Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
MÁM NEKOJIT??
Ahoj holky, předem se kaju za můj dotaz. Stydím se. Vím, že mě každá odsoudíte. Jenže já si neumím sama pomoc. Pusťte se do mě.
Zkusila jsem snad vše. Už jsem byla i u odborníka, ale ani to mi nepomohlo. Kojím a kouřím. Jsem tzv. rekreační kuřák. Kouřím jen v noci. Proč? Nespím. Mám zlé sny, potím se. Trpím už půl roku depresí, která se nezlepšuje ani nezhoršuje. Dosud se mi nepodařilo vypořádat se z rozchodem. Partner mě opustil náhle bez vysvětlení v 9měs rizikového těhotenství. Zlomilo mě to. Krvácela jsem, musela jsem do nemocnice. Byla jsem najednou strašně sama. Porod byl těžký, přišla jsem o hodně krve, museli mi dát transfuzi. Teď mám 3 měs. dcerku, která chudinka stále brečí kvůli kolice. Ale i když jí mám, pořád se cítím sama. Její otec o ní nemá zájem, ani mi neodpovídá na SMSky. Celé těhu jsem nekouřila, ale teď vykouřím přes noc cca 10 cigaret. Mám mamku, co mi strašně moc pomáhá, ptže já sama nezvládám všednodenní činnosti – prát, uklázet, nakoupit ani vařit. Málo jím, někdy nezvládnu ani polknout. Jsem úplně bez energie. Sotva malou nakojím. Někdy mi připadá, že už nemám slzy, ale pak se zas najednou sami objeví. Nemůžu ani mezi lidi, klepe se mi hlas i ruce. A … připadá mi, že mi zbyla už jen ta cigareta. Vím, že to malé strašně moc ubližuje, ale já si neumím pomoc, neumím přestat. Posledních 14 dní se mi zdá, že ztrácím mlíko. Když malou nakojím, má po hodině hned hlad, což se po Nutrilonu nestane. Myslíte, že je řidší? Kouřením nebo depresemi (slzami). Mám přestat kojit když se mi nedaří přestat kouřit? Včera mi doktor napsal antidepresiva (prý to můžu i při kojení), ale bojím se, že by to pro malou bylo v mlíku horší než ten nikotin. Vím, že Vám připradám jako nezodpovědná a krkavčí matka, ale já už nemám sílu ani nic rozhodnout.
Ema
Ahoj Heleno. Kéž by mi někdo uměl pomoc. Ale taky cítím, že jediným lékem bude hlavně čas. Pořád se trápím ve smutku a zdá se mi každý den úplně stejný. Malá na mě smutně kouká, brečí i za mě a já nevím jak jí pomoc. Nevím ani jak pomoc sobě. Nemám žádnou energii, celý den jsem zavřená, bojím se mezi lidi.
Asi pořád žiju minulostí. Jenže ona je ta budoucnost tak strašná. Vlastně nevím jaká je, ale mám z ní strach. Nevím, čeho se mám chytit, abych se od toho bahnitého dna odrazila. Chtěla bych se začít pořádně věnovat té maličké, chtěla bych jí povídat. Ale mluvím na ní málo, někdy se na mě strašně divně kouká. Stydím se. Někdy si myslím, že vidí duchy nebo tak něco. Dívá se do jednoho místa tak dlouho a upřeně, že jsem si v tu chvíli jistá, že tam někdo musí být. Kéž by to byl anděl co umí pomoc. Trápí mě, že trpí za mě i ta maličká. Vždyť je tak nevinná a za nic nemůže.
Doktor mi napsal Velaxin, ale upozornil mě taky na vedlejší účinky a návykovost a toho se bojím. Poradila bys mi? Znaš ty léky? Které jsi měla ty? A jak je tobě dnes?
A máš pravdu – neumím odpustit sama sobě. Chci, nejde mi to. Nemám se ráda. Selhala jsem.
Ema
Milá Emo, jsi na sebe příliš přísná. Nebuď! Jsi normální ženská a máš právo na chyby. Odpusť sama sobě! To, že nebudeš kojit neznamená, že jsi špatná matka nebo že máš mít špatné svědomí. Mezi tím není rovnítko!
