Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Smutný začátek prázdnin
Tak nám začaly prázdniny…
Ale ten první den je u nás smutno. Odpoledne v 18 hod. nám umřel náš psounek. Z ničeho nic, nabaštil se a u talířku zůstal ležet. Nejdříve jsme mysleli, že se uvelebil na boku, ale na druhý pohled bylo jasné, že to není zrovna poloha, kterou zaujímal…
Tak si tady brečím, koukám na prázdnou klec a cítím, jak je tady bez něj prázdno a smutno.
Už si leží na zahrdáce u ostružin.
Je hrozné, jak si člověk zvykne na zvířátko (my je oba dva navíc měli jako děti, když se nedařilo to otěhotnět), mazlí se s ním, hraje a pak… už jen vzpomíná a věří, že mu u něj bylo dobře.
Tak my doma taky věříme, že mu s námi bylo dobře tak, jak nám bylo dobře s ním! *
Ježečku, to je mi moc líto. U nás to bylo taky tak. Oplakali jsme vždy každé zvířátko, ať to byl křeček, nebo pejsek.
Co druhý psounek, jat to snáší? To byl páreček?
Matildo, je to přesně jak říkáš. Já když to viděla, jak to donesl domů, tak jsem myslela, že mě odvezou. Pak teda nažrat jsem jim dala, pak jsem je pochovala a nakonec s náma spali. Byl tak ochočený a tak hezky si říkal o pohlazení a pomazlení…
Teď chodím ke kleci a dlubu do do toho druhého, jestli taky náhodou.. To by mě odvezli…!
Ale je to tak, je lépe, když je to najednou, než aby se trápil a my s ním.
Stejně jako u lidí. V nemocnici jsem viděla tolik osudů a u mnohých si říkala, že by bylo lepší, kdyby to skončilo, kdyby třeba tu nehodu nepřežili, než porom ty trosky, co z člověka zůstávají…
Je to život, ale pokud máš rád, tak brečíš, ikdyž víš, že se to mělo stát:-( *
Ježečku, jsme na tom všechny určitě stejně, nejdřív to stvořeníčko třeba ani domů nechceme:-) Ale pak, když se něco špatného stane, najednou je v srdíčku prázdno, viď? Neboj, všechno má svůj smysl, já si dokonce myslím, že pokud zvířátko takhle odejde náhle, mělo krásnou rychlou smrt, my ho opláčeme, pochováme a život jde dál. Jednou mi umíral křeček tři měsíce, to teprve byla hrůza… Až když už neměl na sobě ani chloupek, přišel o všechny zoubky a byl jenom kostřička potažená kůžičkou, přišel náš hodný soused, křečka mi vzal z rukou, pohladil mě a řekl, že se o něj postará. Udělal asi to nejlepší, co bylo možné, protože ten náš staříček kdo ví, jak dlouho by se ještě trápil a my s ním…
Neplač holka, zaběhni s Lalinkem do zverimexu a uvidíš, jak ti srdíčko pookřeje:-)
Děkuju, holky moje zlaté:-) Nic nezměním, ale je mi líp, když jsem vám to tady řekla:-)
Jinak psounek opravdu není pejsek. Je to pozemní veverka. Jak byl kdysi Chip a Dale v TV, tak to je ono.
Teď ve fotosoutěži na téma Láska je láska, jsem měla jejich fotečku společnou. Tak při vyhodnocení můžete kouknout…
Ještě jednou díky za podporu.
Opravdu, člen rodiny a vůbec ne méněcenný… *
je mi to líto Ježečku.Máme plný barák zvířátek a pokáždé to špatně nesu když nějaké odejde.Jsou to členové rodiny a každy z nich je jedinečný.Pořiďte si brzo jiného mazlíčka.
Ježečku, to je mi líto 🙁
Vím, o čem mluvíš… 14 dní před narozením Verunky jsme přišli o našeho pudlíka… už je to 3 měsíce, tolik už to nebolí, ale stejně… chybět bude už navždycky 🙁
Ježečku 🙁 je to smutné. Taky bych nevěřila, jak takový drobek přiroste k srdci… my tak v březnu oplakali kocourka. A u vás to muselo být ještě horší.
Držte se…. určitě mu s vámi bylo moooc dobře. A aspoň se netrápil, horší by bylo, kdybyste s ním lítali k veterináři, viděli jak trpí a třeba by mu ani nešlo pomoci… Tak třeba časem pořídíte nové chlupaté klubíčko. Myslím na tebe.
Ježečku, nejlepší je pořídit nového, pak se lépe truchlí.
Taky jsem vždy obrečela i křečka.
Vicikovko, nevím jestli pes a psounek je to samé.
Ježečku, to je mi líto :-(. Vašemu pejskovi jste byli určitě těmi nejlepšími páníčky. Je to opravdu smutné, držte se.
Tak nám začaly prázdniny…
Ale ten první den je u nás smutno. Odpoledne v 18 hod. nám umřel náš psounek. Z ničeho nic, nabaštil se a u talířku zůstal ležet. Nejdříve jsme mysleli, že se uvelebil na boku, ale na druhý pohled bylo jasné, že to není zrovna poloha, kterou zaujímal…
Tak si tady brečím, koukám na prázdnou klec a cítím, jak je tady bez něj prázdno a smutno.
Už si leží na zahrdáce u ostružin.
Je hrozné, jak si člověk zvykne na zvířátko (my je oba dva navíc měli jako děti, když se nedařilo to otěhotnět), mazlí se s ním, hraje a pak… už jen vzpomíná a věří, že mu u něj bylo dobře.
Tak my doma taky věříme, že mu s námi bylo dobře tak, jak nám bylo dobře s ním! *