla ho přes obě nohy takže zase řev… No a oni mají bunkr v jedné části vestavěné skříně… Tak si tam hrají a najednou řev, jako když někoho na vidle berou a on vyletěl Fanouš a furt se snažil si dosáhnout na záda, tak jsem se tam mrkla a kousanec jako prase skoro do krve… Tak jsem vynadala viníkovi a druhý den z pokoje velice chichichi a najednou děsný řev pak zase chichichi a řev, tak mi to nějak po čtvrt hodině nedalo a šla jsem tam… Tak byli hned v pozoru… Když přišli asi po deseti minutách za mnou tak si oba foukali na ručičku… To už jsem zpozorněla… No oba mají na rukách a nohách modřiny a otiské čelisti navzájem… Oni se totiž bavili vzájemně tím, jak bráchu kousnou a on na to pak reaguje a dělali to na střídačku… Já je u toho potom načapala…. Takže ten smích byl ten co zrovna kousl a kochal se reakcí bráchy… Jo a o víkendu tu chodili v taťkových trenkách s ufonkama Zastrkali si to za opasek od kraťásků a chodili v tom celý den…
Já vím, že jsou malí a zjevně hodně akční, ale jak se k nim chovat, když všechno ignorují, už opravdu nevím.
Dobrý den,
je vidět, že jste již hodně unavení a potřebovali byste s manželkou někde dobít baterky.
Z vašeho dotazu je jaksi zřejmé, že popisujete soužití s chlapci, jako by šlo o chov nějakého domácího zvířátka.(Nemyslím to zle, opravdu.)
Potřebovali byste,myslím si, ještě někoho, kdo by vám s nimi pomohl, více je zaměstnával, nebo se s vámi zkrátka střídal o péči. Nejsou to opravdu klidní chlapci, ale nemohou za to.Musíte se obrnit trpělivostí a snažit se nedat na sobě znát i to, jak vás děsně štvou, to si radši pořiďte boxovací pytel. To, že jim domlouváte, je dobré. Zajímavé rady jsou v knize Nejšťastnější batole v okolí, např.se mi líbí, že batolata nerozumí dlouhým větám. Někdy je nutné jedno slovo opakovat třeba pětkrát. Také se neorientují absolutně v čase.Trvala bych na nějakých domácích rituálech, asi je už máte. Určitě se nenechte kousat atd.To jim (mně se to radí)radši jednu plácněte nebo od nich na chvilku odejděte.
V pokoji by také nemuseli mít hodně věcí, třeba je to přímo k tomu lumpačení svádí, rozptyluje. Co uhonit je venku, když je počasí.
Mějte se.
Milý Petře,
už dlouho jsem tu něco nečetla s otevřenou pusou, až Váš dotaz…
A takto se chovají úplně od mala? A jak se chovají venku?
Vy jste s manželkou celý den doma, že píšete v množném čísle?
Omlouvám se, že jsem neporadila a jsem spíš zvědavá, ale tohle chování je pro mě nepochopitelné a to mám doma 23 měsíční holku o které si myslím, že se občas vzteká a zlobí, tak teď vidím, že je vlastně hodná a klidná.