Zas ti bude líp, věř mi, čas odplaví tu největší bolest. Můžeš se mi ozvat, co máš za prášky? Pokud budeš chtít, poradím ti, co jsem užívala já. Opatruj se, prosím.
ZA KAŽDÝM MRAKEM JE SCHOVANÉ SLUNÍČKO.
Když ti bude smutno, piš. Vypiš se tady, já si to přečtu.
Helena
Holky, moc vám všem děkuju za podporu. Tak moc bych chtěla kojit, vždycky jsem si říkala, že až budu mít vysněné miminko, chci být pohodová máma a dát jí ze sebe nejlepší. Ale je to teď hrozně težký, mám špatné stavy. Laktace se ale už zastavuje sama a já bych asi měla brát ty léky.
Maličká pořád brečí a já jí někdy nechávám a jen na ní koukám. Mám špatné svědomí, že se o ní nedokážu postarat tak, jak jsem si vysnila. Chtěla bych jí to všechno vynahradit.
Procházky jsou pro mě taky těžký, pořád myslím na minulost a na to jak jsme se procházeli spolu, s ním. Za každým mrakem vidím zatím zas jen černý mrak. Nemám sílu na nic, ani udělat jídlo pro sebe. Ještě že mám mamku.
Nejradši bych ty Vánoce přeskočila, ale vám všem přeju krásný svátky. A ještě jednou děkuju.
Ema
Milá Emo,
také se přidám ke všem ostatním – NEJSTE KRKAVČÍ MATKA. Jste určitě ta nejlepší maminka pro tu nejkrásnější holčičku pod sluncem.
Bohužel záleží na vás, zda budete kojit dál, pokud si uvědomujete, že kojení vám nic pozitivního nepřináší, určitě vám i holčině bude lépe s umělou výživou. Nikdo vás odsuzovat nechce ani nebude, kojení je výsada maminek, ale v žádném případě to není povinnost. Určitě je důležitější šťastná a usměvavá nekojící maminka, než unavená a smutná, ale kojící.
Rozhodně si najdetě odborníka, kterému budete důvěřovat, promluvte si otevřeně o všech problémech, trablech, bolestech a řiďte se jeho radami.
Zkuste se pomalu vracet mezi ostatní lidi – nejdříve krátká procházka, nejlépe do přírody, procházky potom můžete i prodlužovat a odvážit se i do města, navštívit třeba kamarádky, popovídat si, odreagovat, apod. Zkuste se domluvit s maminkou a nechte si jedno odpoledne pouze pro sebe – hýčkejte se, jděte si zacvičit, na kafe s kamarádkou, a hlavně odpočívejte.
Poohlédněte se po nejbližším mateřském centru, můžete tam nalézt nové přátele a kamarády, setkáte se s ostatními maminkami a uvidíte, že v obdobné situaci nejste sama.
Hlavu vzhůru, nikdo nejstojí za to, abyste se takto trápila. Možná, že kdyby zůstal, trpěla byste potom ještě víc, těšte se z každé chvilky, kdy můžete být s vaší holčičkou, protože děti jsou to nejlepší, co nás v životě může potkat.
Držím vám všechy palečky, abyste tyto těžké chvíle překonala a kdybyste potřebovala, jsem tady – stačí napsat či zavolat.
Budu na vás myslet a věřím, že brzy poznáte, že život je krásný a jak už bylo napsáno:
ZA KAŽDÝM MRAKEM SE SKRÝVÁ SLUNÍČKO !!!
Milá Emo,myslím si,že se zde nenajde nikdo,kdo by Vás mohl odsuzovat.Já jsem si prošla podobným „peklem“,ale s tím rozdílem,že se partner zřejmě vzpamatoval a zůstal s námi.Ale i po těch letech mě to pořád tíží a často se mi honí hlavou jaké by to bylo,kdybychom byly samy.A vím,že těžké.Musela jsem spoustu věcí překousnout,někdy se mi zdá,že jsem to už zvládla,ale pak spadnu zase zpátky a všechno se mi vrátí.Všechna ta bolest a já se ptám:Proboha,proč?Co jsem komu udělala?Ale víš,co mě drží nad vodou?Ty moje 2 slečny.Jedna 4letá,druhá 9ti měsíční.Vím,že to není lehké.V noci kojení,ráno uklízení,v poledne vaření,mezitím přebalování,krmení,hraní si s dětmi,praní,žehlení atd.Večer pak znovu uklízení,večeře atd. atd.Vždyť to známe všechny.Ale ty děti stojí za to.Večer,když spinkaj v posteli,nebo když poprvé řeknou máma,nebo když přijdou,že se chtějí pomazlit,že chtějí podrbat záda,že vám prostě řeknou „ty jsi moje maminka“.Tohle všechno pak smaže všechna ta trápení a vy si řeknete,že musíte jít dál a být silná.Zkuste to s tím kojením dál.Je to krásné spojení mezi Vámi a Vaší dcerkou.A když to nepůjde,tak to nepůjde.Svět se nezboří.Jsou i jiné možnosti.Hlavní je,abyste Vy byla v pohodě a tím bude v pohodě i dcerka.Ale zkuste se poradit s nějakým odborníkem,který si vás vyslechne a poradí vám.Já Vám strašně držím palce a myslím na Vás.Nejste sama.Věřte mi.PS: A ten chlap,co Vás opustil,nemá tušení,o co přišel a i když se to teď nezdá,tak věřte,že Boží mlýny melou ….
Marie
Emo, já si nejsem jistá, jestli přestat kojit. Odsuzovat by tě mohl jen necitlivý hlupák. Ale: ve 3 měsících je normální, když dítě pije často a vícekrát, prochází vývojovou fází růstového urychlení, kdy přechodně potřebuje více mléka. To si opatří tím, že nutí maminku k častějšímu přikládání. Je to normální chování kojeného dítěte, ne projev problému. Druhá věc: asi už máš zkušenost s Nutrilonem, jak jinak bys věděla, že dítě po něm nemá hlad. Nutrilon je umělá výživa, každé umělé mléko se vyznačuje tím, že ji dítě déle a obtížněji tráví než mléko mateřské, což se mimo jiné projeví delší pauzou mezi jídly. Jinou výhodu krmení umělé asi nemá.
Dobře zvaž, zda přestat kojit, v situaci osamění, při depresích, těžkostech, je často kojení víc prospěšné, než si člověk myslí. I když kouření prokazatelně snižuje tvorbu mléka, časté přikládání ji zase dokáže zvýšit, je to jen o tom, co člověk opravdu chce. Stalo se mi nejednou, že žena v obtížné situaci kojení ukončila a po několika týdnech se cítila hůře, protože měla pocit, že má s dítětem méně kontaktu, je pro něj méně potřebná, i finanční náročnost UM někdy dolehne až posléze. Cesta zpátky je ale mimořádně obtížná, pokud vůbec je. Pokud v noci nemůžeš spát, odstavení to nemusí vyřešit. Bohužel ti nikdo nemůžeme opravdu poradit, důkladně zvážit a rozhodnout musíš sama. Nezbývá než popřát hodně štěstí.
Milá Emo, to, co ti už napsaly holky,je pravda a souhlasím s tím. Myslím, že bys měla přestat kojit a holčičce dávat Nutrilon. Jsi v obtížné situaci a tuším, že by ses hlavně potřebovala pořádně vyspat. Když budeš v noci spát, uvidíš svět v hezčích barvách. Pokud po nocích chodíš po bytě, je to špatně, takže určitě dej do pořádku sebe, užívej léky a snaž se „zavřít dveře“ za tím, co se stalo. I kdyby sis oči vyplakala, nejde to vrátit. Bohužel. A teď něco veselejšího: mám syna a on miluje jednu kreslenou pohádku, hlavní postava je malý myšáček a ten vždycky říká: „Za každým mrakem je schované sluníčko“ – moc se mi to líbí, snad bude i tobě. Věř, že bude líp. Držím palečky!
Helena
Emo, je mi tě moc líto. Já byla a jsem s malou sama, a i když mi rodinka říkala, že mám přece Sáru, tak to prostě tak nebylo, miminko je miminko a jemu se tak nesvěříš, nepokecáš s ním, prostě k sobě někoho potřebuješ. Ve tvém případě bych rozhodně kojení ukončila, z více důvodů: potřebuješ být v pohodě, netrápit se, miminko potřebuje výživu a né nikotin, Nutrilon pro něj bude určitě v tomto případě zdravější. Léky poctivě užívej a i když to teď máš těžké, těš se z miminka, je zcela závislé na tobě, ten čas strašně poběží, zas bude líp, abys pak něčeho nelitovala, neboj se, určitě zas bude dobře, u mě to taky bývalo všelijak, jednou deprese, podruhé dobrá nálada a náramný pocit štěstí, že právě já mám tu krásnou a zdravou holčičku :o))
Maminku ti tiše závidím, já už nemám nikoho, alespoň s ní si můžeš popovídat, ne? Jak píšou holky, určitě v tom nejsi sama, takových po světě běhá moc, zkus si třeba i najít kamarádku v podobné situaci, určitě najdeš. Moc držím pěstičky!!!
EMo, musí to být hodně těžké…. souhlas s výše napsaným. I když jsem zastáncem kojení, v tomto případě bych taky byla pro ukončení. To, že ztrácíš mléko, je docela dobře možné, velkou roli v tom určitě hraje i obrovský stres, který prožíváš. Můj názor je ten , že tvé mlíčko asi stejně neobsahuje to potřebné, takže tvá dcerka bude po Nutrilonu určitě spokojenější. Krkavčí matka určitě nejsi, protože si problém uvědomuješ a chceš ho řešit.
Jak píše Karamela – je to těžké období, ale určitě ho překonáš, chce to jen čas.
Je dobře, žes byla u lékaře – léky ber poctivě a zkus se odreagovat – je spousta aktivit pro maminky s dětmi, i takhle malými. Máš svou holčičku – to je teď nejdůležitější a chlap, kterému matka jeho dítěte nestojí ani za vysvětlení, proč odešel, opravdu nestojí za to, aby ses pro něj trápila… navíc Tě opustil v tom nejtěžším období. Bude to hodně těžké, ale zvládneš to, uvidíš! 🙂 Držím ti moc palce a určitě se ozvi 🙂
Emo,tvůj příběh mi trošku připomíná ten můj. Byla jsem taky v těžký depresi, když se mi malý narodil. Jsem sama, ale to mi tak nevadí. Muž co jsem s ním otěhotněla mě opustil hned co se to dověděl, ale mě to až tolik nevadilo, protože jsem ho ani nemilovala.
Celé těhotenství se mnou byla moje maminka, točila se kolem mě, děsně se těšila na mimíska, bylo by to její první vnouče, ale těsně po jeho narození tragicky zemřela.
Zhroutila jsem se, nikoho jsem neměla, jen moje kamarádka mi pomáhala s malým.
Nebudu se tady rozepisovat, nedělá mi to dobře. Jen chci napsat, že jsem chtěla kojit, ale nešlo mi to z psychickýho důvodu, jak bych to nasapal, vůbec jsem na to jakoby neměla náladu, ale malý pořád brečel, tak jsem to zkoušela, ale žádný extra pěkný pocit jsem u toho neměla. Jen jsem brečela a brečela.A malý se napapal, ale asi málo, protože taky jen pořád plakal. Já už to nezvládala.
Kamarádka pohotově pro něj koupila umělé mléko, nakrmila ho, já se vyspala a pak jsme si popovídaly.
Řekla mi že kojení není tak důležité, aby bylo důležitější než spokojenost a pohoda matky a dítěte.
A je to pravda. Daneček se krásně napapal, pak spinkal, já jsem často spala s ním, a tak jsem se pomalu ale jistě dostala z toho nehoršího stavu.
Dnes je malému půl roku, je zdravý a pěkný, a já jsem taky relativně v pohodě. Dodává mi sílu. Samozřejmě ze smrtí mamči jsem ještě nesmířila, ale to nebude asi nikdy.
Takže Emo, kojit nemusíš, buď brzy v pohodě a malý bude taky. To kouření zkus alespoň omezit.
Kvůli sobě.
Pája
Pavlína